Když dva dělají totéž

Automobilový průmysl Velké Británie procházel v devadesátých letech velkými změnami. Velké koncerny si rozebraly zbytky socialistického British Leyland a měli s nimi velké plány. Rover patřil pod BMW group a Jaguar zase patřil do portfolia Fordu. V roce 98 tyto automobilky prezentovaly na autosalonu v Birminghamu výsledeky anglo-německé a anglo-americké spolupráce.

Vedle sebe se tak postavili Rover 75 a Jaguar S-Type. Tato auta nebyla namířená striktně proti sobě, nutno říct, že kde Rover končí, tam Jaguar začíná. S-Type byl jasným útokem na BMW řady 5, kdežto Rover byl situován někde mezi řadu 3 a 5. Dá se na něj pohlížet jako na takovou ostrovní verzi Škody – víc auta za méně peněz. Nicméně fakt, že se tato auta představila ve stejný den a jejich výrazná retro stylizace z nich přímé konkurenty udělala.

Pohled do historie

Rover 75 

Rover před převzetím BMW spolupracoval s Hondou. Výsledkem byly modely 200, 400, 600 a 800. Modely 200 a 400 byly představeny nedávno, takže jejich život měl dál pokračovat. Model 800 už byl výrazně za zenitem. Rover 600 byl relativně nový, ale licenční politika Hondy ho neumožňovala prodávat i v USA, co byl jeden z klíčových trhů, na které se chtělo BMW zaměřit. První tedy musela pod vedením BMW vzniknout vlajková loď Roveru. Původně měla vzniknou tři auta – náhrada 800, 800 coupe a 600. Racionálním rozhodnutím bylo vytvořit pouze jedno auto a tím měla být 75ka. V počátcích vývoje BMW nechalo Roveru volné ruce. Dizajn auta už byl prakticky hotový – měla to být tvarová evoluce Roveru 600, výrazně odkazující na Rover P5B.

Co se týče interiéru, existovaly dva návrhy. Jeden byl konzervativní, tvarově a pojetím se blížící Jaguaru XK8. Druhý byl moderní, tvarově extravagantní, kde dřevo nesloužilo jako pouhá dekorace lištou, ale bylo integrální součástí palubní desky. Nakonec zvítězilo moderní pojetí. Ač se to z dnešního pohledu nezdá, doporučuji porovnat interiéry aut z roku 99. Proti tehdy běžné symfonie v šedé byl interiér 75 jako zjevení. Důležité bylo, že ani nejlevnější verze se pojetím interiéru zásadně neměnily, měnil se jen materiál sedaček a výbava. Zde už vstupuje na scénu BMW – při podnikovém setkání dizajnéři Roveru preferovali co nejvíc odkazů na Spitfire. Překvapivě – vedení BMW nesouhlasilo… Zvítězil tedy retro dizajn se světlými budíky odkazující spíše na éru Art deco.

Vstup BMW přinesl pro vývojáře Roveru dvě obrovské pozitiva a to na poměry automobilky přímo obrovský rozpočet a důraz na kvalitu. Existovaly mýty, že platforma, na které 75 stojí je převzatá přímo z řady 5, čemu nasvědčuje středový tunel pro převodovku – zbytečný pro auto s předním náhonem. Není to však pravda, úprava platformy z pětky by byla příliš drahá. Co se týče středového tunelu, Rover tvrdí, že je tam jen kvůli zvýšení tuhosti karoserie, která je dokonce vyšší než u tehdejší řady 5. BMW taky přispělo svým naftovým motorem a zadní nápravou převzatou z řady 3. Všechny ostatní pohonní jednotky pocházely z vývoje Roveru. Po spolupráci s Hondou bylo potřeba vytvořit pro Rover novou vlastní identitu a klíčové prvky této identity měly definovat značku jako takovou. BMW se rozhodlo, že hlavním prvkem image Roveru bude pohodlí v retro balení. Reklamní slogan zněl – Relax, it´s a Rover. Tedy ne zrovna něco, co by přilákalo mladé kupující. Zbytek historie bohužel tvoří chybná rozhodnutí vedení a nenaplněná očekávání.

Jaguar S-Type

Když Jaguar po krátké době samostatnosti po rozpadu British Leyland odkoupil Ford, mělo nové vedení hodně práce. Nový výkonný ředitel se šel podívat na testovací dráhu, kde se testovalo zatékání do aut. XJ skórovalo 90, co by nebylo vůbec špatné dle amerického hodnocení, kde je 100 bodů maximum. Bohužel, tady se jednalo o 90 míst, kde do auta teklo. Celá firma přežívala pouze několika silným osobnostem a celková atmosféra probíhala v duchu – my jsme Jaguar, my přežijeme všechno. Tohle musel Ford změnit. Následovalo propouštění a výrazné zaměření na kvalitu a efektivitu. Výsledkem je řada X300 a XK8. Po stabilizaci firmy následoval prostor pro další expanzi. Když se vedení Jaguaru podívalo na prodeje řady 5, tak nebylo nad čím váhat. Nabízí se otázka, proč neměl úspěšný Jaguar Mk II ze šedesátých let přímé pokračování. Ne že by o něj Jaguar nestál. Problém byl v molochu British Leyland, kde by malý Jaguar lezl do zelí značkám Rover a Triumph.

Vše tedy muselo začít na čistém papíře. Traduje se, že S-type je vlastně převlečený Ford. Není tomu tak. Platforma, kterou sdílí s Lincolnem LS byla od počátku vyvíjena pro tyto dvě auta. Motor V6 má sice základ ve Fordím Duratecu V6, avšak společný je jen blok motoru a kliková hřídel. Hlavy jsou kompletně z dílen Jaguaru. Naproti tomu V8 je motor vyvíjený jen pro Jaguar. Takže částečné sdílení dílů s koncernem ano, ale rozhodně ne poskládání Jaguaru z Fordích dílů.

Co se týče dizajnu, exitovalo celkem pět návrhů. Dva navazovaly na MK II ze šedesátých let, třetí měl přední část odvozenou z XK8, čtvrtý vypadal jako zmenšené XJ a o pátém se toho moc neví. Výslední dizajn je spojením obou návrhů navazujících na MK II. Je zde snaha o navázání na typické prvky dizajnu MK II – přední maska, světlomety, tvar zadního okna, zkosení víka kufru. Výsledek je rozporuplný – někomu se to auto líbí, někomu prosté ne. Co se týče interiéru, je zde patrná snaha působit moderně, která převažuje nad elegancí. Tohle se změnilo až s příchodem faceliftovaného modelu.

Naše auta

O mé 75tce jsem toho už popsal celkem dost, takže jí dnes zkusím porovnat s S-Typem. Shodou okolností se nám sešly auta ve stejné barevné kombinaci, v jaké byly představené v úvodním videu na Motorshow v Birminghamu.

Dizajn

Začnu pohledem zvenčí. Rover boduje svými proporcemi a celkovým tvarem karoserie. S-Type působí s klesající zádí opravdu zvláštně. Některé uhly mu zrovna nesvědčí, ale stačí se podívat z jiné strany a je to vysloveně krásné auto. A musím říct, že stárne velice hezky a zachovalým kusům předpovídám postupný růst hodnoty. Co se týče detailů, působí Rover místy propracovaněji – třeba kliky dveří. Madla S-Typu jsou modernější, avšak v dnešní době už nijak zajímavá. Zajímavý je pohled zepředu, kde Rover působí přímo autoritativně a S-Type tak nějak vykuleně.

Interiér

Je zajímavé, jak z vlastně velice moderního interiérů v Roveru vzniklo něco tak neskutečně staromódního. Na druhou stranu musím pochválit výběr materiálu, kde kůže i po letech bez větší péče vypadá pořad dobře. Bohužel jsem zjistil, že dřevo v autě je plastové. Na druhou stranu na to, že je to plast, vypadá opravdu dobře. To v Jaguaru je dřevěná dýha. Kůže stárne taky velice důstojně. V čem vidím problém, je výběr plastů. Celé to bohužel připomíná americké sedany devadesátých let. Jaguar se taky poučil a s prvním faceliftem došlo hlavně ke změně interiéru. Co se týče prostornosti, jsou na tom oba konkurenti podobně. Možná o fous vítězí Rover – přeci jen má pohonnou jednotku uloženou napříč.

Jízda

A zde se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Po nastartování Roveru zaduní motor KV6 vlastní produkce o objemu 2,5 litru. Zvuk je to opravdu hezký, s rostoucími otáčkami je o dost hrubší. Jaguar zní o něco víc kultivovaně a je daleko lépe odhlučněný.

Zásadní rozdíl v koncepci se projevuje i na jízdních vlastnostech. Rover s koncepcí vše vpředu má tendenci jet pořád rovně. Při jízdě po rovině je stabilní, bez nutnosti korekcí ale taky bez výraznější ochoty zatáčet. Moc nepomáhá ani řízení, které je sice hodně tuhé, avšak s nulovou zpětnou vazbou. To Jaguar je naopak hodně hravý, řízení je prakticky stejné jako v XK a XJ. Je hodně naposilované, avšak přesně víte, co se s koly a pod koly auta děje. Obé auta jsou přibližně stejně těžká, ale u Roveru máte pocit, že řídíte daleko těžší vůz. Za mně v jízdních vlastnostech jednoznačně vyhrává Jaguar. Při jízdě v Roveru je nutné vzpomenout si na slogan automobilky. Uvolnit se. A jen plout krajinou. Pak to auto dává smysl.

Závěrem

Děkuji moc Standovi za příjemné dopoledne a možnost porovnat tyto dvě auta. Auta, která jsou si na první pohled moc podobná, ale na první svezení hodné odlišná. Obě mají svoje silné i slabé stránky. Jízdně lepším autem je jednoznačně Jaguar. Bodejť by taky ne, když cena u Roveru se pohybovala v rozpětí 17000-25000 liber a u Jaguaru 25000 – 50000 liber. Rover zase boduje zpracováním interiéru a detaily exteriéru. Obě auta potkávám v provozu přibližně stejně často a pokaždé je to příjemné osvěžení proti dnešní instantní nabobtnané produkci. Držím proto všem majitelům palce, ať se nám naše auta povede uchovat v provozu co nejdéle.