Nová Škoda Kodiaq aneb Mnoho povyku pro tři točítka

V posledních dvou dnech česká média žijí premiérou nového Kodiaqu, který se ukázal v berlínském tunelu. Mimochodem, prostor Tunnel U3 je skutečná podzemní stanice metra, která však nebyla ke svému původnímu účelu nikdy využívána. Dnes se zde konají výstavy a různé kulturní akce, a pokud budete mít možnost se tam na nějakou vypravit, určitě to udělejte, místo je to velmi zajímavé. Ale zpátky ke Kodiaqu. 

Hned jak v 7 hodin večer spadlo informační embargo, začaly se weby a sociální sítě plnit obrázky tunelu, jímž přijíždějí Kodiaqy ve světlech reflektorů. Snad stejně často se však objevoval ještě jeden záběr – tři chromovaná kolečka vedle sebe, opatřená jednoduchým displejem. Ano, jde o otočné ovladače klimatizace, které na vás v případě, že jste teď dva dny neleželi v komatu, určitě taky někde vyskočily. Jedni je vynášejí do nebes, druzí se s trochu jedovatým komentářem pozastavují nad tím, že z celého auta jsou tím největším highlightem tři točítka (která jsou navíc v autě už dávno). 

To samozřejmě nejsou, ale tak trochu i jsou. Představují další důkaz o tom, že  cesta k displejovému ovládání úplně všeho se počíná klikatit a dost možná se zastaví úplně. Nedělám si samozřejmě iluze o tom, že displeje zmizí ze světa a vrátí se panely čudlíků (na něž jsme mimochodem v jejich přebujelé podobě – vzpomeňme třeba facelift Opelu Astra v roce 2012 – nemálo nadávali). Nedávalo by to pražádný smysl. Displej je nejen levnější na výrobu, ale také mnohem flexibilnější, co se týče aktualizací celého systému, přídávání  funkcí a tak dále. Jenže odtud potud. A právě klimatizace je tím pověstným jablkem sváru, středobodem konfliktu mezi zastánci a odpůrci „digitalizace“ interiéru auta. 

Osobně se hlásím do týmu odpůrců, i když nijak radikálních. Nevadí mi displej, dokonce ani v té podobě, jaká je teď nejčastější a jakou předvádí i nový Kodiaq, tedy vytrčený nad palubní desku. Ne že by obrazovka nešla do zbytku auta zakomponovat elegantněji, ale asi mě to neuráží. Jsem dokonce ochotná uznat, že i klimatizaci lze ovládat skrz jedničky a nuly, když se to navrhne chytře a nechají se jí samostatná, dostatečně velká a hlavně stále viditelná “netlačítka” třeba někde na spodním okraji obrazovky. Ale co naplat – točítko je točítko. Tohle točítko je navíc docela fikané, takže dokáže víc věcí najednou, přičemž přepínat mezi nimi můžete tím, že ho zmáčknete. Je to elegantní řešení a ještě se příjemně používá, jak už jsme si mohli vyzkoušet třeba v aktuálních Land Roverech. 

Vlastně se tedy ani trochu nedivím, že inkriminovaná tři kolečka způsobila pozdvižení. Jízdními dojmy zatím nemůžeme sloužit, takže poznatky z designu a interiéru rozmázneme o to víc… Koneckonců, přesně tohle jsou věci, které nakonec člověka dokážou nejvíc otrávit, pokud nefungují podle jeho představ. Mizerné ovládání klimatizace, nestabilní a padající systém, možná ještě nekvalitní hudba, to všechno jsou sice malé všední starosti, rozčilovat se s nimi ale budeme dnes a denně. 

Další důležitou malicherností, kterou musím na interiéru nového Kodiaqu vypíchnout, je ústup klavírního laku. Ani nevím, kdy jsem naposledy psala test, v němž by nezazněl hejt na tento prokletý materiál, který vypadá čistý přesně dvě vteřiny po vyleštění. Navíc se přiznám, že mě příliš neoslovuje ani ve své čisté podobě. V kabině Kodiaqu je celkově plastu méně než dřív a ten, který tu zůstal, je většinou matný. 

Líbí se mi, že kožené čalounění zůstalo kožené a projednou jsme si mohli ušetřit marketingové povídání o tom, kolik zvířátek zachráníme díky veganskému materiálu vyrobenému z petflašek. Nic proti recyklaci, chraň bůh, ale dokud ta zvířátka konzumujeme, můžeme stejně dobře použít jejich kůži na něco hezkého. Pro všechny, kteří se mnou nesouhlasí, má Kodiaq v nabídce moc pěkné vlněné potahy se zajímavou texturou a příjemné na dotek. 

Last but not least, nový Kodiaq je zase o něco větší. Ano, jsem náturou vetešník, milovník prostoru a zapálený převažeč vzduchu. Navíc mám v rodině další tři takové. Nejradši bych jezdila v dodávce, ovšem přiznávám, že do města to není nejpraktičtější a komfort taky leckdy pokulhává. Kabina Kodiaqu je obrovská a kufr ještě větší. Bez třetí řady sedaček má 910 litrů, a to i když je druhá řada posunutá až úplně dozadu. A kdybyste je sklopili, dostanete neskutečných 2105 litrů. Neumím si představit, jak by museli vypadat pasažéři, kteří by si za sebe nesedli. Škodovka prostě ví, co na její fandy platí.  

V tunelu metra se přirozeně žádné testovací jízdy nekonaly, musíme se tedy spokojit se suchými číselnými informacemi o plánovaných pohonech. Úplně poprvé se bude Kodiaq prodávat jako plug-in hybrid s benzinovým motorem 1.5 TSI. Pokud se povede tak jako Octavia (čest její památce), máme se nejspíš na co těšit. Na elektřinu by měl ujet přes 100 kilometrů a baterii lze stejnosměrným proudem dobít z 10 na 80 procent za 25 minut, což zní velmi dobře. Kromě PHEV budou v nabídce dva benzíny, z toho jeden mildhybridní, a dva diesely. S manuální převodovkou už se nepočítá, ke všem motorizacím se bude dodávat DSG. 
Přepracovaný má být i adaptivní podvozek, vylepšena full LED matrixová světla a jistě toho bude mnohem víc, ale to si necháme na později – až nasajeme první jízdní dojmy. 

Snad jsem se nenechala příliš oslnit těmi reflektory, ale nový Kodiaq se mi zatím líbí. Navzdory tomu, nebo možná právě proto, že nepřináší nic přelomového, jen trochu vylepšuje stávající formu. Zvenčí vypadá vlastně dost podobně jako dřív, je jen svěžejší a neokoukaný. Navíc mi přijde, že mu ta neokoukanost nějakou chvíli vydrží – výhodou jemných evolucí a přiměřeného konzervativismu je totiž lepší odolnost vůči zastarávání. Ani ta svítící maska zde nepůsobí tak agresivně jako u elektrického kolegy, a barva Bronx Gold Metallic by byla jednoznačně moje volba. Asi se docela těším, až se projedu. 

Co na Kodiaq říkáte vy? Máte rádi točítka? Klavírní lak? A jak jste na tom s převážením vzduchu?