načítám data...

Suzuki S-Cross 1.0 BoosterJet: Jak je důležité míti charakter

První generace SX4 byla na našem trhu bestsellerem. Pojďme se podívat, proč se jejímu potomkovi nedaří úspěchy napodobit.

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Suzuki S-Cross 1.0 BoosterJet: Jak je důležité míti charakter

Je to přesně týden, co jsem rudé Suzuki vrátil, a ať se do svých poznámek dívám, jak chci, pořád se mi nedaří rozhodnout se, jaké na něj vlastně mám vzpomínky. Poprvé jsem za volant usedl nedaleko pražské tržnice. Teplota na palubní desce ukazovala 41°C, a kdo nemusel, neopouštěl klimatizované kanceláře a domovy. Upatlané ruce sevřely volant, motor po půl-otočce startéru naskočil a já dychtivě zapnul dvouzónovou klimatizaci. Chladný vzduch mi vyplavil trochu horka z mozkových závitů a já začal zkoumat okolí. První dojem z černo-černého interiéru byl tísnivý. Takhle tmavé prostředí jsem v žádném současném voze nezažil. Jedině čelní panel palubní desky je z měkčeného plastu, vše ostatní pokrývá silná vrstva pololesklého černého tvrdého plastu s velmi jemnou vlisovanou strukturou. Dojem se snažily zachránit stříbrné plastové lišty s imitací hliníku, ale jejich mimikry byly asi tak úspěšné jako kamufláž severokorejské armády.
Nejspíš mě jen štve to horko a jsem přespříliš kritický. Je na čase připojit chytrý telefon, nastavit navigaci a vyrazit ze Sodomy, než ji hněv Boží spálí na popel. Jen co paneláky vystřídaly ocelové obruče obepínající trať metra a potom konečně zelené stromy a lány polí, slunce trochu polevuje a energie ztracená v rozpálené tramvaji se pomalu přikrádá zpět. Ožívá i Suzuki. Zakroucené cesty mě unášejí směrem k chvaletické elektrárně a já si ani nevšiml, že jsem sjel z dálnice.

S-Cross je, jak název prozrazuje, crossover. Není to už hatchback, ale rozhodně to ještě není SUV a do prostornosti a variability MPV mu také ještě krok schází. Nabízí tedy půdorys hatchbacku, který lze bez potíží zaparkovat, zvýšený posez šetřící kyčle a důstojnost při nastupování a konečně nádech dnes tak oblíbené kategorie SUV. Ačkoliv je otravným zvykem automobilek zapůjčovat novinářům kusy přetékající výbavou, já vyfasoval základní motorizaci s tříválcovým přeplňovaným litrem o výkonu 82 kW a s pohonem pouze předních kol. Chvilku jsem se snažil vypátrat, kolik vlastně je na palubě příplatků, načež jsem zjistil, že Suzuki příplatky (kromě barvy) prostě nenabízí. Dostal jsem tedy vybavenější ze dvou stupňů a jediné hýření zastoupila metalíza (13 000 Kč). Z komfortních prvků jsem dostal k dispozici výhřev předních sedaček, zmíněnou duální klimatizaci a tempomat. Zvláštní kapitolou pak byl infotainment. Podobný systém jsem již vyzkoušel na palubě Mitsubishi ASX a musím říct, že ten na palubě Suzuki je jeho přímým konkurentem. Navigaci v sobě zabudovanou nemá, logika ovládání připomíná první MP3 přehrávače a tlačítko zpět je pouze softwarové a na většině obrazovek prostě chybí. Největším překvapením však bylo hlasové ovládání.

Moje velmi krátká novinářská dráha mě vrhla do víru testování v době, kdy už byly první pokusy s hlasovými asistenty zdárně překonány, a vlastně se mi nikdy nestalo, že bych s touhle funkcí měl potíže. Tedy dokud jsem nenasedl do Suzuki. Po stisku příslušného tlačítka a prvním marném pokusu seznámit systém s křestním jménem mé drahé se mi dostalo nápovědy, abych řekl ‚zavolat‘ a poté vyslovil jméno kontaktu. Učinil jsem tak a dostalo se mi rady, abych nejdříve řekl jméno kontaktu a až poté vyslovil magickou formuli ‚zavolat‘. Ať už byl správný postup jakýkoliv, za celý týden jsem na něj nepřišel. Jediný částečný úspěch se konal, když se mi asi napotřetí podařilo nadiktovat telefonní číslo po číslovkách. Kontrolní otázka „skutečně si přejete zavolat číslo sedm set sedmdesát čtyři milionů, sto devadesát devět tisíc dvě stě deset?“ Mě trochu vylekala. Jednak to nebylo číslo, které jsem chtěl volat (dva, dvě, pět – myslím, že piloti v tomhle mají větší pořádek) a především jsem nečekal nezvyklý formát. Možná proto jsem se celou tu dobu nikoho nemohl dovolat?

Nechápejte mě špatně, zastaralý infotainment není důvod, proč bych nebohé Suzuki nechal plápolat kdesi u Kolína a pokračoval domů vlakem. Jen se mi moc nelíbí, že tuhle položku výbavy prostě mít budete, ať chcete, nebo ne. Kdyby bylo možné si S-Cross objednat ve stejné výbavě, ale bez zbytečné elektroniky, vřele bych to doporučil a na místo celého odstavce bych archaické grafice a ergonomii věnoval sotva větu. Jenže položky výbavy jsou nedotknutelné jako obyvatelé zakázaného města a vy za nešťastný systém prostě zaplatíte, ať chcete nebo ne, a to mi přijde jako zbytečné plýtvání peněz u auta jinak zaměřeného na nízkou cenu.

No dost bylo hračiček, patlání po lesklém displeji sežralo většinu času, který jsem mohl věnovat užívání si silniček. V kabině panuje dvaadvacet stupňů, moje biologické baterie jsou dobité klimatizovaným vzduchem a odporně sladkou ledovou kávou, tudíž můžu prověřit to nejdůležitější. Spojka – plyn – za tři… a nic? Aha, pětistupňová převodovka je velmi dlouhá, tohle chce dvojku. Z necelé šedesátky vystřelilo auto i přes dlouhý převod až překvapivě svižně. Pružné zrychlení, byť za cenu vytáčení motoru k omezovači, je příjemné a doprovází ho sytý zvuk tříválce, vzdáleně připomínající americký chopper. Letím vstříc horizontu, vím, že za ním následuje táhlá levá a všude je dost místa, i kdybych potkal peloton cyklistů. Už začínám cítit příjemné odlehčení v podbřišku, když najednou cítím ránu od levého předního kola. Auto se nestabilně zazmítá, a já mám plné ruce práce udržet se na asfaltové ploše. Málem jsem se seznámil s příkopy, ale komunikativní řízení a tuhé tlumiče mi přemotivovaný nájezd odpustily. Přemýšlím, co jsem vlastně provedl špatně. Jasně, tu díru jsem neviděl a vzhledem k tomu že tyhle silničky znám jako vlastní boty, musí být čerstvým počinem kamioňáka, který šetří mýtné. Nakonec jsem to nejspíš prostě přehnal. Tužší podvozek a příjemně živá odezva na plyn hravě lákají k italskému stylu jízdy, za kterým bohužel nestíhá jednoduchý podvozek naladěný na zvýšené těžiště. Asi toho blbnutí raději nechám a dojedu domů jako důchodce, konečně tahle věc umí být i překvapivě úsporná.

Je půl šesté ráno. Zalézám do auta, otáčím klíčkem a přede mnou klidně naskočí motor. Zatáhnu za páky, odjistím střechu a navyklým gestem stahuji všechna čtyři okna, aby mě ranní vzduch probral. Vyrážím do práce a užívám si východ slunce. Z rádia hraje ‚Fly for your life‘ a cesta příjemně ubíhá. Až když zaparkuji a přemýšlím, jestli budu přes den zatahovat střechu, zjišťuji, kde se stala chyba. Vyrazil jsem do práce vlastním Chryslerem a testovačku jsem nechal doma. To se mi ještě nestalo. Asi jsem rozespalý, to bude určitě ono. Druhý den již pevně třímám klíčky se stylizovaným S a poctivě testuji.

Tři pracovní dny uběhly rychleji, než bych čekal. Na řadě je výlet do Jablonce n. Nisou, kde probíhá každoroční festival skla. To je přesně ten druh výletu, který vyzkouší každý aspekt vozu. Čilý motor pobízí k častému zrychlování a tuhý podvozek, který krotí náklony zvýšené karoserie, přímo vybízí, abych se v nějaké zakroucené pasáži opřel do pružin. Silnice se zvedají a klesají, za okny střídáme zlatá pole s temnými hvozdy a já s každou zatáčkou přiostřuji tempo. Meziplyn mi pořád ještě jde jenom v domácí Xsaře, ale občas se mi podaří i tady. Autíčko na přední kola statečně posílá snad ještě víc výkonu, než by mělo mít, a celé divadlo připomíná upřímně srdnatý zápal starších Fiatů.

Jenže pak přijdou na řadu rozbité silničky a vysoká karoserie začne na výtlukách nebezpečně tancovat. Opět se projevuje schizofrenní nátura auta s nadšeným motorem, komunikativním řízením a důchodcovsky nejistým podvozkem. Nezbývá než zvolnit a lovit desetinky na spotřebě. Chvilku tam fakt bylo 5,5 l/100 km! Parkujeme ve svahu a já si až teď začínám auto prohlížet. První generace SX4 si našla spoustu spokojených zákazníků díky kombinaci roztomilého vzezření, slušného vnitřního prostoru a nízké ceny. Pak přišla generace druhá, která dala vale bratříčkování se s Fiatem a zavedla vyloženě tuctový výraz na téma ‚prostě auto‘, no a teď tu máme faceliftovaný model. Nenápadný vzhled se vytratil a malé Suzuki teď upraveným čumákem vzdáleně připomíná Jeep Cherokee. Škoda že se ke zbytku vozu moc nehodí, celek působí z každého úhlu jinak, ale krása je v oku pozorovatele a je možné, že za to, že se mi S-Cross moc nelíbí, můžu nakonec já.

Verdikt

Předem se přiznám, že je strašně snadné mě nadchnout (pokud činnost neobsahuje sport) pro téměř cokoliv. Pokud se jedná o auta, pak jsem nadšeným závodníkem v supersportu, nedám dopustit na offroady, zbožňuji náklaďáky i městská přibližovadla, zkrátka mám rád automobily všech barev a tvarů. Jenže S-Cross mě prostě nadchnout nedokázal. Pokud bych se na něj měl podívat okem novináře, kteří měří litry v kufru a za nejdůležitější parametr považuje spotřebu a nízkou cenu, pak bych byl nadšený. V režimu ‚prostě auto' funguje S-Cross chvalitebně a nemusí u toho brnkat o žádný charakter. Jenže já se na Suzuki dívám jako autíčkář a především jako člověk zbožňující povedené modely Jimny a Swift.

Pokud byste chtěli vědět, jaké auto nejvíc ze všeho nenávidím, pak vězte, že jím je Felicie. Nemastná, neslaná směs kompromisů, pozůstatků socialistického inženýrství a odpadků ze západu. No dobře, trošku se mi do toho vloudily emoce, aspoň vidíte, jak nesnáším nezajímavá auta. Přesně tenhle pocit jsem měl z crossoveru od Suzuki. Jsem si jistý že seriózní novinář by jej pochválil a za týden úplně zapomněl, že v něm kdy seděl. Jenže já na něm prostě nenašel nic, kvůli čemu bych ho ráno nastartoval raději než vlastní Stratus (a to se bavíme o fwd pseudo-americe se slabým čtyřválcem a manuálem). Není nejprostornější, není nejrychlejší, nemá nejlepší podvozek a ani nenabízí rozumný kompromis mezi dvěma protichůdnými vlastnostmi. Dokonce není ani tak otravně povýšený z titulu honosného jména jako nedávno testovaný Golf Sportsvan. Suzuki S-Cross je prostě auto. Doporučte ho svým prarodičům. Žere necelých šest, má rozumnou záruku a věřím, že bude hodně těžké ho opravdu rozbít nebo se v něm zranit. Jen je stejně těžké ho mít prostě rád.

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 998 ccm
Výkon: 82 kW (112 koní) při 5 500 ot./min
Točivý moment: 170 Nm při 2 000 – 3 500 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální

Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 11 s 
Průměrná spotřeba (udávaná/ v testu): 5,5/ 5,7 [l/100 km]
Cena verze komfort: 436 900 Kč

Cena testované verze Premium: 449 900 Kč

 

 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

ro
rock
23. srpna 2018, 09:02
0

Podle mne jediný způsob, jak se na S-Cross dá koukat, je pohledem "chci 4x4 téhle velikosti, ale Duster vnímám jako společensky nepřijatelný".
Protože 4x4 pod půl mega v téhle třídě už nikdo další neumí. Alespoň ne ceníkově. Samozřejmě by mne pak docela zajímalo, jestli si ten potenciální kupující proti Dusteru nějak polepší.
Dvoukolka za tyhle peníze je z mýho pohledu úlet.

reagovat
Adam Forman
23. srpna 2018, 09:33
0

Duster jsem už testoval a dojem z něj byl více než pozitivní https://www.autickar.cz/clanek/dacia-duster-1-5-dci-jedine-auto-ktere-kdy-budete-potrebovat/

Sn
Snopy
23. srpna 2018, 09:42
0

Rodičia to nedávno riešili a k Dusteru len toľko, že na benzín je čakacia doba rok. Preto skončili pri s-crosse.

Sn
Snopy
23. srpna 2018, 09:34
0

Tak teda vidím, že pri face-lifte s tým podvozkom nič nespravili. A teda neviem čo všetko zmenili a ako je na tom konkurencia, ale momentálne jazdím na 1.4 turbo 4x4 a teda nepovedal by som, že riadenie je komunikatívne. Viem, že predné kolesá tam niekde sú ale netuším čo robia :-) Samozrejme môže byť chýba v medzikuse medzi sedačkou a volantom. Ale zas aby som len nekritizoval, tá 4x4 v športovom režime dokáže posielať výkon na zadok a pomáha tomu zatočiť. A takisto motor je podarený, si myslím, a s tak ľahkým autom ( 1310 kg ak si dobre pamätám) nemá moc práce.
Škoda, že to nemá menej uskákaný podvozok, bolo by to hneď omnoho veselšie.

reagovat
Bavoraczech
23. srpna 2018, 09:54
0

Měli jste rádi staré Bravo nebo Punto? Chcete nové auto, které se chová skoro stejně, ale je víc in? Kupte si S-Cross. Tak nějak by mohlo znít doporučení? :-)

reagovat
du
duscheec
23. srpna 2018, 11:10
-6

Tak to že něco funguje jinak než jsem doposud zvyklí, neznamená že to funguje špatně.Tlačítko zpět je na každé obrazovce, a když zrovna není umístěné na displeji, tuto funkci supluje tlačítko s domečkem. To je tak nějak intuitivní. Přítomnost jakéhokoliv systému, který mi výrobce poskytuje zdarma, nemohu přece chápat jako zápor. Pokud mi nevyhovuje, postačí jej prostě nepoužívat. Suzuki stejně jako většina japonských značek staví auta jinak než evropský výrobce tzn. není tam tak velká možnost personifikace. Ale zase to umožňuje vyrábět auta ve velkých sériích a tudíž levněji a s bohatou výbavou. Dále jsem nabyl pocitu, že více než o vozidle, jste nám sdělil Vaše subjektivní dojmy o počasí, jak Vás S-Cross nechytil za srdce a že vlastníte Stratus... Takže jasně preferujete jiná vozidla - vzhledově, motoricky. Ale Vaše literární pokusy ve stylu: " kamufláž severokorejské armády, vyrazit ze Sodomy, než ji hněv Boží spálí na popel..." jsou opravdu k pobavení. Na závěr - pokud nepochopím hlasové ovládání, použiji návod, případně navštívím prodejce a nechám si systém vysvětlit. S-CROSS ve výbavě Premium vlastním již druhým rokem, projel jsem s ním celou Evropu a musím říct, že moje pocity jsou zcela odlišné. Ovládání všech systému intuitivní, vůz je spolehlivý, nic mi ve vozidle nepřebývá a nic mi nechybí. Prostě dobře zvolená výbava.

reagovat
Adam Forman
23. srpna 2018, 12:51
14

Poměrně emotivní reakce. To je dobře, emoce se snažíme na Autíčkáři vzbudit především :-). O co se naopak nesnažíme vůbec je přidávat další k hromadě testů s objemem kufru v litrech a měřením milimetrů před koleny na zadní sedačce. Z toho vyplývá i trošku jiný styl psaní mě a mých kolegů. Naše texty se liší jak formou (občas spíše beletrie o autech), tak subjektivním podbarvením textů, i když objektivní sdělení se v rámci možností snažíme zachovat. Cítím nutnost toto vysvětlit, jelikož Váš účet byl registrován před třemi hodinami, takže jste našich článků asi moc nečetl. K věcným poznámkám: Žádný výrobce neposkytuje nic zdarma. Infotainment je součástí ceny vozu a nejde s tím nic dělat (napříkald si ho nekoupit). Stejně tak jako s faktem, že jeho ovládání, grafika i funkce hlasového ovládání jsou o více než generaci za současným standardem. Vzhledem k tomu, že Vy jste s autem projel během dvou let celou Evropu a já co týden řídím něco jiného, je pochopitelné, že Vám se zdá systém intuitivní a mě ne (i když tady se opět nabízí otázka objektivity), stejně jako je pochopitelné, že každý má v erogonomii OS jiné preference. Politika japonských výrobců je mi známá a občas je z pohledu evropského zákazníka trochu nelogická (viz výbavové stupně Hondy Jazz). Nakonec bych chtěl zdůraznit, jak jsem opravdu rád, že jste si ke svému Suzuki našel takový vztah, aby Vám stál za rozlícenou reakci. Přesně takové čtenáře/nadšence máme nejraději a dokonce i ty, se kterými se příležitostně neshodneme :-)

ro
rock
23. srpna 2018, 14:37
0

Hmm, koukám se na to a asi se mi víc líbí audio, který mají v základu (ve výbavě Comfort). A vůbec nejlepší řešení by bylo dát pár tisíc slevu a nechat v přístrojovce přípravu na 2DIN autorádio.
Smutný je, že ani jedna z těch možností není ve výbavě premium dostupná :-(

du
duscheec
23. srpna 2018, 14:45
-1

Tak to že mám účet dvě hodiny neznamená vůbec nic. Jen jsem články četl, ale až tento test mě vyprovokoval k reakci. Prosté. Líbí se mi jak reagujete na moji poznámku o projetí Evropy. Hezký úder zpět:) Ano měl jsem dodat že jižní a střední Evropu a pro přesnost vyjmenovat státy. Ano jezdím s autem hodně. Ale stejně jako Vy i já jsem si dovolil jen vyjádřit svůj názor - jiný pohled na stejný vůz.

reagovat
ma
martinw
23. srpna 2018, 15:12
0

dobrá debata :) a jaké vlastnosti nebo postřehy byste k článku/autu doplnil co třeba nezaznělo...

krab
23. srpna 2018, 15:43
0

Když už se tu diskutuje dlouhodobá zkušenost, co ten oturbený tříválec? Já těch zkušeností s podobným motorem mám spíš málo, nejvíc asi v litru GDI od Korejců , to jsem měl na týden a na příměstské ježdění OK, byť si teda o tom myslím svoje. Ale na dálnici a vyloženě cestování si to moc neumím představit tedy.

Co je ale zajímavý, že jde za 513 tisíc ( čtu ceník) nevím jak jsou skladovky , to jsem nekoukal pořídit 4x4 1.4 103kw verzi. To už je normální čtyřválec motor , klasika Fiaťáckej co je i v Alfách Giuliettách (aspoň myslim) a to se mi zdá, že to nemá ani smysl ušetřit 70 tisíc a mít takovouhle verzi jako testovaná. Ale konkurence to má podobně. Já tenkrát v zimě jezdil tou Konou 1.0 GDI , plná výbava, nic se nedalo konfigurovat, ale prostě litr třívál + dlouze zpřevodovaná manuální převodovka.

To už mi přijde o mnoho lepší Mazda CX3 , sice menší, ale aspoň moderní. A Mitsu ASX 1.6 Mivec, sice takový Dinosaur , ale jediný auto zase v ceně spolehlivě do 400 tisíc v této kategorii, když nechcete mít Dacii ...

Stejně je to legrace, že v dnešní době u běžných hatchbacků a těchto vyvýšených hatchbacků člověk přemýšlí, jestli si v cenách kolem půl milionu připlatí za čtyřválec nebo ne ... :)

Kuře
23. srpna 2018, 15:59
1

Buďme rádi, že o tom zatím ještě přemýšlet můžeme, jsou automobilky, co už to rozhodli za nás...:/

beastar
23. srpna 2018, 16:24
0

To auto boduje cenou. Je to vykoupený tím jejich smyslem pro výbavu:))Design odpovídá ceně. To znamená nikoho to neohromí stejně jako ostatní modely vlastně kdykoliv. A tříválec je všude stejně špatná volba. Maximálně dobré do města. V dnešní době je i 104 kW při plně obsazeném voze spíš za trest. Pokud s tím tady kolega jezdí po Evropě sám proč ne těch 130 na dálnici udrží i 0.9 tce od Renaultu. Když už bych byl nucen to kupovat tak rozhodně ne s tim litrem:D Recenze o tom mluví všude dost nevybiravě. A jak na to koukám tak pokud si mám kopnout do radiomapy... Tak tohle mělo Audi kdy? Někdy počínaje rokem 2004?

beastar
23. srpna 2018, 16:25
0

Prostě low cost se vším jak to má být. Duster je rozhodně lepší investice.

marcocz1
23. srpna 2018, 20:32
0

0.9 Tce jede i 200, kolega zkoušel:) na dálnici lepší jak ofce pomalu, i když pak žere trošku:)

du
duscheec
24. srpna 2018, 09:57
0

Krab: Tak trochu opravím Vaši domněnku že: "To už je normální čtyřválec motor , klasika Fiaťáckej co je i v Alfách Giuliettách.... Opravdu NE. Motor 1.4 BoosterJet opravdu není od Fiatu. Suzuki má VŠECHNY benzinové motory své. Od Fiatu mělo Suzuki dieselové motory - např. 1.9 nebo 1.9 DDiS.

beastar
24. srpna 2018, 12:08
0

Taky trochu poopravím. Nevyvíjeli to sami a základ to má ve 20 let starý řadě K.

partnerem, značkou Maruti. Cílem vývoje bylo nabídnout maximálně efektivní a tedy úsporné pohonné jednotky. Charakteristickými znaky motorů řady K byly klikový hřídel přesazený vůči vertikální ose souměrnosti pístů, či ventily ovládané přímo hrníčkovými zdvihátky bez vymezovacích segmentů. Pohon obou vačkových hřídelí byl realizován tichým řetězem. Menší motor K10 si zprvu vystačil s proměnným časováním sací strany rozvodu, větší agregát 1,2 litru dostal od začátku variabilní časování na obě vačky. Celkově ale lze říci, že původní motory řady K vynikaly veskrze jednoduchou mechanikou, která je příslibem spolehlivosti.

tazzz
23. srpna 2018, 17:59
0

Výsledky testu mě jenom utvrdili v přesvědčení, že v Suzuki udělali chybu,když odepsali SX4, jehož jediným větším handicapem byl malý zavadlový prostor a namísto něj vyrábí tuhle podivnost.Vždyť by stačilo dát do SX4 úsporný 1.2 dualjet ,budíky z nového Swiftu a byl by to prodejní trhák.Namísto toho zvětšili zavazadelník, udělali šílenou masku a vytvořili asijského mastodonta, který v Evropě nikdy nedosáhne popularity svého předchůdce.

reagovat
du
duscheec
24. srpna 2018, 10:06
0

Tak SX4 se vyráběla od roku 2006 až do roku 2014. To byl myslím čas na ukončení výroby, byť to bylo skvělé auto.Ale po téměř 9 letech již bylo zastaralé.

riderhenry
23. srpna 2018, 22:25
3

Super závěr článku. Autíčkář je takovej Globus internetu - tady je svět ještě v pořádku :D

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Ford Ostatní Eskort 1988
Ford Ostatní Eskort

1988 rok výroby
56 koní výkon
1 350 ccm objem

Buick Skyhawk  1980
Buick Skyhawk

1980 rok výroby
85 koní výkon
3 800 ccm objem

Ford Mustang  2011
Ford Mustang

2011 rok výroby
310 koní výkon
4 ccm objem

Volkswagen Passat TDI 125 kW DSG 4 motion  2010
Volkswagen Passat TDI 125 kW DSG 4 motion

2010 rok výroby
125 koní výkon
1 998 ccm objem

Plymouth Fury Suburban Sport Wagon 1968
Plymouth Fury Suburban Sport Wagon

1968 rok výroby
216 koní výkon
6 288 ccm objem