Bazarový snílek: Pohřební vozy

V dobách ne zas až tak dávných pro mě býval ztělestněním auta pro radost luxusní kabriolet s měkkými koberečky s vysokým vlasem. Vždy naleštěný, čistý, skoro bych se do něj měl tendenci zouvat. Jenže lidé se mění a tak poslední dobou nacházím velké zalíbení ve vozech, které, kromě toho, že jsou neobvyklé a zpravidla staršího data výroby, oplývají i nevšední praktičností. Ať už se bavíme o pickupech, dodávkách, nebo dokonce malých náklaďáčcích – nemohu se zbavit dojmu, že bych takový vůz nutně potřeboval.

Jenže pořád je tu i ta moje vnitřní část, co chce ten rozměklý silniční koráb s pohodlnými křesly a houpavým podvozkem. Nechci tiše trpět v užitkovém voze, při jehož navrhování nehrálo prim pohodlí, ale užitná kapacita. Při pohledu na látkové sedačky v průměrné ojeté dodávce mě bolí záda už preventivně. Škoda, že neexistují nějaká auta, která jsou vlastně luxusní silniční křižníky, ale předělané na malou dodávku… Jenže ony samozřejmě existují!

Ano, z nadpisu článku už víte, co myslím. Pohřebáky. Velká drahá osobní auta upravená tak, aby se dozadu vešla dvou a půl metrová dřevěná bedna. Nebo dvě vedle sebe. S pořádnými nakladacími vraty, se systémem, který umožní vytáhnout náklad z auta na “podnose”. Vzadu omyvatelné, vpředu luxusní, se záclonkami… Co chtít víc? Navíc se s nimi nejezdilo rychle, nepřetěžovaly se, byly pravidelně myté… Geniální, viďte? Tedy – evidentně to nepřijde jako skvělý nápad všem, moje žena na tuto tezi zareagovala tak, že “si mám raději koupit americkej pick up, ten je sice taky blbost, ale tohle je ještě pitomější nápad…”

Nuže, já si tedy praktický dodávkoosobák s kontroverzní minulostí v rámci zachování rodinné pohody nepořídím, ale vy můžete. Ať už by posloužil jako praktický náklaďáček, zajímavý karavan, nebo prostě jen cool povoz. Kupte ho, já vám ho pak budu závidět. Tady je pár kousků, o kterých jsem uvažoval. Všimněte si skvělého poměru ceny a výkonu, nízkých nájezdů a celkové zachovalosti. Nadpis odkazuje na daný inzerát.
 

Mercedes W124

Mercedes je v téhle branži taková osvědčená klasika, jako prvního zástupce vybírám tuhle zachovalou W124 s nesmrtelným dvouapůllitrovým dieselem. Je skutečně v hezkém stavu, s bohatou výbavou, přední část interiéru se pyšní originálním audiem Becker a luxusním hnědým obložením. Vzadu vidíme praktické skříňky v boční části a plně nerezovou omyvatelnou vestavbu. K tomu přidejte panoramatická okna, vestavěné osvětlení a izolaci – je to prakticky hotový karavánek. Velká paráda za cenu půlky Dacie. 

Levnější Mercedes W124

Pokud byste ale přeci jen chtěli trochu ušetřit, je tu ještě jedna 124, tentokráte v decentní šedi a trochu horším stavu. Výbava je sice narozdíl od předchozího vozu o dost chudší, ale pohodlné a houpavé to bude stejně. Jde o kus z prvních let výroby s klasickou benzínovou 2,3, takže je tu stále ještě trochu cítit duch legendárního “Piána”, ale jízdní vlastnosti již nepřipomínají Avii. Zadní vestavba je tentokrát ve vkusné kombinaci modré a nerezu, auto je velmi zachovalé a vyjde na slabé dva platy. 

Mercedes W123

No ale když už jsem v předchozím inzerátu nakousli to Piáno… To je samozřejmě mezi pohřebními Mercedesy “to nejvíc”. Bohužel se mi nepovedlo najít žádný pohřební dvěstěd s lodním motorem, to by bylo obzvlášť poetické, ale ona i 240D měla nezaměnitelný rurální charakter. Tohle konkrétní auto navíc pochází z Itálie, s trochou představivosti tak dost možná vezlo na poslední cestu nějakého toho sicilského maf…podnikatele. Podle fotek je v moc hezkém stavu a vzadu navíc nabídne praktický výsuvný šuplík na rakev, který se snadno může změnit ve výsuvnou postel na sledování hvězd v netradičním karavanu, nebo praktický systém pro nakládání cementu. Každému dle chuti. 

Levnější Mercedes W123

A stejně jako v předchozím případě, i zde nabídnu alternativu pro ty, kdo mají hlouběji do kapsy. Tenhle dvoulitrový benzínový kousek má moc hezký béžový interiér doplněný sportovním volantem Momo. A vzadu se dochovaly dokonce i svícínky. Exteriér má sice sem tam nějaké rezavé místo, ale to není nic, co by trocha gymnastiky se svářečkou nevyřešila. Pořád je to ale velká stylovka za cenu orezlé Miaty. Slyším tady “koupě století”?

Chevrolet Caprice

Dost už bylo havranů s hvězdou, pojďme se na chvíli podívat za oceán. Máme tu třeba tenhle fešný Caprice alias Velrybu. Pětilitrový osmiválec, velurový gauč vepředu, letargický hydroměnič s pákou pod volantem, vinylová střecha – všechno je tu v nejlepším pořádku. Snad jediným problémem by tu mohlo být, jak konstatoval kolega František, přihlášení na bílé značky. To je sice možné, ale vyjde na nějaké ty desetitisíce. Ale výsledkem bude zajímavá zachovalá amerika na rámu s obřím kufrem, což je venkoncem pořád velmi slušný deal.

Lincoln Town Car

Kdyby na vás byl Caprice přeci jen moc obtloustlý, je tu ještě tenhle hezký Town Car v evropské specifikaci. Nabízí se ve facebookové skupině Ameriky CZ SK inzerce a tak je inzerát viditelný pouze členům. Prodejce sice moc o autě neprozradil, ale na první pohled vypadá ve skvělém stavu a cenu 210 tisíc si s klidem obhájí. Navíc je všech vozů ve výběru přípomíná “havrana” asi nejméně a spíše vypadá trochu jako starý dobrý panel van. A panel van na fullsize rámu s modularem chcete. 

Ford V8 

Americkou sekci zakončíme veteránským okénkem. Tenhle předválečný Ford V8 už bych asi jako pracovní auto nepoužíval, byla by ho škoda, ale jako víkendovka by jistě fungoval skvěle. Ideálně zachovat zanedbaný vzhled, poladit motor, upravit podvozek, postupně z toho udělat takový lehký restomod. A pak tak swapnout LS a dozadu dát svor a dělat nepřístojnosti. To by byl přeci tak krásný (a neskutečně drahý a nepřihlásitelný) nesmysl…

FSO Polonez

A to nejlepší na závěr! Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem poslední rok naprosto fascinován produkty Fabriki samochodów osobowych z Varšavy. Podivně tvarované vozy, jež lze zhruba popsat jako náhodný shluk výběhových dílů Daewoo z devadesátek, Fiatů z osmdesátek, kusů plechu co se kde našly a polské estetiky jsou tak špatné, až bych jeden chtěl. A toto – to je přeci dokonalost sama. Ač jde o nejmenší auto z dnešního výběru, je na něm krásně vidět polský smysl pro využití zdrojů. Kromě dvou rakví na výsuvných panelech zvládne usadit i pět živých osob. Takže je vlastně sedmimístný. Rodinný pohřebák. To se zkrátka může stát jen v Polsku. Zajebiszcze!