Řekni mi, čím jezdíš, a já ti řeknu, kdo jsi

Rádi nakupujete auta? Tak pozor, ať neskončíte jako Robin. Dnešní článek bude trochu netradiční. Je totiž úvodem k seriálu o šílených strojích z Robinovy garáže. 
Robin není klasický sběratel vozů, i když z jejich počtu by to tak mohlo vypadat. Neleští si v temperované garáži vyvoněné veterány, sporťáky z limitovaných edicí ani historicky slavné vozy, které se na aukcích draží za bambiliony. Jeho sbírka však obsahuje všechno, co ztělesňuje ducha Autíčkáře – rozmanitost, lásku a totální praštěnost. Myslím, že se máte na co těšit.  – Zlokoč –

Dnes si můžete koupit, co chcete. Vyberte si hatchback, kupé, fastback, kombi, SUV… Vyberte si barvu a stáří, rozhodněte se pro vámi preferované palivo, objem motoru, systém pohonu, atd. To vše za cenu, která začíná klidně na půlce průměrného platu. Tohle v historii automobilismu ještě nebylo. A protože nám nic nebrání pořídit si to, co chceme, můžeme bez nadsázky říct, že auto je zrcadlem svého majitele. 

Každý chce to nejlepší auto, na které finančně dosáhne, které dokáže zaparkovat před barákem nebo v garáži, do kterého dokáže nastoupit nebo z něj vystoupit a do kterého se vejde skříň nebo kartáček na zuby. Ale co dělá auto tím „nejlepším autem“? Je to Gréty neviditelná uhlíková stopa, ukrutná akcelerace, nízká spotřeba, obří křídlo, dvě tuny chromu nebo dvanáctiválec? Ne. Anebo ano, pokud to je pro vás důležité. Jde o to, že každé auto je perfektní ve chvíli, kdy splní to, co chcete, aby vám splnilo. 

Jenomže pokud jste petrolhead, máte rádi všechno, co se dokáže pohybovat samo. A pokud jste skutečný petrolhead, možná preferujete auta sportovní proti terénním, benzínová proti naftovým, manuál proti automatu, anebo naopak, ale není vám cizí ani to, co preferujete méně. Jednoduše proto, že vás auta zajímají všechna. A tady nastává problém. Nutně totiž musíte dojít k tomu, že jedno auto nestačí.

Alespoň k takovému závěru jsem došel já. Zároveň jsem nabyl nezvratného přesvědčení, že své automobilové potřeby mohu uspokojit jen jednou cestou: mít auto pro každou příležitost, počasí, cílovou destinaci a roční dobu. Rovnou dodám, že čím více se snažíte tuto chorobnou potřebu naplnit, tím více zjišťujete, že se vám cíl pořád vzdaluje. Přijdete na to, že zcela nezbytně potřebujete stále víc aut, protože si začnete vybírat auta natolik pitomá, že jsou vhodná jen pro jediný účel. Nicméně, po dohodě s Violou z redakce Autíčkáře vám má snaha přinese seriál o naprosto zbytečných a leckdy úplně zvrhlých vozech, která si nemůže koupit nikdo příčetný. O jakých strojích si budeme psát?

O vozech sportovních 

Corvette C6 s motorem LS3 V8 z roku 2011 je skvělá placka, která má co vyprávět. Pak tu máme 2005 Renault Clio 182 Cup. Někteří z vás si ho pamatují ze seriálu Plechcup, kam jelo rovnou z aukce. Co dál? Toyota MR2 MK3. Konkrétně okruhový speciál s motorem 2ZZ-GE a možná i druhá, která si před nedávnem střihla vítězství v autokrosové 3,5 hodinovce.

MG TF 160 z roku 2002. Tohle auto mě dovezlo až na dálný východ, ve sněhu v gruzijských horách ho vyprošťoval voják samopalem a projelo se na jedničku celých 100 km z divočiny do civilizace. A ještě ArctitCat 1100 Turbo. Nemá sice kola, ale zato má pás a zcela nesmyslných 263 koní.

O vozech terénních

2016 Dodge RAM 2500 Power Wagon. Neskutečně zbytečná věc, která potěší ty, kteří mají rádi uzávěrky, kravál od pneumatik a pozorování střech vzrostlých SUV.

Chevrolet Astro AWD z roku 2004. Dostal rozvodovku s redukcí, podstatně větší kola, naviják a spoustu dalších nesmírně důležitých věcí, které se skvěle hodí na popojíždění do města.

Chevrolet M1031A stojí na 37“ kolech z Hummeru H1 a má nesmyslně těžký V8 diesel se zvukem jako kovadlina praštěného kováře.

Nakonec tu máme Tatra 805 z roku 1965. Respektive podvozek z Tatry 805 osazený něčím, co se těžko popisuje ale co stále připomíná auto.

Je tu i pár vozů praktických (alespoň v kontextu předchozích strojů)

Třeba Smart Electric Drive. Samozřejmě s tažným zařízením. Nebo Dodge Charger AWD Police Pursuit kombinovaný s verzí R/T. 

Ale i pár naprosto nesmyslných

Dumper Electric. Ani nevím, jak bych tu věc stručně popsal. Má čtyři kola, nápravy z GAZe 69, pohání ji motor z GWize, baterie od Číňana a… asi počkejte, až se k tomu dostaneme.

REVAi GWiz je jedno z nejhnusnějších aut světa. Jsem hrdým vlastníkem čtyř exemplářů. Psát si budeme o tom, který má terénní pneumatiky, zavařený diferenciál a přišel o nárazníky.

A ještě Peugeot Partner Electric. Tohle je tak nudné auto, že se omezím na konstatování, co všechno se dá v elektrickém autě najít a že je to vlastně skvělá věc na rozebrání.

Jaká auta mi můžou do garáže?

Než se vrátím k titulku tohoto článku, ještě chci shrnout, co mám a nemám rád já osobně a jak k autům přistupuju. A další informace, bez kterých byste se zaručeně obešli. Nejsou to žádné obecné pravdy, ale čistě mé subjektivní preference, k nimž jsem došel ze zkušeností. Nebo mi byly nacpány do genetického kódu, aniž bych se o ně prosil. 

Preferuju atmosférické motory. Mají lineární křivky a vydrží všechno. Nemám rád turba. Dokonce se nebojím pronést kacířskou větu, že turbo do auta nepatří. Výjimku tvoří vysokoobjemové diesely a závodní aplikace. Mám rád kompresory. Neskutečně mě baví zvuk, který se z nich line, a mám rád i charakteristiku křivek výkonu, který kompresor dokáže vyrobit. 

Nemám vztah k luxusním autům. Rád se v nějakém svezu, občas je fajn si ho i zařídit, ale po jeho vlastnictví vůbec netoužím. Nekupuju si praktická auta. Považuju je za nudná. A to i když do nich výrobce nacpe velký motor s pěti turby, nebo naopak ultra moderní diesel se spotřebou jednoho litru na cestu z Prahy do Brna.

Za nejlepší design aut považuji ten z let 1963 – 1973 plus mínus nějaký rok. Je to vcelku mainstreamová preference, ale tak to zkrátka je. Co mě na těchto autech nebaví, je technika. Jako první hodlám zprznit ElCamino, protože design je skvělý, ale technika by mě otravovala.

Obdivuju počátky automobilismu, neskutečné nadšení a práci dědů, kteří s tím, co máme dnes, začali. Ale tady nemám ani ambici se svézt. To, co stvořili, je hezké na koukání a tím to pro mě končí.

Je mi smutno z downsizingu a nesmyslných ekologický předpisů a nařízení. Správný motor začíná šesti válci. Výjimku tvoří závodní aplikace, tam může být válců méně.

Na druhou stranu mám vcelku rád elektrická auta. A to přesto, že si neumím představit svět bez osmiválce. Baví mě technická jednoduchost, zástavbová čistota a možnost si „natankovat“ ve vlastní garáži.

Se svými auty (a někdy i s těmi cizími) si povídám. Když se jim povede nějaký obzvlášť podařený kousek, nenápadně je plácám po palubní desce (když je chválím bezprostředně), nebo po zadku (když je chválím dodatečně).  Mám obavu, že až se auta naučí mluvit, budu obviněn ze sexuálního obtěžování (za zmíněné plácání po zadku), za diskriminaci, protože neplácám všechna auta stejně, a z rasismu, za preferenci určitých barev vozů.

Cokoli, jen ne nuda

Oslím můstkem se dostávám k tomu, jak vnímám auta jiných lidí a jejich majitele. Zkušenosti mě dovedly k tomu, že pokud někdo v první větě o svém autě prohlásí něco, jako je nízká spotřeba, pohodlí, ticho, praktičnost nebo užitná hodnota, bude se jednat o auto, které mě nezajímá. Tím nechci říct, že je nutně špatné. Ale já bych ho nechtěl. Já si kupuju auta kvůli výrobě šklebu ve tváři. A ten nevyrobíte ani nízkou spotřebou, ani pohodlím, ani praktičností. V těchto parametrech totiž auta na výrobu šklebu totálně propadají. 

Abychom nezakecali závěr. Pokud k autům nemáme vztah, neříkají o nás nic. Ale protože jste dočetli až sem, vztah k nim máte. Říkají o nás, co chceme od života, a to doslova. Je to něco z následujícího: pohodlí, luxus, klid, praktičnost, společenský status, zábava a adrenalin. Kombinovat smíte jen dva termíny. A jaké že auto řídíte, anebo byste řídit chtěli vy?