Nejzákeřnější auta, která se snažila zabít vlastní řidiče

Chcete-li se naučit dobře řídit, doporučí vám většina znalých auta jako Ford Fiesta nebo Mazda MX-5. Tedy vozidla, která vás jemně klepnou přes prsty, když je potřeba, ale svou čitelností a přátelskostí se vás budou snažit ze všech sil vytáhnout z každého hrozícího či rovnou probíhajícího průšvihu. Jsou to takoví čestní Lukové Skywalkerové automobilového světa. Jenže nás teď bude zajímat temná strana síly. Do dnešního výběru jsme se snažili vměstnat nejzářnější případy automobilových vrahů a padouchů, na jejichž palubu by měl být zakázán vstup všem zelenáčům. Když budete potřebovat pomoc, vysmějí se vám. Ba co víc, vrazí vám kudlu do zad a budete moci jen doufat, aby vás místo kmene statného dubu pohladil jemný hlliníkový plech svodidla.

10. Chevrolet Corvair I. generace

I když patří k nejzajímavějším americkým autům vůbec a měl mimo jiné plochý, vzduchem chlazený a turbem přeplňovaný šestiválec dřív než  to bylo cool Porsche 911, je  Chevrolet Corvair známý především díky knize Unsafe At Any Speed (Nebezečný v každé rychlosti). Ta sice nebyla zdaleka jen o Corvairu a tepala automobilový průmysl jako celek, od jeho ignorance bezpečnosti až ke způsobenému smogu, ale Corvair se stal jejím symbolem. U Chevroletu se totiž v zájmu úspor rozhodli nemontovat standardně přední stabilizátor, který by řešil přirozenou nevypočitatelnost auta s kyvnými zadními poloosami a motorem vzadu. Namísto toho vyřešili sklony k prudké přetáčivosti předepsáním nižšího tlaku v předních pneumatikách. Většina majitelů a mechaniků ale nafukovala pneumatiky tak, jak byli zvyklí, což vedlo k obnovení kousavého charakteru a nehodám. Pomohla až druhá generace se zcela přepracovaným podvozkem, který připomínal spíše Corvette.

9. Tatra T77

Podobně jako Corvair měla i Tatra T77 vzadu kyvné poloosy. Byla však ještě těžší, za zadní nápravou měla místo ploché šestky vidlicový osmiválec a především – byla na svoji dobu fantasticky rychlá. A podvozek byl záludný nikoliv na poměry 60. let, ale na poměry let třicátých. Výsledek byl svým způsobem pozitivní. Zákeřné vlastnosti velké Tatry se totiž zapojily do válečného úsilí Spojenců – tedy až do chvíle, kdy Wehrmacht zakázal svým důstojníkům Tatrami jezdit. Oficíři, zvyklí na neohrabané, ale stabilní Mercedesy, se totiž často vrhli do zatáček rychleji, než dokázali zvládnout. A Tatra jim připravila konec jistější než kulka z Browningu…

8. Subaru BRAT

Co tady dělá tenhle nevinně vypadající pick-up z Japonska se sotva stokoňovým motůrkem? Ne, v něm se nemusel řidič obávat, že by byl snad překvapen nenadálou akcelerací či intenzivní nezvladatelnou přetáčivostí. Daleko více strachu totiž zažívali pasažéři, kteří se nechali (zřejmě nedobrovolně) přemluvit k cestování na sebevražedných sedadlech umístěných na korbě. Nevybavených bezpečnostními pásy… Je již snadné si domyslet, že každý významnější hrbol mohl způsobit neplánované roztroušení posádky po okolí. A dle několika doložených žalob a proher Subaru u amerických soudů evidentně k troušení docházelo. My jen dodáme, že Quentin Tarantino ve své legendární scéně z Pulp Fiction nemusel nutně dávat Julesovi do ruky zbraň, stačilo chudáka Marvina posadit do Subaru Brat a hláška „Já za to nemůžu, najels na nějakej hrbol nebo co" by zafungovala stejně. 

7. Ford Pinto

Toto vozidlo jsme zařadili pro všechny milovníky barbecue a opékaných špekáčků. Tím nejlepším příkladem auta, které se vás pokusí zapálit, totiž kupodivu nejsou italské supersporty, ale právě Pinto. Lépe řečeno, zapálí vás samozřejmě obsah palivové nádrže, ale tu konstruktéři Pinta laškovně umístili hned za zadní nárazník tak, aby katastrofu mohl způsobit již malý náraz. Pokud Pinto a jeho řidič neuhynuli v plamenech, byl v záloze mizerný podvozek naklánějící se jako pramice na rozbouřeném moři a bubnové brzdy, jež bránily pohybu zhruba stejně úspěšně jako lubrikační gel. Závěrem bych snad jen dodal, že mě napadla nehezká myšlenka rozdávat Pinta všem, kteří nekoukají do zrcátek. Pár exemplárních smaženek by možná způsobilo ráj na cestách.

6. Citroen BX 4TC

Jistě většina z vás ví, které auto je přirovnáváno ke kladivu (pokud ne, ještě na něj dojde). Nyní je však na řadě trochu méně známé ‚kladivo naopak‘. Kluci z Citroenu v 80. letech byli frajeři – když se jim do jejich speciálu pro smrtonosnou rallyovou skupinu B nechtěl kvůli pohonu čtyř kol vlézt podélně uložený motor, prostě rozbili ‚BéiXu‘ čumák, a čtyřválcové turbo do něj na hulváta nacpali. Sice čnělo jako nádor daleko před přední nápravu, ale bylo tam. Výsledek byl očekávatelný. BX 4 TC dokázalo jet jakýmkoliv směrem, pakliže to bylo rovně. Když se chudákovi za volantem zázračně podařilo zatočit, došlo k odlehčení zadní nápravy a BX začlo mít tendence k nečitelnému vybočování zádi. Z ostudy kabát se v Citroenu snažili rozpárat zpětným odkupem části vozů, které prodali, a sešrotováním zbytku. Paradoxně tak tenhle podivný Citroen sám umřel dřív, než stihl zabít jiné.

5. Plymouth Hemi Road Runner

Na tomto místě by mohl být skoro kterýkoliv klasický muscle car v ‚očesané verzi‘. Ale protože právě Plymouth Road Runner byl nejen extrémně levný, ale zároveň nabízel možnost objednat si jeden z nejsilnějších motorů své doby, je ideálním příkladem. Ne že by produkty Chrysler Company na platformě B-Body (sdílené například s Chargerem) jezdily nějak špatně. Naopak, ve své době rozhodně patřily k tomu lépe ovladatelnému mezi velkými auty. Ale pořád tu existovala reálná (a využívaná) možnost objednat si auto s bubnovými brzdami i vpředu, bez posilovače řízení či brzd a s motorem o výkonu nějakých 460 koní. Na stovce jste byli opravdu rychle. Ani dvoustovka nebyl problém. Ale zastavit stejně bryskně před nenadálou překážkou? Kdo brzdí, nevyhrává!

4. Reliant Robin

Musí tady být! Zejména pro onen škodolibý fakt, že auto určené pro invalidy disponuje velkým potenciálem k výrobě invalidů nových. Legendární tříkolka už své schopnosti naznačila ve skečích Mr. Beana a plně ji demonstroval Jeremy v jednom z legendárních dílů Top Gearu. Kvůli výkonu, který by se spíše než na desítky koní měl počítat v desetinách osla, nehrozí havárie ve vysokých rychlostech. Náchylnost Robinu na jakoukoliv příčnou nestablilitu, počínaje mírnou zatáčkou a konče kýchnutím sousedovic kocoura, však činí z tohoto poloauta dosti zákeřnou záležitost. A taky zřejmě nejlepší silniční vozidlo, s kterým lze hrát bowling…

3. Porsche 911 930 Turbo

Texaský masakr motorovou pilou se původně měl jmenovat Texaský masakr motorovým kladivem. Hlavním nástrojem zkázy měla být stará 911 turbo, nakonec však došlo k rozhodnutí, že takový nášup vnitřností, krve a pocuchaných plechů by neskousli ani ti nejvíc zvrácení jedinci. 930 Turbo moc rádo ukazovalo všem troufalým, jak snadno se cestuje do příkopy zadkem napřed. Jakmile se grip širokých zadních pneu vyčerpal, nebylo návratu a topůrko tvořené prostorem pro posádku bezbranně čekalo, jak daleko s ním dorotuje kladivo za zadní nápravou. Kdyby se snad někdo zkušený snažil o záchranu, dokonal dílo zkázy mamutí turbolag a stejně mamutí nástup síly, když se turbo konečně nafouklo. 911 930 Turbo v 80. letech doporučovalo 9 z 10 západoněmeckých vdov.

2. Renault Clio V6 Phase 1 

Učinit z fungujícího supermini s koncepcí ‚všechno vpředu‘ fungující monstrum s koncepcí ‚všechno vzadu‘, to není jako práce s buzolou, děti. Páni od Renaultu se o tom přesvědčili na vlastní kůži, když se snažili automobilového Hulka postaveného na bázi Clia přimět zatáčet. Clio V6 se potýkalo s rozhozenou distribucí váhy mezi nápravy a vysokým těžištěm kvůli motoru, pro jehož umístění by se s trochou nadsázky více hodil pojem „pod střechou", než „místo zadních sedadel". Také poměr rozvoru a rozchodu dosahoval vtipných hodnot. Clio V6 se ihned po prvních novinářských jízdách stalo synonymem pro neřiditelnou bestii, jež mnohé zkušené řidiče schramstla, vyděsila, zdeptala a vyplivla ven z kokpitu jako psychicky narušené balíky chodícího neštěstí, které si doposud myslely, že umí řídit. Čas, během kterého Clio dokázalo přejít z beznadějné nedotáčivosti do neovladatelných hodin, se údajně měřil na desetiny sekundy. Běžné záchranné manévry způsobovaly přesný opak očekávaných reakcí auta a fádní řízení ve spojení s mizerným rejdem k zachránění situace také nepomohly. Moc dobrá kombinace na zabití se.

1. AC Cobra Mk.III

Brutální síla, otevřená karoserie, pramalá pasivní bezpečnost. Silniční Cobra možná není tím správným synonymem pro zákeřné auto, kombinace ostatních jejích vlastností však působí skoro jako továrna na dekapitace. Tunové chrastítko v nejsilnější variantě s fordím sedmilitrem dosahovalo výkonu vysoko přes čtyři stovky koní a nad řidičem nebděli žádní elektroničtí trpaslíčkové zavírající před ním na poslední chvíli víko rakve. Určitě budete souhlasit, že pro moderního pilota uvyklého přístupným supersportům představuje Cobra snadnou a stylovou cestu, jak se vyřadit z genofondu. Upřímně ale přiznávám, že pro jízdu v Cobře bych to vyřazení asi risknul…