O autech oblíbených, neoblíbených a srdcových

Prvni auto se kterym jsem jezdil bylo omlacne Daewoo Tico. Porad mam radtu kombinaci tociveho 0,8l trivalce v kombinaci se 640kg hmotnosti auta. Rad vzpominam jak za spravne konstelace hvezd lidi nechapali co ten prcek predvadel.

první auto byla Fiesta 1.4 MkIII, obouchaná, hnusná, na plecháčích...ale první "burnout", handbrake turn, nelegální (ještě jsem neměl papíry) výlety na místní dízu za puberťačkama, sezení a poslouchání muziky přes FM transmitter v autě které bylo moje (koupil ho tata, ale dal mi ho...a stálo asi 4000 :D )...potom jsem začal tatovi znásilňovat jeho Fiestu 1.6 16V mkIII, znásilňoval jsem ji tak dlouho až mi ji zase nechal...a já ji zadřel :( potom nuda, nuda, první automat v Primeře P11 (taky zabaven tatovi :D), Lantra na plyn....a potooooom KONEČNĚ moje první, z VLASTNÍCH peněz placené auto. Honda CRX, na tu opravdu nikdy nezapomenu, v roce 2015 se stěhovala pryč a já si dodnes pamatuju její VIN (u aktuální MX5 si nepamatuju ani SPZ :D). CRX mě svedlo k závodění, což byl nakonec i důvod proč jsem ji pustil do světa a místo vykuchané a trojbarevné (rozuměj, válečné zbarvení na závody do vrchu) jsem si pořídil žlutu MX5. Ta pro mě bude taky nezapomenutelným autem, teda doufám :) k CRX bych se chtěl někdy určitě vrátit, to je pro mě řekl bych srdcovka. MX5 je dobrá, ale zatím se nedostala na úroveň staré, malé Hondičky.

Bezva článek Vavrisi! A tohle je mi hodně povědomé. Dokonce to téma je v plánu na jeden příští Krabův blog. Protože jsem za A) chtěl zjistit zda jsem náhodou netrumfnul Bobashe v počtu vehiklů zakoupených od doby co vlastním tu kartičku řidičáku a za B) se s vámi podělit o příšerná dilemata, člověka co neustále něco kupuje, pak okolnostmi sám rád musí holt uznat, že musí i něco občas prodat. A za C) nasdílet nějaké ty emoce vyplývající z těchto pro normálního člověka nesmyslných volnočasových aktivit.

Jinak co se týče radosti a semknutí se z nějakým autem jak s tvojí Jarunou? Věř tomu, určitě to přijde. Já už taky měl tolik aut, jež odchod jsem v podstatě oplakal ( resp. jsou tam ty otazníky : že já blbec...) Ale v reálu přicházejí zase nové hračky a ve výsledku ta radost z nové hračky vždycky krásně vyváží ty předchozí chmury.
Taky jsem automobilová děvka :)

První auto, se kterým jsem jezdil byl tátův Ford Escort 1.8TD. Do dneška to auto nesnáším. Bylo jednoduše strašné. Další mé auto byla Astra G. Jak to říct? Neurazí ale nenadchne. Byla skvěle spolehlivá, ale jaksi trochu nuda... Do náhodného příchodu Alfy 156, kterou si původně koupil otec a následně ji se mnou vyměnil za Astru. No a auto ke kterému mám největší citovou vazbu? Kupodivu Fiat Palio 1.2. Jako auto není nijak dobrý... na druhou stranu ale není vůbec špatný. Po praktické stránce bych dokonce řekl vynikající. Ale jde o to, že to auto jsem koupil jako druhé za sumu asi 13 000 Kč před třemi lety. To auto se mnou a mými kamarádi (kterým jsem jej půjčoval když byli v nouzi) najezdilo relativně neskutečných 40 000 km po různých koutech republiky a ještě se nerozpadlo! A náklady na udržení tohohle auta v provozu nejsou o moc vyšší než udržet při životě Felicii. Bude mě mrzet, až se toho auta kvůli hloubkové korozi budu muset za rok zbavit... A kdo ví, třeba jej také současná Alfa Romeo 166 3.0 překoná :)

Úplné souznění s článkem - soucítím s každým slovem. Před 16 roky jsem prodával svoji první motorku za účelem výměny za nějakou silnější. Podání inzerátu, komunikace s kupujícím, pucování před prodejem, vše tohle probíhalo bezvadně. Avšak když kupec přijel a sedl na ní na zkušební projížďku, na mě náhle padla těžká de(p)ka významu toho všeho. Že ji Thunderkočku prostě dávám pryč, že si ji maník odveze, že bude patřit někomu jinému, že budu bez mašiny! Tragikomická scénka nastala při počítání bankovek - sem je nějak nebyl schopen spočítat, prostě nebyl. Pak když si ji naložil a odjel jsem tam stál jak zvadlej penis s neurčitým množstvím peněz v ruce, bez motorové milenky. Smutné vzpomínky.

Moje prve auto bol Golf III 3dv. s 1.6 a vybavou Rolling Stones (vlastne bolo mamky) a spomienky na neho mam len dobre, ale nikdy mi neprirastol k srdcu. To uz viac Passat B5,5 so 100 dychavycnymi dieselovymi konmi s ktorym som si odzil celu VS v Cechach a pendloval domov, odkruzil s nim aj na Sosne v ramci ACDS, dal s nim Praha - BA za 1:50 a s 370tisic km plny zivota isiel dalej. Nemiloval som ho, ale tak rad bych ho zase raz aspon na chvilu zazil. Viacmenej mi ukazal ze som prilis mlady na velku slabu dieselovu lod, ktora jazdi za 7l :D
E46 325i mi na druhu stranu prirastla fakt moc k srdcu, zazil som s nou krasne chvile a naucila ma toho fakt moc o soferovani a parkrat aj slusne klepla cez prsty. Do dnes ma mrzi, ze som vtedy nekupil kus ktory by bol povedzme menej problemovy a naladovy a hlavne bol 330i ;)...asi bych ho uz nikdy nepredal. Takto ma aspon naucil ako megakomplikovane su nemecke auta. Tym sa dostavame k tomu asi najjednoduchsiemu autu MX-5. S nou to este bude zaujimave, zabavnostou prevysuje aj E46 o hodne velky kus, no zaroven az pri nej som pochopil, ze nie vsetky auta su na vsetko vhodne a ist s nou v novembri v noci v dazdi 450km na vychod republiky...no proste si ju moc vtedy clovek neuziva, ale uvidime co nas este caka. Pritulky Lupo bol teda slusny love and hate vztah. Auto ktore je ako stvorene do Bratislavy (iked niektore tie diery v cestach su vacsie uz ako to Lupo a vtedy dost trpi), no po prvych 50km od kupy sa poseru rozvody a o 3 roky neskor sa pridre 1 valec, no zaroven naucilo pritulku jazdit, zaparkovalo vsade, zaroven zvladalo nakupy aj v Ikei a na ktorom krasne vidiet ze o 15 rokov mladsi UP! je proti nemu len lacna plechovka (Lupo ma napriklad nastavitelny sklon zadnych sedadiel, plynovu speru na kapotu, ani stipku hrdze), no proste ostava v rodine, aj ked nam uz priestorovo nestaci (hlavne v kombinacii s MX-5) :P
A tak sme skoncili v niecom co som myslel, ze nikdy u mna neprejde...v SUV...a ja ho mam !skoro! radsej ako MX-5. Nie je tak zabavne, ale tou svojou univerzalnostou, pouzitelnostou a celkovym pocitom, ze cokolvek od neho budem chciet tak to zvladne ma fakt dostalo...je to nas Sobík alias Subaru XV 2012 s 2.0i a manualom :)

Á, modrá Miata, její recenze na macz a v recenzi zmínka o jakémsi autíčkáři...tak jsem se sem dostal :)
Jinak podobnou situaci jsem zažil při prodeji Golfa. Chlapík přijel, zaplatil a s tím tuctovým sazometem, co měl tehdy 300tis. na hrbu a spousty jizev z provozu, odjel. Nijak zvlášť jsem to neprožíval, ale chvíli po odjezdu najednou prásk a začalo mi to docházet... První nový auto, auto co mě vozilo, když jsem podnikal s příbuzenstvem, díky kterému na mě padl dluh, z nějž by se mnoho lidí asi rovnou vrhlo pod vlak, auto co mi pak vydělávalo, abych neumřel hlady, vozilo mě, když se to zase začalo zvedat a auto, co jednou ze svých posledních jízd dolítlo v rekordním čase na veterinu, když přišel čas prvního hafana... Když jsem chlapíkovi volal, akorát se cpal v mekáči a při nabídce násobku ceny, v případě, že mi to prodá zpátky, mu trochu zaskočilo :) Dopadlo to tak, že mi řekl, že jsrm magor a poprosil mě, jestli bych ho aspoň nehodil domů a já mu nakonec pomohl sehnat i jiné auto. Tu starou pikslu mám pořád. Sice různě slouží kamarádům a doma se moc neohřeje, ale je moje a tak to i zůstane.

První auto je Rover 75 2.0 V6 (neprodejné auto co bylo doma navíc) a stále jezdí. Po prodání jsem se k němu po roce a půl odmlky vrátil. Jak já to auto miluju tolik jsem toho zažil. Sice je to užraná mrcha co jezdí ráda do servisu a jeho stav není momentálně 100% stále jede a nikde mě zatím nenechal. Až jednoho dne zaklepe bude mi chybět...

Z mých předchozích aut je také e36 jediné na které vzpomínám. Sice to byla jen 320i, ale kdybych ji měl teď na tom sněhu tak bych měl na tváři úsměv od ucha k uchu. Na současný civic type S budu sice také v dobrém vzpomínat, ale rozhodně se zábavnosti bramboráku neblíží. A proto další auto prostě musí být zadohrab (Pokud se teda nenaskytne nějaká pěkná 159 tbi. Ta jediná předohrabka mi kříží plány.)

hm....ono asi vela záleží aj od toho, jak moc velka konzerva clovek je a ako moc si váži vydreté prachy...ja napr. moc nemám rád zmeny. Mám 34 rokov a mám len druhé vlastné auto. V poradí,nie súčastne. Ale to neznamená, že autá sú mi lahostajné. Velmi rád sa preveziem niečím zaujímavým, ale som zrejme lenivý absolvovať všetky tie sračky s výberom-kúpou auta, potom predajom a bla bla bla.....
Asi skôr na nich lipnem, aj ked nie sú neak extra zujímavé..Ako 16 ročný som výdatne po večeroch začal kradnúť rodičom Favorita, na ktorom to všetko začalo. Škola hrou :D .....no proste všetky tie klasické veci..prvé chyby, dievčatá, prvý projekt so zástavbou audia....všetci to poznáme. A ani by mi nenapadlo, ako mi za ním bude lúto, keď v 2004 išiel z domu, aby uvolnil miesto Fabii junior HTP...Yeesss..
Našťastie mesiac pred tým som si zadovážil s voj prvý vlastný povoz, a síce w123 300D....inak asi najlepšie auto na svete. A možno by som ho mal doteraz, keby som ho po štyroch rokoch nevystriedal za W124 320 CE.A ktoré mi stále stojí v garáži. A ani neviem, kedy a či vôbec ho predám.
Nechce sa mi.....A mám ho rád

Tu Miatu si měl vážně pěknou a hádám, že yo asi nebylo v továrním nastavení podle té fotografie z okruhu. Jo jo na tahle autíčka se nezapomíná prvním stroji ani nemluvě. Já měl Fiata Pandu ještě tu hranatou verzi na půl ceny mi tehdy přispěl táta. Byl to skvělý slunovrat nikde mě nikdy nenechal, až ho nakonec někdo u nádraží ukradl. Největší borec tady v diskuzi briza za to, že koupil toho Golfa hned po prodeji zpět to je panečku extrém:)

Jarunu máš rád proto, že jsem ti ji naboural. Nic víc v tom nehledej, čus. :D

U mě je tohle jednotvárnější, já mám rád kterékoli ze svých aut a prodej mi vždy způsobí smutek nebo lítost, dělám to velmi nerad. Ale to je i tím, že si auta prostě vybírám sám a nekoupil bych si nic, co by mi nepřinášelo dobrý pocit. A co jsem si nekoupil (nepočítám až pozdější dar od kamarádů, to je něco jiného :), to jsem neměl, nikdy jsem nic nedostal od rodičů, nikdo z rodiny mi nic nepůjčoval, nic jsem nepodědil a tak..ale spíš to bylo štěstí, nemusel jsem si kazit mládí v Yarisu apod. :) Ono by ty zážitky a vztah asi ani nepřišly, protože něco takového by k nim nebylo...co by to bylo za výlet, kdybych na něj měl jet něčím takovým? Letní láska v Yarisu? No jasně, to už je romantičtější jet vlakem :).
A ano, první vážně míněné auto ('87 Ford Tempo) sice nebylo nic moc a ke všemu oplývalo dost sociální výbavou, ale měl jsem ho moc rád, přeci jen mělo základní prostornost, pohodlí a i vzhledově to vypadalo jako auto, zážitků bylo dost a nostalgicky na něj vzpomínám dodnes; teď o to intenzivněji, když se po letech zase objevilo na světle...

Vavris, tvoje pocity si umím vysvětlit následovně:
Yarísek byl něco jako první sex - na ten se přece obvykle taky nezapomíná.
No a MX-5 - přece protože "Answer is always Miata"!

Tyo to mi v těhle zimních mrazivejch zkouškovejch vynervenejch dnech připomnělo mojí první velkou lásku, Alfa 156 2,0 TS Selespeed, to auto bylo nezapomenutelný a do dneška na něj vzpomínám. Před půl rokem volal majitel, že nejde nastartovat což mě vzalo u srdce protože tomu auto se věnovala nekustečná péče, byla to mrtvola, jen motor a pohonný ústrojí bylo dobrý. Jo a nebyla úplně sežraná. Ale selespeed občas prostě neřadil, nápravy totál, ložiska v kolech, chladič prostě neskutečný množství věcí, který jsem už radši zapomněl, ale byla kouzelná. Od tý doby jsem vystřídal tak přes 100 aut od obyčejnýho punta až po quttroporte a žádný z nich, asi kromě jednoho Clia nechytlo za srdce tolik, jo mám teď děsný nutkání koupit 147 gta, ale to jen protože mi připomíná 156, která vlastně měla váhu vzduchu z nafty a ještě k tomu jsme tam dali sportovní filtr (prostě v tu chvíli to byl provozák a dávalo se tam co bylo zrovna po ruce) a nejlepší byla ta její "forsáž" ve 4,5 tis s nádherným zvukem vytočenýho čtyřválce. Jo první pořádný auto se prostě nezapomíná.