Škoda Superb 3.6 FSI: Uhrančivá specifikace pro patrioty, fanoušky značky a milovníky akustických vjemů

V naší zemi nejspíš není člověka, který by neznal Škodu Superb. Ať už na svých bedrech nese roli taxíku, služebního vozu obchodního zástupce nebo třeba stíhače hříšníků v rukách dálniční policie, tento velký vůz je účastníkem domácího provozu asi stejnou měrou jako svíčková v nabídce českých restaurací.

Většinu kusů žene vpřed obyčejný dvoulitrový diesel TDI. Automobilka Škoda však tento model vyrábí i s benzínovými jednotkami. Takových motorů se v průběhu produkce pod kapotou objevila celá řada. Jeden ale mezi nimi vyčnívá. Jedná se o úplně největší motor, který se kdy v poválečném Superbu nabízel: šestiválec FSI o objemu plných 3,6 litru.

Jak se Superb s tímto pohonem někde objeví, hned nejednoho člověka zajímá. Já samozřejmě nejsem výjimkou. Jako pyšný Čech jsem si Superba 3.6 FSI chtěl vždy vyzkoušet. Proto když se náš čtenář Marek ozval s tím, že jednoho má, okamžitě jsem si vyprosil test. Takové svezení se přece neodmítá!

Dnes vám tak díky němu přináším recenzi právě této nejcharakternější specifikace domácí vlajkové lodi. A co jsem zjistil? Nu, to je jednoduché. Pokud jste patrioty, fanoušky značky nebo milovníky kvalitních akustických zážitků, tak si Škodu Superb ve verzi 3.6 FSI užijete jako málokteré jiné auto. Na dalších řádcích vám řeknu víc.

Životní pouť

Nejprve si ale, jako vždy, povíme něco o historii testovaného automobilu. Druhá generace Škody Superb vznikla pod rukama designéra Zdeňka Cibulky, který se musel popasovat s docela náročným úkolem postavit velký vůz na kompaktní platformě PQ35. Ano, to znamená, že druhý Superb je spíš takovým hodně nafouknutým Golfem než Passatem.

Zjevně se to však jemu i spolupracujícím inženýrům povedlo, protože když tato Škoda v roce 2008 přišla na trh, dočkala se hned několika prestižních ocenění, včetně třeba titulu Luxusní auto roku časopisu Top Gear. Později získala i první místo v anketě nejlepších aut roku 2012 v kategorii dovezených automobilů německého magazínu Auto Motor und Sport, s více než 22 % hlasů.

A zdařilou práci vývojového týmu naznačují i solidní prodeje. Do roku 2015, než ho nahradila ostřeji řezaná třetí generace z pera Jozefa Kabaně, vzniklo více než šest set tisíc kusů. Vrcholná šestiválcová verze samozřejmě tvořila jen zlomek z tohoto čísla. Na druhou stranu právě proto, že je tak mýtická, se ke vzpomínkovému testování hodí ještě víc. Tak se už pusťme do díla.

Statické dojmy přesvědčí každého

Škoda Superb druhé generace, bez přihlédnutí k motoru, samozřejmě udělá radost širokému okruhu lidí. Ano, možná je vzhledově trochu specifická. Avšak i dnes, po téměř dvaceti letech, a v případě testovaného kousku i po skoro třech stech padesáti tisících ujetých kilometrech, zaujme například svou pocitovou kvalitou.

Karoserie, až na citlivé místo v okolí přední části prahu, dosud netrpí na korozi. Její dveře se dodnes zavírají se solidním žuchnutím. V interiéru vše pořád drží na svém místě a až na dvě občasné výjimky v něm ani nic nevrže. Plasty nejsou ohmatané. Dokonce ani přepínač světel – problematický díl snad všech aut koncernu Volkswagen té doby – je tu v pořádku. A než zmíníte péči předchozích majitelů, ptal jsem se a nebyla prý vůbec žádná. Takže ho asi v Kvasinách vyrobili dobře.

Vzdušný a vybavený vnitřek pokračuje v nastalém trendu

Superb této generace k tomu přesvědčí i svými prostorovými dispozicemi. Budiž, jak jistě víte, kabina je pocitově nějak úzká vzhledem ke své délce. Jenže to hlavně proto, že ona je tak dlouhá, že místo pro nohy vzadu (ne, nemohl jsem si to odpustit, co by to pak bylo za test Superbu? :-D) je vážně téměř nekonečné. A zavazadelník? Hehe, u něj by ani Weasleyovi nepoužili zvětšovací kouzlo.

Mimochodem, když už jsme u kufru, právě u tohoto provedení se do něj vstupuje přes fascinující dveře s technologií Twindoor, jež kombinují otevírání sedanu a liftbacku. Standardně se zvedá jen plechové víko, ale po zmáčknutí tajného tlačítka a zablikání třetího brzdového světla se dveře odjistí celé, i se sklem. Toto zařízení mělo umožnit taxikářům uchovat úroveň cestování v klasickém sedanu s možností naložení větších zavazadel. Buď jak buď, cool je to rozhodně!

Tato skoro dvacet let stará Škodovka zaujme i svou výbavou. Nejen že tu jsou už automatické prvky jako elektronická klimatizace, tempomat nebo plejáda airbagů. Auto nabídlo i takové „fíčury“ jako barevný dotykový displej vestavěné navigace s i dnes solidní grafikou, bi-xenonová světla s natáčením do zatáčky a automatickou úpravou světelného kužele dle rychlosti nebo parkovacího asistenta se schopností samočinné práce s volantem. A samozřejmě nechybí ani „signature“ deštníček v loketní opěrce zadních dveří. To vůbec není špatný výčet!

Zvuk a průběh výkonu motoru také potěší všechny

Po otočení klíče ve spínací skříňce a rozjetí se ještě také budou radovat všichni. Zvuk motoru je parádní. Dole je hutný a hluboký, ve středních otáčkách začne rýt, aby v nejvyšších patrech otáčkoměru čarokrásně řezal. Instantní husí kůže zaručena! Rachtající TDI se k tomuto nedokáže přiblížit ani na mezihvězdnou vzdálenost.

Nadšený bude i každý, kdo okusí průběh výkonu tohoto šestiválce. Dokonale využívá faktu, že nepotřebuje „vyhánět práškama“ v podobě přeplňování nebo elektrifikace. Má jen více než dostatečný objem, toť vše. Díky tomu bez jakýchkoliv prodlev turbodmychadla nebo záškubů z připojování k elektromotoru táhne od nejnižších otáček až do těch nejvyšších. A musí se nechat, že táhne hezky. Však 191 kW a 350 Nm, stejně jako zrychlení z nuly na sto za 6,6 vteřiny, hovoří jasně.

Tyto vlastnosti jsou, kromě poctivého výfukového systému se čtyřmi koncovkami, dány i speciální konstrukcí s válci svírajícími tak malý úhel, že se pro ně nehodí standardní označení V6 (i když obchodně ho Škodovka používala). Přesnější je tak termín VR6, čili vidlicově-řadový. Takže jednotka není ani příliš dlouhá, ani příliš široká, a tím zapadne do širšího okruhu motorových prostorů. Proto se do Superbu vejde i s tak velkým objemem. A i proto se tak pěkně poslouchá.

Také se hodí zmínit, že se, dle Marka, dá i docela udržet naživu. Prý stačí každých deset tisíc kilometrů vyměnit olej – předejdete tím vytahání řetězu, po šedesáti tisících vyměnit svíčky (ideálně s olejem v DSG a Haldexu) a kupovat kvalitní benzín, nejlépe s 98 oktany, jelikož 95 jednotce neprospívá a ještě sebere hodně z výkonu. Když k tomu pohlídáte, že vám nepřibývá olej (jinak je problém ve vysokotlakém palivovém čerpadlu), bude vše v pořádku. Maximálně při vyšším nájezdu hrozí úniky vody, vedení je bohužel z plastu.

Jízda ukáže, jestli si ho užijete

Je to však jízda, která ukáže, jestli si Superb 3.6 FSI užijete dosyta. Je tomu tak proto, že samotný automobil funguje jako dobré cestovní auto střední třídy – uvnitř je příjemné ticho, DSG i po všech těch ujetých kilometrech zvládá řadit překvapivě jemně (až jsem ho nepoznával) a z auta je i dobrý výhled. Motor má zase sportovní říz, který opravdu chytne za srdíčko každého autíčkáře. Dohromady však tato specifikace sedne jen někomu.

Člověk očekávající pravou vlajkovou loď, čili luxusní automobil, jak Superb 3.6 FSI naznačuje, neocení jednoduché odpružení, neschopné zajistit plavnost na úrovni limuzín. Řidič-sportovec, zaujatý VR6, zase bude plakat nad řízením s hlušší středovou polohou a faktem, že i když vůz na rovince jede vážně pěkně, v zatáčkách nedokáže zcela zamaskovat svůj tvar a váhu. Otec od rodiny si poté zákonitě u manželky neobhájí spotřebu běžně okolo 10 až 12 litrů Naturalu 98 na sto. Alespoň ne na denní jízdy.

Auto pro patrioty, fanoušky značky a milovníky akustických vjemů

Patriot či milovník značky však bude místo toho lapat po dechu nadšením, že mu zážitky s motorem dospělého objemu i počtu válců zprostředkuje vozidlo domácí, mladoboleslavské automobilky. Že i my jsme dokázali vyrobit auto, které má tolik charakteru. Auto, kterým jsme se alespoň pocitově přiblížili k německému lepšímu standardu. Že existovala Škodovka, kterou se můžeme chlubit svým kamarádům v hospodě.

Milovník akustiky zase bude jen blaženě sedět v sedačce a užívat si neustávající zpěv libového „hlasu“ motoru. Na každé křižovatce, v každém připojovacím pruhu, od rána do večera bude pořád jen unešený ze zvuku, který umí nabídnout jednotka s konstrukcí VR6.

Ani jednoho z nich nebude zajímat, že Superb 3.6 FSI zatáčky neřeže jako BMW. Vždyť to není sporťák. Nebude je trápit, že díry nežehlí jako Citroën, vždyť je pořád mnohem hladší než jakákoliv jiná tehdejší Škoda. A spotřebu vezmou jako daň za pocit hrdosti, alternativně jako standardní poplatek za lístky na koncert. Ano, tady dojde k obrovské radosti a štěstí.

Verdikt

Škoda Superb 3.6 FSI není úplně pro každého. Pokud v něm vidíte velké rodinné auto na denní použití, mnohem větší smysl vám přece jen bude dávat s turbodieselem. Leč pokud ve vás dřímá nadšenec, ať už do České republiky či do Škody Auto, nebo pokud rádi posloucháte podmanivé tóny velkého motoru, zkuste se podívat, jestli nějakého v inzerci nenajdete. Právě vás totiž bez přehánění uhrane.

Moc děkuji Markovi za půjčení, je to působivá Škodovka!

Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-) 

Technické údaje

Škoda Superb 3.6 FSI 4x4 DSG (2008)

Motor: atmosférický zážehový vidlicově-řadový šestiválec 3598 cm3
Nejvyšší výkon: 191 kW (256k) při 6000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 350 Nm při 2500 – 5000 ot/min
Převodovka: automatická dvouspojková šestistupňová
Provozní hmotnost: 1744 kg 
Maximální rychlost: 247 km/h
0-100 km/h: 6,6 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 10,2 l/100 km
Spotřeba v testu: Nejníž jsem se dostal na 8,9 l/100 km, ale to bylo s největším sebezapřením mé pisatelské kariéry. Jinak spíš okolo 10, při aktivnějším svezení i 12 l/100 km.