Testovací areál VW v Ehra-Lessien: Tady se ladí to, v čem budeš skutečně sedět

Minulý týden jsme si tu řekli něco o testovací trati v Nardὸ. Obrovský dokonalý kruh viditelný z vesmíru je impozantní stavbou. To ale neznamená, že je jediný. Pojďme si nyní představit testovací trať ve středu Německa, která možná není tak známá jako ta na jihu Itálie, ale je snad ještě o něco zajímavější.

V dobách studené války byl vybudován areál asi 20 kilometrů severně od Wolfsburgu, u malé vesničky Ehra-Lessien, která má jen asi 1600 obyvatel. Kolem jsou jen lesy a jinak nic. Toto místo bylo vybráno záměrně, protože se v té době nacházelo v bezletové zóně pouhých 10 kilometrů západně od hranice mezi východním a západním Německem a kde bylo možné testovat tajné prototypy mimo dohled potenciálních soupeřů. V té době to nebylo jen pro automobilky, ale pro veškerou techniku, i tu vojenskou. Nás ale ty auta zajímají nejvíce.

Volkswagen měl a stále má díky tomuto areálu skvělé podmínky pro testování svých aut jen kousek od svého výzkumného a vývojového centra. Nejlepší mozky celého koncernu tu nyní ve skutečném světě testují to, co jim vyšlo v tom světě virtuálním. Celý areál má 96 kilometrů asfaltových silnic. Zahrnuje širokou škálu povrchů a zatáček, které se používají jako testovací tratě pro hodnocení nových prototypů vozidel. To, co se po zdejších silnicích prohání, tak můžeme my normální smrtelníci vidět až o dva až pět let později. Důležitou součástí (a možná tou nejzajímavější) je vysokorychlostní okruh s rovinkou o délce přibližně 8,7 km. Celá oblast areálu je deset kilometrů dlouhá a jeden kilometr široká. Právě toto zařízení je v současnosti považováno za největší testovací centrum pro motorová vozidla na světě a je využíváno pro všechny značky skupiny VW – Audi, SEAT, Škoda, Lamborghini, Bentley, Bugatti a Porsche. Na rozdíl od okruhu v Nardὸ je areál v Ehra-Lessien přísně hlídaný a pro většinu lidí nedostupný. VW ho nepronajímá ostatním osobám a je jen velmi málo příležitostí se sem podívat. Jednou za čas (třeba i za pár let) zde automobilka předvede nové technologie, kterými se chce vytáhnout. Novinářům ale i třeba zaměstnancům VW, kteří nenavštěvují areál pravidelně, hned u vstupu zabavují mobily, cedule informují o rušení jakéhokoli signálu a ochranka stojí doslova všude. Tak přísné podmínky tu panují.

Hlavní rovinka celé trati je dokonale rovná bez jakýchkoli zatáček nebo převýšení. Jenže když stojíte na jednom konci, stejně na ten druhý nedohlédnete. Důvodem je zakřivení Země, i když budou asi zastánci placaté Země mít nějaké výhrady. Na rovinku navazují na obou koncích klopené zatáčky pod úhlem až 42 stupňů a velkým poloměrem. Jejich neutrální rychlost (rychlost, při které se nemusí díky klopení točit volantem) je kolem 200 km/h. Díky tomu umožňují mít v nájezdu na rovinku vysokou rychlost a také bezpečný dojezd po překonávání rychlostních rekordů. A právě to je jeden z důvodů, proč právě tady padají ty nejvyšší rychlostní rekordy. Žádný jiný areál zkrátka nemá tak dokonalé podmínky. V Nardὸ ztrácíte část výkonu kvůli zatáčení a testovací centrum v Papenburgu, které leží v Německu u hranic s Nizozemím, má rovinku dlouhou „jen“ čtyři a půl kilometru.

Dále jsou k dispozici i další typy silnic. Pro stoupání a klesání je tu část s náklonem mezi pěti až 32 procenty. Další úseky jsou navrženy jako klikaté silnice s vlásenkovými zatáčkami podobnými silnicím v alpských průsmycích. Vozidla lze ale testovat i na mnoha dalších površích. Nerovné zpevněné cesty, dlažební kostky a úseky s výmoly, zatáčky s různými poloměry, silnice kryté bahnem a slanou vodou nebo stoupání a sjíždění kluzkého kopce. Vyasfaltování plocha o rozloze 25 hektarů v jižní polovině areálu je pokryta bezešvým asfaltem. Zde je možné vyzkoušet různé jízdní situace a nové jízdní asistenty. Každé auto zde zkrátka zažije to nejhorší, co ho může kdy potkat, a ročně zde asi 1000 zaměstnanců najezdí všemi možnými osobními i nákladními automobily kolem 34 milionů kilometrů!

Zajímavé je třeba testování nejvyšší rychlosti u kultovního McLarenu F1, které s tímto okruhem také trochu souvisí. McLaren F1 je impozantní auto, které vytvořil Gordon Muray, samozřejmě strávilo mnoho času na testovacích okruzích už v rámci svého vývoje. První rozruch vytvořil prototyp XP3 na okruhu v Nardὸ. Byl omezen na 433 kW a ze záznamu uvnitř auta byla nakonec vypočítána maximální rychlost 372 km/h.

K dalším testům se o rok později dostal britský časopis Autocar, který napsal: „Kdybychom měli dostatek asfaltu, nepochybujeme o tom, že by přestal zrychlovat až na omezovači otáček a nejvyšší rychlost by tak (podle výpočtů) měla být kolem 375 km/h.“ Ten samý rok psal i Car and Driver: „Nejvyšší rychlost je omezena červenou linií otáčkoměru na 7500 ot./min., ale auto by stále zrychlovalo.“

31. března 1998 jel Andy Wallace (vítěz Le Mans a později testovací jezdec právě pro Bugatti) s pět let starým autem na testovací dráze Volkswagen v Ehra-Lessien. Tam byl stanoven nový světový rekord s produkčním automobilem s atmosférickým plněním motoru. Rekord vytvořil obousměrným průjezdem s průměrem 386,4 km/h (špičková rychlost 391 km/h) s omezovačem otáček posunutým na 8300 ot./min. Část úspěchu na tom má i trať, která je zkrátka technicky lepší než ta v Nardὸ.

I tuto trať jsme měli možnost vidět v Top Gearu. Kapitán šnek (James May) se zde v roce 2007 proháněl za asistence inženýrů Volkswagenu v Bugatti Veyron a dosáhl rychlosti 407,9 km/h. Skoro bych si tipnul, že to byla ta nejvyšší rychlost, kterou kdy jel. V červenci 2010 tu pak nový Bugatti Veyron Super Sport (výkon 890 kW – 1200 koní) zaznamenal světový rychlostní rekord s průměrem 431,072 km/h.

Pak už přichází éra Bugatti Chiron. 2. srpna 2019 byl právě Bugatti Chiron Super Sport 300+ vůbec prvním hypersportovním vozem, který na této trati překonal magickou hranici 300 mil za hodinu. Bugatti zároveň touto jízdou vytvořilo nový rychlostní rekord certifikovaný TÜV na zařízení Ehra-Lessien. Řidil jej zas Andy Wallace a rozjel se až na 490,484 km/h (304,773 mph). O autě pak prohlásil: „Chiron byl dobře připraven a cítil jsem se docela bezpečně, dokonce i v tomto rozsahu vysokých rychlostí.“

I když je okruh v Nardὸ, o kterém jsem psal minule, možná o něco známější, právě areál v Ehra-Lessien ovlivňuje automobilový průmysl o dost víc. Právě tady se ladí auta koncernu, který se s Toyotou každý rok přetahuje o titul největšího světového výrobce aut. Nejsou to jen supersporty, které umějí uhánět rychleji, než většina z nás kdy zažije. Jsou to všechna běžná auta, která můžeme na silnicích každý den vidět.

A obvyklá otázka na závěr. Na nejvyšší rychlost už jsem se ptal minule. Dnes zkusíme rozjet diskusi na téma – zkoušíte někdy své auto na hraně možností? Projíždíte tu samou zatáčku znovu a znovu stále vyšší rychlostí, dokud auto nezačne ztrácet přilnavost? Zkoušíte jít maximální silou na brzdy z vysokých rychlostí? Nebo třeba rozhodit auto přenosem váhy z jedné zatáčky do druhé? Zkrátka jak moc si myslíte, že jste schopni využít možností svého auta? Diskuse je vaše.