Pět nevydařených retro automobilů, na které byste raději zapomněli

Minulý týden jsme se bavili o podařených retro automobilech, se kterými se radostně vzpomíná na minulost nejen proto, že ke svému historickému vzoru odkazují se ctí, ale i proto, že samotné jsou dobrými prostředky individuální dopravy. Pro zájemce je článek k přečtení zde.

Ve zmíněném textu jsem však i nastínil, že tak jako všude jinde, i zde existují dvě strany mince. Jak vznikla mnohá dobrá retro auta, tak světlo světa spatřily i všemožné kreace, jež se tváří, že také vychází z pečlivě modernizovaného legendárního originálu, ale se kterými člověk reálně úplně na minulost vzpomínat nechce. 

Dnes se podíváme přesně na taková vozidla. Protože ale oběti v podobě New Beetla nebo PT Cruisera jsou moc snadné, tak jsem se snažil vybrat kousky, jež jsou také nepovedenými retro automobily, ale které vás buď úplně hned nenapadnou nebo na které byste nejradši dočista zapomněli. Dejme se do práce.

Jaguar X-Type

Začínáme zlehka, neb Jaguar X-Type je možná podobně snadnou obětí jako nový brouk od Volkswagenu. Zatímco na něj však narážím pořád docela často, což mi jeho nedostatky neustále připomíná, v případě X-Typeu vlastně ani nevím, kdy jsem ho viděl naposled. Ano, možná ho jen podvědomě přehlížím, ale vážně si na jeho spatření nepamatuji. Tak jsem se rozhodl ho přece použít.

X-Type byl prvním Jaguarem ve třídě prémiových sedanů střední velikosti, kam spadá třeba i BMW řady 3 nebo Mercedes-Benz Třídy C. Protože však automobilka tou dobou ještě stále prodávala auta pro britské gentlemany, rozhodla se, že i X-Typeu nadělí tradiční vzhled se čtyřmi kulatými světlomety, negativně skloněnou maskou a charakteristickou siluetou. Technicky ho nicméně postavila na soudobém Mondeu, což vedlo k přednímu náhonu (potažmo za příplatek 4x4) a pouhým čtyřválcům nebo V6, ničemu lepšímu.

Výsledkem bylo auto, jež bylo příliš malé a plebejské, aby ho někdo považoval za právoplatný Jaguar, vzhledu navzdory, nicméně které kvůli značným úpravám původního Fordu nemá záměnných dílů zas tolik, jak by teorie naznačovala, díky čemuž byli majitelé i přes obyčejný základ mnohdy stejně odkázáni na drahou prvovýrobu. Dnes vám ho tak v klubu nikdo moc neuzná, ale nejbližší šrotiště vám s ním také spíš nepomůže. Hmm, to není úplně dobrý retro koktejl.

DS 9

Nyní se nejspíš zarážíte, proč o DS 9 píšu jako o retro automobilu. Vždyť to byl ještě nedávno vyráběný moderní sedan. Jenže chyba lávky. DS 9 se hned několika prvky oficiálně odkazovalo do minulosti. A troufalo si hodně, prý navazovalo přímo na nejoceňovanější Citroën DS. Však bylo také splývavé, komfortní, plné technologií a mělo žlutá světýlka v horních rozích zadního okna, byť už v podobě poziček, nikoliv blinkrů jako u předobrazu.

Echu…echu…pardon, jsem se zakuckal. Cože?! DS 9 že navazuje na Citroën DS? Že ho připomíná? Proboha a čím? Základem v prodloužené verzi Peugeotu 508? Podvozkem s elektronickými tlumiči, jež už dnes umí nabídnout i Škoda Kamiq, a jejichž aktivní nastavování pomocí kamery funguje jen, když venku svítí Slunce? Designem plným cingrlátek? Ugh.

Ne, toto byl Anti Citroën DS . V předobrazu byl každý jeden detail dokonale promyšlený a funkční a pokrokové technologie i jízdu na úrovni nejlepších limuzín umožnil díky slušné ceně jednodušších verzí zažít širokému spektru lidí. DS 9 naproti tomu poměrně úzké skupině vybraných jedinců s dostatečně naditými peněženkami nabízelo…ozdobený Peugeot. A oranžová světýlka u okna to vážně nespasila. Uf, ještěže se už nevyrábí.

Mercedes-Benz G AMG/EQ

Třetím příkladem nepovedeného retro automobilu je v mých očích Třída G od Mercedesu, v AMG, alternativně EQ specifikaci. Toto auto hrdě připomíná původní pracovně-vojenský geländewagen ze sedmdesátých let, i když se v současné generaci vyrábí jen od roku 2018. A ve výše zmíněných provedeních vážně nedává smysl, ač můj kolega Marek zjevně nesouhlasí.

Na silnici je, zvlášť v elektrické verzi, řekněme, neklidné. Ale to je v pořádku, je to teréňák. Jenže jako AMG nebo EQ už se ani do toho terénu moc nehodí, protože je nalakované drahými laky a obuté do drahých litých kol — ani jedno si nikdo nechce poškrábat. Dvojitě přeplňovaná V8 verze AMG navíc potřebuje hodně kvalitního paliva, což se v opravdové divočině blbě shání, a nákupní středisko pro nabití EQ specifikace také v poušti nebo džungli úplně nenajdete.

Já vím, já vím, pravým úkolem Třídy G AMG/EQ je přece něco úplně jiného. V ní se „flexí“ (rozuměj: předvádí před ostatními). Jenže byli jste v poslední době třeba v Pařížské? Já nevím, na „flexení“ jsem nikdy moc nebyl, ale nakolik dobře se dá „flexit“ s autem, jež v jedné, nepříliš dlouhé ulici stojí i v pěti dalších exemplářích? Ono to nevadí, že ho mají všichni? A ještě se u toho tváří, že vzpomínají na staré dobré časy? No, záleží na vás.

Chevrolet SSR

Je docela pravděpodobné, že Chevrolet SSR neznáte. Je tomu tak proto, že jako nový se v Evropě vůbec neprodával a jako ojetinu si ho sem skoro nikdo individuálně nedovezl. To je ale logické, jelikož převoz a přihlášení stojí nemalé částky a existují opravdu lepší ameriky, za které je utratit, než zrovna za tento automobil.

SSR se stala osudná vlastní snaha o to být vším. Tvarem chtělo připomínat v Americe extrémně oblíbené El Camino, detaily předku odkazovalo k americkým čtyřicátým letům, rozšířeným zadním rozchodem se obracelo k hot-rodům, a aby toho nebylo málo, chtělo se svézt i na tehdejší módní vlně kupé-kabrioletů, tudíž mělo skládací pevnou střechu.

A tak, jako když vezmete všechny barvy a smícháte je dohromady, vyleze vám ošklivá šedá, i zde výsledný mišmaš nefungoval vůbec. El Camino se obracelo v hrobě, jak se ho připodobnění s SSR dotýkalo, čtyřicátá léta aby člověk pohledal, hot-rody…hehe, to určitě…a na kabriolet chyběla ladnost. Zbyl jen kus plechu, který ani moc dobře nejezdil. Pěkně děkujeme.

Fiat 500L

Minulý týden jsem tu fiatí MPV Multipla označil za jeden z vůbec nejlepších retro automobilů světa. I dnes budu mluvit o fiatím MPV, jenže tentokrát už moc chvály zaznívat nebude. Fiat 500L se totiž, na rozdíl od předchůdce, nijak významně nepovedl a bylo by možná i lepší, kdyby nikdy nevznikl.

Jeho problém byl v tom, že se jím automobilka snažila vytěžit co možná nejvíc ze slávy malého Fiatu 500, takže ho navrhla v podobném duchu. Akorát že už se nesnažila, aby byl stejně roztomilý. 500L je místo toho takovou neforemnou bublino-krabicí, na kterou jsou typické designové prvky pětistovky docela ztěžka naroubovány.

Ono to by se ještě dalo přežít, kdyby byl 500L aspoň dobrým MPV jako zmíněná Multipla. Jenže tady jsme se dočkali normálního pětimístného interiéru (a šesté a sedmé sedadlo varianty Living bylo také spíš do počtu), který ani neoplýval nekonečnou vzdušností, tak typickou pro nejlepší malá-velká auta turínské značky, nýbrž který byl i stísněnější než některá soudobá konkurence. Ne ne, takto už prosím příště ne. 

Toto je můj seznam pěti nevydařených retro automobilů, na které byste raději zapomněli. Co si o něm myslíte? Uhodil jsem hřebík na hlavičku nebo jsem úplně mimo? A víte o dalších nepovedených retro vozech, které bychom raději nikdy nepoznali, jež jsem nezmínil? Pochlubte se v diskuzi.