Peugeot Partner Tepee Outdoor: Praktický frikulín

Po dlouhé době se mi do rukou opět dostalo pořádné praktické auto. Ne že bych měl něco proti ostrým sporťákům, nebo luxusním kočárům. Jen dávám přednost co nejvýhodnějšímu poměru ceny vůči nabízeným schopnostem. Tak se stává, že zatímco mí kolegové bezmezně obdivují britského aristokrata, já slintám nad předváděčkami puristického Dusteru, které svojí cenou atakují hranice absurdity. Když jsem zjistil, že se mi v kalendáři objevil test Peugeotu Partner, měl jsem všechny důvody k radosti. Původně čistě praktický model jde ve stopách předchozí generace a kromě schopnosti přepravit dvě europalety v užitkové verzi, nabízí alternativu v podobě třech autosedaček a víkendového nákupu u verze Tepee. Jak už to u novinářských kusů bývá, testovaný vůz byl nabitý výbavou a na boku se skvěly odznáčky ‚Outdoor‘, značící obdobu obchodního názvu Scout u Škody. Francouzskou dodávku ‚fplný‘ jsem přebíral s nadšením a bez odkladu se podělím o to, jak dlouho mi dobrá nálada vydržela.

Hned na první pohled je patrné, že tohle není klasická dodávka hodinového manžela. LED pásky denního svícení ve světlech, matně šedé plasty kolem nárazníků doplněné o stříbrné imitace krytů podvozku a slunce odrážející metalíza jsou jasným poznávacím znakem lifestylové verze. Celkové proporce působí přímo gargantuovsky. Oproti první generaci, která spíše připomínala Xsaru s botníkem místo kufru jde o opravdovou dodávku. Poněkud nevyváženě působí nízko se svažující příď, na kterou navazuje vysoké čelní sklo ale jinak je díky paketu Outdoor z nudné dodávky celkem zajímavý vůz. Dobrý dojem kazila maličká kolečka obutá na plechových discích s trapnými poklicemi. Sada z hypermarketu za čtyři stovky udělá designu lepší družbu než narychlo spáskovaná víka od popelnic. Na druhou stranu jestliže si z celého exteriéru mohu stěžovat jen na ošklivé poklice, pak musím konstatovat, že se celek velice povedl. Oproti bezpohlavní německé nebo asijsky vyhlížející Fordově konkurenci jde o skutečného fešáka s koňskou dávkou francouzského šarmu.

Dobrý dojem z exteriéru se do kabiny dostal pouze částečně. Pracoviště řidiče je přehledné, zejména co se týče klasických ovládacích prvků. Řadicí páka obývá malý poloostrov čnící z palubní desky, volant je nastavitelný ve dvou osách a sedačka dokáže svojí variabilitou uspokojit potřeby všech humanoidních forem života. Vyloženě pochválit musím opěrku hlavy, která skutečně podpírá temeno při dlouhých cestách. Trochu mě zklamaly materiály. Ačkoliv šlo o nejdražší provedení, palubní deska byla z laciných tvrdých plastů, které jednoznačně upomínaly na účelové zařazení základního modelu. Dokonce i příplatkové prvky jako volič kontroly trakce, či dodatečné úložné systémy byly na omak tvrdě plastové. Nemám nic proti robustnosti a nezničitelným povrchům. Ba naopak právě pro tuto svatou trojici budu bránit Duster až za hrob. Matematicky nadaným jedincům jistě došlo, že jsem napsal trojici a ne dvojici. Peugeotu totiž schází poctivé provedení. Třeba taková kapitánská opěrka přední sedačky. Je z nezničitelného materiálu a robustností oplývá natolik, že by ji nepřekousl ani notně rozladěný grizzly. Bohužel je tak trochu fórově přidělaná šroubkem velikosti M6, který funkci strukturálního elementu bere s typicky francouzskou nonšalantností. Zkrátka, viklá se zde více věcí, z toho některé vypadají, mračím se na tebe piknikový stolečku, že brzy upadnou.

Jestliže řidičovo místo se nese ve znamení předvídatelné praktičnosti, zbytek kabiny je doslova explozí nápadů na zlepšení života posádky. Úložné prostory jsou všude, kde by vás to napadlo a pár jich najdete až náhodou, či s pomocí manuálu. Ostatně když jsem se do manuálu, standardně dodávaného ke každé testovačce, chtěl podívat, musel jsem si jej nejdříve najít. Hru na schovávanou umí Peugeot perfektně. Vždy když objevíte další tajnou poličku, zapomenete na tu z minulého pátku. O přihrádkách za palubní deskou před řidičem jsem již kdesi četl a úložné boxy pod nohama cestujících taky nejsou nic nového, ale vyklápěcí box na střeše zavazadlového prostoru mi vyrazil dech. Popravdě nechápu, proč takovou věc nemá každé auto. Vezl jsem si domů šestici hrníčků, které by cestu v prázdném zavazadelníku nepřežily. Situace, která by skončila trapným vysvětlováním strážníkovi, proč mám mezi nohama keramiku tak byla v zárodku odvrácena. Na samostatnou kapitolu by vydal i labyrint poliček skrytý pod panoramatickou střechou. Zkrátka jestliže slintáte nad praktickými vychytávkami a zažíváte orgasmické návaly nad každým chytře umístěným držáčkem na kelímek, je verze Tepee Outdoor přesně pro vás.

Konečně se dostávám i k motoru. Pod kapotou se tísnila naftová přeplňovaná šestnáctistovka o výkonu 120 koní spřažená s šestistupňovým manuálem. Zvukový projev je zvenku l ehce industriální a PD generace motorů TDI oproti němu působí jako dvanáctiválcová limuzína. Jízdní projev je ale jiná káva. Přeposilované řízení s dlouhým převodem, dostatečný výkon a příjemně malý poloměr otáčení dělá z macaté skříně na kolečkách od piana překvapivě svižného městského predátora. Proplétat se provozem je až perverzní radost. Plyn, spojka a brzdy fungují jako v městském voze a nemalý půdorys jako by se zázračně vytratil. Tuhle technologii muselo PSA licencovat od pánů času, protože všude kolem je spousta místa, ke spolujezdci aby člověk zavedl interkom a přesto je vůz svižný obratný a nebojím se říci i mrštný. Malou vadou na kráse je nemalá slepá skvrna, vyvolaná hranatým půdorysem a krátkým zadním převisem. Kupodivu jsem na tento hendikep přišel až na dálnici, kde jsem nechtěně vytlačil světle modrou Fabii do odbočovacího pruhu. No co, v Brandýse je přece taky hezky, že? Obratnost v provozu skvěle doplňuje fenomenální komfort. Ten se přímou úměrou zlepšuje s obsazeností vozu. Zkrátka je to malý náklaďáček, čím víc toho vezete, tím lépe se všem jede. Na palubě Peugeotu jsem si skutečně oblíbil takové ty kulaté retardéry, které se snad ze strachu ze zlých pirátů shlukují před každou druhou Pardubickou křižovatkou. Partner je prostě neregistruje. Kdybych v padesátce přejel plechovku od piva, udělalo by to více hluku než ignorace žlutého bochánku. Za tohle si Peugeot zaslouží jednoznačnou pochvalu.

Před samotným závěrem bych rád zavedl řeč na příplatky. Právě opatrná volba v konfigurátoru dělá všechen rozdíl mezi předraženým křápem a fantastickým autem. Jak postupovat? Na motoru rozhodně nešetřete. Naftová šestnáctka je přesně to co chcete a nenechte si namluvit opak. Má tu správnou porci výkonu a zábavně točivý projev stojí za každou z třiceti tisíc korun. Na barvě bych klidně šetřil a pořídil bych základní červenou, v bílé přeci jen vypadá jako fleetová dodávka. Vyřádit se můžete v interiéru, ale právě tyto položky příplatkové výbavy skýtají minové pole předražených cetek. Zatímco dodatečné airbagy jistě v případě nehody vydají za desetinásobek hodnoty požadovaných financí, grip kontrol zcela bez zájmu vynechte. Nastavitelná kontrola trakce jen trapně imituje Land Rover a díky absenci pohonu všech kol ani nedává smysl. Parkovací asistent je tou volbou, kterou se vrátíte odškrtnout ve zděšení nad finální cenou. S krabicí půdorysu obdélníku se perfektně parkuje a tak sada čidel na zadním nárazníku pozbývá významu. Vyhřívaná sedadla jsou vzhledem k dieselu pod kapotou nutností a vlastně ani nestojí nijak závratnou částku. Zato dvouzónová klimatizace, jenž byla v testovaném exempláři rozbitá a bez přestání otravně vrčela, je celkem zbytečná a na poměry auta i dost předražená. ‚Pack děti‘ v podobě pochybných stolků, které nejmenovanému kolegovi zůstaly v ruce, klidně přeskočte a ani síťka do kufru není nezbytná. Velikou diskuzi se svým kontem zažijete nad příplatkovou prosklenou střechou. Berte ji. Je boží, má čtyři malá okýnka, stropní odvětrávací konzolu, která vypadá jako vesmírný osvěžovač vzduchu a především disponuje zábavným hlavolamem v podobě záhadně propojených poliček pod stropem. Právě tohle udělá z obyčejné dodávky rodinný raketoplán. Položku ‚ostatní‘ s klidem přeskočte a do výbavy dle finančních možností zvažte packet ‚viditelnost‘ a vzhledem k účelnosti vozu bych doporučil tažné zařízení. Pokud jste se pečlivě drželi mých instrukcí, vezete si domů rudý kousek s akční ceníkovou cenou 482 200 Kč, což vzhledem ke kvalitám vozu vede v komplikované vymýšlení, kterak popsat výhodný nákup bez explicitního označení nevěstky.

Peugeot Partner Tepee je ve verzi Outdoor pověstný frikulín. Dokáže přepravit čtyřčlennou rodinu i s požadovaným počtem bicyklů, či jiného sportovního náčiní, přičemž navenek působí dojmem aktivního života v souladu se soudobým trendem. Především ale naloží stavebniny na chatu a bez potíží spolkne pětičlennou rodinu i s invalidním vozíkem, chodítkem a nesmyslným množstvím haraburdí. Zajímavé je, že auto nejlépe funguje, když je plné. V ideálním stavu na sedadle spolujezdce živě konverzuje manželka s kamarádem vzadu. Za řidičem si na piknikovém stolku rozloží počítač trucující puberťačka sledující Monster High a do toho se mezi sedadly plete neposedný Jack Russel. Neexistuje rozumný způsob, jak využít všechny úložné prostory, které se neustále zjevují jako pověstná komnata nejvyšší potřeby, aby vzápětí zase upadly v zapomnění. Naftová šestnáctistovka spolu s fantasticky pohodlným a čitelným podvozkem umí přesně to, co od francouzského rodinného auta čekáte a navrch přidá porci mrštnosti více než dostatečné, ke kroužení kolem vítězného oblouku. Tohle auto žeru. Nabízí maximum funkcí a užitné hodnoty za minimum peněz, a kdyby bylo o něco poctivěji sešroubované dohromady, prodával bych teď svoji levou ledvinu. Že bych se konečně dostal k něčemu, co dokáže racionalitou koupě ohrozit Duster?

Pro koho se hodí:

Pokud posuzujete auta poměrem cena/pohodlí/užitná hodnota, pak jste nejspíše minuli stránky francouzského výrobce. Partner jen stěží hledá konkurenci.

Pro koho se nehodí:

Jezdíte pro rohlíky driftem? Strávili jste loňské léto nacvičováním meziplynu? V debatě o X6 tajně sníte o koupi? Pokud jste alespoň na jednu otázku odpověděli kladně, hledejte raději dál.

Technické údaje:

Motor: čtyřválec turbodiesel 1 560 cm3
Výkon: 120 koní při 3 500 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 1 750 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 174 km/h
0-100 km/h: 11,4 s 
Průměrná spotřeba (euro): 4,4 l/100 km 
Cena: od 433 400 Kč (Outdoor 1.6 eHDI/120k)

Druhý pohled

Na rozdíl od Adama nepatřím k vyznavačům levných a spartánských vozů, takže jsem se na ježdění s ‘civilní dodávkou’ nijak zvlášť netěšil. Vlastně jsem se netěšil vůbec a záměrně jsem nechal většinu testu na starosti právě Adamovi. Ale v těch pár dnech, které jsem s Partnerem Tepee Outoor strávil, došlo k něčemu zvláštnímu. Mě to auto nejenže začalo dávat racionální smysl, začalo se mi dokonce líbit. Tedy, ne vzhledově – v tomto ohledu nedávný facelift Partneru příliš nepomohl – ale svým celkovým charakterem. Interiér sice kvalitou materiálů a zpracování stále dává najevo svůj dělnický původ, ale díky spoustě výbavy navíc, prosklené střeše a pohodlným sedačkám se už necítíte jako v dodávce. Podvozek sice nevyhraje žádné ceny za zábavu na okreskách, ale díky měkkému odpružení skvěle zvládá větší nerovnosti. Jediným opravdu ‘dodávkovým’ prvkem Partneru je tak řízení s převodem zvícím parníku. Ale nejlepší na tom všem je motor. Točivý, s překvapivě příjemným zvukem a spoustou síly. A s převodovkou, která jde sice tak trochu ztuha, ale je přesná a vlastně je docela radost s ní pracovat.

Především je ale Partner jednoduše obrovský. Pokud máte zkušenosti jen s jeho první generací, budete překvapeni tím, jak velké auto to je – a to zejména zevnitř. Za cenu rodinného kombíku nižší střední třídy tak dostanete vnitřní prostor velkého MPV, za které byste museli zaplatit nesrovnatelně větší sumu. Právě poměrem cena/praktičnost si Partner získal moje opravdové uznání.