Kia Proceed GT: Pokračujem v jízdě

Kombíky. Jsou všude. Kdo nemá kombík, jako by nebyl. Je jimi poseto každé parkoviště, ať už u obchodního domu nebo korporace. Naštěstí na trhu nejsou jen ty prachobyčejné a praktické, ale je tu prostor i pro ty stylovější a sportovnější. Jedním z nich je Kia Proceed. Ten není na trhu žádným nováčkem, v provedení, které (podle mě trochu velkoryse) brožurka nazývá ‚shooting brake‘, je na trhu už od roku 2018. Letos prošel drobným faceliftem, na který se spolu dnes podíváme.  

Co je nové? Vizuální změny proběhly hlavně zvenku. Jako první, nelze si nevšimnout nového loga značky. A hned potom také celého přepracovaného předního nárazníku. Nová jsou také přední LED světla. Když si fotky porovnám s modelem před faceliftem, připadá mi to jako krok správným směrem. Celý čumák auta vypadá uhlazeněji a čistěji. Proceed GT na první pohled poznáte díky červeným doplňkům, které ale v kombinaci s oranžovou (která podle mě Proceedu sluší) tak docela nevyniknou. Škoda. Záď auta zůstává skoro stejná, jedinou změnou jsou koncovky výfuků, které se výrobce rozhodl neschovávat do linií nárazníku, ale nechal ven trčet dvě kulaté roury. Nejvýraznější prvek auta, tedy zadní světla přes celý zadek, jsou stále na svém místě. Tak to má být.

Exteriér se tedy vyvedl, co inovace v interiéru? Tam došlo převážně k doplnění různých prvků výbavy. Přijde mi, že je to trochu škoda. Zpracování je slušné, těžko mu něco vyčítat, ale když člověk kouká na Proceed zvenku, čeká v interiéru trochu větší odvaz. Nebo alespoň já. Zklamání z nevhodně nastaveného očekávání ale interiér po ergonomické stránce bez problému vyvažuje. Vážně, nenašel jsem v ovládacích prvcích nedostatek. Pochvalu musím dát sedačkám od Recara, které skoro až nepatřičně podrží, přitom ale nejsou vůbec nepohodlné. Palec nahoru zaslouží i infotainment, který sice není žádnou novinkou, ale bez problému podporuje bezdrátové Apple Carplay. I přes svažující se záď je dost místa vzadu, pokud máte standardní výšku jednoho euročlověka, tedy 180 centimetrů. A stejně tak i prostor kufru je až překvapivě velký a díky odklápěcí podlážce překvapivě praktický.

Pod kapotou je, stejně jako u předfaceliftového Proceedu, přeplňovaná jednašestka. 204 koní v šesti tisících, 265 Nm mezi patnácti stovkami a čtyřmi a půl tisíci otáček. Sedmistupňová dvouspojková převodovka. To stačí k tomu, aby kombíček vážící necelých 1600 kilogramů akceleroval z nuly na stovku za 7,5 sekundy. Na papíře to z vás ponožky nesvleče, ale v praxi to je naprosto dostačující hodnota, ať už potřebujete cokoli. Není problém být mezi rychlejšími jak ve městě, tak na okresce, tak dálnici. Mimo město není absolutně problém pohybovat se rychlostmi, za které by vám i na dálnici sebrali řidičské oprávnění. Motoru totiž sekunduje nejenom podvozek, ale i brzdy. Oproti předfaceliftu mně (i Danovi) přijde podvozek měkčí a pohodlnější, což paradoxně napomáhá tomu, aby se i mimo dálnice dalo sypat vskutku neslušnými rychlostmi. Baví mě i krásně vyladěné a citlivé řízení. Žádné utlumení, jako by vaše ruce osahávaly povrch vozovky. Tohle se vážně povedlo. Jediným slabým místem Proceedu je převodovka, která při kickdownu nechává spojky proklouznout víc, než by bylo třeba, a nakonec možná i absence samosvoru. Jasně, podzim je sychravý a kluzký, ale bylo až moc snadné dostat se při provádění neslušné jízdy do situace, kdy vnitřní kolečko bezmocně prohrabávalo.

Celkově je Proceed velice příjemným společníkem pro každý den. Dokáže se vypořádat s nudným dojížděním, ale potěšit za nehezkého dne, kdy potřebujete trochu toho pubertálního vyžití. Stačí přepnout do sportovního režimu, ve kterém se otevře klapka ve výfuku, takže se dočkáte překvapivě hutného zvuku a trochu toho prskání, které k tomu patří. Spotřeba se mi po týdnu ježdění převážně delších tras ustálila na 7,6 litru na sto kilometrů, což věru není špatné. Nevýhodou je ale malá nádrž. Padesát litrů sice zní jako standardní velikost, ale ukazatel nádrže vás požene ke stojanu zhruba co 400 kilometrů. A nakonec je tu přece jen jedna věc, na kterou jsem si nezvykl ani po týdnu. Výhled dozadu je prostě vzhledem ke konstrukci malý.

Verdikt

Je Proceed GT sportovním kombíkem? Cestovním kombíkem? Praktickým autem? Ano. Odpověď zní, od všeho trochu. Snad tím, že dokáže potěšit nejenom při cestě do kanceláře, ale i na zakroucené okresce, se vymyká tomu, aby spadal do kategorie stylových kombíků, které jsou sice krásné, ale za to drahé a nepoužitelné. Ten kompromis mezi každodenním spotřebičem a strojem na radost je tady udělaný tak, že se mi těžko hledá něco, co bych mu vytknul. Jasně, mohli bychom chtít, aby měl víc výkonu, nebo samosvor, ale určitě by to bylo na úkor něčeho jiného. Pokud hledáte praktické auto, které vás dokáže pobavit a potěšit, určitě to stojí za zvážení. Já byl rozhodně mile překvapen.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 591 cm³
Výkon motoru: 204 koní (150 kW) v 6 000 ot./min
Točivý moment: 265 Nm v 1 500 – 4 500 ot./min
Převodovka: automatická sedmistupňová
Maximální rychlost: 225 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,5 s
Průměrná spotřeba (udávaná): 6,8 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,6 l/100 km
Cena již od (Kia Proceed GT): 804 980 Kč
Cena testovaného vozu: 824 980 Kč