Když jsem psal náš poslední test minulé generace Opelu Insignia, dlouze jsem se zamýšlel nad tím jestli může mít smysl kupovat si velké auto zkrátka jen proto, že je velké. Uvažoval jsem nad tím proto, že pro mě bylo vážně těžké najít nějaký jiný důvod, proč si Insignii koupit. Nebohý velký Opel se totiž dostal do nezáviděníhodné situace – jeho vlastní stájový kolega, Opel Astra, ho dokázal převálcovat snad ve všech ohledech. Nejen modernější výbavou, která by se tak nějak dala očekávat, ale také jízdními vlastnostmi a dokonce i vnitřním prostorem. Insignie tak zůstávala jedním z posledních reliktů “starého Opelu”. Nebo vlastně přesněji, starého General Motors, protože politika a konstrukční postupy amerického koncernu se na Opelu výrazně podepisovaly. Nebylo to auto, které byste mohli označit za “špatné”. Jen bylo těžké najít nějaké opravdu dobré důvody, proč si koupit zrovna Insignii a nikoliv některého z jejích konkurentů.
Teď tu je ale generace nová, která má všechno změnit. Má navázat na proměnu, kterou prošel celý Opel (a celé GM) v posledních letech. Má být přitažlivější, lépe jezdit, nabídnout moderní výbavu, dokonce umožnit Opelu konkurovat luxusním značkám. A je také dost možná posledním Opelem, plně vyvíjeným v režii GM, předtím, než automobilka z Rüsselsheimu přejde do rukou francouzského koncernu PSA. Stane se po dlouhé době vozem, který Opelu umožní postavit se velkým hráčům?
Aby Insignia mohla uspět, potřebuje mnohem víc než jen být dobrým autem. Musí porazit zavedené a oblíbené konkurenty ve své třídě, a musí to udělat nějak jinak než jen cenovým podbízením se. Sedany a kombíky vyšší střední třídy bojují o svůj stále se zmenšující podíl na trhu nejen se sebou navzájem, ale i s rostoucí konkurencí ze strany prémiových značek a také samozřejmě čím dál populárnějších SUV a crossoverů. Na to je potřeba skvělé auto, auto, které je něčím výjimečné.
Taková je třeba Mazda6, náš oblíbený vůz téhle kategorie, který si získává oddané stoupence díky jízdním vlastnostem, úsporným atmosférickým benzínovým motorům SkyActiv a působivému designu. Nebo v našich končinách až nekriticky uctívaná Škoda Superb, která boduje především prostorem, pohodlím a celkovým dojmem velkého vozu. Ať už potřebujete prostorný taxík nebo limuzínu, či se chcete opájet majestátem svého auta, je Superb auto pro vás. Renault Talisman vás zase ukonejší svým francouzským luxusním šarmem a VW Passat sází na technicistní preciznost.
Kde to nechává prostor pro Insignii? Minulá generace sice nebyla vyloženě špatným autem, ale také jste na ní těžko hledali něco doopravdy výjimečného. Po vizuální stránce působila poněkud amorfně, na jízdních vlastnostech bylo cítit, že je o pár metráků těžší než většina konkurence a vnitřní prostor byl z nějakého důvodu mnohem stísněnější, než by naznačovaly vnější rozměry. Navíc interiér opanovalo ergonomicky nepříliš šťastné “moře tlačítek” a jásat nemohli ani spořivci, neboť vysoká hmotnost se projevila i na spotřebě. Typickým důvodem pro koupi Insignie se tak stalo to, že šla obvykle pořídit levněji než konkurence.
Nová generace ale působí úplně jinak už od prvního pohledu. Designéři z Rüsselsheimu se očividně nechali okouzlit dnes tak moderním trendem "čtyřdveřových kupé". Zřejmě však neměli na více karosářských variant buďto rozpočet, nebo chtěli zákazníkům zjednodušit výběr, a tak se rozhodli spojit vizuálně přitažlivou variantu s nízkým profilem a praktický liftback do jedné verze. A výsledek je docela působivý. Insignia vypadá se svou rozmáchlou linií střechy a nízkým profilem dravě a dynamicky. Díky masivním vnějším rozměrům (s délkou těsně pod 4,9 m se Insignia blíží vozům jako je Mercedes třídy E nebo BMW řady 5) a troše chytrého kouzlení s prostorem se přitom podařilo vytvořit uvnitř dostatek prostoru. Na zadních sedadlech ho sice rozhodně není tolik jako v Superbu a oblíbencem taxikářů se Insignia asi nestane (možná s výjimkou ještě obrovitějšího kombíku), ale rozhodně už nemáte pocit nepoměru mezi vnitřními a vnějšími rozměry, který byl tak patrný u předchozí generace.
Interiér teď navíc působí vzdušně a moderně – nový styl s důrazem na horizontální linie a nižší spodní hrana oken společně potlačují dřívější dojem, že vás chce palubní deska zavalit. Zmizelo také “moře tlačítek”, které bylo nahrazeno moderním systémem infotainmentu. Ten sice stále nepatří po ergonomické stránce mezi úplnou špičku – nutnost přecházet mezi jednotlivými sekcemi přes tlačítko "home” je poněkud otravná – ale ve výsledku se používá docela příjemně a dělá z Insignie uživatelsky mnohem příjemnější stroj, než jakým bývala.
Možná ještě důležitější je ale fakt, že se i přes značný nárůst vnějších rozměrů podařilo ušetřit pořádný kus hmotnosti. Tam, kde předchozí generace působila nápadně těžkopádným dojmem, dala by se ta nová bez přehánění popsat jako “lehkonohá”. Stále se tak docela nevyrovná Mazdě6, která (zvláště v benzínových variantách) jako by na poddajně odpruženém zavěšení tančila nad silnicí a hýčkala cestující jízdou jako na obláčku. Přesto však Insignia mění směr s dříve nevídanou pohotovostí a agilitou, doplněnou zároveň o velmi komfortní odpružení – zvláště když tlumiče nastavíte do pohodlnějšího režimu Tour, dokáží vás od silnice izolovat stejně podobně jako Mazda6 nebo povedenější verze Superbu.
Ve srovnání s Mazdou zde tak trochu chybí onen pověstný pocit spojení mezi řidičem a jezdcem. Insignia není tak docela auto, které byste vzali na projížďku po vašich oblíbených okreskách jen proto, abyste se projeli – ale většina zájemců o velký rodinný liftback nemá svou oblíbenou okresku, a pokud se na zakroucených silnicích ocitnete z nezbytnosti, můžete si to pořád docela dobře užít. A kdyby pod kapotou trůnil lehčí motor než těžký naftový dvoulitr ale třeba lehká benzínová patnáctistovka turbo, mohl by být výsledný dojem ještě příjemnější.
Pozitivní dojmy navíc podtrhuje jeden zásadní detail, známý už z minulé generace. Insignia totiž opět dostala příplatkové ergonomické sedačky, které se mohou chlubit certifikátem německé asociace ortopedů. To by patrně mělo znamenat především to, že vás z nich nebudou bolet záda, v reálu je ale důležité zejména to, jak dokáží být pohodlné a zároveň vás perfektně podržet v zatáčkách. Dalším zásadním detailem výbavy jsou adaptivní LED přední světlomety. Pokud nemáte zrovna oči jako kočka, představují obrovské zlepšení proti (v této třídě zatím stále běžnějším) xenonům.
Verdikt
Nová generace Insignie představuje ve srovnání s tou předchozí skutečnou revoluci. Není to sice auto, které by dokázalo oslnit jedinou “superchopností”, ale nabízí velmi působivou kombinaci mnoha různých talentů. Není tak řidičsky skvělá jako Mazda6, ale je skoro tak dobrá – a turbomotory jejích benzínových verzí budou pro většinu řidičů příjemnější než točivé agregáty Mazdy. Nepřekonatelná není ani v komfortu jízdy, porazit jí může jak již zmíněná šestka, tak některé verze Superbu s podvozkem DCC. Není také nejprostornější, nemá největší zavazadlový prostor, nejbohatší výbavu ani nejmodernější technologie.
Ale téměř v každém ohledu je "těsně pod vrcholem". V rámci celé třídy patří k modelům, které jsou řidičsky nejpříjemnější a zároveň je neobyčejně pohodlná. Nabízí spousty prostoru vpředu, dostatek vzadu a rozměrný kufr, přístupný navíc pohodlně díky karoserii liftback. Má dobře fungující LED světla a fantastické sedačky. A infotainment sice není tak skvělý jako u vozů koncernu VW nebo u Mazdy, ale pořád patří k tomu lepšímu, co můžete potkat.
To všechno může znít jako vítězství rozumu nad nadšením, racionální volba pro člověka, který nemá odvahu jít do extrému. A asi to tak je. Ale také se na to můžeme dívat, že coby "všestranný kompromis” by Insignia mohla být nejlepším autem ve své třídě. Možná dokonce je - ale abychom si byli jistí, musíme ještě vyzkoušet pár dalších variant.
Technické údaje
Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 956 cm3
Výkon: 170 koní (125 kW) v 3 750 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1 750 – 3 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Provozní hmotnost: 1659 kg
Maximální rychlost: 226 km/h
0-100 km/h: 8,7 s
Kombinovaný spotřeba (udávaná): 5,2 l/100 km
Cena (2,0 CDTI): 689 900,- Kč
17. listopadu 2017, 08:23
0
Jenom na okraj, testovaný auto je liftback. Mazda6, Talisman nebo Passat jsou sedany a věřte mi, pokud má někdo konkrétní zájem o liftback, sedan vůbec není v hledáčku. Konkurence Insignie je vlastně jenom Mondeo a Superb.
18. listopadu 2017, 11:50
0
Dobrá poznámka, vlastně je to i vysvětlení, proč si Konzern drží paralelně k Passatu i Superb.
18. listopadu 2017, 00:00
0
Za ty peníze je to docela zajímavá volba. Dost dobře si to umím představit místo Talismanu, který se mi mimochodem dost líbí. A to k autům od kosočtverce moc sympatie obecně nemam. Inu místo prasátu i superba už si to moc představit neumím.