Po stopách čtyřdvéřových kupé

Fenomén čtyřdveřových kupé, který znovuobjevil kreativitu designérů, se naplno prosadil začátkem nového milénia. Většina lidí si pod tímto pojmem představí především Mercedes-Benz CLS. Není se asi čemu divit, byl to právě úspěch modelu CLS, který přesvědčil zástupce konkurenčních automobilek, že tohle je ona pověstná díra na trhu, kterou musejí zaplnit a uždíbnout si ze zajímavého zákaznického potenciálu. Od té doby se slovem kupé označují prakticky všechny automobily, které mají třeba jen náznak splývavé zádi. Máme tu čtyřdvéřová kupé, která mají pět dveří a jsou tudíž více liftbackem než čímkoli jiným. Máme tu SUV kupé, které nemají s karosářskou variantou kupé asi pranic společného. Móda a marketing mají přednost a nám nezbývá, než se s tím smířit. Dnes se však nebudeme trápit současností, nýbrž se mrkneme kousek do minulosti. Mercedes-Benz CLS totiž nebyl, navzdory všeobecným představám, tím prvním čtyřdvéřovým kupé.

60. a 70.léta

První, kdo rozšířil myšlenku čtyřdveřového kupé, byl Rover. V roce 1958 představil světu nový model P5. Jednalo se o vcelku standardní sedan, luxusnějšího pojetí, který však v otázce designu ničím zvláštním nevyčníval. Pod kapotou jste mohli najít třílitrovou řadovou šestku, uvnitř celkem fajnový interiér, ale jinak nic zvláštního. To se změnilo o čtyři roky později, když Rover přišel s modernizovanou variantou Mark II. Kromě klasického sedanu uvedl Rover na trh i sportovněji pojatou verzi Coupé. Ptáte se, co všechno se oproti výchozímu sedanu změnilo? Inu, nic moc. Auto bylo stejně dlouhé i stejně široké. Hlavní rozdíl byl ve výšce, kdy kupé verze přišla o zhruba 6,5 cm. Zároveň se ztenčily B sloupky a linie střechy měla klesající tendenci. Podle dnešních měřítek bychom jej mezi čtyřdvéřová kupé asi nezařadili, tehdy to však bylo poměrně originální řešení.

Celou filozofii dotáhl ještě o kousek dál nástupnický model P5B. U něj je ta svažující se linie střechy a celkově sportovnější pocit mnohem zřetelnější. A napomáhal tomu samozřejmě i vidlicový osmiválec pod kapotou. P5B má v historii anglického automobilismu pevné místo a čtyřdvéřové kupé tomu jistě napomohlo. On Rover byl průkopníkem i v pozdějších letech. Při pohledu na model SD1 pojímám podezření, že vývojáři Audi při návrhu A7 koukali právě do Anglie.

90.léta

Od konce Roveru P5B trvalo zhruba dvacet let, než se někdo pokusil oprášit tuto zajímavou koncepci čtyřdveřového kupé. Stalo se tak v roce 1993. Znovuzrozená značka Bugatti měla po (relativním) úspěchu EB110 velké oči. Tehdejší majitel, Roman Artioli, si předsevzal, že vytvoří ten nejlepší luxusní sedan na trhu. Obrátil se na Giorgetta Giugiara, aby mu vymyslel ten nejpompéznější automobil, jaký svět ještě neviděl. A přání se splnilo, když na ženevském autosalonu strhli plachtu z modelu EB112. Byl to tehdy celkem šok. Nikdo nevěděl jestli tomu má říkat kupé, sedan, či snad fastback. Celkový tvar vozu byl natolik odlišný, že se nevešel do žádné škatulky. Já však myslím, že jej s klidem můžeme označit jako čtyřdvéřové kupé. Tento pětimetrový vůz s tříprostorovou karoserií byl poháněn šestilitrovým dvanáctiválcem. Celých 456 koní a 650 Nm putovalo na všechna čtyři kola skrze manuální šestikvalt. Navzdory všeobecnému nadšení, které panovalo okolo představení tohoto automobilu, skončil celý projekt naprostým fiaskem. Bugatti na tom nebylo dobře finančně a zkrachovalo. EB112 bylo vyrobené v pouhých pěti kusech (respektive ve dvou, tři další byly sestavené ze zbývajících náhradních dílů) a pak umřelo v zapomnění. Čas od času si ho však můžeme připomenout. Občas bývá jedno k vidění na monackých silnicích, jak se v něm projíždí jistý Gildo Pastor, majitel automobilky Venturi. Je vyvedené v elegantní černé a plně schopné pohybu. Kde je konec těm ostatním, těžko říct. Asi bych se nedivil, kdyby byly uskladněné ve známé brunejské garáži snů.

Občas se mluví, jako o zástupci čtyřdveřových kupé, také o Nissanu Leopard Y32 z raných devadesátých let. Prý vykazuje nápadné znaky, které jej řadí do této skupiny vozů. Nevím jak vám, ale mně přijde spíš divný, než jako kupé. Ale třeba to vidíte jinak.

Milénium

Teprve po roce 2000 začala obliba čtyřdveřových kupé rapidně stoupat. Jak jsme si řekli na začátku, bylo to především díky Mercedesu CLS. Nicméně ten nebyl první ani v novém tisícíletí. Předběhla jej totiž japonská Mazda s modelem RX-8. Pro mě osobně je tohle auto, které splňuje onu třídní definici asi nejlépe. Ukryté a protisměrné zadní dveře maskují, že RX-8 je ve své podstatě klasický sedan. Svalnatá silueta v relativně kompaktním balení zase hlasitě vykřikuje do světa, že je sportovním autem. Chybějící B sloupek jasně odkazuje na sportovní modely. Jenže z pohledu automobilové faktografie je to skutečně typický tříprostorový sedan. Myslím, že ani netřeba připomínat, jaký zajímavý motor pohání tento neobyčejný vůz. Tohle auto je originál každým coulem. V roce 2003 (o rok dříve než CLS) to byla právě Mazda, která oživila myšlenku čtyřdveřového kupé.