Dokonalý okruh Nardó už máme za sebou stejně jako areál v Ehra-Lessien, kde můžeme vidět všechny známé i neznámé Volkswageny. Dnes se podíváme k modrému oválu, který se v testování kvality svých vozů samozřejmě nenechá zahanbit.
Automobilka Ford má po světě testovacích středisek více, ale nás dnes bude zajímat to nejbližší, které se nachází u belgického města Lommel. Právě tam se totiž ladí modely určené evropským zákazníkům – tedy nám. Z Prahy je to nějakých 840 kilometrů, ať už jedete horem přes Lipsko nebo spodem přes Norimberk. Lommel se pak nachází prakticky na hranicích Belgie a Nizozemska pár kilometrů jižně od Eidhovenu.
Pojďme si nejdříve povědět o úplném začátku. Plány začaly vznikat v roce 1962. Důvodem bylo, že se Ford UK a Ford DE měly začít více sbližovat. Do té doby totiž každá část automobilky vyvíjela automobily samostatně bez hlubší spolupráce, a to se mělo změnit. Belgický Lommel byl vybrán jako ideální místo mezi Německem a ostrovy za kanálem La Manche. O dva roky později pátého října 1964 byla zahájena samotná výstavba celého areálu na rozloze 220 hektarů a již v září 1965 je Ford Lommel Proving Ground, jak zní oficiální název, uvedený do provozu. Pro začátek stačilo 30 stálých zaměstnanců, ale k nim se vždy přidali buď inženýři z Německa, nebo ti z Velké Británie. Nebo všichni naráz. Velkou akcí pak byla instalace prvních počítačů v roce 1968.
V druhé fázi mezi roky 1970 a 1974 se areál rozšiřuje o skoro 50% a z původních 220 hektarů se tak stává 322 a přibývá třeba klopená dráha v rozmezí 15-30 stupňů nebo klimatická komora (-30 až +30 stupňů Celsia).
A tak to šlo vlastně dál a dál. Nyní už okruh eviduje pátou fázi velkých úprav. Vždy se instalují nová, modernější zařízení pro stále komplexnější testování všech vlastností nových aut. Vývoj jde totiž bleskovým tempem dopředu a žádná z automobilek si nemůže dovolit polevit. Postupně tak přibývají různé další povrchy, měřiče emisí nebo hluku, areál pro testování pohonu všech kol, pro testování bezpečnostních systémů nebo autonomní jízdy.
Zajímavostí je, že některé úseky tratí jsou naprosto přesnou kopií reálných silnic, které dávají autům zabrat. Ať už špatným povrchem nebo třeba poloměrem zatáček nebo jejich klopením. Jiné části jsou zas do detailu vymodelované jako nejextrémnější špatné podmínky, na které by auto mohlo narazit, i když v reálném světě těžko kdy nastanou všechny dohromady.
Oválná trať má délku 4,2 kilometru a klopené zatáčky pod různými úhly. V nejnižším bodě je neutrální rychlost (to je ta, ve které se nemusí zatáčet a auto díky klopení vlastně jede rovně) 80 km/h. V úplně horním pruhu s největším náklonem je to 165 km/h. Na jedné z rovinek jsou instalovány obří vrtule, které mohou simulovat boční vítr až do rychlosti 80 km/h. Kolem celého areálu pak vede „vnější okruh“, který má simulovat dálniční silnici a je dlouhý 6,3 kilometrů. Má po celé délce dva pruhy a nejvyšší povolenou rychlost 145 km/h.
Kromě všech evropských Fordů jsme zde v dřívějších dobách mohli vídat i vozy jiných značek, které pod modrý ovál patřily. Třeba Aston Martin, Jaguar, Jeep a další. Ford nabízí i pronájem dalším zájemcům a jedním z těch větších byla několik let i japonská Toyota, která zde také ladila svá auta speciálně pro náročnou evropskou klientelu. Nakonec se ale Toyota rozhodla vybudovat své vlastní testovací centrum jen 90 kilometrů vedle v blízkosti Bruselu a od roku 2011 testuje své vozy tam.
Říká se, že během náročného šestiměsíčního intenzivního testování se dá nasimulovat opotřebení jako u desetiletých aut. Zkušení technici zde ročně najezdí přes 6 milionu kilometrů. Některé pasáže jsou ale i pro ně fyzicky tak náročné na otřesy, že mají povinné přestávky i po dvou hodinách.
Jednou za čas Ford pozve novináře z celé Evropy, aby jim ukázal, na jakých novinkách nyní technici pracují a na co se zákazníci mohou těšit. Díky tomu, že sem vývojáři soustřeďují opravdu všechno, včetně třeba speciálů WRC nebo nákladní automobily, je to pro zúčastněné vždy velký zážitek. Pro nás je zas zajímavé, když si třeba po patnácti letech čteme o nadšení novinářů z návrhu adaptivních tlumičů a uvědomíme si, že na nich už pěkných pár let jezdíme a bereme je v některých třídách snad už jako samozřejmost.
Zároveň zde jsou pořádány i jiné akce. Například v roce 2019 sem Ford svolal všechny své fanoušky modelové řady Mustang, aby vytvořil nový světový rekord – největší kolona Mustangů na jednom místě. Tento rekord poslední dva roky držel sraz z mexické Tolucy, kde se sešlo 960 vozů. Do Lommelu se jich ale podařilo dostat dokonce 1326, i když náš Kuba tou dobou ještě chyběl. Rekord se podařilo stanovit, když se všichni rozjeli za sebou a mezi žádným u aut nemohla být mezera větší než 20 metrů a k takové akci se uzavřený polygon perfektně hodí. Možná asi nebude náhoda, že se v Belgii v přepočtu na obyvatele prodá nejvíce Mustangů ze všech států Evropy.
24. května 2023, 06:32
1
Fajn clanek