Mazda6 Skyactiv-D150: Zraje jak víno

Pokud nás čtete pravidelně, asi už jste si mohli všimnout, že máme docela v oblibě produkty japonské Mazdy. Po nemastné a neslané druhé polovině devadesátých let, kdy v její nabídce hrály prim modely 626 (GF), 323 (BJ), Premacy, či MPV, v novém miléniu hirošimská automobilka našla svou tvář. První šestka, trojka, sportovní kupé RX-8, to všechno byla auta, která byla radost řídit. A tahle radost z pohybu přetrvala naštěstí až do dnešních dní. Mazdu máme rádi i z toho důvodu, že kráčí svojí vlastní cestou a nedbá trendů moderní doby, jako je třeba downsizing. A to je hrozně milý přístup. 

Vlajkovou loď Mazdy, model 6, jsme měli v testu již několikrát. A vždy se nám zamlouvala. Zajímavý vzhled, který nezestárnul ani po 7 letech na trhu. Charakterní atmosférické motory a velmi dobrý podvozek, to všechno jsou vlastnosti, které dokáže ocenit snad každý automobilový nadšenec. Skoro by se chtělo ptát, k čemu další test, když už o ní bylo řečeno snad vše. Šestka na podzim prodělala již druhý facelift, zbrusu novou generaci tak můžeme očekávat nejdříve za dva roky. S vrcholným zážehovým motorem a nejvyšší výbavou se svezl před pár týdny Adam a byl nadšený. Já jsem si k testu přebral základní diesel v nejnižší výbavě Challenge a docela mě zajímalo, co všechno se za tu dobu, kdy jsem jezdil šestkou naposledy, změnilo. Proto nečekejte dnes klasický velký test. Tentokrát se zaměřím na detaily. 

Popisovat nějak zvlášť design asi nemá cenu, protože tam se mnoho změn neudálo. Vepředu se maličko upravil nárazník a posunula se chromovaná linka okolo nasávacího otvoru chladiče. Typická červená metalíza dostala o chlup jiný odstín a je blyštivější než kdy dříve. A to je asi všechno, co se změnilo. Ani mé trénované oko nedokáže rozklíčovat více odlišností. Musíme se přesunout do interiéru, protože právě tam facelift úřadoval nejvíce. 

Jestli se u Mazdy dříve něco opravdu kritizovalo, byl to právě interiér. A právem. Když v roce 2012 šestka přišla, interiér byl oním slabým místem. Nepříliš vzhledné plasty začaly vyluzovat nepěkné zvuky dřív, než by bylo majitelům po chuti. Infotainment byl takovou parodií na moderní a uživatelsky přívětivý systém. Část těchto problémů se vyřešila při první modernizaci v roce 2016, ale pořád tam zůstaly drobnosti, které otravovaly život, jako třeba nevalné odhlučnění od kol. Jak je na tom nejnovější vydání šestky? Inu, velmi dobře. Interiér je na první pohled o hodně lepší. Jednoduchý design a velmi kvalitní zpracování, to je hlavní charakteristika modernizovaného vnitřku. Zmizel pocit “papírových dveří”, všechno je o chlup bytelnější a festovnější. Potěší i detaily jako měkčený středový tunel, takže vás netlačí tvrdé plasty do kolene ani na opravdu dlouhé cestě. A co ten kritizovaný akustický komfort? Tady zaslouží Mazda velkou pochvalu. V této oblasti totiž japonští inženýři opravdu zapracovali. Už vás nebude bolet hlava na dlažebních kostkách či při rychlejší jízdě po D1. Šestka se tak rázem zařadila mezi špičku své třídy, co do odhlučnění. Nejslabším místem interiéru tak zůstává především infotainment. Ten se totiž prakticky nezměnil od roku 2013, kdy se prvně objevil v menší trojce. Ne, že by nefungoval, nebo se špatně ovládal. Naopak logika ovládání, pomocí otočného kolečka, je skvělá a intuitivní. Jen to uživatelské prostředí již notně přesluhuje. Není příliš rychlé a grafické osvěžení by rozhodně neškodilo. Ale to je taková malá piha na kráse jinak velmi povedeného vnitřku. 

Téměř v každém článku, který pojednává o nových Mazdách, se dočteme, že pokud se rozhodnete koupit Mazdu, tak jedině s benzínem. Ano, dává to smysl, protože zážehové jednotky z rodiny Skyactiv fungují báječně. Mají příjemný projev, jsou spolehlivé (na jednom dvoulitrovém Skyactivu jsem osobně natočil přes 160 tisíc kilometrů a motor je pořád v dobré kondici) a pokud jste nezapomněli, jak se pracuje s atmosférou, umí být i dostatečně svižné. Ale především jsou až pozoruhodně úsporné. Benzín prostě má co nabídnout. A o problémech prvních dieselových Skyactivů jste jistě již také něco slyšeli. To všechno hraje proti naftě. Jenže Mazda se dieselu zatím nevzdává, neustále jej vylepšuje a já tu před sebou mám tu nejnovější verzi. Takže, jaká je? Může vůbec něčím zabodovat proti skvělým benzínům? Kupodivu ano. 

Přestože to vypadá, minimálně podle základních parametrů, že se diesely od uvedení na trh nezměnily, opak je pravdou. O něco málo se zvýšil kompresní poměr (ze 14 na 14,4:1), dostalo se na AdBlue, změnila se specifikace olejů a upravila se regenerace filtru pevných částic. Říkáte si, že změny jsou příliš marginální na to, aby se mohly nějak výrazněji projevit? Opak je však pravdou. Pamatuji si, že v původní verzi vznětového Skyactivu jsem se nejčastěji pohyboval někde za sedmilitrovou hranicí spotřeby a níž to příliš nešlo. Realita nyní? I v náročném, čistě městském, provozu ukazoval palubní počítač spotřebu okolo 6 litrů. Když se člověk hodně uskromní, tak se okreskách zvládne pohybovat i pod pět a přes 7,5 l jsem tam za testovací týden neviděl ani jednou. To není vůbec špatné. Zajímavý je i projev tohoto naftového agregátu. Překvapivě radostně se vytáčí, omezovač přichází ke slovu v 5 500 otáčkách a dech mu nedochází ani nahoře, je pozoruhodně kultivovaný a dostatečně silný. Papírových 150 koní tam v reálu skutečně najdete. Musím přiznat, že jsem měl trochu obavy před začátkem testu, jak se dokážu s dieselem sžít, ale nakonec to bylo velmi příjemné soužití.

Verdikt 

Mazda je svá. Jde hlavou proti zdi, nebojí se vymýšlet vlastní cesty, a to je sympatické. Nejnovější vydání šestky je opravdu povedené auto, které se zbavilo většiny svých problémů z minulosti. Potěší i opravdu bohatá výbava. My jsme testovali úplně základní verzi, a přesto v ní nechyběly věci jako Head Up displej, navigace, udržování v pruzích či adaptivní tempomat. Opravdu nevím, co víc bych v autě potřeboval. Pokud vám nevadí, že vzhled vozu je již 7 let víceméně stejný, tak s Mazdou6 neuděláte chybu. Ne, není to vyloženě zábavný kombík či sedan, nebo snad dokonce auto pro radost, jak se občas někde dočtete. Je třeba uvědomit si, že stále bavíme o relativně rozměrném autě s pohonem předních kol, jehož primárním úkolem je převážet osoby a věci z bodu A do bodu B. Ale každá chvíle strávená za volantem bude svým způsobem zajímavá a uspokojivá, protože šestka děla všechny věci na silnici tak nějak správně, jak to my nadšenci máme rádi. Je to správný parťák, na kterého je spoleh. A to je zatraceně důležitá vlastnost.