Jeep Gladiator 3.0 V6 CRD: Práce počká, nejdřív zábava!

Některá auta prostě milujete ještě dřív, než se do nich poprvé posadíte. Jeep Gladiator ode mě dostal pomyslných pět hvězdiček už ve chvíli, kdy se poprvé objevil na stránkách časopisů. Jak by ne? Wrangler je pro mě jedno z nejvíc cool aut na trhu a jediné, co mu snad ještě mohlo chybět, byla korba. Here we go! Odhodlání Gladiatora nekriticky zbožňovat bylo tedy velké, což mě však zároveň naplňovalo lehkými obavami. Dostát velkému očekávání není jednoduché a pád z takové výšky by bolel…

A konečně je tady – střelený, bizarní, jediný svého druhu. S žádným jiným pickupem si ho nespletete ani po dvanácti pivech či mozkové mrtvici. Kamkoliv přijedete, lid na vás zírá jako na dvouhlavé tele. Občas musím překonat nutkání zevlujícím zástupům blahosklonně kynout. Celá ta věc je na pražské poměry obrovská (na zadních dveřích je dobře vidět, kde má kola dlouhý Wrangler, a to není žádný drobeček), sedí se jaksepatří vysoko a pracoviště s robustními ovládacími prvky dává člověku pocit nadvlády nad světem. Nepřekvapuje mě, že si kolem sebe Jeepy vybudovaly kultovní auru. Každý detail dostal při výrobě patřičnou dávku pozornosti a celek vyzařuje obrovské charisma. Materiály jsou kvalitní, ergonomie dobrá a palubní komfort větší, než byste čekali, ale v tom kouzlo netkví. Spočívá v tom, že tohle auto někdo navrhoval s láskou.  

Nejlíp se to ukazuje na příkladu velikonočních vajíček. Pravda, v češtině to zní trochu divně, ale víte, co mám na mysli. Drobné detaily, kterých si všimnete jenom náhodou, nebo taky vůbec – pokud nevíte, kam se máte koukat. Jeep je schovává do každého auta a troufnu si říct, že je to jedna z věcí, které automobilce pomohly ke statusu lovebrandu. 

Willys v rohu předního skla je klasika. Najdete ho snad na každém Jeepu, je to vlastně už ohrané klišé, přesto vás pohled na něj vždycky potěší. Poselství je jasné – každý Jeep je hrdý na svého slavného předka. Generál George C. Marshall označil Willys za největší přínos Spojených států modernímu válečnému umění. Jedna narážka by tudíž nestačila. Willys se zobrazuje i na pozadí přístrojové desky a poukazuje na něj také kruh kolem loga na volantu, jehož tři výstupky vycházejí z původních tříramenných volantů 40. let. 

Na plastovém pásu přední kapoty najdete detail v podobě vietnamek neboli žabek. Představují poctu automobilovému novináři a zapálenému fandovi Jeepu Ricku Péwému, který se značkou dlouhá léta úzce spolupracoval, pomáhal jí ladit detaily i vychytávat mouchy. A v ničem jiném než ve vietnamkách nechodil.

Na bočnici korby se schovává srdíčko s číslovkou 419 – směrovým číslem města Toledo v Ohiu, kde se Jeep vyrábí. Okolo téhle drobnosti by byla škoda projít bez povšimnutí, neboť se za ním skrývá vpravdě hollywoodský příběh Taylora Langhalse, designéra vnější podoby Gladiatoru. Taylor pochází z rodiny, která Jeepu upsala duši – v toledské fabrice pracoval jeho táta, děda i praděda. Už když jako malé pachole chodíval s mámou vyhlížet otce k branám fabriky, toužil po tom, aby mohl jednou pokračovat v rodinné tradici. Vedoucím designérem exteriéru se stal ještě před dovršením třicítky. Kdybyste tohle napsali do románu, kritika ho onálepkuje jako trapný škvár. Vzhledem k srdíčku na korbě, které popisuje jako poctu městu a všem, kdo kdy pracovali ve fabrice Jeepu, si to nejspíš uvědomuje i Taylor sám. 

Langhalsovým podpisem jsou i otisky pneumatik na korbě, které jako by ukazovaly, kam přesně máte naštelovat naložené terénní motocykly. Čímž se dostávám k velmi zajímavému faktu, který jsem si o tomhle Jeepu přečetla právě v rozhovoru se zmíněným designérem. Gladiator nemá být pracovní auto. I když je to pickup na rámu, byl zamýšlen jako vozidlo ryze lifestylové. Ne že byste s ním nemohli vozit kamení z dolu, to samozřejmě můžete. Ale víko korby měří 1270 mm proto, že právě takový je rozměr nejširšího sněžného skútru, který má Langhals v garáži. Gladiator vznikl proto, aby převážel kola a motorky, tahal karavan nebo přívěs s motorovým člunem a vozil lidi pod zasněžené svahy lyžovat nebo k odlehlým jezerům rybařit. Pozice na trhu – čistokrevná masírka. Ta upřímnost je zcela odzbrojující. 

Masírovat začínáme hned na silnici, protože ani tady není Gladiator na rozdíl od jiných terénních pickupů kompromisní řešení. Má sice aerodynamiku cihly a na dálnici je v kabině docela hukot, jinak je ale překvapivě pohodlný i navzdory rámu a dvěma tuhým nápravám. Nejvíc mě nadchlo, jak lehce a svižně se svými 2 403 kily a více než 5 metry působí. Jasně, na poměry osobáku je to tank, ale na poměry pickupu se skoro nebojím označit ho za obratný. 

Na tom má pochopitelně svůj podíl i motor, naftový vidlicový šestiválec se solidním výkonem a hlavně opulentním krouťákem. S obří hromadou oceli hýbe úplně bez námahy a jen si u toho nenuceně hučí. Nic moc lepšího si do Gladiatoru neumím představit.  

Už tak příjemnou jízdu si lze zpříjemnit ještě víc. Za horkých letních dní můžete s minimálním úsilím demontovat panely nad předními sedadly a nechat se ovívat větříkem. S o něco větším úsilím a přiloženou sadou vercajku lze odstrojit i zadní polovinu střechy, a máte cabrio. A jestli se vám čerstvého vzduchu zdá pořád málo, sundejte i dveře. Jen s tím pak už můžete jezdit leda po neveřejných komunikacích svého ranče…

Pokud se budete chtít podívat tam, kde končí asfalt a civilizace, máte k dispozici přiřaditelný pohon všech kol, redukční převodovku a samosvorný diferenciál vzadu. Přiznám se, že v redakčním testu jsme použili pouze čtyřkolku, když jsme se chtěli vyhrabat z mokré trávy. Jinak jsme benefitovali spíše z výhod zadního náhonu, který se na motokrosové trati ukázal býti velmi zábavným. Zde si dělám hvězdičku s poznámkou, že pro blbnutí v terénu by to možná chtělo o něco delší, nebo možná tužší přední tlumiče. To však není výtka. Z pouhého pohledu na dlouhatánský rozvor je jasné, že na offroad trialy a podobné vylomeniny auto není dělané. 

Když si sdostatek užijete driftování na prašném autodromu, nasadíte střechu a otřete ten nejhorší prach v kabině, promění se Gladiator opět v důstojný přepravník plný civilizačních požitků. Výbava verze Overland obsahuje všechno, co lze při jízdě potřebovat, ať už je řeč o adaptivním tempomatu, nebo o skvělém soundsystému s přenosným reprákem ukrytým za zadními sedačkami. Radiomapa funguje na jedničku a kromě toho kromě standardních funkcí umí ukazovat i zajímavé  informace, jako je třeba náklonoměr. Přední kamera s vlastním ostřikovačem je roztomilý detail. 

Verdikt

Gladiator je pravověrný Jeep – nesmírně charismatický jak svými talenty, tak nedokonalostmi. Těch druhých je navíc fakt poskrovnu, v tuto chvíli mě napadá snad jen trochu málo místa na šířku a hlučnost na dálnici. Líbí se mi vychytané detaily i vyladěný celek, naprosto žeru motor a to autíčko na předním skle. Možná nejsem objektivní, to se klidně může stát. Ale účel tohoto auta chápu naprosto dokonale. Zrovna přemýšlím, jestli by se na korbě líp vyjímalo KTM nebo Husqvarna…

Za zapůjčení Jeepu Gladiator děkujeme společnosti IMOFA.

Za možnost focení na motokrosové trati děkujeme Auto Moto Klubu Dolní Bousov.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový vidlicový šestiválec 2 987 cm3
Výkon: 264 koní (194 kW) v 3 600 ot./min.
Točivý moment: 600 Nm v 1 400 – 2 800 ot./min.
Převodovka: osmistupňová automatická 
Maximální rychlost: 177 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  8,6 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (WLTP): 9,5 l/100 km  
Cena (Overland): 1 638 900 Kč