Testovací okruh Nardò: Zrozen pro rekordy

Okruh Nardò leží pár kilometrů severně od stejnojmenného města v jihovýchodní Itálii. Je to ten podpatek Apeninského poloostrova, kde kromě pěstování ovoce a zeleniny vlastně pořádně nic není. Přesto se právě na toto místo sjíždí bohaté týmy z celého světa. Kde jinde totiž můžete jet na plný plyn jakkoli dlouho?

Okruh byl otevřen 1. července roku 1975 a původní italský název zněl Pista di prova di Nardò della Fiat. I když italsky umíte vyjmenovat jen pár druhů kávy, je vám asi jasné, že okruh nechala vybudovat automobilka Fiat pro testování svých automobilů. Vzhledem k nákladům jej od začátku také pronajímala dalším automobilkám nebo závodním týmům. Zkrátka komukoli, kdo měl dost peněz. Okruh nebyl stvořen kvůli tomu, aby se zde lámaly rekordy, ale svými parametry je k tomu zkrátka ideálním místem. Samozřejmě areál stále procházel vývojem a různými vylepšeními. Třeba v roce 1980 přibyly na okrajích dráhy malé hrboly, které měly řidiče vzbudit v případě usnutí a riziku vyjetí z dráhy. Připadá vám to zbytečné, když se přece každý pilot při překonávání limitů auta pekelně soustředí? Zkouška maximální rychlosti je jen jednou z mnoha možností, jak se dá okruh využít. Často se zde třeba testuje odolnost, kdy auto krouží dlouhé hodiny (někdy i dny) stále dokola. Měří se zde také emise, spotřeba a v poslední době třeba i systémy pro autonomní jízdy. Je tu třeba i trať s šesti různými povrchy (kočičí hlavy a podobně), kde se testuje komfort automobilů. Od roku 2008 je také uvnitř oválu klasický okruh. Trať má 16 zatáček, které jsou i různě klopené, a měří 6222 metrů.

V roce 2012 pak nastává velká změna – Fiat okruh prodává značce Porsche a celý areál se přejmenovává na Porsche Engineering Nardò Technical Center. Využití ale naštěstí zůstává stejné. I Porsche okruh dál pronajímá k testování ostatním automobilkám. Ve stejném roce přichází největší medializace okruhu, když zde Top Gear ještě s osvědčenou trojicí moderátorů natočil díl své show. Velmi překvapeni byli především z toho, že asfalt má do hladkého opravdu daleko. Byla to pravda, ale až v roce 2019 prochází povrch i celý areál obrovskou rekonstrukcí za více než 950 milionů korun.

To by byla ve stručnosti trocha historie a nyní se podíváme na některé technické zajímavosti. Trať je dlouhá 12,6 kilometrů, průměr je 4 kilometry, široká je 16 metrů a má 4 jízdní pruhy pro auta a motocykly a samostatný vnitřní okruh o šířce 9 metrů pro nákladní vozidla. Celý okruh je klopený, ale každý z pruhů trochu jinak – vnitřní samozřejmě méně a vnější nejvíce. Díky klopení pak řidič do určité rychlosti nemusí zatáčet volantem. Tato rychlost se nazývá neutrální a pro každý pruh je vypočtená jiná. První pruh má 100 km/h, druhý 140, třetí 190 a čtvrtý pak dokonce 240 km/h. Ač by se zdálo, že je toto místo ideální k překonávání rychlostních rekordů, není to tak úplně pravda. Tím že se jede v náklonu, působí na auto i vyšší přítlačná síla a zvyšuje se odpor pneumatik, který při jízdě rovně tak vysoký není. To ubírá o něco více výkonu a nejvyšší dosažená rychlost tak může být o pár km/h nižší.

Při normální činnosti v pracovní dny je na okruhu omezená maximální rychlost, a to na 240 km/h. Vyšší rychlosti jsou pak povoleny pouze pokud si klient pronajme celý okruh jen pro sebe. To že je okruh vidět i z vesmíru, jste určitě už četli i z různých jiných zdrojů. Já to osobně (zatím) potvrdit nemůžu, ale nemám důvod tomu nevěřit. Celý areál má rozlohu více než 7 kilometrů čtverečních. Pro představu to je skoro stejně jako obec Roztoky u Prahy, kde žije před 8600 obyvatel.

A teď pár vybraných (z mnoha) zajímavých rekordů, které na okruhu Nardò vznikly:

• V roce 1979 auto poprvé překonalo rychlost 400 km/h – byl jím Mercedes Benz C111-IV, když jel ještě o necelé 4 km/h rychleji.
• V roce 1982 vytvořilo Porsche 928 S rekord v ujeté vzdálenosti za 24 hodin, který činil 6033 km. Průměrná rychlost tak byla přes 251 km/h.
• Jen o 3 týdny později stanovila Alfa Romeo Giulietta rekord průměrné rychlosti na 50 000 km, a to na 175,6 km/h. Prostým dělením mi vychází, že musela jet nepřetržitě naplno necelých 12 dní!
• Už o rok později ale tento rekord poměrně výrazně překonává Mercedes Benz 190E 2.3-16, který k překonání 50 000 nepotřeboval 284 hodin jako Giuletta, ale jen 201 hodin. Průměrná rychlost činila 248 km/h.
• V roce 1993 Porsche 928 tentokrát ve verzi GTS po jedenácti letech překonává svůj vlastní rekord ujeté vzdálenosti za 24 hodin. Nyní zvládlo ujet 6377 km.
• Tento rekord překonává o dalších deset let později (2003) Volkswagen W12, který ujel 7740 km s průměrnou rychlostí 323 km/h.
• V roce 2008 stanovil 40tunový plně naložený kamion Mercedes Benz Actros BlueTec III rekord ve spotřebě, když ujel 12 728 km s průměrem pouhých 19,44 litrů nafty na 100 km.
• A v roce 2019 stanovilo Porsche Taycan nejdelší vzdálenost ujetou elektromobilem za 24 hodin, a to na 3425 km.

Přímo vedle trati je pak velká cedule s některými rekordy, které byly na okruhu stanoveny.

Ještě jednou se pak můžeme vrátit k Top Gearu. Že se tu natáčela epizoda v roce 2012, si asi hodně z vás bude ještě pamatovat. Trojice si jela užít do Itálie jízdu v supersportech s motorem uprostřed, které ale nejsou Ferrari 458 Italia. Jeremy zvolil Lamborghini Aventador, James měl McLaren MP4-12C a Richard ne moc spolehlivý Noble M600. Jejich úkolem bylo se na okruhu v Nardò co nejvíce přiblížit oficiální maximální rychlosti auta. Jeremy s Aventadorem zvládá rychlost 329 km/h, i když oficiální je 350 km/h. Richardovo Noble má nejvyšší rychlost přes 362 km/h, on však jel nejvíce „jen“ 329,5 km/h. James se od oficiálních údajů odchýlil nejméně – jel 324,5 km/h a McLaren měl zvládnout nejvíce 330 km/h.

Tento díl byl ale až druhý, kdy na tomto okruhu Top Gear natáčel. Už předtím v roce 1992 ukazoval záběry z testování maximální rychlosti u Jaguaru XJ220, který řídil Martin Brundle.

A jedna zajímavá historka se píše i ke zkoušce maximální rychlosti v Bugatii Veyron. Během jednoho z prvních tajných rychlostních testů prototypu Veyronu explodovala v rychlosti 398 km/h levá přední pneumatika. Vzala s sebou i přední blatník a část kapoty, která rozbila také čelní sklo a auto poslala do postranních svodidel. Náraz pak poškodil i zadní pneumatiku a navíc dojel okruh brzd. Jedinou možností, jak zpomalit, pak bylo tření o obvodová svodidla. Okruh následně poslal testovacímu jezdci fakturu za opravdu svodidel v délce 1800 metrů, kterou nakonec zaplatilo Bugatti.

A co vy? Kde jste naposledy vyzkoušeli maximální rychlost svého automobilu?