Zapomenuté hračky mladého petrolheada

Jsem si vědom toho, že retro je vděčné téma. Zavzpomínat na to, jak bylo dětství bezstarostné, barevné a veselé je zkrátka kratochvíle, kterou si užívá mnoho z nás. Není to poprvé, co se ve svých vzpomínkách vracím k hračkám, před rokem jsem se rozepsal o svých oblíbených angličácích a udělalo mi tehdy velkou radost, jak se čtenářstvo v diskuzi chytlo a debata o malých autíčkách živě pokračovala několik dní.

Nebyly to ale jen modýlky vozů, které nějakým způsobem formovaly už v dětství mojí oblibu v čemkoli, co má kola a jezdí po silnici (nebo po kolejích, ale o tom zas někdy jindy). Dneska bych proto rád zavzpomínal na několik hraček s automobilovou tématikou, které byly trochu promyšlenější, než pouhý angličák. A ačkoli by nad nimi dnešní děti pravděpodobně ohrnovaly nos, vzpomínám si, že mně a mým školkovým spolužákům tehdy přišly hypermoderní a neskutečně propracované.

Magnetický AutoMoto slalom

Kovozávod Semily si asi většina z nás asociuje hlavně s legendární a dodnes prodávanou serií Monti System, která v nejednom z nás zažehla lásku k modelařině. Zdaleka to ale není jediný výrobek s motoristickou tématikou, který má tento dnes již zaniklý závod na svědomí. Já rád vzpomínám na hru “Magnetický AutoMoto slalom”, jejíž název celkem jasně vystihuje, o co šlo. Prý se tato hra poprvé objevila už někdy na konci šedesátých let, já jsem měl na hraní verzi z osmdesátek, která oproti původní urazila pořádný kus v oblasti grafiky a designu, avšak přišla o svou lyžařskou verzi. Původně to totiž byl AutoMotoSki slalom. 

A v čem tkvělo kouzlo této hry? Do kulového čepu ve spodní části se vložila kovová páka s plastovou hlavou, která přímým převodem ovládala nůžkový mechanismus unašeče schovaný pod herní deskou. Na konci tohoto soustrojí byl umístěný silný magnet, který přes karton táhnul plastovou figurku motorkáře nebo formuli doplněnou o magnet. Cílem hry bylo co nejrychleji opsat trasu a projet připravenými plastovými brankami. Citlivost systému nebyla úplně nejslavnější, mechanismus měl tendenci se zasekávata pohyby vozidla na herní desce tak nebývaly zdaleka tak ladné, jak jsem si přál. Dříve nebo později tak každá herní session zklouzla k bezcílnému šoupání formulí tam a zpět po herním plánu.

Silniční trenažér 

Zatímco předchozí kousek byl retro známé i husákovým dětem, tahle hi-tech vychytávka je typická až pro divoké devadesátky.  Jako školkové děti jsme tuhle plastovou svítící hračku vnímali jako vrchol technologie a cítili jsme se u ní jako u arkádového automatu v maringotce na pouti. Až postupem času nám došlo, že ta silnice za “displejem” je nějak podezřele repetitivní a že je to vlastně docela nuda. 

Technologicky to bylo primitivní – uprostřed obrazovky se převíjela páska s průřezy potaženými barevnou folií, kterou zezadu prosvěcovala žárovka. Pákou se upravovala rychlost převíjení a malý volant posouval pás ze strany na stranu, díky čemuž stacionární autíčko ve spodní části obrazu zdánlivě kličkovalo po cestě. 

Maďarská plechová autodráha 

Zpět z divokých devadesátek do hlubší historie k ryze mechanickým hračkám. Plechový výlisek doplněný o dvě auta a autobus na klíček. Tím to ale nekončilo. Kromě pozorování autíček kroužících po herním plánu bylo k dispozici i sedm klapek, kterými šlo provoz na autodráze celkem efektivně řídit. Díky tomu se auta mohla po cestách pohybovat bezpečně a zdárně se jedno druhému vyhýbat, nebo šlo naopak zpunktovat spektakulární kolize. Fungování maďarské autodráhy nejsnáze pochopíte z videa níže.

Dlouhé hodiny hraní si s tímto skvostem maďarského strojírenství zapříčinily, že se mi herní plán vtiskl hluboko do mysli. Když jsem pak před pěti lety navštívil Budapešť, uvědomil jsem si, že právě tato metropole stála hračce modelem. Vidíme tu budovu opery, nádraží Keleti, nebo parlament u Dunaje. 

Rallye

Dnešní výběr zakončíme mírným zklamáním. Desková hra rallye vypadala na první pohled jako jistota kvalitní zábavy. Atmosféra “erzet” posetých legendárními vozy, Porsche 911 na obálce, klikatá dráha a parádní figurky ve tvaru autíček. To vypadalo docela nadějně, zvlášť když hrací desku zdobil krásný Saab. Jenže bohužel šlo jen o poměrně zdlouhavou a místy zmatečnou variaci na člověče nezlob se s pár úkoly. 

Takových deskoherních zklamání si vybavuji více. V družině jsme měli hru Rallye Paříž-Dakar, která podle obálky slibovala zápolení závodních kamionů a nakonec to bylo jen nekonečné házení kostkou. A do třetice jmenujme ještě deskovku Mototurista, které také tak nějak scházel spád a napětí a nejčastěji posloužila jako autodráha pro autíčka z Kinder-vajíčka. 

Tolik ke krátkému vzpomínání na “petrolheadské” hračky mého dětství. Vzpomínáte si také na nějaké více či méně obskurní retro, které vás provázelo předškolními léty? Napiště nám do komentářů.