Majitelovy dojmy: BMW 328i E36

BMW řady 3 je pojem. Jezdí v něm úspěšní obchodní zástupci a střední manažeři, následně nadšenci do aut nebo trendy frikulínové, aby nakonec mnohé kusy dožily svůj automobilový život na perifériích měst v částech, kde se kumuluje jistá sorta homo sapiens, kterou mi Bobash zakázal konkretizovat, protože „by se toho mohl někdo chytit a dělat problém“.   Generace E36 se již pár let nachází v oné poslední fázi životního cyklu a žádný slušný člověk se o ni nezajímá. Nebo by ještě měl?

Krasavec?

Hodnotit něco tak subjektivního, jako je design, se vždycky zdráhám, ale tady si pár slov neodpustím. Design běžné E36 působí v jednadvacátém století zoufale zastarale. Je ale až s podivem, kolik plusových efektních bodů dokáže vykouzlit sada komponent zvaná M-paket.  Trochu odlišný vzhled  nárazníků, zrcátka z „tuněného Golfa“ a některá z motorsport kol dodávají autu úplně jiný říz, než jaký má předfaceliftová chudobka s horou šedivých plastů. V mém případě je pak ještě karoserie lakována odstínem hellrot a to je vyložený tahač očí. Být introvert, tak ji asi musím nechat přelakovat, jak se leskne…

Popisovat E36 zevnitř asi taky nemá příliš cenu. Dostatek místa vpředu, vzadu prémiově přivřeme oči, klasická bavorácká architektura přístrojového štítu a středového panelu zaměřená na řidiče a tvrdé, ale fortelné plasty – člověk si skoro nemá na co stěžovat. Tedy, kdyby BMW nedávalo sedadla jen za příplatek…  Pokud vůz z Mnichova není vybaven příplatkovými sportsitze, pak to znamená, že v kolejnicích jsou upevněny standardní lamače zad, které určitě měly dostat název scheisse-sitze, ale někdo hodný z marketingu toto označení vyškrtl.

Pan cestovatel

BMW E36 s řadovým šestiválcem bývá (možná spíš bývalo) univerzální odpovědí pro všechny sportuchtivé řidiče s malým rozpočtem. Já bych však v tomto odstavci nerad dával dohromady již tisíckrát napsané věty, ve kterých figurují slova ovladatelnost, vyváženost a zadní náhon, protože moje auto ve mně moc sportovních choutek nevzbuzuje. Jaká je 328i v každodenním reálném životě? Úžasně uvolněná.

Motor disponuje během sametovým tak, že žádný máloválec už nechcete ani vidět.

Začněme pod kapotou, kde se nachází osvědčený řadový šestiválec M52B28 s nikasilovými vložkami válců, které způsobily tolik problémů v USA a Británii. Motor o výkonu 142 kw / 5300 ot. a točivém momentu 280 Nm / 3950 ot. (ten neklesá pod 220Nm od nějakých 1800 ot.) je spřažen s pětistupňovou manuální převodovkou s klasickým otevřeným diferenciálem a stálým převodem 2,93 – nejdelším, který lze v řadě E36 nalézt. No a to už by z faktografie stačilo. V reálu to je přesně takové, jak to vypadá na papíře. Dva-osma je silný, ale pohodový motor, s kterým lze snadno akcelerovat od nejnižších otáček, aniž by mu to vadilo a při klidné jízdě odřazovat nahoru dříve, než ručička otáčkoměru dojde k cifře 2. Pravda, díky dvouhmotému setrvačníku a poměrně nízkému stálému převodu mu chvilku trvá, než se dokoulí k vrcholu točivého momentu. Na druhou stranu pak předvede krásný úprk až k 6 tisícům, jak se na čtvercový motor sluší a pocitově řidiči vůbec nepřijde, že křivka výkonu po dosažení svého maxima poměrně rychle padá. A ano, samozřejmě disponuje tím krásným zvonivým zvukem typickým pro řadové šestiválce z Mnichova a během sametovým tak, že žádný máloválec už nechcete ani vidět. Za to všechno si nechá zaplatit poměrně rozumnou dávkou paliva. Můj dlouhodobý průměr je 8,8 l/100 km, při dálkových jízdách není problém dostat se bez nejmenšího sebezapření pod 8. Rozumné sportování na okreskách pak odsaje zhruba dvojnásobek.
Pohonné ústrojí má jediný nedostatek, kdyby měla převodovka šestku, znamenalo by to příjemné hodnoty spotřeby i při vyšších rychlostech na dálnici a vydatnější akceleraci, ale přece jen jsme v 90. letech.

Zmiňovat typicky bavoráckou  tužší spojku a řazení je asi také nošením dříví do lesa, takže pojďme k podvozku, který je tvořen vzpěrami McPherson vpředu a víceprvkovou zadní nápravou. Na začátku jsem zmiňoval, že tři-dva-osma ve mně neprobouzí žádné touhy drtit ji na limitu a podvozek je jedním z důvodů.  Je pohodlný, tichý a nenuceně nad věcí. A doteď nějak moc nechápu, že se mi tyto tři dojmy vstřebaly do vědomí skrze letní kusy pryže o rozměru 225/45 R17, leč je tomu tak. Kvalita cestování i stabilita při vyšších rychlostech vybízí k cestám skrze republiku po okreskách i dálnicích. Při každodenních přesunech do práce je to pak balzám na duši, oddělující člověka od toho hnusu venku. Nechci dělat ze staré piksly S-klasse, jen mě úroveň cestovního komfortu vážně překvapila. Zkrátka skvělý dailydriver za minimální cenu.

Pan nesportovec

Ne, ne a ne, i kdyby mě někteří ortodoxní příznivci vrtule nabodli na kůl, tak 328i na standardním podvozku zkrátka není žádný sportovec, přestože pouliční legendy o zadním náhonu říkají bůhvíco. Svižnější jízda je díky charakternímu motoru a dobré vyváženosti velmi příjemná, ale čím více se tlačí na pilu, tím více vyplývají na povrch nedostatky. Tak za prvé řízení. To je sice oldskůlově upovídané a krom mrtvého středu docela přesné, ale dosti pomalé, že přináší permanentní pocit vánoc – to když řidič nestačí počítat ty vánočky, které si upletl z rukou. No jo, já vím, částečně to jde na vrub tomu obdivuhodnému rejdu, díky kterému jdou vybírat drifty nepochopitelných úhlů.

řízení přináší permanentní pocit vánoc – to když řidič nestačí počítat ty vánočky, které si upletl z rukou.

Pak tu máme poměrně těžký motor, který je společně s měkčím podvozkem zdrojem nedotáčivosti. Pokud auto vodíme jen skrze rychlé zatáčky, zdá se všechno v pořádku. Jakmile se ale cesta začne kroutit nebo začne pršet, setrvačnost udělá své a předku se začne chtít po tečně ven dřív, než by bylo milé. A pak si ještě neodpustím jeden důvod. Otevřený diferenciál třicetšestce nesluší, se samosvorem to je jiný vesmír. Auto s otevřeným diferenciálem je sice u limitu tak nějak jízdně čistší a nemá tendenci trhat se do driftu tak snadno, ale se samosvorem mi naopak příjde čitelnější (přestože někteří kamarádi tvrdí pravý opak) a ano, je s ním mnohem víc té laciné zábavy. A v neposlední řadě máte v zimě mnohem větší šanci, že nezažijete ostudu se zapadlým autem před obchodním centrem. Možná vám chybí ještě informace o brzdách, ale vzhledem k tomu, že na mém vozidle se nacházejí jakési aftermarket děrované „sportovní“ kotouče a neznámé destičky, jejichž brzdný účinek nestojí za řeč, nechám tuto oblast bez hodnocení.

Všechno dobré?

Abych odpověděl na otázku položenou na začátku, E36 může nabídnout ještě spoustu hodnot i jiným kupcům, než začínajícím drifterům. Už jsem to psal ve svém minulém článku – svou 328i považuji za jeden z nejlepších nákupů svého života. Za pár peněz mi poskytuje spoustu muziky a při běžném užití dává daleko více smyslu, než jsem předpokládal. Motor je svým projevem návykový, jízda pohodlná a provozní náklady více, než rozumné. A přestože jsem z hlediska nějakého sportovna auto v minulém odstavci docela strhal, je více než příjemné, že si člověk může mimo ordinérní jízdu dovolit i nějaký ten bok, bez problému předjet anebo si poctivě odšlapat meziplyny výborně tvarovanými a kalibrovanými pedály. Stačí jen najít některý z mála zachovalých a nerezavých exemplářů.

Operativní leasing BMW