Koncepty, na které se zapomnělo: Audi

Koncepty jsou obvykle výkladní skříní technologických dovedností jednotlivých automobilek. Odráží se v nich představy o budoucnosti osobní dopravy. Často slouží jako designové cvičení, ze kterého se dříve nebo později objevují jisté prvky v produkčních autech. Jindy zase automobilka postaví showcar bez ambici na sériovou výrobu, čistě jen jako ukázku možností ,co by jednou mohlo být'. V této nové rubrice vám představíme ty nejzajímavější koncepty z minulosti, které bývaly hvězdami autosalónu a v současnosti už na ně sedá prach kdesi v továrních muzeích. Protože abeceda začíná písmenem A, jako první si tak vezmeme na paškál Audi. 

Tato bavorská automobilka, se sídlem v Ingolstadtu, nikdy nepatřila mezi výrobce, kteří by chrlili jeden koncept za druhým (na to jsou experti především Japonci). Seznam konceptů tak není přehnaně dlouhý, o to je však zajímavější. Jak si v Audi představovali budoucnost? 

Audi Avus quattro 

Patrnější nejznámější koncept od Audi měl světovou premiéru na autosalonu v Tokiu roku 1991. Audi bylo do té do bráno jako výrobce skvěle postavených, ale trochu nudných sedanů. Až na výjimky, jakými bylo zběsilé Audi Quattro, nemělo v nabídce žádné zajímavé auto. Nejspíš proto sklidil Avus takový úspěch. Byl to také první pokus ingolstadtských inženýrů o postavení supersportu a zároveň sloužil jako taková malá poklona závodním legendám třicátých let, které sbíraly vavříny pod hlavičkou Auto Unionu. Jeho technika by se neztratila ani v dnešní době. Karoserie byla tvořena z hliníkových panelů, stejně jako prostorový rám, což pozitivně ovlivnilo celkovou hmotnost auta. Ručička váhy se zastavila na 1 250 kg. Motor se nacházel, jak se sluší a patří na pořádný supersport, uprostřed a jednalo se o skutečně výjimečný agregát. Šest litrů zdvihového objemu a dvanáct válců poskládaných do W, generovalo 510 koňských sil. Výkon se přenášel na všechna čtyři kola, standardem byla manuální převodovka. Avus dokázal (aspoň podle teoretických výpočtů) atakovat stokilometrovou rychlost za tři sekundy a nějaké drobné, maximální rychlost pak měla hravě překročit 330 km/h. Úctyhodné výkony na rok 1991, že? Bohužel mateřská automobilka nikdy nepočítala se sériovou výrobou, takže jediné místo kde dnes Avus můžeme potkat, je muzeum v Inglostadtu. Přesto tenhle koncept hrál v celkovém vnímání značky velkou roli. Audi ukázalo, že umí postavit výjimečný vůz a nehodlá se spokojit s nálepkou výrobce aut pro nudné manažery.  

Quattro Spyder 

Začátkem devadesátých let bylo Audi v ráži. Skvostnému Avusu zdatně sekundoval další koncept představený v roce 1991, pro změnu na autosalonu ve Frankfurtu. Quattro Spyder byl postaven z podobných ingrediencí jako jeho větší bratříček Avus. To znamená velkou spoustu hliníku, pohon všech čtyř kol, manuální převodovku a motor uprostřed. Pohonná jednotka Spyderu byla vcelku konvenční, jednalo se o vidlicový šestiválec s výkonem 175 koní. Na první pohled to není zrovna dvakrát oslnivé číslo, ale když si to dáme dohromady s hmotností, která činila skvělých 1 100 kg, tak už to zní mnohem zajímavěji, že? Široké využití hliníku prý pomohlo snížit celkovou váhu o plných třicet procent. Design byl o něco konzervativnější než u Avusu, ale i tak sklízel velkou chválu. Kompaktní kupé mělo i vcelku obyčejný interiér a proto se čekalo, že Audi spustí sériovou výrobu co nevidět. Bohužel se tomu tak nestalo, ani opravdu velký zájem veřejnosti nepřesvědčil vedení automobilky, aby dalo tomuto projektu zelenou. Vznikly pouhopouhé dva kusy, jeden zelený a druhý oranžový. Sportovního kupé s čtyřmi kruhy ve znaku, jsme se tak dočkali až o patnáct let později v podobě modelu R8. Ale to už je jiný příběh.   

Audi Rosemeyer 

Třetí koncept a třetí sportovní auto s motorem uprostřed? Vypadá to, že u Audi mají tuhle konfiguraci v oblibě. Rosemeyer rozvíjí myšlenku původního Avusu. Odkaz na legendární "Silver Arrows" ze třicátých let je víc než patrný už na první pohled. Však se také jmenuje po bývalém závodním jezdci Berndu Rosemeyerovi (pozn.: zemřel při tragické nehodě v rámci pokusu o překonání rychlostního rekordu), který krotil právě Auto Union. Málokdo ovšem ví, že koncept Rosemeyer je vlastně takovou novodobou adaptací na Auto Union Type 52, což měl být, svého času, první supersport v pravém slova smyslu. Bohužel jeho osud byl nakonec také neslavný a výroby se nedočkal. Koncept Rosemeyer se poprvé ukázal světu sedmého září roku 2000. Nutno podoknout, že vyvolal opravdu velké pozdvižení. Odvážně tvarovaný supersport oslňoval fascinujícími parametry. Šestnáctiválcový osmilitr doloval ze svých útrob úžasných 700 koní. Maximální rychlost měla přesahovat 350 km/h. Stejně jako jsme se ve třicátých letech nedočkali modelu Type 52, ani jeho mladší následovník se nedostal na běžné silnice. Prošlapal však cestičku jinému koncernovému supersportu. Extrémní výkon a W16 pod kapotou? Ano, mám na mysli Bugatti Veyron. 

Audi Steppenwolf 

Když se na přelomu tisíciletí začaly prosazovat všemožné crossovery a SUV, Audi nechtělo zůstat pozadu. Na pařížském autosalonu v roce 2000 se představil světu koncept Steppenwolf. Malé SUV technicky vycházelo z modelů A3 a TT. Se sportovně střiženou třídvéřovou karoserií vypadá Steppenwolf tak trochu jako TT na chůdách. Odnímatelné střešní panely dokonce umožňovaly užít si otevřené nebe nad hlavou. Pod kapotou pracovala benzinová šestiválcová třidvojka, vypůjčená z modelu Beetle RSi. Milým překvapením byl vzduchový podvozek, který daroval větší model Allroad. Samozřejmostí pak byl pohon všech kol. Věřím, že tohle auto mohlo být nejenom králem městských bulvárů ale také poměrně schopným společníkem i v terénu. Přestože si ,stepní vlk' nenašel cestu do sériové výroby, položil základy celé plejádě modelů Q. A to jsou nemalé zásluhy. 

Audi Avantissimo 

Avantissimo je mým oblíbeným konceptem od Audi. Mám slabost pro velké kombíky a tohle auto je přesně podle mého gusta. Kombi postavené na základech luxusního sedanu A8. O maximální pohodlí a komfort se staral pokročilý vzduchový podvozek. Interiér pak měl doslova hýčkat své cestující extrémním luxusem. Mohli jsme zde najít systém MMI, což bylo v té době naprostou novinkou. Střešní panely byly adaptivní a vy jste si tak mohli sami určit, kolik světla pronikne do interiéru. Třešničkou na dortu byl skener otisků prstů. Avantissimo tak dokázalo rozeznat řidiče a následně automaticky nastavit zrcátka, sedačky, volant a všechno ostatní personální nastavení. K pocitu maximálního luxusu přispívala i poctivá strojovna. Dvakrát přeplňovaný, benzinový osmiválec dokázal i tak velkému autu, jakým Avantissimo bezesporu bylo, poskytnout více než důstojnou dynamiku. Tohle se prostě povedlo a dodnes mě mrzí, že se nedočkalo sériové výroby. Myslím, že za jeho stopkou stojí vzestup velkých SUV. Což je trochu škoda. Copak vy byste nechtěli potkávat na ulicích takový krásný kombík, místo neforemné Q7? 

Audi Nuvolari 

Na ženevském autosalonu v roce 2003 byl představen koncept Nuvolari. Opět tak Audi vzdalo poctu svému dávnému závodnímu jezdci. Základem pro tohle velké cestovní GT, byla vrcholná A8. O pohon se měl postarat desetiválcový a přeplňovaný pětilitr, jehož maximální výkon dosahoval 600 koní. To by zcela jistě bylo důstojné svezení. Vzhledem k faktu, že Nuvolari vycházelo z A8, nemůže překvapit opravdu bohatá výbava a celkové zaměření na vysoký cestovní komfort. Jediným překvapením tak mohly být snad jen LED světlomety, které se začínají výrazněji prosazovat v osobních autech až nyní, o více než 10 let později. Nuvolari naznačilo designový jazyk Audi pro celou následující dekádu a za to si jistě zaslouží čestné místo v továrním muzeu. A takové Audi A5 z něj čerpalo opravdu hodně inspirace. 

Audi Asso di Picche 

Neboli Pikové eso po italsku. Jeden z prvních konceptů Audi vůbec. I když, ono to vlastně ani moc Audi nebylo. Prvotní myšlenka na zrod tohoto konceptu vznikla v továrně u Karmanna, který doufal, že by mohl přesvědčit Audi k vývoji sportovního vozu, aby získal novou zakázku a naplnil tak své výrobní kapacity. Při pohledu na vnější design asi nepřekvapí, že vzhled dostal na starosti Italdesign. Inspirace předchozím projektem Italdesignu – Maserati Boomerang – je více než zřejmá. Klínovitý profil je Maserati velmi podobný. Interiér byl oproti Boomerangu v podstatě konvenční, ve srovnání s obyčejnými auty dané doby byl však poměrně futuristický. Pikové eso stálo na základech Audi 80, takže použitá technika nikterak převratná nebyla. Pod kapotou hrála prim obyčejná 1,5 l s 85 koni. Přesto se Asso di Picche do sériové výroby nikdy nedostalo. A to hned z několika důvodů. Za prvé, Audi si v té době teprve tvořilo firemní identitu a chtělo se soustředit na rozumné sedany. Malé sportovní kupé tak nemělo v jeho plánech místo. Za druhé, mateřský Volkswagen se obával, že by Audi mohlo sebrat zákazníky modelu Scirocco, který přišel na trh hned následující rok.