Nejlepší svezení roku 2022 u Kraba nejspíš nepřekvapí

Nejlepším svezením letošního roku bylo nakonec bezesporu Porsche 911 SC s dobovým silnějším motorem 3.2 Carrera ve své nejvýkonější verzi 231 PS. To auto mě neohromilo tím, jak by bylo rychlé, ale tím jak hezky si v něm zařídím. Zatím máme ujeto necelých pět set kilometrů a nechce se mi z něj vystupovat. Ve druhém a daleko modernějším a ostatně i rychlejším Porsche 911 (996) se mi teď ani nechce příliš jezdit. Je přesné, v ovládání citlivé, ale staré Porsche má v rukávu všechny trumfy, hraje na moje emoce a řídím ho s neuvěřitelnou radostí. Jsem rád, že jsem do té koupě šel, co rád, pořád tomu nemůžu příliš uvěřit, že tak fantastické auto doma konečně mám.

Obětoval jsem kvůli tomu Lotus Elise 111R. To bylo vážně unikátní auto, lehké, přesné a zažil jsem s ním spoustu akce i pár lehčích krizovek, kdy jsem šel do hodin, ale vždycky zůstal na asfaltu mosteckého okruhu. “Kačer” nebo svodidla byla vždycky naštěstí dost daleko. Pořád si říkám, že když bych si měl představit v garáži jen jedno ideální sportovní auto, bude to vždycky lehký Lotus Elise nebo Exige, byť mě tak nesmírně baví vozy Porsche 911.

Lotus mění úžasně rychle směr a miluje čistou stopu. Když už se sklouzne není sranda ho uřídit, ale právě díky tomu bylo britské sportovní auto tak výborná výzva se naučit zkrotit a ovládat. Myslím, že i po čtyřech letech a více než dvaceti tisících kilometrech se mi nepovedlo dostat do stavu, že bych byl s řízením své Elise sám se sebou naprosto spokojený, pořád se našly mezery, které šlo vylepšovat. Jednoho dne si podobný Lotus určitě koupím znova a budu se s ním dál učit jezdit. I majiteli Focuse RS MK1 (na fotce nahoře – kterého nakonec prodal a který nakonec tedy neskončil u mě, i když jsem byl hodně nalomený) se jízda v Elise nesmírně líbila a užíval si to.

Zdaleka nejlepší nové auto letošního roku, které jsem mohl nakonec dosytosti vyzkoušet byla Alpine A110S. Na jednu stranu miluju řazení manuální převodovkou, kdy mám jako řidič kompletně nad autem kontrolu. Spojkovým pedálem můžu kontrolovat míru zapojení motoru do procesu zrychlení i zpomalování a můžu si s autem díky tomu lépe hrát. I vedení ruky řadící pákou v její kulise do zapadnutí příslušného kvaltu je kouzlo, o které v autech pro radost nerad přicházím. Alpine bohužel nic z toho nemá. Motor a jeho projev řídí turbodmychadlo a jeho chytrý počítač, řadí se buď zcela automaticky anebo prostřednictvím dvou pádel, která jsou umístěna pod volantem. Elektronika těžko kdy v emocích přebije starou dobrou mechaniku.

Přesto všechno je ale Alpine A110S mým letošním favoritem mezi novými auty. Alpine A110S je totiž přirozeně vyvážená a s autem jsem si při jízdě na oblíbených okreskách hrál, měl pocit skvělé kontroly i zpětné vazby od sedačky a volantu. Auto se řídí příjemně, někdo říká analogově, zkrátka mi sedlo. Ono je fantasticky lehké a navíc není na okresce ani příliš široké, což je velké plus. Několik jiných zbrusu nových a řekl bych i docela drahých nových aut jsem letos vyzkoušel, ale Alpine A110S mezi nimi úplně vyčnívá.

Ten zážitek dohání snad jedině limitovaný Renault Mégane R.S. Trophy R, který nový už nekoupíte, ale měl jsem možnost s ním ujet prakticky dvě stě moc pěkných kilometrů. Ale Trophy R je auto, které svůj potenciál neukáže na silnici, tady je šíleně efektivní a rychlé, ale až na závodním okruhu. A i tady s ním byl jeho majitel letos hodně spokojený. Ale to je auto, které bohužel už na rozdíl od Alpine A110 nové nekoupíte. Vzniklo jich navíc málo a stojí i bláznivé peníze.

Relativně až pozdě na podzim jsem měl zajímavou šanci se projet vzácnou 996 GT3 Clubsport a taky s Ferrari 360 Modena. Svezl jsem se v nich na Sedle v Jeseníkách a ta široká silnice s několika vracáky střídanými s rychlejšími protahováky, které se jezdí na trojku mi sedla nejvíc v červeném Ferrari. Ten zvuk motoru je prostě boží, cvaknutí zapadlé rychlosti v otevřené kulise řazení taky. S Porsche GT3 se snad ještě budu moct seznámit v příštím roce jednou, protože je to naprosto úžasné auto, ale sakra těžké na nějaké opravdové zvládnutí. Taky mě lehce kleplo přes prsty, když jsem si myslel, že s ním můžu jet stejně jako s běžnou 996 Carrera 2 se svorem. GT3 je jiný kalibr, ať už výkonem, který nenápadně, ale dost strašidelně narůstá spolu s otáčkami, tak reakcemi, které jsou ostré a odhalí jakoukoli řidičskou chybu. Teď už snad líp tuším jak na ni, auto je úžasné, řekl bych možná nejlepší svezení letoška, ale ukázalo se, že ne auto, ale řidič stojí za houby. Takže surová GT3 v generaci 996 rozhodně ano, ale taky pracovat na sobě, abych jí dovedl aspoň trošku slušně řídit.

Modena byla proti tomu velice jednoduchá, přímočará, což je docela legrační zjištění. Ve skutečnosti, když bych mohl mít doma jen jedno jediné auto pro radost, přemítám, jestli bych řekl, že moje modré staré Porsche, nějakou Elise/Exige anebo právě F360 Modena. Na to totiž nedokážu sám najít odpověď anebo vůbec komukoli poradit. Cosi však napoví, že právě manuální Modena má co se týče atributů sportovního auta vlastně vše: krásu, kvílící osmiválec v osmi a půl tisících, čtyři sta koní, úžasný manuál a k tomu čitelné, dobré jízdní vlastnosti. Asi překvapím a beru nakonec Ferrari přátelé…  A to jsem se v něm nevozil dlouho, pár desítek minut nanejvýš, ale na božím úseku silnice do vrchu, no zkrátka ten první dojem byl skvělý. Na existenci A110S s jejím čtyřválcem a pádly jsem v ten moment dočista zapomněl.

Co se týče fotografie dalšího auta, které není ničím jiným než Lotus Esprit Turbo S4, to je stroj, který mě neuvěřitelně fascinuje. Leccos napoví, že mi dodnes tvoří pozadí na pracovním laptopu. Koupil jsem staré Porsche, ale sním o dalším starém Lotusu. Tak by se moje rozpoložení dalo asi nazvat. Neřídil jsem konkrétní auto velmi dlouho, možná hodinu, když to přeženu. To konkrétní nějakou dobu stálo v depozitu u sběratele, určitě by se muselo pořádně prohlédnout, koupit nové pneumatiky, doladit podvozek atd…  To auto je správně praštěné, turbo sviští přímo za hlavou, motor vrčí krásně nakřáplým sportovním zvukem a když jsem ubral a blow off si odfrkne, to se člověk prostě jen směje ani neví čemu. Nápad, koupit si jednou v budoucnu Esprit je krásně šílený. Budu o tom vesele snít dál.

A pak je tu ta věc co jsem provedl v září. Jel jsem se podívat na osmiválcovou Alpinu B10 a to auto se mi zalíbilo natolik, že jsem si ho ani ne týden na to odvážel domů. Najeli jsme od té doby něco přes dva tisíce kilometrů a taky navštívil servis. Autu jsem dopřál komplet nové tlumiče Bilstein i další drobnosti na podvozku, co bylo potřeba vyměnit, zbytek byla taková zevrubná větší údržba. Auto jezdí krásně a občas si postesknu, že to není M5, která měla manuální převodovku. Na druhou stranu se ZF převodovkou s tlačítkovým řazením spoza volantu (Alpina Switchtronic) je radost pracovat, hlavně po výměně oleje se automat docela zrychlil a vylepšil. Motor má zvuk i sílu, všechno je krásně decentní a skoro každou delší jízdu, kamkoli jsme jeli jsem bral od Alpiny klíče. Mezi ta nejlepší letošní svezení hutný osmiválcový sedan rozhodně patří.

A patří tam i poslední auto, se kterým mě nechal jeho laskavý majitel už dvakrát svézt a tím je modré Mitsubishi Lancer Evo VI. To je úžasný auto. Majitel myslím pilně připravuje blog sem do autíčkáře o jeho nové “mici” a tak toho nebudu prozrazovat příliš. Snad jen, že motor tahá jako hovado, kola najdou grip i v situaci, kdy jsem lehce zatínal půlky a přitom se to EVO velice citlivě a příjemně vodí po silnici. Ale je brutálně rychlé a už vím, proč, když jsem se snažil zrovna včera projet svižně, čistě a s radostí starým poršákem “Řevničák” a EVO VI. měl stále na dohled jak se říká za prdelí. A majitel pak na naší zastávce povídal cosi, jak je vidět, že jedu relativně opatrně a s rezervou v tom Porsche. No a já se přitom docela i snažil a fakt si ten kopec a řízení užíval naplno… 

A to je vlastně trochu i pointa celého ročního shrnutí. Prodal jsem MGB GT, veterána, kterého jsem měl leta a měl jsem rád. A je pravda, že z jeho výkonů a jízdních vlastností jsem tak trochu vyrostl. Pak jsem prodal velice rychlou Elise, ale jinak to nešlo. Vyměnil jsem jí, ještě s docela tučným doplatkem za Porsche 911 SC, které je v  porovnání s mnohými auty, na která tu výše vzpomínám daleko pomalejší, ale každá jízda a pěkný zakroucený kus asfaltu je výzva i obrovská radost, když se mi daří projet v tom správném rytmu. A přitom nemusím zas až tak moc překračovat takové ty předepsané rychlosti, kterými všichni samozřejmě jezdíme, ale víte jak to je “mrk, mrk”.  No, zkrátka rád si užívám, že řídím už v nějakém tom běžném “kilu” než muset tam mít pomalu dvě, abych měl pocit akce a sportovního svezení. I proto možná nakonec volím jako úvodní fotku Lotus Elan +2, který sice není letošní novinka v mé garáži, ale na jeho řízení se spolu s 911 SC budu určitě v následující sezoně nejvíc těšit.

Vše nejlepší do Nového roku všem magorům do aut přeje Krab :)