O výběru dalšího auta, FOMO komplexu a investičních klenotech

Než však prozradím, oč se přesně jedná, nemůžu si odpustit menší zamyšlení nad hledáním dalšího přibližovadla, které mi za poslední měsíce často ani nedovolilo pořádně usnout. Alespoň zpočátku toho bylo v hledáčku relativně dost, respektive předchozí blog je takovým ajntopfem všeho, co mi tenkrát vyvstalo na mysli bez podrobnějšího průzkumu. Jenže když pak člověk začne načítat více informací a zjišťovat konkrétní specifikace, které by chtěl či nechtěl, výběr se začne docela zužovat. Pokud navíc hledáte v české inzerci cokoliv méně tuctového než boleslavskou pýchu&modlu či německý kvartet, zjistíte, jak málo si zde můžete vybírat a pochopíte, proč je tolik lidí ochotno táhnout se i pro auto za pár šlupek někam do zahraničí. Ve finále jsem si tak osahal nějakých sedm vozů, jenž měli k ideálu většinou daleko.

A začneme hezky od toho nejdražšího, jaké jsem zvažoval, což byla devětsetjedenáctka generace 996 v manuálu a ideálně pouze se zadním náhonem. Informací o téhle legendě je nejen na Autíčkaři hromada, ostatně pohybuje se tu i několik víceméně spokojených majitelů, takže není potřeba dál rozvádět věci jako IMS ložisko nebo investiční potenciál. I když možná ten investiční potenciál za nějakou drobnou zmínku stojí. Víte, ona většina majitelů 911 si právě o tom svém konkrétním přišlápnutém broukovi myslí, že tam ten potenciál je. V inzerci to pak vypadá tak, že vlastníci manuálních verzí sveřepě drží kartel kolem 600 tisíc. V lepším případě má auto za sebou nějaký doložený servis, v horším nic velkého a nájezd blížící se dvoum kilům. Často se jedná o pro mě neatraktivní stříbrné lakování se základním černým nebo šedým interiérem. Domluva s prodejci vesměs rozumná a často působí jako slušní, vzdělaní lidé. O slevě však nechtějí ani slyšet. Jenže pak uplyne týden, dva, měsíc a všichni, se kterými jsem doposud komunikoval, se začnou připomínat. Zajímá Vás něco víc? Chcete se ještě přijet podívat? Mám jiného zájemce, přesto bych auto raději podržel zrovna Vám. A začnou se ozývat i ti, kteří Vás zprvu odbyli s tím, že si pro více informací a fotek máte zavolat. A já málokdy zavolal. Ještě jsem totiž nepřišel na způsob, jak se zavoláním dá získat více fotek, ale budiž. Spousta lidí na dopisování nemá čas a telefon je především pro starší gardu, zvyklou na tištěnou Annonci, jediným schůdným řešením. Jeďte se však podívat na druhej konec republiky na auto, u kterého vidíte jednu fotku z dálky v rozlišení 400x300px. To je prostě ta aura rádoby investičního auta. Dám jednu fotku, minimum informací a všichni se stejně poserou a utrhají mi ruce. Jenže co tak sleduji inzerci, tak ani dražší kousky v atraktivnější barvě a třeba světlým interiérem se příliš netočí. A že se jedná o nejméně oblíbenou generaci 911 a proto výše zmíněný nezájem? Mně přijde dost statická i inzerce u generace 997. Možná jen tenhle typ aut mění majitele v méně plebejských sférách než na Bazoši či Sportovních vozech. Těžko říct, nicméně pokud jste byli v nedávné době svědky prodeje/koupě 911ky, dejte mi vědět dole v komentářích :) Možná si jen pletu investiční potenciál s likviditou nebo je teď zkrátka špatná koronvariová doba. Neměla by však investice fungovat v jakékoliv době? Končím s rejpáním, auta se přece kupují hlavně na ježdění a co se týče téhle disciplíny, tak zde je devětsetjedenáctka samozřejmě parádní. Je potřeba si sice zvyknout na šestiválcové kyvadlo za zadní nápravou, ale radost, s jakou se nojnelfer vrhá do zatáček, to jakým způsobem se někde kolem 3-4t otáček probere a valí kupředu mě hodně brala. Samozřejmě v kontextu s dnešním provozem tu základní 300 koňovou verzi spráská kdejakej naftovej kepl a pocit rychlosti je dán hlavně nízkým posazem a boxéřím rykotem, ale o tom už taky bylo napsáno mnoho. Co si teda úplně nedovedu představit je ona často skloňovaná každodenní použitelnost, protože jakmile přišla silnice s horším povrchem, tak mi v tom autě bylo spíš k pláči.

V rámci stejné stáje přeběhneme mezi obyčejnější koně. Cayman neboli Boxster s pevnou střechou se vyrábí až od generace 987, čili v porovnání s 911 996 je to o dekádu novější auto. Přesto ho mohou až do faceliftu v roce 2008 a přechodu na jiné motory trápit stejné problémy s IMS, ovšem ta pravděpodobnost by měla být "prý" o dost nižší. Základní 2.7ka startující často i hluboko pod půl milionem je auto, při jehož řízení se mi okamžitě vybavilo heslo miaťáků o zaslouženém a vydřeném výkonu. Zkrátka mi přišlo, že těch 180 kW kdoví jak nejede, pokud se člověk opravdu nesnaží. Řízení auta s motorem uprostřed se mi zezačátku zdálo dost zvláštní, jakoby se auto celé nějak podivně vrtělo, ale zřejmě je to jen o zvyku, protože správný potrhlo-héd přece hlásá, že toto je optimum vyváženosti a neutrálního chování, takže to přece musí být dobré. Nabušenější Skové verze (pokud se nejedná o edici 3x kotrmelec, US import) jdou daleko za 600 tisíc a navíc jedna paní povídala, že každý majitel Caymanu/Boxstera stejně začne po chvíli dumat, proč si raději nekoupil devětsetjedenáctku. Dobré bylo, že zde alespoň člověk nemusel poslouchat kydy o investičním potenciálu. Nicméně u řidičského auta pro radost by mě asi po čase začalo mrzet, že z motoru vidím pouze pár víček na dolejvání kapalin.

Velké naděje jsem vkládal do Corvetty C5, leč jakmile člověk začne trošku filtrovat inzeráty, tak hlavně potřeba manuální převodovky Vám ty možnosti docela dost zúží, a to i pokud se pátrá v zahraničí. Pak zjistíte, že Vás serou i ty US verze a nějaké přepínání tachometru do metrických jednotek, kdy stejně teplotu motoru pořád vidíte jako 200 Fahrenheitů a ve výběru vlastně nezůstane nic. Jeden zbídačený kousek se mi nakonec podařilo projet a jelikož ceny novější generace už začaly zajímavě padat, měl jsem čest i s jednou C6kou. A musím dát za pravdu Radek_5, který mi kdysi napsal, že to auto je prostě hrubě postavené kolem motoru, taková neotesaná kovadlina. Stříká z toho agrese na všechny strany a člověka (nebo aspoň mě) to nutí jet na prasáka a agresivně. Možná bych časem zkrotnul, ale spíš bych to brzy rozvěsil někde po stromech. Podstatné bylo i to, že kvůli světlé výšce bych měl zřejmě velký problém dostat krevetu do garáže.

Letíme na otočku do Japonska. Nissan 350/370Z potažmo jejich dvojče v podobě Infiniti G37, tak tyhle auta mě nakonec nějak ani nevylákala z baráku na vyzkoušení. Podobně dopadla i Alfa Romeo Brera, za což se coby bývalý majitel několika Italů tuze stydím, leč prostě jak říkají kopačky: "to srdíčko tam tentokrát nebylo :)".

Co tu máme dál? Jaguar XK generace X100. Jedno XKRko v kabriu bylo na prodej v bazaru asi 20 kilometrů od mého bydliště. Já ty bazary sice nemám vůbec v lásce a convertible jsem ani nehledal, ale proč aspoň nezkusit, zda si s kočičkou vůbec sedneme. Co Vám budu povídat, to auto byla klasická bazarová chudinka, ke které se toho člověk moc nedozvěděl. Výčet drobných závad během prvních pár minut prohlídky lehce přeskočil prsty obou rukou, na těch 360 koní to ani příliš zázračně nejelo a přesto si mě pohled na ubíhající silnici přes zdánlivě nekonečnou kapotu docela získal. Zato modré kupéčko někde u Prahy, to už byla jiná jízda. V zastřešeném autě člověk sice pocítil relativní stísněnost kabiny, na druhou stranu měl hezký klid na vychutnání si ječícího kompresoru a monstrózního zátahu od prakticky nulových otáček. Přesto při klidné jízdě zasunula kočička drápky a auto působilo velice civilním dojmem. Čili z jízdy husina až na prdeli a jako třešničku na dortu pak člověk dostal naprosto odzbrojující kombinaci vnějšího lakování v coronado blue a bílého interiéru od Connolly. O celkových tvarech ani nemluvě. Nějaké zápory? Vyráběli se jen v automatu a podobně jako u 911 si i tady musíte vyslechnout povzbudivá moudra o investičním autě Fordu. Pane, tohle už půjde jenom nahoru, to je poslední klasickej Jaguár!

Vraťme se ještě jednou za velkou louži. Když se totiž na trase domov – práce objevil k prodeji Dodge Challenger Hemi v manuálu (jednorožec!), neodolal jsem vyzkoušení i přesto, že byl lehce nad můj budget. Mohutnej Čeli, zde navíc přikrčenej na sportovním podvozku, vypadá na živo daleko lépe než na fotkách, které mu často přidávají takové neforemné podivné proporce. A tohle auto, věřte nebo ne, byl pro mě po všech těch uskákanejch poršácích a zdivočelejch korvetách naprostej balzám na duši. Zkrátka běžné civilní auto pro obtloustlého konzumního amíka, se kterým se dá kdykoliv zajet do Walmartu a vzít i rodinku. Plnohodnotný kufr, použitelné zadní sedačky, přesto hromada výkonu pod pravou nohou, charismatickej legendární osmihrnek a verze s manuálem, která má jako bonus samosvor. I přes dodatečný sportovní podvozek od Koni žádná uskákaná koza, a přesto se Čeli držel silnice zuby nehty. Tady to rčení o Amerikách, co jezdí pouze rovně vůbec neplatilo. Interiér samozřejmě recyklát ze žlutého kontejneru, sem tam se ozvalo nějaké povrzání ze špatného slícování a "nožní ručka" se odjišťovala s hlasitou ránou. Aspoň ty sedačky ve vepři onen horší dojem z interiéru trošku zachraňovaly. Celková údržba nejspíš relativně nenáročná, navíc z mého výběru nejmladší auto. Od tohoto momentu pro mě začaly bezesné noci, kdy jsem do půlnoci načítal informace, procházel inzerci, výbavové stupně, diskuzní fóra a následně se pak ještě dvě hodiny mrskal v pelechu, zda do toho jít, nebo ne. Čekáte coming out a ukončení blogu s fotkou Čeliho v garáži? Kdo má ještě náladu číst, asi dlužím vysvětlení toho FOMO komplexu.

Fear of missing out, neboli strach z toho, že Vám něco unikne. Pojem skloňovaný hlavně v současné době sociálních sítí, asi netřeba hlouběji rozvádět. Dá se vztáhnout v podstatě na vše a vzhledem k tomu, že jsme na webu o autech, je Vám asi jasné, v jaké podobě se vyvinul u mě. Jestli je inzerce kolem Porsche 911 stojatá voda, pak inzerce Amerik, potažmo Dodge Challengerů je totální bažina. A můžeme se bavit jak o základní verzi 3.6 V6 s automatem tak o vrcholných SRT, Démonech či Hellcatech. Takže takovej ten plán koupit na sezónu, dvě Čeliho a pak ho s nějakou rozumnou ztrátou poslat dál a zkusit zase něco jiného se mi trošku více rozležel, respektive rozložil :) A důvod? On ten Challenger vypadá od roku 2008 vesměs stejně a zřejmě ještě pár let takto vypadat bude. Porsche 911 vypadá stejně od druhé světové, navíc proč chtít zrovna generaci, kde mi nad hlavou visí meč v podobě generálky za 2 kila. Corvetta sice přišla v novějších verzích o krásné mrkačky, ale C6ka vypadá dosti podobně, a i další generace vesměs drží původní siluetu i velkoobjemové motory. Jenže podívejte se na Jaguara XK generace X100 a XKčko, co přišlo po něm. Ten TATAovský následovník je podle mě úplně jiné auto jak vzezřením, tak filozofií. A pokud si tu X100ku nekoupím teď coby 20letou ojetinu, tak za pár let už ji koroze a elektro šotci dávno rozloží. Jasně, budou jiná auta, leč tyhle tvary, tu siluetu, to už zkrátka a dobře novodobé normy podle mého nikdy nedovolí vyrobit. Tudíž tento, pro spoustu lidí asi úsměvný argument, určil na nějakou dobu směr mého dalšího bádání. Jenže znáte to – zima se blíží, k prodeji toho příliš nebylo, člověk už z toho přebírání inzerátů začínal být trošku vyhořelej a tak mi v mém excelovském sešitku přiskočila další záložka pojmenovaná "mrdka na zimu" a začala se nebezpečně plnit početnou množinou kandidátů. Mno a jak to celé dopadlo, to se dozvíte příště :)