Auta, která známe, ale neznáme - Mexická edice I - Chevrolet Chevy aka Opel Corsa B

Dnešní článek je prvním ze dvou nepřímých pokračování textu o nejběžnějším mexickém autě a dodnes žijící legendě, o Volkswagenu Brouk. Možná si ho pamatujete, popisoval jsem v něm, jak tento pro nás klasický veterán sice již není tolik užíván k osobní přepravě obyčejnými lidmi, ale v hlavním městě Mexika stále slouží jako taxík pro ty méně majetné obyvatele, kteří bydlí v jeho odlehlejších částech a prakticky nemají jak jinak se dopravovat. Kdo by si chtěl tuto skutečnost připomenout, může tady. Kdo si ho připomínat nepotřebuje, už ale ví, že Brouk jako taxík slouží dnes již zcela nelegálně, protože dle vyhlášky z roku 2003 už jako dvoudvéřový vůz nesmí dostat licenci.

Jelikož je ale Ciudad de México na osobní dopravě závislé, jeho oficiální taxikářskou roli ukončenou povinně mezi roky 2012 a 2013 mezitím převzala jiná auta. To samé se týká i aut, která jako taxíky nikdy moc nesloužila, ale navázala na Broukovu roli soukromého dostavníku. Rozdíl je jen v tom, že to se stalo už v 90. letech. Já tato vozidla považuji za pro českého čtenáře neméně zajímavá, protože jsou to auta, která známe i my, jen v trochu jiném provedení. Chápu, asi to nezní zas tak zajímavě, že? Vždyť tak nějak naznačuji, že tu jezdila taky, tak co? Ten důvod, proč o nich píšu je totiž v tom, čím se právě ta samá vozidla liší. My je totiž známe jako auta z přelomu milénia, což u nás dnes již většinou znamená, že to jsou ojetiny ale opravdu silně použité až skoro před smrtí a většina majitelů na ně pouze vzpomíná. V Mexiku ale lidé ta samá auta znají jako zánovní vozy, které se ještě před pár lety prodávaly jako nové. V této zemi má totiž spousta techniky takový delší život. Většinou stačí jen vyměnit přední světla a nárazník, adekvátně upravit cenovku a výrobek může vesele sloužit dál. Tak se pusťme do zkoumání mexických aut, která známe, ale neznáme.

Dnes to bude o vozidle pro privátní účely, neb dané auto právě mělo sloužit jako náhrada soukromníkům za už zmíněný a notně zastaralý Volkswagen. Nikdy nemělo ambice nahradit jeho roli taxíku. Celý příběh začíná v roce 1994. Výrobcem ale tentokrát není nikdo z Německa, nýbrž americký koncern General Motors. Idea byla totiž taková, že GM nabídne za podobnou cenovku auto srovnatelně rozměrné, ale podstatně modernější, aby měl běžný lid důvod přejít. Potřeboval tedy model s délkou okolo 4 metrů, malým benzínovým motorem a praktickou karoserií se splývavou zádí, přesně tak, jak to mělo VW. Protože to ale muselo být auto, které mělo být cenově konkurenceschopné nejlevnějšímu mexickému vozidlu, kteréžto si cenovou politiku drželo hlavně díky své staré a již několikrát zaplacené konstrukci, nesmělo se jednat o vozidlo zcela nově vyvinuté pro daný trh. A tady měl GM trochu problém, protože v zásobě modelů ve své domovině neměl tou dobou nic, co by dané zadání splňovalo a přitom se dalo vyrobit za nízkou cenu. On totiž sice ve Spojených státech nabízel model Chevrolet Sprint, ale ten nebyl ideální, vycházel z japonského Suzuki Swift a asi by nebylo ekonomicky moc přínosné, kdyby nabídku postavil na modelu, který sám nevyvinul a který by tedy nevydělával jenom jemu. Navíc by musel nabízet typ, který importuje z Japonska, což by se prodražilo i celně.

Pak si ale vzpomněl, že jedno přesně takové auto nabízí, jen to není v USA. To auto se jmenovalo Opel Corsa, toho času druhé generace, označované písmenem B a jednalo se o tenkrát nový tří nebo pětidvéřový hatchback s nízkobjemovými čtyřválci a moderním pohonem předních kol, který bral Evropu útokem a slavil jeden prodejní úspěch za druhým. Heuréka, patří se zvolat! Vždyť Volkswagenu navlas stejná taktika vyšla, taky začal Brouka nabízet už v době, kdy ještě byl běžné k mání i v Evropě, tak proč by stejný recept nemohl fungovat i u GM? Stačilo jen změnit odznáčky na kapotě a nápisy na zadních dveřích, aby nedocházelo ke kulturním šokům, a bude to. A tak taky bylo. Výrobce (respektive jeho mexická divize) začal nabízet Chevrolet Chevy, který opravdu vypadal prakticky stejně jako Corsa B. Ona tedy ta cesta byla ještě trochu komplikovanější, neb svou roli sehrála ještě situace v Brazílii, kde mělo auto celý koncern GM dokonce zachránit, jelikož tam jej vyloženě drtil Fiat se svým Unem, a GM měl už ve zvyku v místě konkurovat Evropě evropskou konstrukcí, nebyl to zde první Opel přebrandovaný na Chevrolet. Nicméně, v Mexiku se opravdu dají najít silné paralely s VW.

A Chevy měl úspěch. Díky, oproti Broukovi podstatně modernější technice a přitom rozumné ceně si auto nacházelo kupce snadno. Navíc, v roce 1996 se začalo vyrábět přímo v Mexiku, čímž dále klesly náklady na výrobu a dopravu. Jenomže, karoserie Corsy B byla nová, což znamenalo, že výrobce na ní i přes dobré prodeje zprvu zase tak moc v Mexiku nevydělával. Sice nabídku rozšířil o nové karosářské modely, až výsledné číslo skončilo na pěti, zahrnujíc tří a pětidvéřový hatchback, čtyřdvéřový sedan, pětidvéřové kombi (kdyby někoho zajímalo, jak taková Corsa B vypadá naživo, tak vězte, že se dá potkat na jižní Moravě a sice na Znojemsku v malé vesničce s názvem Skalice, dodnes tam jedna stává přímo na hlavní cestě a ne, nevím, jak se tam dostala) a pick up a od roku 1998 nabízel i sportovnější variantu s benzínovou jednašestkou nebo naopak komfortnější model s automatickou převodovkou, ale to všechno peníze spíš odsávalo, než přinášelo. Prodeje byly sice příjemné, postupně se podařilo překonat Broukova čísla, ale ekonomicky to prostě nebylo úplně ideální, vývoj ještě nebyl zcela zaplacen.

GM to ale vyřešil elegantně v roce 2002. Tou dobou se totiž v Evropě již dva roky prodával model Corsa C, tedy opět zbrusu nová karoserie a upravená technika. A ekonomicky by nebylo příliš výhodné model B kompletně nahradit i na méně náročném mexickém trhu, protože by to znamenalo nemalé investice, které by se nemusely vrátit. Zase ale nebylo úplně rozumné nový tip vynechat, Volkswagen taky nabízel i novější řady. Výrobce se tedy rozhodl pro obě cesty. Corsu C mírně vzhledově upravil a začal nabízet jako Chevrolet Corsa. Ta dokonce měla i svou variantu sedan a tenkrát populární a i nám známé MPV Meriva. Chevyho ale v nabídce nechal. Nicméně, poměrně zásadním způsobem mu pozměnil příď i záď a odstranil méně úspěšné karosérie kombi a pick-up. Do jeho interiéru se nastěhovala kompletně nová palubní deska, byť všímaví si možná všimnou, že se měnily vlastně jen krycí plasty, jelikož rozložení ovládacích prvků a tedy pravděpodobně i technika za palubní deskou zůstaly stejné, stejně jako kupříkladu výplně dveří. Osadil ji benzínovým motorem o objemu buď 1.2 litru s výkonem 79 koní nebo 1.6 litru a výkonu 95 koní a obchodně ji označil za generaci C2. Pokud byste si ji chtěli prohlédnout do detailu, odkážu vás na video. Průvodce mluví Španělsky, pro ilustraci to ale stačí.

Úspěch se opět dostavil. Ne snad, že by se model Corsa neprodával, ale prostě méně majetná část mexického lidu dávala přednost jednoduché a do jisté míry ověřené starší technice Chevyho za rozumné peníze. A GM mělo svého Brouka. Samozřejmě ne kulturně, to ani náhodou, ale ekonomicky. Mělo své auto, které je staré, tím pádem zaplacené, může být levné a lidé ho díky tomu chtějí. Chevy byl totiž sice neustále postupně vylepšován, například jeho už od začátku nabízené autorádio s CD přehrávačem se v roce 2007 skamarádilo i s formátem MP3 a modely roku 2008 dokonce dostaly digitální počítadlo kilometrů, jenomže na vnější siluetě i jízdním projevu byla stále znát stará evropská Corsa B. Ale to nevadilo. A moc to nevadí zjevně ani dnes, neboť generace C2 se na mexických cestách stále poměrně vyskytuje. 

A jak už jsme si zmínili, v této zemi mají výrobky často takový delší život. Proto když v Evropě začala svou životní pouť vést Corsa s přídomkem D, v Mexiku se v roce 2009 opět prodlužoval život generace B. Ano, o Chevrolet Chevy byl pořád dostatečný zájem na to, aby mělo pro výrobce ekonomicky smysl udržovat ho při životě. Jelikož ale byl dostatečný zájem i o model Chevrolet Corsa, nechal v nabídce víceméně beze změn i ten. A aby zmatků nebylo málo, oba ještě dostali nástupce. V jeho případě navíc hrál roli fakt, že General Motors v mezidobí stihl přijmout pod svá křídla značku Daewoo, která už taky měla v nabídce subkompaktní sedan a hatchback, a do nabídky tak přibyl nám dobře známý Chevrolet Aveo, na vlas stejný jako ten, který jezdil i u nás. V Mexiku si tedy zájemci dle své chuti a hlavně peněženky mohli vybírat až ze tří různých generací modelu jedné kategorie.

Chevrolet Chevy byl obchodně označen jako generace C3 a došlo u něj opět k dílčím designovým změnám. Ty nebyly tak výrazného charakteru jako u modelu C2, pracovalo se hlavně na přední části, protože na ní bylo nejvíc cítit, že původní návrh byl už přece jen svým kulatým stylem velmi vzdálen zbytku produkce značky, která se naopak tou dobou vyznačovala spíš designem plným hran. Objevila se tedy nová maska s pro značku tehdy typickým velkým nasávacím otvorem a rozměrným logem výrobce a světla se protáhla dále do stran. Zadní svítilny byly přepracovány pro hatchback i sedan a dostaly hranatější optiku pro směrová a couvací světla. V interiéru došlo jen k malým úpravám, nejvýraznější byla instalace služby GM Link, později přejmenovaná na OnStar, díky níž se vozidlo v případě krádeže dalo dohledat a u nehody se jím dala zavolat pomoc. Technicky se nezměnilo prakticky nic, auto pořád poháněla buď benzínová dvanáctistovka spřažená standardně s manuálním pětikvaltem nebo šestnáctistovka s čtyřstupňovou automatikou. Pokud si jej chcete prohlédnout do detailu, opět přikládám ilustrační video ve Španělštině.

Jelikož je ale mexický trh levných aut opravdu nenáročný, neb tak nějak z finančního hlediska být musí, i třetí inkarnaci téhož se obchodně dařilo. Dokonce se jí tak dařilo, že i dnes je na zdejších ulicích k vidění zcela běžně. Poslední minimální úpravou auto prošlo v roce 2011, kdy bylo rádio obohaceno o funkci Bluetooth a výroba byla nakonec ukončena o rok později. Důvodem konce ale stejně jako u Brouka nebyl nedostatek zájmu a zastaralá koncepce.  V produkci výrobce již nadále nepokračoval z důvodu toho, že už těch malých modelů měl v Mexiku v nabídce hodně, což zase nedávalo ekonomický smysl, protože zákazník pak spíš tápal, který model vybrat, ale díly a výrobní linka někde musely být k dispozici pro všechny. On totiž mezi roky 2011 a 2012 nabízel kromě Chevyho ještě tu Corsu, která taky tou dobou končila, už zmíněné Aveo, novější Sonic, o něco menší Spark a starší příbuzný Pontiac Matiz. Přednost tedy dostal ten Sonic s Aveem a Chevy se odebral na zasloužený odpočinek. Celkem ale ve výrobě zůstal 18 let a po celou dobu sloužil jako levný povoz obyčejného lidu.

Dnes jsem vám tedy poreferoval o prvním autě, které v Mexiku nahradilo Brouka a které u nás známe, ale v této podobě ho neznáme. Příště se zaměřím na druhou roli lidového vozu v zemi tacos, na tu taxikářskou. I pro ni totiž existuje vůz, který pochází z Evropy a ve zdejších podmínkách žil podstatně déle než u nás. Také se něco dozvíte o autě asijském, které sice úplně z Evropy neznáme, neb u nás se, pokud vím, neprodávalo, ale v Mexiku se jedná o živoucí taxikářskou legendu, jejíž význam už začíná dosahovat VW. A do té doby můžete zkusit zapřemýšlet, jestli by takové řešení nebylo živoucí i v naších podmínkách. Tímto řešením ale nemyslím nic od Dacie. Ta totiž používá sice levnější a možná oproti Renaultu o něco starší, ale svébytné a relativně často obnovované konstrukce. Já mám na mysli malý model s už výběhovou technikou, který by se víceméně tak jak je držel ve výrobě klidně třeba 20 let jen s kosmetickými změnami a samozřejmě adekvátní cenou (ano, vím, byla tu Octavia Tour, ale ta zase tak malá a tam pádem levná nebyla). A pokud ano, jaký model byste si dnes představovali?