Škoda Superb Combi 2.0 TDI L&K: Společník pro každý den

Hned na začátek se musím k něčemu přiznat. Ono to bylo asi trochu poznat z předchozích mých testů Škodovek. S novými modely značky mám problém a nedokáži si k nim najít tu správnou cestu. Víte, Škodovka pro mne vždycky byla synonymem pro sice nudná, ale kvalitní auta pro každý den jejichž hlavní devízou byl fakt, že svého uživatele ničím neštvala a prostě fungovala. To sice není něco, co by nadchlo automobilové fajnšmekry, ale pro běžného člověka, je to naprosto ideální. Jenže pak jsem prvně sednul do Scaly a přišlo zklamání. Jízdně slušné auto, které však trpělo řadou dětských chyb, jež otravovaly život. Mluvím teď především o infotainmentu vozu, který byl vskutku nepovedený. Pak jsem vyzkoušel Kamiq a bylo to úplně stejné. A nová Octavia jen pokračovala v tomto trendu. Takže se jistě nedivíte, že do modernizovaného Superbu jsem sedal s menšími obavami, jak to celé vlastně bude fungovat. Po týdnu ježdění však můžu říct jediné. Tady je svět ještě v pořádku. Tohle je Škodovka, jak ji známe.

Popisovat design něčeho takového, jako je Superb nemá význam. Chcete vědět, jak vypadá? Podívejte se z nejbližšího okna a udělejte si názor sami. Za sebe tak mohu jen poznamenat, že celkový vnější vzhled na mě funguje i po letech. Tohle se povedlo a mírný facelift, při kterém se jen decentně upravil tvar hlavních světlometů (nyní používají LED technologii a mají opravdu skvělý světelný výkon), změnil se lehce přední nárazník a provedly se dílčí retuše na zádi vozu, na tom nic nezměnil. Superb je stále hezké auto, i když to možná již nevnímáte v běžném provozu, protože je potkáváte na každém rohu. Snad jen ten nápis na zadních dveřích místo znaku nemohu pořád nějak uchopit, ale to se poddá časem. 

V interiéru se toho změnilo snad ještě méně než zvenku a na rovinu přiznám, že ani mé trénované oko nedokáže bez přímého srovnání postřehnout nějaké výrazné odlišnosti. Což však nutně neznamená, že je to špatně. Superb byl vždycky příjemným místem k životu, tak nač měnit něco, co funguje. Všude kolem sebe máte spoustu místa životního prostoru. Každodenní fungování ulehčují chytré detaily jako šikovný držák na multimediální zařízení pro zadní sedačky, což je skvělý způsob, jak zabavit děti na delší cestě. Integrovaný koš v kapse dveří zase pomůže, aby se po autě nepovaloval bordel od sušenek, bonbónu a žvýkaček, jako se obvykle stává ve voze, který sdílíte s celou rodinou. Světlé čalounění sice není úplně vhodné pro menší děti, ale vypadá velmi vkusně. Sedačky jako takové jsou velmi rozměrné a pojmou i mohutnějšího člověka, dovedl bych si je však představit o něco měkčí. Digitální přístrojový štít funguje na výbornou a z praktického hlediska k němu lze mít jen pramálo výtek. Jediné, co si tak říkám, že to vypadá v každé Škodovce úplně stejně. Ať už to máte v levné Scale za 400 tisíc, nebo v Superbu přes milion, pokaždé dostanete totéž. V tomhle bylo analogové provedení budíků zajímavější a rozmanitější.

O pohon tohoto konkrétního vozu se staral základní diesel. To samo o sobě nezní kdovíjak lákavě, ale když jsme v redakci řešili zápůjčky Superbu, vysloveně jsem žádal, abych mohl otestovat právě tuhle verzi. Nechtěl jsem silný benzín, který je velmi příjemný na svezení, ale je občas možná až příliš akční. Nechtěl jsem nový hybrid, který všichni chválí, ale k cestovnímu naturelu Superbu se dle mého tak úplně nehodí a je to spíš řešení do města. Já chtěl vyzkoušet něco, co opravdu lidé kupují a chtějí. A tak tu přede mnou stojí dvoulitrový diesel o výkonu 110 kW s manuální převodovkou a pohonem předních kol. Nejklasičtější možná specifikace. A zatraceně dobrá specifikace.

Modernizovaný dvoulitr s přídomkem EVO totiž funguje navýsost skvěle. Je překvapivě kultivovaný, rozumně silný, a především až nepochopitelně efektivní. Těch 110 kW je naprosto rozumná volba do běžného provozu a byť takové číslo v dnešní době nevypadá nijak převratně, věřte, že to naprosto stačí. Nemá problém rozpohybovat Superb na dvousetkilometrovou rychlost, přičemž i za dálničním limitem upaluje svižněji, než bych dle papírových předpokladů očekával. Úctyhodná je ovšem spotřeba. Není sebemenší problém pohybovat se pod pěti litry nafty a pokud máte hodně těžkou nohu, uvidíte na palubním počítači hodnotu pod 6 litrů. Klobouk dolů, to je provozní efektivita na jedničku a jestli někdo pochybuje o smyslu dieselu v dnešní době, tak tohle je pádný argument. Ani benzín, ani hybrid neumí být při podobném jízdním stylu stejně úsporný.

Druhá věc, která si po pohonné jednotce zaslouží pochvalu, je podvozek. Ten je totiž nastaven přesně tak, jak se sluší a patří na velký rodinný kombík. Ne, nečekejte zde nějakou zábavu, nebo snad generátor radosti za volantem. Tohle Superb opravdu neumí a není to v jeho repertoáru. Tohle je pohodový kombík, jehož hlavním úkolem je rozmazlování posádky. A v tom adaptivní podvozek DCC exceluje. V komfortním režimu dokáže natolik pohoupat a odizolovat od českých silnic, až to ve mně vyvolávalo vzpomínky na staré dobré hydro Citroeny. A protože jeden kolega takový vůz vlastní, vyprosil jsem si klíče od jeho “Cé pětky”, posledního Citroenu na hydropneumatice.

Po přímém přesednutí z jednoho vozu do druhého mohu se vší vážností potvrdit, že Superb se co do komfortu jízdy téměř vyrovná Citroenu C5. Oba dva dokáží svou posádku hýčkat, byť na to každý jde trochu jinak. Zatímco Superb je houpavý a uvnitř člověk jasně cítí pohyby celého auta, Citroen pracuje především skrze své zavěšení. Ve chvíli, kdy jednotlivá kola neustále žehlí nástrahy českých silnic, samotná karoserie zůstává poměrně v klidu. Dvě cesty, jeden výsledek. Obě dvě auta jsou nadprůměrně pohodlná a záleží tak pouze na tom, jaký způsob jízdy máte raději.

Verdikt

Škoda Superb zůstává i po modernizaci tou správnou Škodovkou. Ničím vás nepřekvapí, ničím nenadchne, ale také vás ničím nebude otravovat a to je cenná vlastnost. Jako automobil běžné denní spotřeby funguje naprosto dokonale. Úsporný motor, pohodlný podvozek z něj dělají ideálního společníka na každý všední den. Při pohledu na ceny nové Octavie se mi zdá, že v případě Superbu dostanete o něco lepší auto, za velmi podobné peníze. 

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 150 koní (110 kW) v 3 000 – 4 200 ot./min
Točivý moment: 340 Nm v 1 600 – 2 750  ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1577  – 1785 kg 
Maximální rychlost: 213 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  9,2 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 4,4 – 4,5 l/100 km
Spotřeba v testu: 5,1 l/100 km
Cena od (s daným motorem): 796 900,- (výbava Ambition)
Cena testovaného vozu: 1 142 549,-