Dacia Dokker Stepway 1.5 dCi: Levná, upřímná a hlavně nová

Milí studenti, pan učitel je dnes nemocný a já tu za něj budu suplovat. Na testování Dokkeru se samozřejmě původně těšil Adam a my jsme mu to jakožto solidární kolegové ze srdce přáli. Jenže Adama postihla jistá indispozice, tudíž si tentokrát musíte vystačit se mnou. Věřím, že to pro nás všechny bude příjemně strávený čas, stejně jako byl ten můj strávený za volantem Dokkeru. Ne, to není ironie. Ten týden byl zkrátka plný překvapení. 

Do bílé Dacie jsem přesedla z nejmenovaného prémiového crossoveru s tří až čtyřnásobnou cenovkou. To auto uvnitř hrálo všemi barvami, mělo krásný design a parádní sedačky, jenomže taky zvuk jako zemědělský stroj (a stejně hbitou akceleraci), udrncaný podvozek i v komfortním režimu a tak zoufalé audio, že bych radši poslouchala zpěv svého muže. Dokker měl tedy, pokud jde o první dojem, zvýhodněnou startovní pozici. A to i přesto, že Honza, který mi ho předával, notně pohaněl jak jízdní projev, tak radiomapu a vůbec celý svět (nebo právě proto? po mém věrném popisu krátkého nočního přesunu Dacií už mohla přijít jen příjemná překvapení – pozn. Hamster). 

První překvapení přišlo hned po prvním rozjetí. To auto jede! Naftová patnáctistovka sice podle techničáku generuje jen 70 kW, pocitově je však mnohem svižnější než dvoulitr nejmenovaného crossoveru. Není kdovíjak pružná, to zas nebudu lhát, ale mezi dvěma a třemi tisíci otáček je jízda skoro až radostná. Pokud byste si přáli jet jako řidič bílé dodávky, motor vás nenechá ve štychu, stačí si trochu víc všímat řadicí páky. Ani na dálnici nepřišlo zklamání. Maximální rychlost v papírech není žádné imaginární číslo, je to pravda a nic než pravda. Jasně, v kabině je tou dobou už docela hluk a kultivovaná konverzace za poslechu klavírního koncertu nepřipadá v úvahu, ale není to ani extrémní zážitek, z nějž by se vám zvedla tepovka a rozklepaly ruce. Ne, je to pořád normální cestování v normálním autě, žádný adrenalin, žádná zoufalá snaha udržet auto na silnici. 

A jsme u překvapení číslo dvě – podvozek je překvapivě schopný. Přehnaně nedrncá, o nerovnostech víte, ale tlumiče je adekvátně tlumí, takže si sice uvědomujete, po čem jedete, ale nebolí to. A v zatáčkách se navzdory náklonům karoserie kola drží vozovky jako klíště. Co bude běžnému spotřebiteli nejspíš fuk, ale mně to činilo velikou radost, je hydraulický posilovač řízení s dnes již nevídanou zpětnou vazbou. Příjemný dojem dělá i řazení s drahami sice dlouhými, ale poměrně přesnými.

Proletářský původ pochopitelně rozpoznáte ledaskde. Jsou tu třeba venkovní kliky, na jejichž spodku cítíte plastové švy, nebo viditelné sváry pod posuvnými dveřmi. Všechny dveře se zavírají s třesknutím připomínajícím plechová vrata od garáže, odhlučnění kabiny je slabé. Materiály v interiéru žalují na kategorické šetření, jejich tvrdost ale do jisté míry kompenzuje slušné slícování, z nějž by si přinejmenším jeden evropský automobilový koncern mohl vzít příklad. Ano, je to laciné, ale není to hanba. 

Radiomapa od LG má možná zastaralou grafiku, ale odezvě displeje není co vytknout, bluetooth se připojuje snadno a pak už automaticky a hlavně umí Android Auto a Apple Carplay. Nic víc v zásadě nepotřebuju. Překvapení číslo tři – audio zní velmi dobře, i když ho ohulíte na plné pecky. 

Ještě by to chtělo zamakat na úložných prostorách. Cupholder je moc nízko, je malý a kelímek trochu zavazí při řazení, do kapsy ve dveřích se nevejde lahev. Zato je tu rozměrná polička na palubní desce, další foch u stropu nad hlavou řidiče a spolujezdce, pasažéři vzadu zase mají k dispozici sklopné stolečky. Ovládání tempomatu na středovém panelu, systému start-stop dole u řadičky a audia na páčce pod volantem je při prvním setkání trochu nelogické, ale jakmile jednou víte, která páčka, rychle si zvyknete. Jediná věc, která by mi asi lezla na nervy dlouhodobě, je chabá svítivost předních lamp. 

Jaká je tedy nejlevnější dodávka na lidi? Znamená nejlevnější nejhorší? Tak černobílé to nebude a jako vždycky hraje roli očekávání, jaké od auta máte. Přiznám se, že mé očekávání bylo temné, výsledný dojem tedy převážně pozitivní. V mé sociální bublině řidičů tak či onak angažovaných hovory o Dacii často obsahují užaslý dotaz “kdo si to proboha kupuje?” Odpověď je nejspíš takhle jednoduchá: někdo, kdo si nemůže dovolit dát moc peněz a zároveň trvá na pořízení nového auta. Můžeme samozřejmě meditovat nad tím, kdo proboha trvá na pořízení nového auta, když za třista tisíc už v bazarových vodách najdeme nabídku, z níž přechází zrak. Jenomže je spousta lidí (pár jich znám i osobně, fakt existují!), kterým je bazarová nabídka ukradená, i kdyby se to v ní hemžilo nezkorodovanými šestiválcovými limuzínami za pár desítek tisíc. Jsou dokonce lidé, které vůbec nezajímají šestiválcové limuzíny. A nezajímají je ojetá auta. Prostě ne. Tečka. Kromě toho, že jim tuhle definitivu tak trochu závidím – kolik dilemat a bezesných nocí se tím ušetří! -, ji taky svým způsobem chápu. Záruka, servis, neopotřebované součástky, to jsou benefity, o nichž si majitel ojetého, byť perspektivního youngtimeru, může nechat leda tak zdát. A pokud pro člověka auto není koníček, ale zajímá ho jeho primární účel, tedy funkce dopravního prostředku, má tahle bezstarostnost na misce vah podobu hodně masivního závaží. 

Dokker je dost velký pro pět lidí a ohromné množství věcí. S naftovou patnáctistovkou jezdí svižně a příjemně, cestování je pohodlné, řízení mile starosvětské. Za základní verzi Arctica s touto motorizací dáte nějakých 330 tisíc (nejslabší benzín ještě 25 tisíc ušetří, ale to už bych hodně zvažovala), příplatky za radiomapu, parkovací kameru, tempomat či vyhřívání sedaček se pohybují většinou v řádu jednotek tisíc. Pokud trváte na novém (a velkém) autu, levnější už to nebude. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 461 ccm
Výkon: 70 kW (94 koní) v 3750 ot./min
Točivý moment: 220 Nm v 1750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 168 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 12,5 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba dle výrobce (v testu): 5,3 l (7 l)/100 km 
Cena modelu Dokker od 304 900 Kč
Cena Dokker Stepway od 321 900 Kč