Dongfeng T5 Evo: Návrat do minulosti

Poslední dobou se o čínských autech mluví víc než kdy dřív. Prý už to nejsou jen levné alternativy, ale plnohodnotní konkurenti evropským značkám. Kvalitou je dohánějí, cenou drtí a technologiemi možná i přeskakují. Evropa tak podle některých zpráv nestíhá reagovat a tradiční automobilky se pomalu dostávají pod tlak. Ale jaká je realita? Fakt se máme bát čínské invaze, nebo je to jen nafouknutá bublina? Abychom to zjistili, vzali jsme si do testu Dongfeng T5 Evo – čínský crossover, mířící přímo do kategorie, která patří mezi ty nejoblíbenější automobilové segmenty vůbec. Má šanci obstát proti zavedené konkurenci? Na to se teď podíváme.

Dongfeng možná není jméno, které by u nás budilo stejné emoce jako třeba Volkswagen nebo Toyota, ale v Číně patří mezi největší automobilky vůbec. A nejen tam – vozy této značky najdete i na dalších trzích, kde jsou často uváděna pod jménem Forthing. To vysvětluje, proč na T5 Evo najdete loga obou značek – jde jen o odlišné obchodní označení pro různé regiony. Další důležitou infomarcí je, že tento model se do Evropy dostává standardní cestou přes oficiální zastoupení, ale nepodléhá standardnímu homologačnímu procesu tak, jak jej známe v našich končinách. Má to své výhody i nevýhody, o kterých si hned řekneme.

Design Dongfengu T5 Evo může být pro evropského zákazníka poměrně těžko uchopitelný. Zatímco zavedené automobilky se většinou drží určitého designového jazyka a evoluce, čínští výrobci si s tím hlavu příliš nelámou a nebojí se experimentovat. T5 Evo je toho skvělým příkladem. Přední část působí agresivně – extrémně úzké světlomety a masivní rozevřená čelní maska připomínají některé exkluzivní značky. Během testu jsem dokonce zaslechl otázky, jestli to náhodou není nové Lamborghini nebo snad Porsche. Osobně tam tu podobu nevidím, ale chápu, proč si to někdo může myslet. Čínští designéři se zjevně inspirovali u prémiových výrobců, ale zároveň do toho vložili svůj vlastní styl. T5 Evo rozhodně nevypadá tuctově. Jeho tvary jsou dynamické, agresivní a místy až přehnaně výrazné. V tom je ale i jeho kouzlo – pokud hledáte auto, které na silnici vyčnívá a není jedno z mnoha, tenhle Dongfeng vám to splní. Osobně jsem si k jeho designu cestu nenašel, vadí mi hlavně jistá disproporčnost mezi robustní přední částí a spíše lehkým dojmem zadní partie. Celkově na mě působí, jako by se čínští návrháři snažili vměstnat do jednoho auta co nejvíc designových prvků, což možná ne každému sedne. Na druhou stranu chápu, proč by někoho mohl zaujmout – nabízí něco nového, neokoukaného a především osobitého.

Co ale musím pochválit, je nabídka barevných variant. Na rozdíl od mnoha evropských výrobců, kteří v posledních letech sází hlavně na černou, šedou a bílou, nabízí T5 Evo i hravější odstíny. Auto tak můžete mít v červené, žluté nebo třeba tyrkysové, což já osobně vždycky oceňuji. V době, kdy se většina aut topí v neutrálních barvách, je fajn vidět něco odvážnějšího.

Pohled do interiéru už takové nadšení nebudí. Vnitřek vozu je ztvárněn ve výrazně klasičtějším duchu a tady kreativita už tolik prostoru nedostala. Na první pohled tu vypadá všechno v pořádku. Základní ovládací prvky jsou na svém místě, dá se říct, že i vcelku po ruce. Sedačky vypadají dostatečně dimenzované i na člověka typické evropské velikosti. Vzadu najedete dostatek místa. Standardem jsou dva středové displeje. No prostě všechno tak, jak jste u auta již dnes zvyklí. Potud vlastně docela dobrý. Jenže stačí druhý pohled a rázem zjístíte, že spousta věcí je tak trochu jinak. A ne v úplně pozitivním duchu.

Začněme hned třeba zmíněnými displeji. Často slýcháme, že čínské vozy jsou technologicky úplně jinde, než co umí evropské automobilky. Občas se mi na sociálních sítích zjeví skoro až neuvěřitelná videa o tom, jak pro mě neznámé čínské modely nabízejí v rámci multimediálních systémů opravdu přehršel funkcí a leckdy až neuvěřitelnou konektivitu. Takže jsem byl zvědavý na střet s realitou. Bylo to něco jako přímý náraz do zdi. Displej před budíky nabídne sice poměrně slušnou grafiku, ale to je tak vše. Kromě zcela základních údajů palubního počítače, které navíc zobrazuje na úzkém proužku jednoho řádku a tlaku a teploty(!) pneumatik (nevíte někdo, k čemu je tato informace dobrá?) neumí doslova vůbec nic jiného. Zcela reálně, oblíbený maxidot displej ve dvojkové Octavii, uměl víc informací. O mnoho lepší to není ani se středovým displejem, který nabízí jen velmi omezené možnosti nastavení čehokoli. A ono je to možná dobře, protože uživatelské prostředí systému logiku nevidělo ani z rychlíku a kvůli velmi citelným odezvám celého systému je jeho ovládání poměrně utrpením. Třeba ta zmíněná konektivita – T5 Evo z výroby nepodporuje ani protokoly Android Auto/Carplay, takže jediný způsob, jak spojit telefon je klasický Bluetooth. Vlastně je tu tedy ještě nějaká čínská aplikace, kterou byste si museli nainstalovat do telefonu. Na to jsem však nesebral odvahu. Tohle pro mě bylo vskutku zklamání.

Chtělo by se říct, aspoň že tu máme samostatný panel klimatizace. Jenže ouha, samostatný panel klimatazace opět vede do útrob multimediálního systému, kde pak hrajete oblíbenou hru typu, stihnu změnit teplotu, než z neznámého důvodu zmizí ona potřebná záložka? Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, protože klimatizace umí buď jen naplno chladit, nebo naplno topit – nic mezi. Samotné zpracování interiéru je pak vlastně docela dobré, ta přihrádka, co mi při prvním otevření zůstala v ruce, je spíš ona pověstná výjimka, potvrzující pravidlo. Dílenské zpracovaní jinak nevykazuje zásadní nedostatky, pokud teplota neklesne pod mínus 6 stupňů. Pak to trochu celé drnčí, ale to vás po většinu roku trápit jistě nebude v našich podmínkách. Sedačky zvládnou obsloužit i nadprůměrně rostlého člověka – snad jen sedák by mohl být o něco delší. Navíc nabízejí i funkce, které nejsou v této třídě běžným standardem. Sedačka řidiče kromě běžného výhřevu i chlazení a masáž. Ano, mluvím naschvál v jednotném čísle, protože spolujezdec si pouze zatopí a ostatní funkce jsou pro něj zapovězené. Prostornost vnitřku je zcela v pořádku, nedostatkem trpět nebudete a i na zadní sedačky zvládnete usadit lidi. Možná jsem čekal jen trochu větší kufr, ale to už je detail.

Nechme vnitřek vnitřkem a pojďme se podívat na to, jak Dongfeng T5 Evo jezdí. Navzdory dynamickému zevnějšku hádám, že od T5 Evo nikdo nebude čekat sportovní výkony. To by nedávalo ani smysl, jedinou sportovní záležitostí tak zůstávají 4 koncovky výfuku. Kompaktní crossover by měl být primárně pohodlný a to se Dongfeng snaží splnit. Občas se ty snahy o komfort rozplývají v jisté rosolovitosti, kdy se například na sérii nerovností T5 Evo rozkýve natolik, že chvilku přemýšlíte, jestli se až do cíle cesty zvládne uklidnit, ale s tím se potenciální majitelé asi naučí žít. Trochu víc mi vadila směrová nestabilita, které jsem si všimnul na dálnicích. T5 Evo při vyšších rychlostech trochu plave, takže je vlastně nesutále musíte řídit a dávat si pozor, aby jste se nedostali příliš blízko kraje. Na druhou stranu je super bezpečnostní prvek, protože aspoň se musíte furt soustředit a tudíž nepotřebujete elektronického hlídače pozornosti. Tady vám to zajistí sám volant. Ale ve vysokých rychlostech se patrně beztak nebudete příliš zdržovat. Není to tam zcela akusticky příjemné. 

Pod kapotu můžete mít jediný motor, kterým je přeplňovaná benzínová jednapětka. Tenhle agregát má původ v Mitsubishi a papírově nabídne poměrně pěkný výkon, který putuje na přední kola skrze dvouspojkovou automatickou převodovku. V realitě každodenního života se občas zdá, že mu pár koníků do papírového výkonu chybí, ale vzhledem ke možnostem podvozku, je stejně lepší klidná a plynulá jízda. A tam přeplňovaný čtyřválec nezklame. V klidu si vrčí pod kapotou a s rozvážností sobě vlastní pohybuje s tímto crossoverem. Zvykat si budete na poněkud zvláštní nastavení plynového pedálu, který má extrémně lehký chod, což může zpočátku představovat jisté problémy s trakcí, ale až se s ním naučíte, jistě udržíte, stejně jako já, spotřebu pod dvouciferným číslem. Mně se to povedlo jen těsně a testovací týden jsem zakončil se spotřebou 9,9 litru.

Verdikt

Na rovinu přiznávám, že Dongfeng T5 Evo mi nesedl. Nedokázal jsem ocenit jistá specifika v ovládání vozu, nenedachl mě palubní systém a vlastně ani cena, která se pohybuje za hranicí 800 tisíc korun. V překladu to znamená, že věci typu Seat Ateca, Hyundai Tucson či Ford Kuga můžete koupit o nějakých 150 tisíc levněji. Upřímně řečeno, jen složitě se mi hledají důvody, pro utratit peníze právě za Dongfeng. Snad jen kdyby někdo hodně odmítal všemožné jízdní asistenty, tak pak by to mohla být volba, neboť jimi T5 Evo nedisponuje. Pokud jsou pro vás důležitější věci, jako jízdní vlastnosti, tak možná bude lepší podívat se jinde. Zavedenější konkurence poslouží v tomto ohledu lépe.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1481 cm3
Výkon maximální: 145 kW
Výkon jmenovitý: 130 kW
Točivý moment maximální: 285 Nm
Točivý moment jmenovitý: 260 Nm 
Převodovka: automatická dvouspojková, sedmistupňová
Pohotovostní hmotnost: 1 665 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,8 l/100 km
Spotřeba v testu: 9,9 l/100 km
Cena (Deluxe): 819 900 Kč
Cena testované verze s příplatky: 846 380 Kč