Mazda Autozam AZ-1: Mé nejmilejší těžítko

Asi nikomu, kdo sleduje Autíčkáře již nějaký čas, nemohlo uniknout, že radakce je z nějakého záhadného důvodu posedlá Mazdou MX-5. Někteří tráví svůj volný čas sháněním lepších komponent či výměnou blatníků, jiní naopak přemýšlí, že by svou Miatu prodali a koupili si něco jiného. A když se k tomu po letech konečně odhodlají, koupí si konečně úplně jiný vůz. Tedy přesněji řečeno – úplně jinou Miatu. A co ti redaktoři, co žádnou Miatu nemají? Jeden se před časem v testu nechal slyšet, že už základní slabší Miata je dokonalým nástrojem pro petrolheady.

A potom jsem tu já. A já mám problém. Miata jako taková mě nikdy nechytla u srdce. Je to povedené auto, sympatické, hravé, lehké – ale zkrátka nikdo to nebylo ‘to ono’. A tak jsem začal pátrat, jak si zachránit svou reputaci jako petrolheada, protože je mi jasné, že až tohle praskne, už se mnou nikdo v redakci nepromluví.  A světe div se - mám řešení!

Tedy nemám, protože je trochu nedostupné, ale teoreticky bych mít mohl. Dámy a pánové, představuji vám Autozam AZ-1, naprosto senzační malý sporťáček. A je to Mazda. Mimo jiné…

Psal se rok 1985, když se tahle Mazda objevila. A bylo to na stánku Suzuki. Právě tahle automobilka přišla s roadsterem R/S1. Byl to další z počinů z rodiny kei cars. Legislativa dovolila těmto japonským miniautíčkům zvýšit výkon na závratných 65 koní a s tím už se dá něco dělat. Prý… A tak vznikaly tyhle hračky na kolech jako na běžícím páse. Suzuki však od R/S1 nakonec ustoupilo a věnovalo se jiným projektům. Toho využila Mazda, která se v miniaturním sporťáčku zhlédla, a R/S1 koupila.

Celý projekt dostal na stůl Toshiko Hirai (jo, ten Toshiko Hirai, já nevím, co s tou Miatou pořád máte) a kola se dala do pohybu. Výsledkem byly tři prototypy, jeden šílenější než druhý. Pro sériovou výrobu byl vybrán ten, který vypadal jako zmenšená Toyota MR2, ale nakonec bez výklopných světel (takže už vůbec nevypadal jako MR2, ale zase nápadně připomínal závodní Ford RS200).

Na první auta si zákazníci počkali až do roku 1992, ale stálo to za to. Na nesmírně lehkou konstrukci obsahující ve velké míře hliník byla posazena karoserie z kompozitních materiálů a za sedadly posádky řádil půllitrový motor. Ten zde zůstal ještě od Suzuki. Celá tahle automobilová sranda vážila okolo 750kg. Vrcholem designu byly vzhůru výklopné dveře. Je možné být ještě víc cool? Automobil vstoupil na trh pod značkou Autozam, která se pod křídly Mazdy zabývala právě kei cars.

Maximální rychlost tohoto dravce činila něco přes 180 km/h. Tedy činila by, kdyby tu nebyl omezovač, s ním už to bylo jen 140 km/h. A zrychlení z nuly na sto za nějakých deset vteřin. Jasně, nejsou to právě hodnoty, na které jsme u placek s motorem uprostřed zvyklí v Evropě, ale podívejte se na to! Ta věc je dokonalá z každého úhlu!

Takže až se mě zase někdo zeptá, které je mé oblíbené japonské auto (a bude se u toho tvářit vážně), můžu s klidným srdcem říci, že malá sportovní Mazda od Toshika Hiraie. Petrolheadi budou spokojení a mé svědomí čisté. Chtěl bych Autozam AZ-1? Hrozně moc! Vážně! Je to kouzelná automobilová bonsai. Chtěl bych v ní jezdit? V žádném případě. Se svou postavou bych se dovnitř pravděpodobně vůbec nevešel. Ale jako dekoraci v obýváku si nedokážu představit nic lepšího.