Kia XCeed PHEV: Nemusím se vytahovat

Některá auta vplouvají na trh skromně a bez humbuku, jako by o nic nešlo, jiná to mají přesně naopak. Celý svět kupříkladu ví, že loni na podzim dostaly Toyoty do systému Carplay. Bylo kolem toho haló od Kaffeklubenu až po Jižní pól, přitom si nejsem jistá, že je to záležitost k chlubení. Loni jsem se takhle díky svému synkovi naučila písemné dělení a taky to nikde moc nevykřikuju. Každé malé děcko taky ví, že se v Indii bude prodávat Škoda Kušák, přitom to pro nás má zhruba stejnou informační hodnotu jako předpověď počasí pro Ulanbátar. Ale věděl někdo z vás, že je na trhu Kia XCeed do zásuvky a že je to docela povedené auto? 

Korejský (a trochu slovenský, vyrábí se kousek od Žiliny) hatchback na chůdách nám redakcí projel prozatím ve dvou benzinových variantách a pokaždé zanechal veskrze pozitivní dojem. Dokonce i na Adamovi, kterého jinak na věci zavánějící trendy koninou moc neužije. Je to jedno z těch aut s nejasnou pozicí na trhu, která vás na první dobrou nejspíš nenapadnou, ale o to příjemnější překvapení vás čeká při jízdě. Dost možná pak budete nějakou chvíli uvažovat, jestli evropské středoproudé produkci ve srovnání s Koreou tak trochu neujel vlak.  

Zvenčí se mi XCeed opravdu líbí. Poslední dobou se mi vlastně líbí skoro každá Kia, jelikož design velmi zdařile balancuje na hraně konzervativismu a svěžesti. Začalo to příchodem Petera Schreyera a od té doby si modely drží vcelku konzistentní designový jazyk, aniž by působily fádně. XCeed z běžného škatulkovacího schématu trochu vybočuje. Není to hatchback, na to má příliš velkou světlou výšku – dokonce větší než SUV Sportage –, ale není to ani typický crossover, na to je zas karoserie příliš placatá. Trochu mi připomíná první GLA, které se mi taky líbilo (a nikdo to nechápal). Snad jen ty falešné výfuky bych si ušetřila, proč nejít proti proudu ještě trochu víc?

Uvnitř najdeme uspořádání, které nepřekvapí absolutně ničím. Ze všech asijských automobilů působí právě Kia nejvíc evropsky, skoro bych se nebála říct německy. Konzervativní tvary – volant je kulatý, tlačítka hranatá – doplňuje pragmatické rozmístění ovládacích prvků a ergonomie, jíž nemám co vytknout na první, druhý ani třetí pohled. Když se trochu rozkoukám, vidím snad všechnu myslitelnou výbavu od vyhřívaného volantu, přes odvětrávané přední sedačky (a vyhřívané zadní) a nafukovací bederní ‚polštářek‘ až po adaptivní tempomat a parkovací kameru s pěkným rozlišením. Ale tohle všechno už jsme viděli i na předchozích spalovacích variantách. Teď nás asi bude nejvíc zajímat jízda a obecně soužití s nabíjecím hybridem. 

Pod kapotou je benzínová šestnáctistovka, tentokrát ovšem v atmosférické verzi a s nevalnými 105 koníky. Výkonový doping má místo turba na starosti elektromotor, který přidává dalších 60 koní. Celkový výkon soustavy udává číslovka 104 kW neboli 141 koní. Na pohled to věru není mnoho a neoslní ani papírová hodnota zrychlení z nuly na sto  –  11 vteřin. Tentokrát tu tedy nemáme žádného trhače asfaltu, který by velikášsky demonstroval dominanci elektrického pohonu. Pořád si můžete užívat hbité rozjezdy z místa a na semaforech ukazovat záda mnohem výkonnějším vozidlům, jinak je ale tenhle pohon nastaven na úplně běžné užívání.

Udávaný dojezd na elektřinu činí 58 km dle WLTP, a přestože zcela exaktně to změřeno nemám, po týdnu ježdění převážně po městě a občasného nabíjení nemám důvod nevěřit. Systém totiž velmi dobře rekuperuje a baterii dobíjí tak, že si toho skutečně všimnete. Po chvilce plachtění hned naskočí nějaké to procento. Auto navíc zůstane úsporné i poté, co se baterie téměř vybije (vždycky si ponechá cca 10 % do rezervy). Na benzín s občasným vypomáháním elektromotoru jede většinou za nějakých 5 litrů. V tabulce technických údajů chybí hodnota spotřeby v testu zcela záměrně – jezdila jsem se spotřebou od 1,5 do asi 6 litrů. Samozřejmě to můžu zprůměrovat, ale výsledné hausnumero vám neřekne vůbec nic. Jako u všech plug-in hybridů záleží na tom, jak auto používáte.

Spolupráce benzínu a elektřiny je příkladná a momentální pohon někdy rozeznáte jen podle svítících kontrolek na přístrojovce. Zvuk motoru vyruší v okamžicích, kdy chcete hodně výkonu, typicky při zrychlování do kopce, a při prudkém dupnutí na plyn. Převodovka má totiž sklon řadit spíš ve vyšších otáčkách. 

Jen jednu mouchu musím hybridnímu XCeedu vytknout. Není možné ho donutit k jízdě čistě na elektřinu a dosáhnout tak nulové spotřeby paliva. I když si zvolíte EV režim, spalovací motor občas spíná – například když přijde náhlý požadavek na víc výkonu nebo je venku zima a vy si chcete zatopit. Neříkám, že je to zásadní problém – městská spotřeba mezi jedním a dvěma litry benzínu je pořád parádní – přesto by mi přišlo logické tuto volbu mít. 

S ostatními trampotami v životě elektromobilisty už nemá nic společného XCeed, ale jen a pouze stav infrastruktury, která zatím není pro elektrifikovanou jízdu dostatečná ani smykem. Nabíječek je málo. Pokud je najdete, musíte mít sakra kliku, aby byly volné. Každou chvíli vám do nabíjení hodí vidle nějaká banální komplikace, třeba nefungující platební terminál, aktualizace systému nebo podobná blbost. Když v dešti naštelujete auto i kabely a pak to zase můžete celé sbalit, protože “vyskytla se chyba”, dokáže to vymotat do běla. Pořád platí, že plug-in hybrid je fajn, pokud můžete nabíjet doma i v práci. Pokud jenom doma nebo jenom v práci, pořád se to dá ustát, ale z veřejně dostupných elektronů moc daleko nedojedete. A to se nebavíme o nabíjení zadarmo, o které se musíte u Lidlu porvat s pěti dalšími nadšenci do ekologie, ale o běžné ‚neregistrované‘ ceně nějakých 7,50 za kilowatthodinu. 

Tím se dostáváme k obvyklému závěru, že ekonomický smysl PHEV setrvává v dalekém nedohlednu. Za benzinový XCeed s novinářskou výbavou, jaký jsme měli na test před rokem, zaplatíte nějakých 750 tisíc. Nabíjecí hybridní varianta vyjde na milion. Ano, výbava je parádní a připlácet už si můžete jen za barvu, kožené sedačky a pár dalších detailů, jinak má auto všechno. Jenže pokud nejste nadšenec do technologií a nevyžíváte se ve sledování toků energie vtělených do efektních animací, volbu PHEV si prostě obhájit nedokážete. 

Za tyhle okolnosti ovšem nemůže Kia XCeed. Ta je velmi příjemným autem s neotřelou vizáží a ergonomicky promyšlenou kabinou. K tomu je i velmi dobrým plug-in hybridem bez zbytečných složitostí, který vám umožní realizovat převážnou většinu městského přemisťování na elektřinu. Nemusí se vytahovat, zákazníci si k ní určitě najdou cestu. Až bude PHEV varianta stát o pár desítek tisíc víc než spalovák, určitě se pro ni rozhodnu radši než třeba pro diesel. I kdyby jen pro to božské ticho na palubě a rychlé starty na světlech.  

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 1 580 cm3 + synchronní elektromotor
Výkon: spalovací motor 104 koní (77 kW) 
           elektormotor 60 koní (45 kW) 
           celkový výkon soustavy 140 koní (104 kW) 
Celkový točivý moment soustavy: 265 Nm v 1 000 – 2 400 ot./min
Převodovka: automatická šestistupňová DCT
Maximální rychlost: 160 km/h (el. omezená)
Zrychlení 0-100 km/h: 11 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 1,4 l/100 km
Cena (XCeed PHEV Premium): 999 980 Kč