Franz v nesnázích!

Jak někteří vědí, měl jsem pár hezkých měsíců přesně dva na to si po nocích popřemýšlet, jestli má smysl mít auta někde zaparkovaná a nejezdit. Občas jsem ve fázi, kdy skoro závidím lidem, co mají někde pod střechou ty opulentní sbírky úžasných, vzácných sportovních klenotů. Nebo dokonce mají pro každou disciplínu takové auto, které je pro danou činnost nejlepší. Všichni to známe, jednou za čas si řekneme, že právě teď by se hodilo kombi a jindy zase na stejné auto nadáváme, protože vozíme vzduch a stejně v tom jezdíme věčně samotní. Někdy zase obdivuji opak třeba roadsterem pro děti do školky a za polární kruh a podobné nadšence. Když jste ale dva měsíce v poušti, anebo ji máte velmi živě na dosah a vidíte v jiné kultuře a státě ty obrovské změny mezi bohatým a chudým trochu to vaše životní postoje změní. Dokonce i uvažování o autech trochu přehodnotíte.

U mě došlo k tomu, že jsem si řekl parkovat někde Porsche je úplně skvělé. Má to ale smysl pokud se s ním asi tak čtvrt roku vůbec nikam nejede? Proč vlastnit čtyři auta jenom proto, že občas potřebujete odvést pár krabic. Patřil jsem dlouho k těm, co prostě neřešili počet vozidel kolem domu hlavně, že bylo vždy čím jet. Tudíž pro krabice v kombi a na vykopávky s přívěsem stačilo vytáhnout z garáže staré ML AMG od Mercedesu. Které mi do dnešních dní po chvilkové zápůjčce už zrekvírovala má nastávající. Nejspíše navždy dokud to staré „SUV“ nepotká nějaká fatální závada.

O mou minulou zimu čerstvě nabouranou stařičkou S4 ani tak nejde. To je přesně to auto, které vám vlastně nakonec doma pod plachtou ani moc nevadí. Zase je to ale přesně to auto, které už nevytáhnete bez obav na tisíc kilometrů dlouhou pracovní cestu. Udržovat si ovšem takový vůz není nijak náročné a vlastně ho ani není škoda však je to jen normální starý sedan. Když jsem tyhle věci zvažoval, bylo jasné, že Porsche si zaslouží jezdit. Bohužel, nejsem tak statečný, abych tak starým vozem křižoval Evropu, a navíc se trochu obávám, že by mu to ani neprospívalo. Po pár řádkách s Krabem, který již viděl motor jeho Sally na kousky, bych se bál, abych velmi brzo nedojezdil. Přece jen přestože se bavíme o Porsche, jedná se o relikt minulosti. Navíc je nutno podotknout že to auto je prostě na nějaké velké štreky poměrně malé a takové. Zkrátka na to není.

Po těchto myšlenkových pochodech jsem se rozhodl, že to udělám jinak. Rodila se ve mně myšlenka koupit si jedno auto. Dostatečně rychlé a dostatečně velké, které sem tam snese nějaké to hrubší zacházení. Aby bylo trochu zvláštní a vlastně i trochu normální. Znáte tu pohádku Princezna Koloběžka první? Oblečená, neoblečená a přinést dar. Zdá se to jako jednoduchý úkol. V praxi jsem ale ještě vysnil kombi, nebo ideálně sedan. Možná by to mohlo ale být i velké cestovní kupé. Vlastně čím více člověk tohle celé řeší, zjistí, že je to nepěkný rébus. První vlaštovkou v tomto směru je Audi RS6 s kterým už jsem tady obtěžoval v blogu i kdysi v komentářích. Samozřejmě nechci, aby se mu dostalo stejného vnímání jako té malé sportovní legendě z Japonska. Alespoň tedy mezi námi místními. Zase s tím autem, ale budu otravovat. Naštěstí jen v krátkosti.

Tak a teď k jádru celé věci. Nemůžu se rozhodnout a psát Vojtovy, ať mi poradí, se mi moc nechtělo. Potkal jsem totiž pár lidí a se svou momentální situací se jim svěřil. A ti mě dle svých představ dali nějaká doporučení. Prostě pronesli, něco v duchu á to by si vlastně už mohl koupit tohle! Jasně mohl, odpověděl jsem si po prohlédnutí nabídek na internetu. A také prohlídka (svezení) ve skutečnosti u níže uvedených aut člověka docela motivuje. Trochu jsem po pravdě s psaním tohoto blogu váhal. Ve světle nedávných událostí kdy u článku s dotazem na levný offroad na nějakou expedici málem došlo na trhání občanek a rozbíjení hraček. Přece jen téma je trochu podobné. Kafka neví co si koupit a ptá se vás. Ano všech asi dvou set možná i tří set lidí, kteří si to přečtou a dlouze se zamyslí.

Abych se vyvaroval chyb, které se neodpouští. Tak něco málo o tom jaké auto by to mělo být je psáno již v předchozím textu. Jen dodám, že rozpočet je milion korun českých. Určitě půjde o auto z druhé ruky, nehodlám se na stará kolena vydat cestou leasingů a podobně. A níže tak nějak zevrubně představím své favority. Stručně uvedu, jestli sem s tím daným autem jel a jak se mi to zamlouvalo. Případná ideální rada z vašich řad by se měla držet uvedeného seznamu kandidátů. Něco jako když se vybírá pověstné auto roku. Také nejde navrhnout, to já bych tam dal třeba tu novou Vestu, nebo tak něco. Samozřejmě pokud někdo přispěchá s plnohodnotným nápadem a dokáže mi vysvětlit, proč se jedná o super nápad, bude to také skvělé. Jen pro ilustraci auto najede ročně 40,000 kilometrů na dlouhých a středních trasách. Musí to být na benzín, kdy spotřeba bude parametr, který bych řešil až někde hodně vzadu. Výrobce auta také není úplně důležitý, protože každá automobilka někdy udělala záslužný počin. A to nejtěžší ten vozík musí dělat radost!

Pojďme se tedy podívat, jakou jedenáctku nominuje pro sebe trenér Franz. Nebude to úplně jedenáctka, ale jedná se o užší kádr. Jak to tak bývá, mnozí se budou podivovat a myslet si, že trenér tomu nerozumí. Takový už je fotbal a auta.

AUDI RS6 5.0TFSI V10 (2008+)

První je vůz mnohokrát mnou v superlativech zmiňovaný totiž Audi RS6. Druhá generace tohoto vozu. Impozantní desetiválcové monstrum pod kapotou a jeho zvuk v kombinaci se čtyřkolkou. To je sestava, která potěší každého a i zarytý odpůrce takového ježdění by časem roztál. S prostorem není v tomhle autě problém. Ostřejší jízda mu prospívá a dokáže vás vtáhnout do děje, ovšem není to sportovní auto. O to mi ale tak úplně v současnosti nejde. Dají se sehnat i upravené kusy s výkonem 700 koní. A spotřebou paliva jak flotila firemních oktávií O2. Slušný výběr ojetin v Evropě se mi také líbí. Autem jsem jezdil a bylo fajn nicméně i další borci v nominaci mi uměli zlepšit den. Za mínus osobně považuji naprosto nesmyslně drahý servis a to i v položkách jako jsou brzdy. A to dokonce i v segmentu takzvané prémie. Jinými slovy excelentní tah na branku, podrží balón, sem tam rozhodne efektivními nůžkami. Je to ale primadona a pro mančaft je přínosem jen když se všechno hraje přes něj.

PORSCHE PANAMERA 4.8V8 (2009)

Porscheho 989 z Lipska. Tohle auto jedni nenávidí nejen kvůli jeho designu a druzí milují. K té druhé skupině velmi často patří majitelé tohoto pozoruhodného stroje. Auto mi nepřišlo na mysl náhodou. Začal jsem ho brát v úvahu až po jedné zprávě právě od zdejšího dnes již redaktora Kraba. Ano on napsal, to slavné to už si vlastně klidně můžeš vybírat i Panameru viď. Nebo tak nějak. Autem jsem se povozil týden. Zjistil jsem, že motor je famózní a auto je prostě pořád Porsche. Přitom ale neskutečně pohodlné a hlavně velmi prostorné. Navíc výborně zvládá i ježdění po městě. Asi tušíte, že servis rozhodně není nic levného. Co také ale čekat. Respektive sám to samozřejmě nevím těžím z informací dostupných od zkušenějších. Jezdit v kombinaci za 10 litrů benzínu s osmiválcem v automatu a čtyřmi sty koníky mi přišlo jako bezva švanda. Auto i přes svou váhu nabídne ten pocit, že řídíte Porsche a to nejen pohledem na volant a logo výrobce. Je to zkrátka pracovitý záložník, není hvězda týmu ani neohromí fanoušky svým účesem, ale pro tým dokáže udělat maximum.

Mercedes-Benz CLS55AMG (2005)

První co se mi jevilo, jako překážka byl počet těchto vozů v prodeji. Pravdou je, že jich není mnoho. Také už to není nejmladší auto a jeho tvary už nejsou tak extravagantní, jako bývali kdysi dávno. To všechno ale přebije skutečnost, že se jedná o auto, které jsem vždycky chtěl a nikdy se neodvážil vstoupit do téhle řeky. Od té doby co mám doma jeden naprosto obyčejný starý Mercedes s cedulkou AMG na zádi a osmiválcem pod kapotou jsem dostal k těmto vozům přece jen větší důvěru. Přes 400 koní a velmi útulný a pohodlný interiér přímo vybízí k dálkové cestě napříč Evropou. V autě jsem jen seděl a nejel jsem s ním. Znám však kvality a sílu motoru a ano dá se to. Jedná se o staršího borce, který ještě má co nabídnout. Když se vejde do základní sestavy, svou zkušeností dokáže mladé kluky v týmu motivovat k maximálnímu nasazení. Jde příkladem, ale dravostí a rychlostí už samozřejmě na nejvyšší soutěž nestačí.

BMW 650i xDrive (2011)

Nebyl by to adekvátní seznam, kdyby tady chybělo auto od ikony, jakou BMW dnes je. Pár starších docela obyčejných BMW jsem měl. Ta auta vždy fungovala přesně tak, jak čekáte. Prostě perfektně v každé situaci. Stačilo nepodcenit servisní práce a měnit včas olej a auto šlapalo jak hodinky. Zní to jako klišé, ale minimálně starší auta taková prostě byla. Navíc nabídla úžasnou dávku schopností na silnici a stejně úchvatnou dávku emocí za jejich volantem. Dovedu si představit, že 650i dokáže všechny superlativy a naděje vkládané do BMW splnit. A nebudu vám lhát, to auto se mi vzhledem prostě líbí. Mám trochu obavy, jak pracuje x Drive tedy hlavně jak spolehlivý dokáže být. Autem se teprve chystám projet jen u dealera, takže asi nepůjde o nějaké skvělé zážitky. Paradoxně v Praze mám u vozidel téhle značky největší jistotu, že znám lidi, co znají lidi. Dokážu to servisovat levně a kvalitně. Podle mě je to borec, který vyloženě ztělesňuje mladého střelce. Umí si počkat na přihrávku do volného prostoru a nekompromisně zakončit.

MASERATI QUATTROPORTE 4.2V8 (2007)

A nominujeme i čtyři dveře. Auto, které potvrzuje jednu věc. Italové na vymýšlení názvů aut moc nejsou, čistě spoléhají na to, že italsky zní všechno docela zajímavě. Tohle auto jsem řídil kdysi dávno jako nové. Přirozeně jsem byl mladší. Tehdy ve mně zážitek za volantem nezanechal nic. Trochu jako první Phaeton. Auto bylo luxusní, hrnulo se dopředu kdykoliv a kdekoliv. Až dnes dokážu vnímat některé detaily jak zvenčí tak uvnitř. Nakonec co víc si přát od auta, které vlastně nemá do světa řvát, že má výkonu na rozdávání. Na dlouhých cestách chcete stejně hlavně pohodlí a toho se vám na palubě dostane dost. A co si budeme povídat ze všech autíček v mém výběru je to právě tohle, které už na dálku hlásí, že se jedná o štěně s rodokmenem. Je to pro mě nadějný náhradník. V 89. minutě vystřídá a dá rozhodující branku.

JAGUAR XJ 5.0V8 (2010)

Pokusím se vyhnout zmínkám o lordech a modré krvi kolující v žilách. Tohle auto vlastní jeden pán v letech z okolí mého otce. Vlastně to byl on, kdo mě ovlivnil a tak nějak mě doporučil o této variantě přemýšlet. Je totiž s autem více méně spokojen. Přiznám se, že se mi nelíbí design zadních partií a přední světla. Jenže na vzhled ještě nikdy žádné auto nejezdilo. Učaroval mi vzdušný a prostorný interiér. Auto je postavené kvalitně a dává to najevo v každém detailu. Ze všech šampiónů v nominaci je papírově nejslabší. Uživatelsky působí, ale pro mě doslova paradoxně nejlépe. Dokonce bych snad řekl nejlidštěji. Prostě sednete do sesle a startujete. Už jen svačinu od mámy a jede se do práce. Možná tím některé fanoušky značky raním, ale to auto mi přišlo tak obyčejné. Až je vlastně úplně skvělé právě tím.

Tak, jistě uznáte, že to není jednoduché. Dilema můžete mít s jakýmkoliv rozpočtem. Protože naše představy touhy a přání se liší. A samozřejmě také potřeby a vkus. A je to tak dobře jinak by pravděpodobně všechny automobilky produkovali něco jako bílou Toyotu. V praktickém balení sedan nebo suv. V arabském světě se totiž jedná o nejpopulárnější volbu běžných řidičů. Někdy musíte přes půl světa, aby se ve vás něco změnilo. Já přišel na to, že chci auta využívat a ne je sbírat do garáže. Co víc okolnosti mě nutí k tomu jezdit a ne obdivovat. Kterého z nominovaných borců preferujete vy? Věřím, že i uvedená auta jasně ukazují na to, kde jsou mé priority. Osvěžující připomínky k daným vozům rád uvítám. Jestli si ale myslíte, že jsem blázen tak máte pravdu. Za dva měsíce čekejte blog proč nekupovat a to nakonec vybrané auto, které nakonec vyhraje boj o mou přelétavou přízeň. Ba ne čekají mě opravdu porce kilometrů a velká dávka ježdění. A na limuzíny z ranku sedmiček a osmiček od nejmenovaných automobilek si nepotrpím. Přece jen 50 let mi ještě zdaleka nebylo. Peníze se mají točit ne?

Komentáře