Bazarový snílek: Když se zima zeptá

Období kluzkých silnic je za dveřmi a tak je na čase zabrousit do české inzerce a podívat se, čím že bychom měli tentokrát zatížit rodinné rozpočty. Obyčejně tyto výběry obsahují nějaké to starší BMW, Subaru se čtyřkolkou a největší odvaz bývá dýchavičná Omega. Ale na to tentokrát zapomeňte. 

Dost možná patříte mezi motoristy, které spíše, než létání bokem po zapomenutých okreskách láká prostá představa, že se v husté chumelenici dostanete bez problému všude, kam potřebujete. Ať už to bude do práce, nebo na chatu v horách. A právě pro vás jsem dneska vylosoval z hlubin internetu několik lákavých nabídek. Pohodlně se tedy usaďte, dnes to nebude o rychlé jízdě po uklouzaném sněhu, ale o nezastavitelnosti v těch nejhorších sněžných podmínkách

Suzuki Jimny

Malý schopný offroad se léty vyprofiloval jako ideální pomocník všech, kdo se musí pravidelně pohybovat v těžkém terénu. Nabízená verze těží z osvědčené koncepce, přidává ale mírnou úpravu v oblasti kol a pneumatik. Ty, jak známo, bývají hlavně v silniční verzi často nejslabším článkem offroadu a jinak schopnou techniku s přehledem potopí. To tady ale nehrozí, protože je nejslabší článek zcela eliminován a nahrazen čtveřicí pásů. 

Nechybí tu ani naviják a světelná rampa, vůz je na poměry Jimnyho hezky vybaven a navíc disponuje automatickou převodovkou. Vůz je plně homologován pro silniční provoz a tak jde o ideální vozidlo na každodenní jízdy do práce i víkendové výlety. 

GAZ Bobr

Samozřejmě chápeme, že ne každému bude vyhovovat poněkud skromný interiér malého Suzuki. Pro všechny, kteří sebou často vozí lednice, rodiny, nebo jiné nezbytnosti máme ale také vhodnou alternativu, pocházející ze země, kde mají s tuhou zimou poměrně dost zkušeností, totiž z Ruska (Právě tam vynalezli pásové podvozky – Adam). Na základě nepříliš spolehlivé a povedené dodávky GAZelle (Ничего ты не знаешь, Джон Сноу! – Adam) vznikla přidáním určitě-ne-tankového podvozku kreace nazvaná poetickým označením Bobr. 

Místo ostrých hlodáků má vepředu ochranný rám, kterým půjde pravděpodobně kácet stromky s podobnou účinností, tudíž vůz dostál svého jména. Utilitární kreace příliš mnoho krásy nepobrala, přesto nelze dodávce s kromobyčejně ošklivou přídí a zcela-určitě-ne-tankovým podvozkem upřít, že má své kouzlo. Pokud tímhle přivezete ráno děti do školy, zcela jistě zblednou spolužáci vašich potomků závistí, protože doma zkrátka nic tak cool nemají. A pokud snad ano, můžete jim jejich cool auta prostě přejet.  

Zetor Agrozet

Dost už bylo pásů – i přes jejich monumentalitu se na silnici přeci jen moc nehodí. Naštěstí je ale k dispozici i dostatek kolových strojů, které se zimy nezaleknou. Začneme zlehka osvědčeným strojem, jež vznikl za účelem zdolávání rozbahněných polí (A vytahování zapadlých šéfredaktorek z bahna – Anonym). Trocha sněhu tak není pro červený Zetor žádný problém. 

Nabízený kus je navíc vybaven praktickým setem radlic, které vmžiku zprůjezdní nejednu zavátou okresku, s trochou snahy vám pak pomohou vyrobit si vlastní okresky i v místech, kde dříve žádná silnice nebyla. Nebo třeba udělat si trochu místa v zácpě – kreativitě se meze nekladou. 

LIAZ MTSP 25 

Jak už jsme nakousli v úvodu, dnešní výběr je určen těm, kteří neholdují zimnímu driftování. Následující vozidlo ale udělá radost těm z vás, kdo tuto aktivitu z duše nesnáší. Se sypací Liazkou totiž uděláte ze zimní erzety, která jakoby vypadla ze záběrů finské rallye během chvíli hromadu plechžeroucí břečky. Pokud už od mala toužíte po kariéře záporáka a vždy jste obdivovali ve filmech postavy, které kolem sebe rozsívají zmar, smutek (a korozi), pak  neváhejte a kupujte.

S trochou snahy se z vás časem může stát postrach zimních silniček třetí třídy, který bude září oranžových majáků a zvukem přeplňovaného dvanáctilitrového šestiválce v majitelích zadokolek hledajících kousek neposolené cesty vzbuzovat strach a děs podobný tomu, jaký přinášel třeba Peterbilt 281 z filmu Duel.

ZIL 157E/D-470

Dost ale bylo rozcvičování se na malých a vcelku civilních vozech, je na čase vytáhnout těžší kalibr. Se sněhem se dá totiž bojovat mnohem stylověji, než jen jeho přejížděním, odhrnováním, nebo rozpouštěním. Ano, je čas na pořádnou sněžnou frézu, která s vervou trhá závěje soustavou čepelí a následně vrhá sníh do několikametrové vzdálenosti. Zapomeňte ale na nějaké malé domácí vozíčky – když už frézu, tak pořádnou. Ideálně na základě robustního terénního náklaďáku. 

Nabízený ZIL se na tento úkol hodí dokonale. Za cenu ojeté oktávky druhé generace získáte nezastavitelný stroj, jehož motor bude mít sice trochu větší apetit po pohonných hmotách, než legendární agregát TDI, ale za odměnu vás doveze kamkoli bez ohledu na počasí

Adamova vsuvka:

Pokud mě oči nepletou, jde ještě o straší variantu D-470, tedy původně podvozek s kabinou nákladního ZiLu 157 s vymontovaným motorem a odeslaným do Rybinsku (kousíček od Moskvy – cca 320 km na sever). Tam se do zadní nástavby nastěhoval agregát U2D6, jinak poháněnjící protiatomové kryty, některé specializované stavbení stroje a především lodě. Od něj je přes soustavu planetových a konvenčních převodovek pomocí kardanů a diferenciálů poháněn metač (je-li namontován), plně-pohonný podvozek a sněhová fréza, schopná odklidit vrstvu 1,3 m vysokou. Palubní hydraulika, skrývající se u některých verzí pod přední kapotou) pak umožňuje celé zařízení zvednout pro odstraňování ‘po vrstvách’ nebo pro převoz. Maximální transportní rychlost frézy pak činí 40 km/h a provozní rychlost něco málo přes 500 m/h. Narozdíl od většiny ruských strojů byl o D-470 a jejího modernizovaného nástupce D-240 velký zájem v zahraničí a několik se dovezlo do Švýcarska, Skandinávie a dokonce i do USA.

MIG 15-SB

Pořád ale existuje ještě jedna extrémnějí možnost, jak zajistit, že silnice, po které pojedete, bude sněhu a ledu prostá. Postup, který se na první pohled může zdát jako ryzí zhovadilost, byl ještě začátkem devadesátek úspěšně praktikován pracovníky Českých drah na některých hůře přístupných tratích. Jednou z nich byla i jediná česká ozubnicová železnice z Tanvaldu do Harrachova (ozubená není teda v celé délce a dnes už se zuby používají jen při nostalgických jízdách, to jen tak pro pořádek), na které toho času pracoval jako traťový údržbář můj děda. Když jsem byl ještě dítko předškolního věku, brával mě občas sebou do práce. A v malém depu tanvaldského nádraží stával vedle žlutého kolejového pluhu ještě jeden na první pohled nenápadný vagon s jakousi válcovitou věcí.

Kreaci se mezi železničáři přezdívalo tryskáč, což mělo poměrně prozaický důvod. Onen válec byl totiž torzem tryskového letadla MIG 15-SB, který připevněný na plošinovém voze a tlačen (spolu s cisternovým vagonem plným paliva – ta věc docela žrala) dieselovou lokomotivou sloužil jako účinný rozmrazovač ledu a odfukovač sněhu. Tento systém měl sice několik nevýhod, kromě velké spotřeby a hluku to byl i fakt, že z kolejí neodletoval jen sníh, ale i štěrk a kolejový svršek. Přesto ale nelze “tryskáči” a jeho obsluze upřít poklonu za to, že horskou trať udržovali vesměs sjízdnou. No a v létě, když stál MIG odstavený v depu, to byla docela vděčná hračka, na kteoru vzpomínám dodnes. Kolika předškolákům se poštěstí prosedět dlouhé hodiny v kokpitu stíhačky?

Silniční “tryskáč” sice dneska v inzerci nenajdeme (Byť byl hojně používán i v našich končinách pro údržbu vojenských letišť – Adam), zakoupení vysloužilého MIGu je ale poměrně jednoduché, stejně tak i jeho instalace na vhodný podvozek. Kromě ultimátní zbraně proti sněhu získáte navíc i skvělou hračku. Věřte mi, vyzkoušel jsem to za vás. 

Tak co říkáte na dnešní výběr? Zamýšlíte se nad koupí rolby, nebo raději zůstanete u osvědčených omlácených zadokolek? A nebo máte tip na lepšího bojovníka se sněhem? Napište nám do diskuze.