Autíčkář se ptá: Jaké je vaše automobilové novoroční předsevzetí?

Rok 2025 nám dal sbohem a místo něj je tu už druhým dnem rok 2026. Součástí tohoto období přelomu mezi letopočty je i tradice, kdy si lidé sami sobě dávají různá novoroční předsevzetí. Spousta z nás si právě pořizuje permanentku do fitness centra. Jiní na internetu zjišťují, jaká je nejvhodnější značka nikotinových žvýkaček. A někteří z vás se rozhodli, že letos už opravdu dají výpověď a půjdou si za svým snem.

Kromě těchto poměrně běžných předsevzetí však mohou existovat i všelijaká další, originálnější. Například mohou existovat novoroční předsevzetí automobilová. Třeba jste se rozhodli, že letos již skutečně dokončíte opravu svého milovaného, leč neustále nefungujícího kolového veterána. Nebo že se podíváte na svůj oblíbený okruh. Nebo že si už konečně pořídíte… svůj vysněný autobus.

Taková předsevzetí mohou být zajímavá a pro ostatní inspirativní. A někdy i nečekaně upřímná. Proto jsem se rozhodl, že teď, ještě před tím, než vás zasypu zase nějakým seriálem na celý leden (pravděpodobně opět o citroënech, haha :-D), využiju data v kalendáři a zeptám se vás, jestli, a pokud ano, tak jaké automobilové předsevzetí jste si vytyčili právě pro rok 2026.

A abych nebyl za prevíta, co vás už druhého ledna nutí ke psaní a sám přitom neřekne skoro nic, tak se s vámi rovnou podělím o svá automobilová novoroční předsevzetí. Já si totiž vymyslel hned dvě a jsem na sebe vážně zvědavý, jestli se mi je povede splnit.

Mým prvním automobilovým novoročním předsevzetím je, že v roce 2026 budu víc používat svá vlastní auta. Víte, já mám to velké štěstí, za které jsem už pátým rokem vděčný, že mohu testovat skoro každý týden jiné auto. Někdy je úplně nové, jindy starší a někdy se jedná o vyloženého veterána. To mi zajišťuje úžasnou pestrost a kopec zábavy.

Jenže to má i druhou stránku. Na svá vlastní auta pak nemám moc času. Tento můj ostudný prohřešek navíc ještě podporuje fakt, že místo výkonu mého civilního zaměstnání leží uprostřed pěší zóny, kam se mi autem nevyplatí jezdit, a od domu, kde bydlím, to sem mám jen o pár stovek metrů dál než do mé garáže (a bývaly doby, kdy jsem to měl do práce pěšky podstatně blíž než do garáže).

Tyto dva efekty mají za následek, že zatímco já neustále kupuji nové boty a tankuji do testovacích vozů, auta, která mi oficiálně patří, stojí. A stojí. A… stojí. Například s mou C4 , kterou používám jako své „daily“ auto, jsem loni najel plných 1 864 km. Ne, nechybí tam nula. Skutečně jsem nakroutil jen jeden tisíc osm set šedesát čtyři kilometrů.

Ještě horší to mají mé hračky — C3 Pluriel a C6. Ty parkují mnohem dál, takže k nim nejprve musím jet. To znamená, že se k nim dostanu ještě méně často. C6  tím pádem urazila něco okolo tisíce kilometrů, Pluriel dokonce sotva přelezl hodnotu pěti set ujetých kilometrů. No… to jsem tedy autíčkář, co? 

Takto, já se se všemi svými auty snažím jezdit aspoň každých šest až sedm týdnů, aby se pohla a prohřála, přičemž C6, protože je dieselová, jezdí větší „dálky“ a zná i dálnici (v neděli ráno, kdy není provoz). Jenže i tak mi přijde, že to pro ně není úplně to pravé ořechové.

A já už vás slyším: „Jaromíre! Boha jeho, tak je prodej, když na ně nemáš čas! Stejně je očividně nepotřebuješ! A víš, kolik si za získané peníze koupíš bot?“ A ano, už jsem i tímto směrem uvažoval. Jenže pak je zase jednou uvidím na vlastní oči, proberu je k životu, svezu se,… a už jsem znovu nejšťastnějším autíčkářem pod sluncem. A už zase plánuji, kdy a jak nechám udělat servis, kdy a jak si je pěkně umyju a naleštím a kdy a jak je… rozhodně neprodám.

Proto jsem si letos určil, že s nimi budu jezdit častěji. Ano, možná to bude znamenat méně testovaček (starší zajímavá auta však nekončí, ta mě baví moc a pořád vás o ně budu prosit), možná budu muset více přemýšlet, co vám každý týden napíšu, a možná mě to bude stát víc peněz na servisu (co by se u 2.7 HDi V6 mohlo pokazit?). Ale já si vlastní auta chci víc užít! A i ona budou určitě radši, když nebudou pořád jen… stát. Tak jsem zvědavý, jak mi toto předsevzetí vyjde.

Druhé předsevzetí je ještě jednodušší na vyslovení. A o to těžší na splnění: pořádný automobilový výlet. To možná u autíčkáře-redaktora zní docela divně, zvlášť když vám i několikrát do roka napíšu článek ze svých cest, že? Jenže já na tyto cesty létám nebo jezdím vlakem. Auto si maximálně pronajmu na místě samém, a to ještě jen pokud je to tím nejsnazším možným řešením přepravy. Což zvlášť ve velkých městech často není.

Jenže to se musí změnit! Už jen jako přispěvatel na těchto stránkách přece musím aspoň jednou za rok vykonat nějaký automobilový výlet, ve kterém je cesta samotná cílem, ne? Pánové z Top Gearu, později The Grand Tour, si na něčem podobném rovnou postavili živobytí, tak to musím také podniknout, aspoň soukromě, nemám pravdu? No… tak snad to také nějak vyjde.

Taková jsou má dvě automobilová novoroční předsevzetí. Doufám, že nedopadnou jako většina jiných a nevyprchají už v únoru. Uvidíme. A nyní přichází řada na vás. Jaká jsou ta vaše automobilová novoroční předsevzetí a proč jste si je dali? Pochlubte se v diskusi. Třeba se někdo z nás opravdu nechá inspirovat.