Infiniti Q50 3,7 V6 AWD: Novodobý Nissan Skyline jako ostře říznutý cestovní sedan

Moje letošní autíčkářské léto bylo opravdu velmi nabité. Před můj objektiv se postavily téměř tři desítky aut a do většiny z nich jsem se usadil i jako řidič. Navíc je záběr našeho magazínu opravdu široký. Měli jsme zde všechno – od stařičkého Fordu Model T až po nový elektrický Lexus s řízením bez mechanické vazby na kola.

Každé z těchto aut nabídlo něco jiného – jinou filozofii, jinou techniku i jiné zážitky. A každé se také trochu jinak otisklo do mé paměti.

Největší stopu u mě ovšem zanechaly japonské vozy. Není se čemu divit, k automobilům ze země vycházejícího slunce mám kladný vztah už od doby, kdy u nás doma zaparkovala Almera N15. Ta má objektivně spoustu kvalit, avšak nejde o sportovně zaměřený vůz. A já mám rád velmi svižné nabírání rychlosti a ostré průjezdy zatáčkami.

Proto jsem pomalu skákal radostí, když se mi na jedno odpoledne dostaly do rukou klíče od mého dětského hrdiny, Nissanu 350Z. Mimo to jsem byl jako majitel fotoaparátu přizván k testu Nissanu Skyline R33, a aby toho nebylo málo, zamiloval jsem se ještě do jedné malé ztřeštěné Toyoty. Ale o tom se pobavíme jindy…

Na samotném sklonku kalendářního léta se mi poštěstilo usednout za volant ještě jednoho ostrého japonského stroje. S trochou nadsázky mohu říct, že „Nissanní kruh“ se uzavřel. Dnes tu totiž máme zástupce luxusní odnože značky, Infiniti, a její model Q50. Ten se na domácím japonském trhu prodával jako Nissan Skyline V37 a s některými verzemi modelové řady Z sdílel technický základ i pohonné jednotky. Ostatně něco víc o tom si můžete přečíst v jednom z mých starších článků.

Pohled šelmy

Už při pohledu na Infiniti Q50 je vám jasné, že máte co dočinění s automobilem japonské produkce. Vůz totiž dostal typický organický design, tvořený především plynulými křivkami, které doplňuje slušná řádka výrazných prolisů.

Křivky jsou zde opravdu na místě. Ačkoliv jsem byl původně skeptický k tvrzení mého kolegy Jaromíra, musím mu dát za pravdu – řada těchto linií opravdu působí, jako kdyby někdo mnohokrát švihl katanou. Je jich poměrně dost, ale každá působí čistě a promyšleně. To platí i pro půlměsícové C-sloupky, což je typický prvek modelů Infiniti.

Za řeč však stojí i jednotlivé detaily, jako jsou přední světlomety, jejichž grafika věrně vykresluje pohled šelmy připravené na lov. Hezky do toho zapadá i přední maska, jejíž tvar pracuje s motivem typického japonského mostu a jeho zrcadlového odrazu.

Ještě víc se mi ale líbí zadní partie vozu. Koncové svítilny mají rovněž organický tvar a jejich grafiku tvoří ostré půlměsíčky doplněné o zešikmené linky. Nabroušený vzhled nakonec podtrhuje výraznější difuzor se dvěma koncovkami výfuku.

Tohle mi vážně imponuje. Navíc vozu velmi pomáhá barevná kombinace šedé metalízy a černých doplňků, včetně zadního spoileru, klik dveří, masky nebo aftermarketových kol Barracuda Project Two.

Na pohodu

U čeho člověk s japonskými auty často zápasí, jsou interiéry. Rozhodně nemůžeme říct, že jsou odfláknuté. To bychom jim křivdili. Zpracování se většinou nese na velmi dobré úrovni. Jenom bývají krapet nudné a obyčejné.

To však není případ Infiniti Q50. Docela dost se mi tady líbí. Všechno je na omak příjemné, sedačky jsou hezky měkké a pohodlné, čemuž sekundují i loketní opěrka a výplně dveří. Tak akorát prostoru najdou cestující jak vpředu, tak vzadu. Ony organické křivky jsou už umírněné a sem tam tady najdete i nějakou tu okrasnou lištu s hliníkovým dekorem. A audio od Bose? Pecka.

Trochu mě to překvapilo, protože ačkoliv šlo o luxusnější Nissan zaměřený na globální trh, pořád byl jeho hlavním cílem severoamerický kontinent. A tam se interiéry přece jen často nesou v trochu jiném duchu. Stačí přeci silná klimatizace a držáky na pití.

Dvojice displejů nabízí navigaci, jízdní režimy, palubní počítač i ovládání klimatizace. Trošku úsměvně působí, když člověk kouká na více než deset let starý software, který funguje se svou typickou lehce táhlou prodlevou. Avšak to k tomu patří.

Své putování po interiéru zakončím budíky před řidičem. Na první pohled je tu příjemná grafika dvojice otáčkoměr–rychloměr a k nim displej palubního počítače. Podívejte se však na cejchování rychlosti, které je zde přepnuto už na kilometry za hodinu. Od nuly po šedesátku je co čárka, to přesně 7,5 km/h. Od šedesátky je to hezky po 10 km/h, abyste od stovky až po dvěstědvacet zase s každým dílkem přepočítávali po 7,5 km/h.

Lidé s OCD budou možná trpět. Mně by to bylo jedno, kdyby vedle mě neseděl Jaromír. Ten totiž celou cestu přepočítával a snažil se tak dirigovat jízdu, abychom jeli přesně podle limitu. Náročný to večer…

Jeden z posledních, vysoce točivých

Jak jsem již zmínil v úvodu, Q50 sdílí techniku s Nissany Z. Po motorové stránce je zde jednotka s označením VQ37VHR. Jedná se o atmosférický vidlicový šestiválec o objemu 3,7 litru. Ten stejný jste našli i v modelu 370Z. Parametry jsou na sedan střední třídy velmi slušné. K dispozici je 245 kW, což je v přepočtu 333 koní, a 365 Nm točivého momentu. To stačí na krásně lineární zrychlení z nuly na stovku za 5,8 vteřiny.

Nutno podotknout, že motor je tak trochu labutí písní jedné éry. Éry, kdy se ještě daly vyrábět atmosférické šestiválce bez jakéhokoliv „dopingu“ v podobě přeplňování nebo hybridního pohonu. I proto se v této generaci modelu udržel pouze první dva roky výroby. V našich končinách jste na něj prakticky nemohli narazit. Na evropském trhu se totiž tato motorizace oficiálně běžně nenabízela a nejčastěji jste zde narazili na kusy s dvoulitrovou naftou z dílen Mercedesu. Jakýkoliv benzín aby člověk špendlíkem pohledal, natož „naši“ nepřeplňovanou V6.

Nenechme si to ale kazit. Mačkám červeně ohraničené tlačítko start vedle budíků, jde slyšet pár pootočení klikou naprázdno a hluboké „vrrrrrum!“.

V popisu pohledové stránky vozu jsem použil přirovnání k šelmě. A jako šelma zní i motor, skoro jako rozzuřený tygr. Stačí přišlápnout plyn, reakce je okamžitá, ozve se nasupený, ostrý a hlavně hlasitý rykot. Ten se při jízdě ozývá někde od 2500 otáček. Do té doby je zvukový projev hezky kultivovaný.

Krapet mi to připomíná Davidovo BMW, což mě i přivádí k otázce: „Je tam vůbec sériové výfukové potrubí?“ No nic, nebudeme se v tom pro jistotu babrat. Vlastně je to sranda, když se v lineárním zátahu ženete polem netradičně ocejchovaného rychloměru nahoru a zezadu slyšíte ten rachot.

O přenos sil se zde stará sedmistupňová automatická převodovka hydroměničového typu. Ta dokonce nechá jednotku v pohodě vytočit až k sedmi tisícům otáček, přičemž následné přeřazení je poměrně rychlé. Ano, dvouspojka typu DSG a podobně to není, ale i tak je to hodně slušné.

Spíše grand tourer

Internetové zdroje hovoří o tom, že mezi konkurenci Q50 patří mimo jiné německá trojka v podobě Audi A4, Mercedesu třídy C a hlavně BMW řady 3. Člověk by tak očekával, že se Q50 bude do zatáček pouštět s podobnou vervou, jako to umí právě mnichovská trojka.

Stačí ale pár průjezdů ostrými zákrutami a je jasné, že tohle není disciplína, ve které by chtěl náš „přeznačkovaný Skyline“ působit. Řízení má delší převod a nepomáhá ani samotná hmotnost vozu, která v tomto případě činí 1746 kg. Infiniti tak při rychlých změnách směru působí trochu těžkopádněji, než by člověk podle jeho vzhledu a motoru čekal. Nutno dodat, že náklony karoserie jsou přitom minimální, takže se vůz rozhodně nijak dramaticky nekymácí.

V tomto kuse se navíc nachází pohon všech kol ATTESA-ETS, který významně pomáhá stabilitě. Troufám si prohlásit, že pro okreskové řádění by možná byla zajímavější konfigurace se zadním náhonem, která by alespoň nechala záď vozu více promluvit do průjezdu zatáčkou.

Neberte mě zle, sportovní duch tam i tak je. Jenom dravý vzhled a ostře znějící šestiválec tak úplně nekorespondují s charakterem podvozku. Na okreskový hoon nebo jízdy v Mýtě existují lepší hračky. Což je docela překvapivé, vezmeme-li v potaz, že Q50 stojí na technickém základu z rodiny FM, který najdeme také u sportovních Nissanů Z.

Jenže právě tady se dostáváme k tomu, v čem podle mě Q50 exceluje: musím říct, že jsem dlouho nejel s tak pohodlným cesťákem. A možná právě proto bych ho ani nechtěl hodnotit jako nepovedený sporťák.

Originální rozměr pneumatik 245/40 R19 sice nedisponuje nijak extra vysokým profilem, přesto to podvozku neubralo nic na jeho komfortu. Výmoly, hrboly, retardéry… Nic z toho Infiniti nerozhodí. Podvozek si s nimi dokáže poradit s až překvapivým klidem a posádku přitom zbytečně neobtěžuje rázy nebo odskakováním.

Když tedy necháte ostré zatáčky být a místo nich začnete polykat kilometry, jeho charakter se najednou krásně poskládá.

Vlastně jsem v tom našel jeho největší přednost. Q50 podle mě není úplně okreskový dravec. Je to spíš rychlý a pohodlný grand tourer, který vám dovolí cestovat ve velkém komfortu, ale když na to přijde, umí vám pod pravou nohou připomenout, že pod kapotou má pořádný atmosférický šestiválec.

Verdikt

Mé letní jízdy s ostrými japonskými vozy byly zakončeny velmi příjemným vozem a jsem rád, že jsem si mohl zkusit „novodobý Skyline“.

Po vzhledové stránce tu máme typický organický japonský design, který se mi v tomto případě velmi líbí. K atraktivnímu vnějšímu vzhledu dostanete i vyvedený interiér, který nabízí dostatek prostoru a velkou porci pohodlí.

Samotný atmosférický vidlicový šestiválec vás bude bavit tím, jak ochotně se nechá vytáčet za doprovodu hlasitého rykotu. Jenom je potřeba mít na mysli, že nátura vozu je spíš cestovní. Za to vás ale nebude trápit, jak kvalitní nebo nekvalitní cestou právě jedete.

Infiniti Q50 je v našich končinách poměrně unikátní vůz. I když jde o globální model, jeho prioritou byl především severoamerický trh. To je krapet škoda, protože právě na pohodlné cestování po Evropě i po republice, kde často najíždíme na nepěkné kusy vozovky, je tento vůz jako stvořený. A když už vás někde přepadne chuť trochu přitlačit na pilu, pořád máte pod kapotou atmosférický šestiválec, který vám ochotně připomene, že tohle není obyčejný cesťák.

Děkuji majiteli za půjčení, bylo to velmi zajímavé a zábavné odpoledne. :-)

Technické parametry

Motor: VQ37VHR – atmosférický vidlicový šestiválec, 3,7 l
Výkon: 245 kW (333 koní)*
Točivý moment: 365 Nm 
Převodovka: 7 st. automatická 
Pohon: AWD
Provozní hmotnost 1746 kg* 
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 5,8 s 
Průměrná spotřeba tabulková: 10 – 12 l/100 km
Reálná průměrná spotřeba: 12,7 – 18 l/100 km
Objem zavazadlového prostoru: 382 l
Objem palivové nádrže: 76 l
Cena nového vozu v roce 2014: cca 42 305,- USD / 900 000,- Kč* 
Aktuální cena: 10 000 – 13 000 USD / 230 000 – 300 000,- Kč*

*Údaje se mohou lišit dle dostupných zdrojů