Nissan 350Z: Charakterní kupé pro Ameriku rozdává radost i dnes

Říká se, že bychom se neměli chtít setkat se svými hrdiny, protože bychom mohli být zklamaní. Automobilový svět nebývá v tomto rčení výjimkou. Téměř se tomu nejde vyhnout, těch hrdinů je opravdu mnoho. A někteří z nás se tak jednoho dne dočkali, usedli za volant toho svého plakátového vozu z dětství a pak…

…přišlo zklamání.

Jedním z mých plakátových hrdinů je Nissan 350Z. V době jeho uvedení mi bylo šest nebo sedm let. Jelikož jsme už v té době měli doma Almeru, měl jsem k Nissanu blízko a oblíbil jsem si hlavně jeho sportovní modely. Takže už tehdy jsem pro nové oblé kupé z Jokohamy měl slabost. A co víc, skutečně jsem měl jeho plakát nad postelí. Byl to tedy jen výstřižek z nástěnného kalendáře, ale i to se snad počítá.

Takže si asi dovedete představit, jakou jsem měl radost, když mi můj redakční kolega a kamarád Jarda domluvil test jednoho takového Zetka. Zároveň ve mně ale hlodala obava, že bych mohl být zklamaný. Ostatně pár negativních poznámek na adresu tohoto vozu už jsem za ta léta zaslechl.

Osobitá linie Fairlady

Ještě než se pustíme do popisu samotného šedivého kousku, který vidíte na fotografiích, rád bych věnoval pár odstavců historii tohoto modelu, respektive objasnil, kde se vzal a proč tu figuruje tolik názvů.

Historická linie Nissanů Z svým způsobem sahá až k přelomu 50. a 60. let minulého století. V té době začaly vznikat sportovní Datsuny, respektive modelová řada Datsun Sports. S názvem „Fairlady“, jak se posléze označovaly modely Z na domácím japonském trhu, přišel v roce 1961 prezident Nissanu Katsuji Kawamata. Ten při své návštěvě USA zavítal na Broadway a viděl tehdy mimořádně úspěšný muzikál My Fair Lady. Líbil se mu natolik, že nakonec jeho název použil pro své sportovní Nissany.

Přesuňme se ale o zhruba osm let dál. V tu dobu Nissan přišel s novým modelem, který vyloženě cílil na severoamerický trh. Zde totiž existovala poměrně velká mezera mezi muscle cars, levnějšími britskými roadstery a drahou evropskou konkurencí. Do této mezery hezky zapadl Datsun 240Z. Byl poměrně lehký, měl zadní náhon, řadový šestiválec, krásnou karoserii a přitom nestál hromadu peněz. I proto se ho nakonec vyrobilo přes půl milionu kusů.

Jak šel čas, přicházely další obměny. Došlo tak na modely 260Z, 280Z, 280ZX a následně dvě generace Nissanů 300ZX. Vůz po celou dobu rostl velikostně i technologicky. Druhá generace 300ZX, známá jako Z32, představovala pomyslný vrchol celé linie modelu. Měla sofistikované víceprvkové zavěšení, čtyřpístkové brzdy, špičkové varianty disponovaly Twin Turbem a nechyběl ani systém řízení kol Super HICAS. Z32 se tak stal výrazně sofistikovanějším a také dražším sportovním vozem než jeho předchůdci.

Po ukončení produkce 300ZX v roce 2000 se řada Z na malou chvíli odmlčela, aby byl v roce 2001 na autosalonu v Detroitu představen koncept nového „Zetka“. O rok později začala sériová výroba Nissanu 350Z, který se od „detroitského konceptu“ příliš nelišil a hlavně znamenal návrat ke kořenům. Přišlo opět pouze na zadní náhon, atmosférický motor a celkově jednodušší koncepci. Nissan se tak po technologicky vyspělém Z32 vrátil k podstatně přímočařejšímu receptu.

Zaměření na severoamerický trh přetrvávalo i zde, vůz však slavil úspěchy i na ostatních trzích včetně toho evropského. Za zhruba šest let výroby se 350Z prodalo přes 250 tisíc kusů, tedy výrazně více než předchozí generace Z32.

V samotném závěru historického okénka bych ještě rád objasnil ono názvosloví, které může působit docela chaoticky. Zpočátku schválně mluvím hlavně o Datsunech, protože staré generace jsou takto v globálu nejčastěji označovány, a to včetně vozů ve videohrách. Datsun byla obchodní značka Nissanu, která se používala především na exportních trzích. Na domácím japonském trhu šlo stále o Nissany. Stejně tak se pro exportní verze používala označení 240Z, 260Z, 280Z a podobně, odvozená od objemu motoru, zatímco doma se používalo ono libozvučné Fairlady Z . Takže například v Americe jste si kupovali Datsun 280Z, zatímco v Japonsku jste sehnali v zásadě stejný vůz pod názvem Nissan Fairlady Z.

Až na přelomu 80. a 90. let začalo docházet ke sjednocování označení pod značkou Nissan. Dnes je dokonce aktuální generace RZ34 oficiálně označena pouze jako Nissan Z , i když jí řada fanoušků přezdívá 400Z. Technicky by podle staré logiky názvosloví mohla klidně nést označení 300Z, případně 300ZX, neboť má opět třílitrový motor. Nissan se však tentokrát rozhodl číselné označení úplně vypustit. Ale to už je pouze detail.

Nezaměnitelný design

Na instagramovém profilu Autíčkáře občas vytváříme příběhové příspěvky, kde je zobrazena pouze část vozu a necháváme tak sledující hádat, co vlastně testujeme. U 350Z jsme měli opravdu problém najít takovou část, která by nebyla hned rozeznatelná.

Design vozu je opravdu nezaměnitelný. Podlouhlé přední lampy, vertikální odrazky v nárazníku, kliky dveří a originální šestipaprsková kola se čtvercovými důlky, odznáčky „Z“ nebo zadní trojúhelníkové lampy, od kterých se táhne linka až k čelnímu oknu. To je prostě Zetko.

Prim zde hrají oblé tvary a široká silueta, která je nejvíc patrná zezadu. Tu umocňují především mohutné blatníky. Je toho vážně dost. 350Z si nemáte šanci prakticky s ničím splést.

Přesto musím poukázat na fakt, že i když je tvář tohoto vozu osobitá, stále si nese rukopis soudobých modelů značky. Jistou příbuznost, respektive stejný designový jazyk, tak lze vidět především u modelů, jako jsou Altima, Murano nebo sesterské Infiniti G35. Ostatně tohle všechno jsou vozy, které primárně mířily na americký trh, stejně jako 350Z.

Od toho se do značné míry odvíjí i nátura vozidla, které sice vypadá dost sportovně, ale svým charakterem i zaměřením odpovídá spíše kategorii grand tourer. A právě to je něco, co člověk z jeho vzhledu na první pohled nemusí úplně odhadnout.

Trojice budíků na středu

Poté, co chytám za typickou vertikální kliku podlouhlých bezrámových dveří, se mi nabízí prostor k usednutí. Ještě předtím se ale pozastavuji nad dalšími detaily, které Zetko nabízí.

Výplň dveří působí dost prázdně a je to asi jediná věc, která se mi na tomhle autě nelíbí. Situaci však zachraňují kruhovité vnitřní kličky dveří s výdechy klimatizace a nenápadná mřížka v palubní desce, která do nich vede vzduch. Ta si navíc nese velké písmeno „Z“.

I přes cestovní náturu vozu jsou sedačky poměrně tvrdší, než by člověk čekal. Na druhou stranu ani boční vedení není nijak přehnané. Cestovat se v nich však dá pohodlně i na delší vzdálenosti a zároveň nabídnou dostatečnou oporu, když se zrovna rozhodnete projet zatáčku trochu rychleji.

Stejně tak palubní deska nemá žádné extra lišty, tvary nebo dekory. Dominantou je tak „jednolitý“ středový panel, který se táhne od prostoru kolem kratičké řadicí páky. Navrchu je zakončen trojicí doplňkových budíků, které jsou pro tento model charakteristické. Najdeme zde voltmetr, ukazatel tlaku oleje a palubní počítač.

I když Nissan nebyl s trojicí budíků první, hádám, že právě 350Z se tímto řešením stalo inspirací pro mnoho tunerů, kteří si obdobnou trojici ukazatelů dodělávali do svých aut.

Zajímavý je pak samotný kufr. Do něj se nakládá po otevření rozměrných a 35 kg těžkých dveří. Samotný úložný prostor je sice plytký, zato poměrně široký. Na vnitřní straně víka je dokonce i návod, jak dovnitř umístit dva vaky s golfovými holemi. Jak americké… :-)

Tou pravou třešničkou je však široká zakrytovaná rozpěra zadních tlumičů. Ikonický prvek je ozdoben typickým písmenem „Z“ a dalšími čtvercovými důlky.

K radosti a omezovači

Otáčím klíčkem a už se nemůžu udržet, začínám se usmívat. Atmosférická V6 o objemu 3,5 litru si hned po startu odfoukne a přejde v hluboké, sametové mručení.

Nějaké laďáky nejsou potřeba. Pořád je nutné myslet na skutečnost, že Zetko bylo koncipováno jako grand tourer. Zvuk je to i tak velmi pěkný a hutný.

Konkrétní kousek prodělal pár drobných úprav. Na první pohled jsou vidět silikonové hadice v motorovém prostoru. Kromě toho je tu ještě jedna podstatnější modifikace – přídavný chladič motorového oleje. Zetka jsou při intenzivní jízdě známá vyššími teplotami oleje, což může vést k jeho rychlejší degradaci. Instalací chladiče se tak zlepšilo chlazení mazací náplně, a zároveň vzrostla její celková kapacita o zhruba 0,7 litru.

Výkon 206 kW, čili 280 koní, není v dnešní době přeplňované ničím dechberoucím. Pořád je to ale velmi pěkné stádo, a hlavně nikdo nepřijde o žádnou radost. Zátah je hezky silný již od spodních otáček a má lineární průběh. Motor se nechává ochotně točit až k omezovači, a to poměrně rychlým tempem. Přitom zvuk V6 linoucí se ze dvou koncovek výfuku hezky graduje a sem tam si zlehka zabuble.

Zrychlení z klidu na stovku proběhne pod šest vteřin a ručička rychloměru by se měla zastavit na hodnotě 250 km/h. Mohu se ještě víc usmívat?

Řadička je krátká a dráhy k jednotlivým převodům zrovna tak. Jde cítit lehké „cvak-cvak“ – kvalty zapadají s příjemným mechanickým chodem a lehkým odporem. „Ach…“ Tady je opravdu všechno v pořádku.

Správné narušení grand toureru?

Jak jsem již zmínil na konci úvodu, už jsem párkrát zaznamenal zklamání některých uživatelů 350Z. Důvodem je střet dvou (ne)realit.

Začnu již řečenou poznámkou, že toto auto bylo postaveno jako grand tourer, který se zaměřoval na americký trh. Umí zrychlit, projet zatáčkou a u toho vydávat hezký zvuk. Zároveň je ale poměrně pohodlné a přizpůsobené pro cestování na delší vzdálenosti. Podvozek se tak stal kompromisem těchto dvou světů. Navíc Zetko není na poměry sportovních aut úplně nejlehčí – váží 1545 kg.

A pak tu máme rozsáhlou fanouškovskou základnu, která byla, podobně jako já, odkojena na filmech Rychle a zběsile a herních titulech Need for Speed. Očekávání sportovního zážitku bývá někdy tak velké, až přijde zklamání. Přitom v Nissanu neudělali nic špatně.

V inzercích se tak velmi často můžete setkat s upravenými kusy, u kterých se nejčastěji zasahovalo právě do podvozku. A modifikace podvozku se nevyhnuly ani námi testovanému kusu. Předchozí majitel nadělil Zetku pružiny od Eibachu se snížením o 40 mm na obou nápravách. S přítomnými rozšiřovacími podložkami tak Zetko nenápadně získalo sportovnější náturu.

Eibach? To nezní špatně. Jenomže tady zůstaly originální tlumiče, kterým snížené pružiny výrazně ubraly část dostupného zdvihu. Auto značně ztvrdlo a v krajních momentech tak nějak úplně neví, jestli má být GéTéčkem, nebo sportovním vozem.

O extrém však nejde. Přítomnost pružin jsem v testu nakonec přetavil v hromadu svižně projetých zatáček na okresce. Zážitek jsem si tak nenechal zkazit ani v nejmenším. Zetko krásně sedí na silnici a i přes omezený komfort se mi nesnaží naklepat faldy. Namísto toho mám dál úsměv od ucha k uchu.

Na pohyb volantem reaguje okamžitě, v řízení a podvozku je hromada jistoty a jde krásně cítit, jak zadní náhon vytahuje auto ven ze zatáčky.

Vlastně jsem byl mile překvapený. Čekal jsem rozevlátost kříženou s těžkopádností. A ono nic. Tohle je víc než dobré. Hmotnost sice nedokáže zapřít, ale to vůbec nevadí.

Co mi přišlo zajímavé, je pocit, který z vozu nemám jen já, ale i sám majitel. Jak jede Zetko zatáčku za zatáčkou, tak mi přijde, že přesun sil působících na těžiště se odehrává někde za mými zády. Nevšední projev.

Poslední přítomnou funkční úpravou na voze jsou sportovní kotouče a destičky od Feroda, respektive TRW. Nejde o přehnaný zásah do původní koncepce, jen je cítit, že sportovní destičky mají za studena poněkud tupější nástup. Člověk si ale docela rychle zvykne a zjistí, že na dávkování brzdné síly se ani není potřeba nějak soustředit. Brzdy fungují velmi dobře, zejména po zahřátí, a hlavně nemají tendenci vadnout.

Verdikt

Ze setkání se svým hrdinou neodcházím zklamaný, právě naopak. Odcházím s úsměvem na tváři a přetrvávající radostí i v momentech, kdy píšu tyto řádky. Zase mě čeká zasněné brouzdání po inzertních serverech. Pojďme si to ale shrnout…

Když budete k vozu přistupovat jako k puritánskému sporťáku, budete nejspíš zklamaní. Pokud však pochopíte filozofii, se kterou jej výrobce navrhoval, budete mít nejspíš radost, jako jsem měl já nebo jakou má sám jeho majitel. Ten mimochodem plánuje pořízení a instalaci rozumnějšího, respektive lépe fungujícího set-upu podvozku. Máme i přislíbené svezení, tak jsem zvědavý. :-)

S Nissanem 350Z tak máte charakterní kupé s nezaměnitelným vzhledem, které s plynoucími roky jen zraje. Je tu točivý motor, který krásně zní, podvozek, kterému nedělá problém prosmýknout se zatáčkou, a přitom nepřicházíte o možnost pohodlně cestovat na dlouhé vzdálenosti. Bonusem je pak všudypřítomný duch ikony ze závodních her a filmů.

A možná právě v tom tkví kouzlo 350Z. Není to dokonalý sporťák ani ultimativní náčiní na okresky. Je to charakterní GT, které umí pobavit, pohodlně vás odvézt a hlavně vám vykouzlit úsměv na tváři. A přesně to jsem od svého plakátového hrdiny potřeboval.

Za zapůjčení děkuji našemu čtenáři Honzovi! Bylo to skvělé. Díky! :-)

Fotky v článku jsou z mé vlastní tvorby, kterou najdete na instragovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické parametry

Motor: VQ35DE – atmosférický vidlicový šestiválec, 3,5 l
Výkon: 206 kW (280 koní)
Točivý moment: 363 Nm 
Převodovka: 6 st. manuální 
Pohon: zadní
Provozní hmotnost 1545 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 5,9 s 
Průměrná spotřeba tabulková: 11,4 l/100 km
Průměrná spotřeba v testu: 14,7 l/ 100 km
Objem zavazadlového prostoru: 235 l
Objem palivové nádrže: 80 l
Cena nového vozu v roce 2004: (od) 1 280 000,- Kč 
Aktuální cena: 230 000 – 380 000,- Kč