načítám data...

Geländewagen z devadesátek a hledání nadčasovosti

Zapomeňte na řeči o starém železe. Jestli je pravda, že život začíná ve třiceti, tohle auto právě ladí formu před startem.

zobrazit celou galeriiBazarový snílek: Geländewagen z devadesátek a hledání nadčasovosti

Géčko podruhé během dvou týdnů? Zkuste to vydržet, slibuju, že pak s ním dám zas na nějakou dobu pokoj… 

V nedávném článku o aktuální generaci G-wagenu jsem projevila touhu svézt se v nějakém ze starších kousků. Zajímalo mě, jestli je rozdíl v jízdních vlastnostech skutečně tak propastný, jak občas slýchám. A protože se mi poštěstilo, byl by hřích a hrubá neslušnost nabídky nevyužít. Tím pádem by byl ovšem hřích a neslušnost nepodělit se s vámi o dojmy, dokud jsou ještě teplé.

Foto: Viola Procházková, Autíčkář.cz

Pojďme si napřed udělat krátký výlet do historie, protože zrovna v případě tohoto netypického Mercedesu je docela zajímavá. Nápad na schopný terénní automobil se ve firmě Daimler-Benz zrodil už v létě 1969, a následovalo jednání s rakouskou společností Steyr-Daimler-Puch AG o možné spolupráci. Vizí bylo vozidlo, které by fungovalo stejně dobře v terénu i na silnici, což byl v offroadovém pravěku nápad vskutku revoluční. Do genetického poolu pro  šlechtění nového modelu věnoval Mercedes svůj Unimog, Puch zase terénní “ještěrku” Haflinger a náklaďáček Pinzgauer. Oficiální potřesení rukou proběhlo roku 1972, necelý rok nato vznikl první dřevěný model a další rok provozuschopný prototyp. 

Foto: archiv majitele

Není zcela jisté, v jakém konkrétním okamžiku se do vývoje vložil Muhammad Rezá Pahlaví, íránský šáh a rovněž významný akcionář firmy Daimler-Benz. Některé prameny uvádějí, že samotný vývoj započal na jeho popud, jiné ho dosazují na scénu až v momentu, kdy se už v projekčních kancelářích rýsoval slibný výsledek. Dnes se automobilka o tomto kamarádšaftu z pochopitelných důvodů příliš nešíří, Mercedes třídy G však dost možná spatřil výrobní linku právě díky tomuto blízkovýchodnímu vůdci. Rezá Pahlaví sledoval pokroky ve vývoji s takovým optimismem, že si budoucího teréňáku pro svou armádu objednal rovnou dvacet tisíc kusů. S takovou vyhlídkou se dyzajnovalo a plánovalo mnohem líp, to dá rozum, a hvězda Geländewagenu začala prudce stoupat. Zároveň bohužel postupně pohasínala ta šáhova, neboť Irán spěl mílovými kroky k revoluci a vladař roku 1978 na poslední chvíli odpilotoval svůj Boeing 707 do exilu. Z megalomanské dodávky tedy sešlo, nicméně auto bylo v zásadě hotové a roku 1979 ho automobilka představila veřejnosti. 

Foto: Viola Procházková, Autíčkář.cz

Modelová řada 460 byla dostupná ve verzi s kratším nebo delším rozvorem a taky jako kabriolet. Měla rámovou konstrukci, tuhé nápravy s vinutými pružinami, působivé nájezdové úhly, zkrátka všechno, co je třeba pro bezproblémový průchod nejtěžším terénem. Původně mělo géčko poháněnou zadní nápravu s připojitelným předkem a uzávěrkou mezinápravového diferenciálu, na přání jste mohli dostat i uzávěrky diferenciálů na přední a zadní nápravě. 

Nikoho nepřekvapí, že auto ihned vzbudilo pozornost ozbrojených složek, a první géčka se brzy rozjela do celého světa od Argentiny až po Švýcarsko. Začátkem osmdesátých let si ho pro svou návštěvu Německa vybral papež Jan Pavel II., k tomu se přidaly úspěchy v dakarské rally, z níž si posádka Jacky Ickx a Claude Brasseur odvezla vítězné vavříny. Hned v prvních letech tak Géčko zadělalo na hvězdnou kariéru.

O auto, které představovalo dost jedinečnou kombinaci terénních schopností, prestižní značky a určité bizarnosti, se pochopitelně začala zajímat i jiná klientela, než jsou vojáci, zemědělci a nimrodi. Vedení automobilky si toho včas všimlo a začalo nabízet štědré prvky výbavy, které k odolnosti přidávaly uživatelský komfort, například posilovač řízení, klimatizaci, automatickou převodovku, přídavné topení, elektrické ovládání oken, centrální zamykání a tak dále a tak dále. Rostla i nabídka barev laku a dekoru interiéru. 

Foto: archiv majitele

Do devadesátých let vstoupilo Géčko už jako luxusní vůz s jasným statusovým významem. Modelová řada 463, uvedená na trh roku 1990, měla trvalý pohon všech čtyř kol se třemi uzávěrkami diferenciálů a místo spartánské kabiny budoár s koženými křesly a obložením z ušlechtilého dřeva. 

Právě z této zlaté éry pochází zelené Géčko, jímž jsem měla možnost se krátce projet. Rok výroby 1992, karoserie s kratším rozvorem, na první pohled tak nedotčené, jako by právě vyjelo z fabriky. Plazím se okolo a obdivuju vypíglované díly podvozku, které zub času ochutnal jen tak aby se neřeklo. Podíl na tom má jistě fakt, že auto většinu svého života strávilo ve Španělsku. 

Klika, za kterou beru, když chci nasednout, je fakt úplně stejná jako u aktuálně prodávaného Géčka, a úplně stejně musím třísknout dveřmi, aby se zavřely. Musím uznat, že Mercedes dokáže pečovat o konzervativismus svých zákazníků s náležitou pozorností k detailu. 

;

Soukám se za volant a hned si všímám dalších známých jevů. Tak třeba výhled ven. Kapotu mám jako na dlani, rohy karoserie jsou spolehlivě označené tykadly blinkrů, prostě navlas stejné panorama jako u moderní verze. Pak jsou tu samozřejmě tři tlačítka pro uzávěrky diferenciálů, které u 463 již patřily ke standardní výbavě, a parádní kožená křesla s područkami. Téměř třicet let služby na nich zanechalo výraznou patinu, ale nic víc, žádné otrhané cáry, jaké potkávám i v mnohem mladších autech. Před řemeslnou úrovní zpracování kabiny nelze než smeknout.

Foto: archiv majitele

Nejvýraznějším rozdílem mezi starým a novým géčkem je tak řadicí páka, kterou dnes najdete pod volantem, a volant samotný. Tenhle svými rozměry připomíná kormidlo a přirovnání vlastně celkem sedí i co do pocitu z řízení. Nové géčko má řízení hřebenové s elektromechanickým posilovačem, tady ještě najdeme starší šnekový typ. Přesnost tomu samozřejmě odpovídá, a i když rozhodně nemám problém udržet auto na silnici (jak občas zlí jazykové o starém Géčku tvrdí), umím si představit, že manévrování v uličkách velkoměsta už by mohla být docela výzva. Na druhou stranu musím dát třicetiletému autu k dobru fakt, že s obřím volantem se pomalý převod řízení zvládá o něco líp. S moderním malým volantem se něco nakroutíte.

Foto: archiv majitele

Benzinový řadový šestiválec s jednobodovým elektronickým vstřikováním má výkon 167 koní a je to nejsilnější motor, jaký jste si pod kapotu mohli poručit. Naskakuje na první požádání, fóry prý dělá jen občas, když je zahřátý. Ve výletním tempu, jímž brázdím silničky středočeského kraje, vyniká jeho příjemný zvuk i povedená souhra se čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Ta už by měla nárok na mírnou únavu životem, přesto řadí poslušně, hladce a bez váhání. Světla svítí, stěrače stírají, všechno funguje na jedničku, zbývá tedy už jen jedna věc, o které se musím zmínit, aby byl dojem kompletní. 

Tuhá přední náprava. Áno, to je ta hlavní věc, která by měla starému géčku hodit Panhardskou tyč pod nohy a nekompromisně ho ocejchovat jako uskákaný drncající krám. Inu, jistý rozdíl tu je, to musí uznat i člověk ve stavu akutní zamilovanosti. Neodpružená hmota navíc přináší vyšší stupeň kodrcavosti i do přední části vozu a nedělám si velké iluze ani o gripu předních kol, jakkoli ho během testovací jízdy nemám příležitost ani ambice zkoušet na limitu. Na měkkých terénních pneumatikách mi ale míra komfortu tam, kde jsem čekala bolest a utrpení, přináší příjemné překvapení. A co je velmi milé – po sjezdu ze silnice na polňačku se pocit z jízdy zásadně nezmění, pořád to jenom ‚trochu drncá‘. Žádná tragédie se tedy nekoná. Dokonce si umím představit, že za volantem strávím stovky a tisíce kilometrů na cestě za poznáváním dalekých krajů. Jen to bude chtít zahrádku na střechu (tahle krátká verze má kufr spíše víkendového typu) a trochu bezohledné odvahy. Já vím, auto má jezdit, ale dávat tomuhle opečovanému kousku čočku někde v poušti by mi možná přece jen přišlo trochu žinantní. I když by to bezpochyby zvládl se ctí.

Foto: archiv majitele

Verdikt

Zkusím teď odhlédnout od drogových dealerů, snobů, tuningových úchylností a nevkusných bodykitů. Geländewagen je auto, jehož obrázek by klidně mohl ilustrovat encyklopedické heslo ‚nadčasovost‘. Za čtyři dekády, co existuje, se samozřejmě změnil víc než dost, ale jeho charakter je pořád stejný. Ten zestárnout nemůže, spíš zraje, získává patinu, zkušenosti, svým způsobem další hodnotu. Podobně jako u hodinek jisté značky nebo plnicího pera jisté značky je rok výroby úplně fuk. 

Koukněte se na Autofrc, kde je tenhle pěkný exemplář momentálně na prodej. Myslím, že ten, kdo dá autu nový domov, rozhodně nebude litovat.








 

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Csaba
16. září 2020, 13:02
0

450t. Kč je po čertech hodně peněz, přesto bych netvrdil že tohle géčko tu hodnotu nemá. Vypadá (a vzhledem ke svému stáří obzvlášť) velmi pěkně, zachovale a udržovaně a s normálním způsobem provozování a servisování bude jezdit určitě dalších třicet let. :) Seděl jsem v dlouhé verzi jednou, na autosalónu kdysi dávno a dodnes si pamatuju jak jsem byl nadšen z té rustikálnosti, bytelnosti a "mechaničnosti". Jen jediná věc mi "vrtá hlavou" a to v inzerátu uvedená aut. klima, protože na fotkách vidím jen manuální ovladače ventilace bez tlačítka AC. Na druhou stranu, když to má šíbr a el. okna ta klima tak nezbytná možná ani není. :)

reagovat
Jimi
16. září 2020, 13:55
0

Kompresor klimatizace to má, i trubky jsou v motorovém prostoru vidět, ale v starších MB se to zevnitř rozeznává hůř … :)

Csaba
16. září 2020, 14:04
0

Já upřímně přiznávám že jsem fotky mot. prostoru nijak blíž nezkoumal. :)
A je fakt že když jsem si na mobile.de vyhledal géčka 1990-1995 s klimou, měly ovl. ventilace stejné jaké jsou v tomhle.
Prozradíš jak se tedy ta klima zapíná hned nebo to bude Tvůj vánoční dárek pro čtenářskou obec? :)

beastar
16. září 2020, 19:48
0

Tlacitko AC tam mas mezi posuvnikem a koleckem teploty vzduchu. Mercedesy to tak maji, meli jen casem misto obrazku krouzku a sipek pribylo klasicke AC. Ten prepinac vypadal i s tou diodkou dalsich skoro 10 let stejne. Jeste po tom, co tenhle jester sjel z linky. Pozdeji se presunulo nahoru, tak jak ten interier trochu narostl.

Csaba
16. září 2020, 20:02
2

Já měl za to že tři šipky za sebou tvořící kruh znamenají vnitřní okruh ventilace. Není to tak že (například) přepnutím nahoru se zapíná klima a přepnutím dolů ten vn. okruh? Teď mě napadlo že M-B to má fakt jinak než drtivá většina výrobců, známej měl masařku a tam se klima "schovávala" za zkratkou EC místo (obecně používaného) AC nebo sněhové vločky... A tuším že i ta dioda svítila "opačně", tj, když svítila, tak klima byla vypnutá (pokud se pamatuju správně). Skoro se až nabízí zlidovělá otázka: "Povedze, Kefalín, čo Vy si predstavujete pod takým pojmom absurdný?" :-)

beastar
16. září 2020, 20:32
0

Jo pokud si dobre pamatuju ona to je kolibka. Opravdu to zapima i klimu. Ono automaticka klima v te dobe bylo neco pro S klasse a 7er. Jinak tlacitka a i Bmw melo z dnesniho pohledu dost divny man.ac. Sice vlocka, ale dnesni 20 letity kluci uz by mohli tapat.

vojtacz
17. září 2020, 07:38
1

Svítící tlačítko značící, že je klima vypnutá má i Vito (cca kolem roku 2005), v Saabu to mám podobně. Na tlačítku je nápis "AC Off" takže svítí - vypnuto. Je to jenom o zvyku.

Irwinek
17. září 2020, 08:13
1

Svítící tlačítko klimy značící její vypnutí je už ve Volvu 960 r.v.1995, a možná i u starších

Jimi
17. září 2020, 08:50
0

vypadá to tak, že asi tak od půlky 90-tek se tu symboliku už snaží všichni sjednotit ...

Fa
Fandatik
17. září 2020, 10:40
0

Jde o to aby spolujezdci věděli, že na nich řidič šetří a vypnul klimatizaci

beastar
17. září 2020, 11:33
1

Davas tim najevo, ze mas klimu, ale setris zivotni prostredi tim, ze ji nepouzivas. Snizena spotreba to maji zabicky rady.

Irwinek
17. září 2020, 11:52
0

Tak určitě :-D než jsem sehnal nový výparník, jezdil jsem bez klimy a spotřeba byla nemlich stejná :-D
malý motor by to asi poznal, ale 2,5 l už je to celkem jedno, jen při plném tahu si klimu odpojí :-D

Ol
Old White Dog
21. září 2020, 20:06
0

To na obrázku zakroužkované tlačítko je skutečně jen vnitřní recirkulace. Klima se pouští i reguluje tím modrým otočným ovladačem vlevo. Jako automatická byla klima prezentována pravděpodobně proto, že neměla jen ON/OFF, ale i regulaci výkonu. Dnes si pod tím představíme trochu jiný systém, ale tomuto je hold přes 30 :)

Ol
Old White Dog
21. září 2020, 20:09
0

Jinak Mercedesí logika (a nejen jejich, jak tu čtu) je podle mě správná. Všechno, co v tom autě je, má být puštěné a jen když není, je třeba na to upozornit. Kontrolka ukazuje na něco nestandardního :)

Ondřej
16. září 2020, 13:24
9

Když jsem jako "manažer" dostal po 9ti letech služby pobídku abych si pořídil nový služební vůz bylo mi naznačeno abych zamířil do autosalonu ŠKODA apod. Vzal jsem rozum do hrsti a místo klasiky v podobě ovce v "dýzlu" jsem za méně peněz pořídil W463 300TD ročník 1997. Cena byla nižší než základní Octavie. A já si to auto i přes jeho mnoho much nemůžu vynachválit. Máme stejnou barvu. Zvuk nekonečna v podobě posledního pořádného dieselu od MB mě každý den naplňuje jistotou, že to byla dobrá volba. I přesto rozumím, že 90% lidí nechápe v jaké jezdím krabici a proč. Jako správná venkovská lopata si v ní často připadám nepatřičně, ale neměl jsem a asi už nebudu mít lepší služebák. V terénu kam občas musím je to pohodový dříč a uzávěrky a redukci jsem musel použít snad jen jednou. To auto prostě jede a jede. A co mě ještě hřeje u srdce je mimo praktičnosti, která je mimochodem ve finále lepší než jsem myslel, jeho původ. Tedy nadneseně z části RakouskoUherský.. :-)

reagovat
beastar
16. září 2020, 19:49
0

Nedivim se. Dobra volba.

mariov8
17. září 2020, 09:43
1

G 300 Turbodiesel je dnes asi nejlepší nápad z výrobní řady W463. Logicky ty auta jako ojetiny nejsou. Jsou dokonce dražší než podstatně novější a silnější, leč servisně ukrutně drahé G 400CDI. Tichá závist v nejlepším slova smyslu! Je potřeba ocenit i tolerantnost zaměstnavatele a svobodu volby...

Viola Procházková
17. září 2020, 19:50
0

To je super. Kéž by byli všichni zaměstnavatelé takhle benevolentní a všichni zaměstnanci takhle nápadití.

beastar
16. září 2020, 19:51
7

Vyborne si to napsala. Ostatne jako poslednich x clanku. Tohle je presne ten jiny styl psani, ktery odlisuje vas gang od toho z vedlejsiho bloku. A paradni auta. Sem rad ze tomu venujes pozornost a prostor.

reagovat
Tomino
16. září 2020, 21:31
0

Souhlas, máš pravdu. Paní Viola píše parádně. Musím ale říct, že jsem k tomu dospěl až časem, ze začátku mi její články až tak moc sympatické nebyly, ale postupně jsem úplně změnil názor. Přijde mi to jako vyvážený mix profesionality, čtivosti a vtipných vsuvek. Fakt se mi to líbí. A za mě má i plusové body v používání přechodníků, skoro nikdo to už dnes nepoužívá, nebo to neumí. Sice z hlediska ČJ maličkost, ale je to prima. Takže, Zlokočko, díky :-)

bitner
16. září 2020, 21:55
0

Sefova je fakt dobra. Cestin ji neni cizi, pise pekne a vtipne. Stylem mi to pripomina Posledni aristokratku.

Viola Procházková
17. září 2020, 19:52
0

Teda pánové, teď jste mě tak dojali, že jsem z toho skoro nesvá. Díky za uznání, fakt mi udělalo radost.

ratan groch
16. září 2020, 21:15
1

KED NECHCE HORA K MOHAMEDOVI TAK MUSI IST MOHAMED K HORE.

Nedavno sme tu v jednom clanku riesili preco je tu tak malo, vlastne takmer ziadne zeny. Riesenie by pritom mohlo byt jednoduche. Mozno pre Violu, mozne aj pre Autickara.

Cely moj napad vychadza z toho, ze tvoje clanky, Viola, patria k tomu najlepsiemu co tu mozem citat. Kedze si zena, tak by si zrejme mohla pisat o autach pre zeny. A kedze tu ziadne nie su, tak potom na weboch pre zeny. Ved predsa takmer polku vodicakov maju zeny. A hoci bude dost tem, ktore zeny zaujima viac nez auta, tak je sprostost si mysliet, ze auta nezaujimaju vobec ziadnu. A mozno by ich bolo prekvapivo vela, keby mohli citat clanky, ktore su pisane zenou pre zeny. Trochu menej prilnavosti na hrane a priebehu krutiaceho momentu a namiesto nich veci, ktore na autach my muzi nevidime alebo nechceme vidiet.

Urcite je v Cesku vela silnych zenskych webov a neviem ci niektory vobec skusil otvorit takuto temu pre zeny. Co si pamatam, tak maximum zeny v autosvete bolo, ze Cvancarova ukazovala vystrih v Autosalone.
Ano, je treba trochu posurfovat, najst vhodne weby, ziskat kontakty na key players a dohodnut si zo 10 stretnuti, ale potom by si uz zase iba pisala a zrazu mala aj radovo viac citatelov, teda citateliek.

A uz sa len dohodnes, ze budes tvorit clanky pre nich alebo sa ti dokonca podari nejako prelinkovat svoje clanky s Autickarom.

Myslim, ze sme vsetci radi, ze ta tu mame, ale zas je ta skoda iba pre nas.

reagovat
krab
17. září 2020, 13:37
2

Opravdu nadčasový auto s parádním motorem, příjemným zvukem, takový se může dědit v rodině a bude furt jezdit, když se tomu dá rozumná údržba... Fajn recenze jak tu psali už kolegové. Byl to určitě bezva nápad sehnat majitele a jít se v tom svézt.

reagovat


Poslední komentáře

Poslední inzeráty

BMW Řada 5 E39 528i  1999
BMW Řada 5 E39 528i

1999 rok výroby
198 koní výkon
2 793 ccm objem

Cadillac SLS  1997
Cadillac SLS

1997 rok výroby
300 koní výkon
4 500 ccm objem

Lincoln Continental limouzine Bradford Coachworks 1978
Lincoln Continental limouzine Bradford Coachworks

1978 rok výroby
250 koní výkon
7 500 ccm objem

Dodge Charger Policejní verze 5.7 hemi 2012
Dodge Charger Policejní verze 5.7 hemi

2012 rok výroby
400 koní výkon
5 700 ccm objem

Ford Excursion 7.3 V8 TD POWER STROKE 4x4 8mí 2000
Ford Excursion 7.3 V8 TD POWER STROKE 4x4 8mí

2000 rok výroby
279 koní výkon
7 300 ccm objem