Kei van: Jaký a kde vzít v Evropě?

Říkáte si, jestli teď čtete dobře? Nahradit sportovní roadster miniaturní dodávkou, která je malá, ale za to se do ní nic nevejde? No jo, tahám vás za fusekli. O náhradě MX-5 sice uvažuju, ale poslední dobou se moje myšlenku ubírají spíše směrem k tomu, že bych potřeboval taky nějaké praktické auto. Které se všude vejde a (relativně) hodně toho odveze. Tak proč ne zrovna Kei van?

O nejzajímavějších Kei náklaďáčcích jsem v nedávné minulosti psal, takže to nebudeme rozvádět do široka a řekneme si jen něco málo k tomu, co všechno musí splňovat Kei truck. Poslední japonská legislativa z roku 1998 říká, že nesmí být delší než 3,4 metru, na šířku může mít maximálně 1,48 metru a na výšku 2 metry. Maximální objem motoru je 660 kubických centimetrů. Kei trucky obvykle váží okolo sedmi stovek kilogramů a jejich maximální rychlost se pohybuje okolo 120 kilometrů za hodinu. Z logiky věci jsou tedy tyhle věci konstrukčně cab-overy, kdy je kabina nad motorem (nebo motor někde úplně jinde a kabina vepředu).

Protože chci i svůj kei van používat jako normální člověk, chci evropskou verzi s řízením na té správné straně, tedy vlevo. To znamená, že se nám výběr trochu zúží, ale za to dostaneme větší výběr větších motorů. A abychom si to zkomplikovali ještě víc, budeme hledat celoprosklené dodávky určené primárně pro převoz lidí. Tak pojďme na to.

Suzuki Carry

S myšlenkou na japoského Earla v Suzuki Mighty Boy, se moje první hledání obrací k Suzuki. To od roku 1961 do roku 2013 produkovalo Carry, která byla jednou z rozšířenějších kei dodávek na světě. Mohli jste ji potkat všude možně pod názvy jako Holden Scurry, Ford Pronto, Maruti Omni nebo Vauxhall Rascal. Vyrábí se i dnes, ale už jde o produkt Daihatsu, které nakonec na trhu kei trucků zvítězilo a skoro všechny pohltilo.

Všude jinde než v Japonsku Carry většinou sázela na čtyřválce v objemech od osmi set kubických centimetrů až po ‚pořádnou‘ jednašestku‘ (pro indonésii). V Evropě nejčastěji potkáme kusy sedmé a osmé generace, které obvykle bývají osazeny devítistovkami (nebo litry) F10A o výkonu 33 kW.

Na bazarech jich moc nenajdeme. Je fakt, že jeden kus je na prodej přímo v Brně, ale jde o zaplechovanou dodávku, takže moje nadšení utlumeno jest. Ale stejně trochu uvažuju, jestli na ni alespoň nemrknu.

Druhý kus, který už vypadá mnohem lépe, je na mobile.de. Stav vypadá skvěle, bohužel je to jen dvoumístná varianta. No, raději budeme hledat dále.

Daihatsu Hijet/Piaggio Porter

Nejvyráběnější a logicky tedy nejprodávanější kei trucky dělá Daihatsu. Dnes jezdí po světě se znáčky svých bývalých konkurentů, například i jako Suzuki Carry (od roku 2013) nebo Subaru Sambar. Navíc se vyrábí i v Evropě v italské továrně pod názvem Piaggio Porter. Takových se tu musí válet mraky, že? Stačí letmé projetí bazoše a ukazuje se, že sklápěčky ano, ale to je tak vše. Nevadí, podíváme se na mobile.de!

Tady bych si dovolil drobný úkrok stranou. Inzeráty z Itálie a Německa totiž ukazují Portery osazené radlicemi a sypači. TOHLE POTŘEBUJU! Teda, všichni víme, že ne. Ale až jednou budu bydlet na samotě u lesa…

No nic, zpět k hledání dodávečky na výletečky.

Bohužel, i tady platí, že v nabídce jsou všelijaké užitkové verze, ale prosklených dodávek je pomálu a to jak Piaggií, tak Daihatsu. Jediný Porter, co se mi líbí, je zde. Ale nemůžu říct, že by mě ta specifikace chytla za srdce. Situace je o mnoho horší u Daihatsu.  Ty jsou totiž na mobile.de dvě. Fakt.

Oukej, vypadá to, že dnešní snílek bude bez úspěchu. Pojďme se tedy posunout do říše snů, k tomu ultimátnímu japonskému vozu. Všichni ho určitě znáte, má znáček Hondy, motor uprostřed a pohon zadní nápravy.

Ano, je to…

Honda Acty

To jste nečekali, co? 

Ano, Honda mezi lety 1977 a 2018 vyráběla kei truck s motorem uprostřed a pohonem zadní nápravy. Za tu dobu továrnami prošly tři generace, z nichž ani jeden kus se této konstrukci nezpronevěřil. Pod jejich kapotami byly samozřejmě jen tříválce o objemech 545, 547 a 656 kubických centimetrů. Acty v nabídce Hondy nahradila TN360 a její dobové testy ji vychvalovaly za dobré jízdní vlastnosti i když při svém pátrání jsem se dočetl občasné žehrání na servisovatelnost. K motoru byl nejlepší přístup u sklápěček, ale v případě pevných valníčků nebo dodávek to nebylo tak slavné. To ovšem nikomu nezabránilo nacpat tam motor K20…

Ačkoli všechny zdroje, co jsem našel, říkají, že Acty se vyráběla jen jako RHD, realita je překvapivě jiná. Různě po evropě se občas najdou kusy s řízením na správné straně, které vážně nevypadají na to, že by byly překopané. Vážně, koukejte. Modrý kus se objevila na bazaru v roce 2015 (a vypadal fakt mint), červený v podstatně horším stavu je aktuálně k mání ve Švýcarsku. Škoda, že nepotřebuju foodtruck.

(Ale napadá mě, co taková mobilní minilaboratoř? Jsem si naprosto jistý, že někdo z práce si to přečte a určitě to uváží. Mrk mrk? ;-) )

Ale kde je nějaký prosklený hrdina? Bohužel, nejsou…

Vypadá to, že mé dnešní hledání bude neúspěšné. Kei vany jsou na naše poměry skoro až zbytečně malé a jejich provozování nedává valného smyslu. Leda pro někoho, kdo ocení jejich obskurnost a nebojí se, že za jejich volantem vykopne přední světlo. A co si budem, mě tyhle věci tak trochu zvláštním způsobem okouzlily a nechtějí pustit. Takže mi asi nezbývá nic jiného  než pokračovat v brouzdání internetem a čekat, jestli se někdy nějaký kousek nevyjeví. Takové červené Carry se čtyřkolkou nebo nějaké to Acty… No, třeba ho najdu pod stromečkem.

A co vy a Kei vany? Chcete svůj? Máte svůj? Chcete mi ten svůj prodat? Diskuse je vaše.