Toyota MR2 W30: S rykem motoru v zádech

Můžeme si to říct na rovinu. MR2 třetí generace je tak trochu ošklivé kačátko. Její design je přinejmenším nevyvážený a oproti předchozím generacím se ani netěšila takové oblibě. Vynahrazují to její jízdní vlastnosti? Nebo dostojí své reputaci a stane se hrobem příliš ambiciózního řidiče? Nezbývá než to zjistit na vlastní kůži.

Člověk občas k některým věcem přijde jako slepý k houslím. Stačil jeden příspěvek o tom, že bych si někdy chtěl projet MR2, a o pár dní později (když jsem už sám zapomněl, že jsem takovou touhu projevil), mi ve zprávách přistála nabídka na vyzkoušení.

Měl jsem perfektní podmínky užít si MR2 tak, jak ji inženýři stvořili. Tedy bez střechy.

A nejenom na projížďku, ale dokonce na několikadenní zápůjčku! Tomu se nedá říct ne. Zejména, když vás zrovna opustilo vaše první auto a na dvoře i v srdci zbývá prázdné parkovací místo. Není na co čekat, šup pro Toyotu!

Vzal jsem si ji k sobě první říjnový víkend. Počasí mi mimořádně přálo (tehdy jsem si naivně myslel, že jde o jeden z posledních pěkných víkendů, ale po nákupu Miaty se ukázalo, že pěkný víkend je kdykoli, kdy se rozhodnu vyvenčit kabriolet), takže jsem měl perfektní podmínky užít si MR2 tak, jak ji inženýři stvořili. Tedy bez střechy. Během brzkého odpoledne jsem se setkal s Martinem, který se uvolil mi Toyotu půjčit, a po krátké instruktáži zahrnující zejména postup složení a natažení střechy a upozornění, abych byl na čerstvě zajetý motor hodný, jsem se mohl začít proplétat páteční dopravou směrem z Brna.

První dojem byl nejspíš až moc silný a smíšený, abych vám ho popisoval. Mezi nadšením z toho, že sedím v něčem, co má motor za mými zády, a podivováním se nad výškou ostatního provozu, se ozvalo šeptání: „Sedíš ve žlutým roadsteru, se žlutými sedačkami, nemyslíš, že přišel čas na coming out?” V záplavě dojmů jsem zaznamenal jednu obří výhodu auta bez střechy. Pokud se potřebujete v zácpě někam procpat, k tomu, aby vás někdo pustil, stačí jediná věc. Ohlédněte se. Nebylo člověka, který by nepokynul a nepustil mě, když jsem se na něj s prosíkem otočil. Funguje to i u dalších kabrioletů.

Po útrpné cestě z města jsem se konečně dostal na venkovské okresky a s velikým respektem k údajné vražednosti MR2 jsem začal zkoušet, co na tom je. A věřte mi, než se začal dostavovat ten příjemný pocit, že takhle nějak bych do té zatáčky měl najet a že když tady aplikuju plyn, tak Toyota ochotně zbytek zatáčky dokrouží s příjemnou akcelerací, docela to trvalo. Chceš do zatáčky rychle? Hm, radši brzdi až k apexu a pak na to šlápni. Po delší době přece jen došlo k vzájemnému porozumnění a z nesnadné jízdy po zakroucených silničkách se stalo něco, co by se dalo připodobnit tanci. Vzhledem k tomu, že jsem nejspíš lepší tanečník než řidič, to asi nebylo tak ladné, jak si v hlavě maluju. Nejspíš jsem to ani nedělal správně, každopádně zážitek to byl silný.

Během víkendu jsem měl kromě ježdění spoustu času se na MR2 i jen tak dívat. Čtenáři, kolika z vás se líbí třetí generace MR2? Zvedněte ruce! No tak, nemusíte se stydět. Nikdo? Ani tam vzadu? Přiznejme si, že moc krásy nepobrala. V jejím designu je něco nevyváženého. Zepředu vypadá jako žába, kterou má každou chvíli někdo zašlápnout.

Automaticky sedíte v ideální řidičské pozici, skoro jako podle příručky.

Zadní část nejspíš někdo nakopl, ještě když byla hliněným modelem, a ve snaze zakrýt škody pak přimodeloval jakýsi černý dekl, který efekt nakopnutého zadku ještě prohlubuje (nebo spíš navyšuje?). Ale pak se podívejte na profil. Žabí příď i nakopnutý zadek tvoří celek, který člověku připomene kapesní supersport a vypadá dobře.

Kladné dojmy převažují i uvnitř. Nastupování je sice podobné oblékání vážně těsných kalhot, ale po usednutí jako by se kalhoty zvětšily na přesně takovou velikost, jakou potřebujete. Automaticky sedíte v ideální řidičské pozici, skoro jako podle příručky, a koukáte na titěrnou kapotu. A co vidíte, když se z pozice řidiče supersportu rozhlédnete kolem sebe? Na mysli mi vytanuly vzpomínky na Corollu. Interiér je totiž typicky toyotí, nenajdete tu nic zbytečného a všechny ovládací prvky jsou umístěny přesně tak, jak byly v Toyotách našich předků a jak jsou v Toyotách dnes. Jedinou výjimkou jsou madla dveří, která velice nápadně připomínají odpadové trubky z PVC. Nejspíš měly umocnit pocit ze spartánského interiéru. No, myslím, že odpadová roura vám dostatečně napověděla, jaký to má efekt…

A co MR2 a běžný život? Že nepůjde o vhodný vůz pro rodinu, je nejspíš jasné. Najdou se tu vůbec nějaké odkládací prostory? Vejde se někam krosna? Nebo snad kufr? Za sedačkami se nachází prostor, kam byste bez větších problémů uložili dva běžné batohy. Ale pokud jde o převážení větších zavazadel, tak vás MR2 zklame. Třetí generace postrádá prostor vzadu za motorem a prostor vepředu je, taktně řečeno, stísněný. Podívat se můžete na fotku níže a uvidíte, že pod krytem s nápisem Midship Runabout se s rezervou nic moc dalšího neukryje.

Další věcí, která mě na MR2 štvala, je střecha. Kdybych nadával na mechanismus, nebylo by to fér. Střecha už měla svá nejlepší léta za sebou, takže je logické, že stahování a natahování vyžadovalo opatrnost a bylo poněkud nekomfortní. Ale o to nejde. Že je potřeba střechu sundat a zajistit, je samo o sobě otrava. A při jízdě se střechou nahoře dostanete pocit, že jste ve vážně malém autě.

Když si to shrneme, je MR2 víceméně ošklivá, nic do ní nenaložíte a ještě k tomu vás bude otravovat manipulace se střechou. Ale pokud se na ni podíváte pohledem řidiče hledajícího auto k zábavnému životu, všechny tyto zápory mažou jízdní vlastnosti. Kdykoli se s ní půjdete projet, skončíte přinejmenším za hranicí kraje, a pořád vás to bude bavit. Motor si nechá líbit skoro všechno a ani s vražedným podvozkem to dle majitele není tak horké, pokud má správné obutí. Prostě a jednoduše, je to tak nějak v pořádku. Nebýt tak zhýčkaný velkými auty a ovlivněn vědomím, že přece jen občas musím vozit větší věci než tabulku čokolády, vážně bych si to dokázal představit. Prozatím budu ctít jeden ze ‚zákonů‘ Autíčkáře a žít s Miatou. Ale k MR2 se určitě jednou rád vrátím. A pokud chcete i vy zakusit, jaké je prohánět se s motorem v zádech, úplně stejnou MR2 si můžete najmout na víkend. Je totiž jedním z vozů, které půjčuje NC auto v Brně, http://brno-autopujcovna.eu/.

A moc pěkné fotky nám udělal Josef Vyškovský! Díky!