Dělníci za babku

Spoustu z nás má proto nějakého toho dělníka, otloukánka, prostě tu nepříliš zábavnou krabici, která ale dovede vše to, na co váš mazlíček prostě není dělaný. A kdyby to náhodou zvládal, mohl by si potrhat kůžičku nebo poškrábat nějaký ten plastík a to nechceme. Všechny ty tupé údery od dveří okolních popelnic před vaším oblíbeným hobby centrem pak odnese váš věčně druhý hrdina. Ten co pro vás rád odveze psa k veterináři, beton na stavbu nebo třeba jen projede tou rozmlácenou cestou aniž by tam nechal polovinu podvozku. A za to vše se vám ještě odvděčí slušnou spolehlivostí, nízkými provozními náklady a téměř nulovou viditelností v očích zlodějů.

Aby vám opravdu nebylo líto s autem zmíněná zvěrstva vykonávat, měl by takový dělník při koupi obrat vaši peněženku maximálně o jeden měsíční plat. Pojďme si tedy nějteré možnosti představit.

Mohl bych začít oktávií 1 generace v kombíku. Některými nenáviděná a mnohými milovaná krabice na kolech se sedadly komfortní třídy středověkého mučidla umí být prostorově velkorysá. Tedy hlavně v kufru. Zkuste si to, co naložíte do Oktávie odvézt třeba v soudobém Focusu. Tragédie. Tragédie u oktávie jsou však jízdní vlastnosti, jenže o ty nám tady vůbec nejde. Faktem je, že pokud nepotřebujete někoho přepravovat na zadních sedadlech, nabízí oktávie dostatek variability v interiéru a zároveň I relativně nízké provozní náklady. Obzvlášť pokud ji seženete ve variantě 1.9 SDI 50 kW. Auto pak jede, nežere a má velký potenciál na dlouhý život. Ten ovšem může zkrátit dnes již poměrně hojná míra koroze. K dalším doporučením hodným agregátům patří atmosférické motory 1.6-2.0, které už si ale řeknou o vice paliva. Pravdou je, že v dané cenové relaci bude pravděpodobně Oktávka dost vyžilá a bude si zřejmě žádat alespoň těsně po koupi určité množství banánů. Ale co když nemáte úplně rádi zelenou slepičku?

Můžete vybírat mezi hned několika výbornými malými MPV. Zakladatelem této kategorie se stal v roce 1996 Renault se svým Scénicem. Než začnete nad žabožroutem ohrnovat nos, je potřeba si uvědomit, kolik různých příhrádek v interiéru najdete. Kromě různých odkládacích tácků a kapes si ale navíc i pohodlně sednete do vzdušného a prostorného interiéru. Po všech směrech je místa dostatek a to (narozdíl od Oktávie) i na zadních sedadlech. Nebál bych se zde odvézt ani 3 dospělé chlapy (když potřebujete meloucháře na stavbu). Zároveň na kratší cestování potěší i měkčí polstrování sedadel. Je to jako když si sedáte do obývákového křesla. Na delší cesty jsou pak sedadla asi až moc měkká, mohou tedy vyvolat opačným způsobem obdobné potíže jako u konkurenční Oktávie. Výhodou je, že se dají zadní sedadla různě sklopit či úplně odstranit z vozu a tím vznikne velká ložná plocha s nízkou nákladovou hranou a obrovským vstupním otvorem. Jako vhodnou motorizaci bych v tomto případě viděl na starou hlavně 1.9 DTI, ideálně ve faceliftové verzi. Jednoduchou 1.4 ale taky nic moc nezkazíte. Pokud byste se báli jízdních vlastností, nebudou o mnoho horší než u souseda z Boleslavi. Aktuální nevýhodou je dnes již obvyklá koroze. Výhodou však je, že se do našeho limitu vejdou už i některé mladší kusy 2. generace Scénicu s výbornou 1.5 dci.

Aby to nebylo tak jednoduché, přišli o pár let později se svými klony Citroen a Opel. Citroen si na Xsaře poprvé vyzkoušel svůj nový designový jazyk Picasso, kterým označoval MPV vozy až donedávna. Pod tímto názvem tedy od Citroenů vyjel něco málo modernější a pohlednější, jnak prakticky totožný konkurent Scénicu. Do vínku dostal digitální přístrojový štít s kapličkou uprostřed palubní desky, na který však si jde poměrně rychle zvyknout. Popis Picassa asi nemá moc smysl rozebírat. Musel bych kopírovat z předchozího odstavce. Tak pouze doplním, že vhodnou motorizací je v tomto případě nejzákladnější 1.6 70 kW, která je pro vůz dostatečně dynamická, spolehlivá a zároveň není o moc rozežranější než naftová varianta. U té bych určitě nevolil obsah 1.6, který je dost náchylný na včasné výměny oleje a související mazání turba. Pokud turbo odejde, dostane se olej do DPF a o zábavu je postaráno. To silnější dvoulitr je na tom o mnoho lépe a lze jej s klidným svědomím jako alternativu k benzínové 1.6 také doporučit.

Jak jsem již naznačil, podobnou cestou se vydal I Opel se svou Zafirou. Opět bych mohl opisovat od předchozích dvou, ale zde se již najdou drobné odlišnosti. Interiér Zafiry je tmavší, nudnější a obyčejnější, ale je vyrobený z kvalitních materiálů a působí celkově hodnotněji než u francouzských kolegů. pro někoho velkou výhodou je možnost osazení dvou nouzových sedadel do kufru, čímž získáme sedmimístné MPV. Horší je to však s motorizacemi. Základní 2.0 DI s 60 kW sotva stačí, silnější motor s označením DTI a 74 kW už vozu uděluje důstojnou dynamiku. U obou ale hrozí fatální kolaps vstřikovacího čerpadla, nechvalně známý z Astry, Focusu (TDDI), koncernových 2.5 TDI a dalších. Nepotěší ani hrubší chod, ne nepodobný koncernovým PDčkům. Proto bych raději doporučil některou z benzinových motorizací Ecotec, které dynamicky postačí a jsou poměrně nenáročné na údržbu. Pro co nejnižší náklady lze volit základní 1.6ku. Benzinové motorizace se však špatně shání. Většina Zafir se totiž prodala s výše zmíněnými nafťáky.

Mohl bych zde uvést I Ford C-Max nebo VW Touran, ale za danou cenu se obávám, že by se jednalo více o vraky méně o dělníky. Namísto nich bych proto zmínil další francouzské duo v podobě Peugeotu Partner a Citroenu Berlingo. Jedná se spíše o vozy se stejným základem jako Citroen Xsara Picasso. O obou vozech platí prakticky to samé, pouze provedení je spíše užitkové.

Nakonec jsem si nechal dva závodníky z italské stáje. Prvním je často přehlížený Fiat Stilo. Stilo je dobře postavené robustní, pohodlné a v rámci možností moderní auto, které toho ve variantě kombi hodně uveze a kupodivu stojí o hodně méně než jeho přímí konkurenti z řad Opelu, Fordu, VW, což je celkem škoda. Přitom servisní náklady a náročnsot jsou snesitelné i v porovnání s českým etalonem. Nejvhodnější motorizací by byl v tomto případě naftový čtyřválec 1.9 JTD s 85 kW, který toho zvládně najet opravdu hodně, zato s příjemnou spotřebou.Vyhnul bych se zážehové 1.6, kde často odcházely řídící jednotky motoru vlivem jejich nevhodného umístění. Vibrace a vysoké teploty udělají s choulostivou elektronikou po mnoha letech své. Výborná je naopak 1.2 16V, která se ale bohužel nedá sehnat ve verzi kombi.

Druhým italským favoritem by mohla být Lancia Lybra. O něco málo starší model než Stilo nabídne lepší jízdní vlastnosti a přidává velmi dobrý komfort a plno výbavy za lidové ceny. V motorizacích nalezneme jako zajímavou volbu i benzínové a vznětové pětiválce, se kterými určitě neuděláte chybu. Při minimalizaci provozních nákladů bych sáhl spíeš po menší 1.9, která si řekne asi o litr méně na 100 km než její větší sestra, přesto uděluje vozu solidní dynamiku. U pohodlné Lancie si však dejte pozor na korozi prahů a spodní části zadních lemů, která spolehlivě velké množství těchto Lancíí odsuzuje ke šrotaci.

A co vy, máte taky svého otloukánka?