Kdyby BMW znovu vyrobilo M3 E30, bylo by to fiasko.

Některá automobilová klišé se vracejí v cyklech jako nálety sarančat. Jednou z folklórních záležitostí jsou bezesporu reinkarnační ódy na první BMW M3 generace E30. Ty se objevují vždy, když divize M GmbH vyšle do světa novou generaci svých menších modelů. Pokud je daný model rozměrnější a luxusnější, vyznívají ódy v neprospěch nového auta a naopak, pokud z Mnichova dorazí zvěsti o modelu, který by se měl svému dávnému vzoru zdánlivě blížit, začnou internetem pomalu prosakovat zvolání, že na světlo boží konečně zase vyjede BMW, které bude v duchu zbožňovaného prapředka.

Na konci minulého roku představené BMW M2 jednoznačně vzbudilo druhou ze zmiňovaných variant reinkarnačních ód. Je na pohled kompaktní, vzbuzuje dojem nevelké hmoty a samo BMW v tiskových zprávách mezi řádky prohlašovalo, že M2 bude diblík, který bude poněkud rozpustilejší a lehkonožejší než M4. Jenže na rovinu, s E30 má nová emdvojka společný maximálně ten nevelký půdorys. O ničem jiném nemůže být ani řeč, i kdyby si to přáli všichni novináři a všichni čtenáři automobilových článků světa. Obě auta dělí 30 let vývoje, mnoho emisních a bezpečnostních norem, kopa výbavy, ještě větší kopa izolačních hmot, 170 koní, 225 Nm, a ačkoli se to nezdá, také více než tři metráky hmotnosti. Z čehož nevyhnutelně vyplývá, že jakkoli může být M2 jakýmsi ideovým nástupcem M3 E30, jízdní zážitek bude dosti rozdílný. Nekončící vzpomínky na původní M3 ve mně však vyvolaly představy, jaké by to asi bylo, kdyby BMW skutečně vyslyšelo volání všech entuziastů a vyrobilo novodobou M3 E30. Skutečně by nastala maniakální senzace? Nebo bychom byli spíše svědky prvotřídního fiaska?

Pojďme se vydat na malý virtuální výlet do paralelní dimenze, ve které se do čela představenstva BMW dostal dejme tomu nějaký Horst Träumer. Ten se obklopil nadšenými konstruktéry v čele s Gerhardem Liebesperrem, učinil čistku ve finančním a marketingovém oddělení a na jedné ranní schůzi definitivně odklepl výrobu retro kupé odkazujícího na staré závodní úspěchy a konstruovaného se silným zaměřením na řidiče. Auto dostalo název BMW AM3 – A jako alte – a mělo se co nejvíce podobat původní M3 E30. Započal tedy vývoj. Úniky zákulisních informací zanedlouho rozšířily po internetu zvěsti, že BMW chystá opravdový návrat ke kořenům v podobě malého puristického kupé z dílen M GmbH. Oficiální představitelé tyto informace zanedlouho potvrdili s tím, že v roce 2020 se představí nové auto, jež bude mít vlastní platformu, mělo by být ještě menší než výběhová M2, ale hierarchicky nebude stát pod ní, nýbrž spíše kousek stranou, jako úplně samostatné auto s vlastní ‚novou-starou‘ filozofií. Automobiloví nadšenci v tu ránu začli upadat do netrpělivého očekávání a v internetových diskuzích se virtuálně otvíraly láhve se šampaňským. BMW se konečně probralo! Tohle bude pecka!

V jarní Ženevě roku 2020 se světu představilo zbrusu nové malinké kupé BMW AM3. A skutečně, mnichovským se nějakým zázrakem i navzdory regulím podařilo do líbivého retrokabátku vměstnat skoro dokonalý odkaz původní M3 E30, což BMW dávalo najevo sebejistým transparentem „Neu BMW Alte Freude”. AM3 byla tím nejmenším BMW a proslýchalo se, že ji přeroste i nová generace Mini. Stála na platformě již 2 roky nevyráběného BMW 1er F20, jež byla odlehčena. Zadní zavěšení multilink bylo upraveno do poněkud jednodušší podoby, do podběhů se nastěhovaly klasické pasivní plynokapalinové tlumiče a pružiny, mezi zadními koly byl standardně lamelový samosvorný diferenciál. Geometrie a kinematika náprav byla naladěna sportovně a zajišťovala velkou stáčivost. Pod kapotou se nacházel naprostý unikát – jediný atmosféricky plněný čtyřválec dostupný v novém evropském automobilu. Jednotka S20B88 byla výpůjčkou od Toyoty ještě z dob, kdy spolu tyto dvě automobilky pekly společný vývoj a výrobu Z4 a nové Supry. S20B88 vychází ze staré osmnáctistivky 2ZZ, jež byla u konstruktérů v Mnichově převrtána, dostala nový motormanagement, přímý vstřik a podobně jako motory SkyActiv od Mazdy měla dlouhé svody 4-2-1. Pouze proměnné časování ventilů bylo ponecháno. Výsledkem byl navzdory nastupující normě Euro7 točivý motor o maximálním výkonu 225 koní v 7 900 otáčkách a kroutícím momentu 223 Nm v 5 100 ot./min. Ten dovoloval nejlehčímu BMW – pouze 1250 kilo těžkému spartánskému autíčku – akcelerovat na stovku za 6,8 s a díky nakrátko poskládané šestistupňové převodovce (automat v nabídce nebyl) dosahovat maximálky 220 km/h. BMW také oznámilo, že kupé se bude v základní specifikaci prodávat za 57 500 €. Taková už je cena za individuální konstrukci a pouze minimální sdílení dílů s ostatními modely.

BMW se po celou dobu podařilo udržovat vývoj v tajnosti, takže výsledná podoba a zejména technická specifikace byly pro napjaté motoristické fanoušky velkým překvapením. Bohužel, velmi nemilým. Pod on-line streamem ze Ženevy na největším českém auto-webu Autíčkář.cz (Promiňte, prostě jsem si to nemohl odpustit :-) ) se strhl mohutný diskuzní flejm, či možná rovnou lynč. Prošedivělý Vojtěch Dobeš sice glosoval cosi o tom, že sen všech petrolheadů se stal skutečností, leč v diskuzi se daly nejčastěji najít nadpisy jako „Motorová fraška”, „předražený krám” nebo „výsměch M divize”.Fanoušci očekávali skutečně ostrý nadupaný sporťák ze staré školy a zitím jim bavorská automobilka představila udýchaný vozejček, jehož jízdní výkony sotva překonaly dynamiku prostřední výkonové varianty přeplňovaného tříválce 1.5 v modelu 116i…  Za téměř trojnásobnou cenu… Obsáhlá tisková zpráva BMW vyzdvihující čtyřpístkové brzdy, převodovku se zkrácenými drahami řazení, naddimenzovaný chladící systém, skořepiny vlastní kosntrukce či stovky hodin strávených na Nürburgringu a Sachsenringu pipláním správné kinematiky náprav, tuhosti tlumičů a předpětí pružin, nikoho nezajímala. Za všechny názory můžeme uvést ten od čtenáře s nickem No Mercy, který napsal: „Tak to je nejhorší počin M GmbH za celou historii. Fakt už jsou asi nenávratně pryč doby, kdy ta správná BMW řady M měla 8 nebo i 10 válců. To ‚A‘ v názvu AM3 má asi znamenat ATRAPA M3, protože dožít se doby, kdy M3, teda sorry AM3, v kopci neujde ani tatíkovi s obyčejným dieslovým kombíkem, jsem se fakt nechtěl. K čemu jsou ty super brzdy a svor, když to má pod kapotou takovou kašu? Na okruhu si s tím člověk udělá akorát ostudu, na okresce nic nepředjede… a chtějí za to mega a půl…  nemám slov.”  Poněkud sarkastické příspěvky zmiňující, že BMW splnilo, co slíbilo, a máme si užívat novou M3 E30, po které všichni toužili, se dočkaly pouze negativní karmy a narážek na totálně přemrštěnou cenovku.

O několik týdnů později BMW uvolnilo čas dosažený na Nürburgringu, čímž pouze samo sobě přililo horký olej do kotle. BMW AM3 zvládlo 22 kilometrů zeleného pekla v čase 8:19, což je hodnota bežně dosahovaná těmi nejlevnějšími hot hatchi segmentu B. Pro sportovní auto v ceně základního Caymanu to byla jedna velká ostuda. Horst Träumer byl zkleslý – dal přece fanouškům to, o co jej na sociálních sítích žádali.

Když se k jednotlivým národním importérům dostaly novinářské kusy, čekala AM3 pomalu na poslední rány z milosti. BMW zároveň pod tíhou negativního přijetí oznámilo, že základní cena ve skutečnosti bude baťovských 49 990 €. Na dojmu velmi drahého špásu pro několik staromilských blbounů to už ale mnoho nezměnilo. Pouze hrstka nejtvrdších motoristických fandů z řad novinářů psala o AM3 v superlativech jako o čisté řidičsko-mechanické esenci dob dávno minulých s líbezně vyváženým šasi, velmi přesným a citlivým řízením a nevadnoucím nadšením motoru a brzd, která ovšem marně hledá klientelu, jež by tyto vlastnosti ocenila. Většina recenzí byla ve svém hodnocení velmi rezervovaná. „. ..Váš zadek sice hýčká výborné skořepinové sedadlo a za volantem je velmi snadné najít si ideální pozici, avšak odlehčování si vybralo svou daň a třeba při zavírání dveří nebudete mít dojem, že sedíte v produktu německé prémiové automobilky, ale spíše rumunské Dacie…” píše redaktor jednoho z tuzemských magazínů a dodává: „Jízda v AM3 je sice velmi vzrušující a tak trochu jako z jiného světa, avšak auto vám nedá zadarmo ani kousek rychlosti, takže ve výsledku se na okresce budete muset sklonit před mnohem lidovějšími soupeři za zlomek ceny. Pokud neudržíte motor nad 5 000 otáček, zbydou vám jen oči pro pláč, tím spíš že BMW nenabízí samočinnou dvouspojkovou převodovku jako konkurence ani za příplatek. V rámci testu jsme auto vzali i na volné jízdy brněnského okruhu a i přes famózní brzdy a nadšeně se vytáčející čtyřválec působilo AM3 na dlouhých rovinkách poněkud nepatřičně. A to pro BMW za cenu poloviny rodinného domu není zrovna dobré vysvědčení.” Kolega z časopisu Zeměkoule pohonných jednotek byl ještě kritičtější: „… Na dálnici točí motor AM3 při 130 kilometrové rychlosti rovných 4 200 otáček, je velmi hlučný a spotřeba šplhá přes 10 litrů. Dynamicky přitom není vzdálený naší známé Octavii 1.6 TDI, která tu samou disciplínu zvládne za poloviční příděl paliva…” ;  „…BMW vsadilo vše na jednu kartu. Hlídání jízdy v pruzích a sledování mrtvého úhlu se nenabízí ani za příplatek. Konektivita palubních systémů je velmi omezená a v interiéru se nenchází žádný držák nápojů…”; „…AM3 je auto velmi exotických vlastností, musíme však konstatovat, že jeho konkurence je buď mnohem všestrannější, nebo mnohem levnější”.  

Korunu všemu nasadil silniční test britského Autocaru, v jehož závěrečném shrnutí stojí: „BMW AM3 je smutný omyl doby. Je tak zahleděné do své minulosti, že mu zcela unikla přítomnost. Delikátní ovládací prvky, superpřesný podvozek a výbušný motor budete milovat při jízdách na malých a středně velkých okruzích či prázdných okreskách. A také míra radosti z jízdy a interaktivity s autem je u AM3 ztěží překonatelná a je závanem starých dobrých časů. Jenže jakmile se na něj začnete dívat optikou cenovky 44 000 liber, či ještě hůře jako na BMW řady M stojící proti početné konkurenci, začne se iluzorní svět radosti z jízdy pomalu hroutit. AM3 je drahé jako Alpine RS, pomalé jako MX-5, těžké jako Porsche 718 a nepraktické a únavné jako Lotus Elise. Není divu, že se prodává méně než Alfa 4C .”

Konec příběhu, panstvo. Myslíte, že by to dopadlo jinak? V tom případě si napiště svůj příběh. Po zkušenostech s dvojicí GT86 a BRZ si jsem na 110 % jistý, že M3 E30 by se na dnešním trhu cítila podobně sebejistě jako jinoch v mrkváčích nad kotníky a vyšisované džínové bundě na diskotéce v Roxy. Lidé jsou posedlí výkonem a elektronikou. A pokud si myslíte, že by nestála takové peníze, tak vězte, že jako speciální model by takové peníze jistě stála.

Poznámka: 

Vavris je optimista. Postavit takové auto za pouhých 50 tisíc euro by nejspíš bylo nemožné. Nejspíš by bylo ještě dražší… -VojtaD-

Co si myslíte vy? Věříte, že by dnešní trh dokázal přijmout skutečně staromódní auto, o kterém každý petrolhead básní? Nebo je to jen naivní sen? Řekněte nám to v komentářích!