Lexus LS500h: Potřebuje ještě Yakuza Mercedes?

Představte si následující scénu. Ulicí Japonské metropole projíždí konvoj černých aut. Toyoty Century dělají eskortu několika černým Mercedesům, které mají řízení vlevo. Přijíždí Yakuza. Nebylo by ale více japonské, kdyby tam nebyly německé vozy? 

Kdykoli slyším slovo Lexus, vybavím si jedno auto. Ale není to žádné hybridní SUV, kterých se znáčkem L potkáme na silnici nejvíc. Je to LS 400, kterou to vlastně všechno začalo. Samotná značka Lexus byla vytvořena začátkem osmdesátých let jako ekvivalent luxusních značek jiných výrobců, jako třeba Acura nebo Infinity. V roce 1983 pak Eiji Toyoda zadal vývojovému oddělení úkol vyrobit “nejlepší auto na světě”. A tak vznikl projekt F-1 (Flagship One) jehož výsledkem bylo LS 400. To bylo rychlejší, tišší a ekonomičtější než jeho rivalové a stalo se slušným začátkem značky. Dokonce na něj existuje skvělá reklama zahrnující rychlost 140 mil za hodinu a pyramidu ze skleniček na šampaňské. Dokáže být takhle úchvatná i aktuální pátá generace? Na to se podíváme.

Začněme zvenku. Design většiny Lexusů mi připadá trochu jak z jiného světa a je skoro až s podivem, jak dokáže vypadat vesmírně a přitom přitažlivě. A třeba taková LC500 Convertible… No, ale to zabrušuju úplně někam jinam. Když se podíváte na LS z boku, tak vám možná trochu bude vadit splývavost zádě, kde je vidět, že design ustoupil funkčnosti a prostoru pro pasažéry vzadu. To je asi jedinou vadou na kráse. Chromované lišty na tmavém autě podtrhují to, že se máme tu čest s luxusním autem a přitom nevypadají kýčovitě. To ne každý luxusní sedan umí. A pak je tu jedna věc, která mě naprosto fascinuje. Je to mřížka chladiče. No, mřížka. Vzhledem k velikosti spíš mříž. Podívejte se na ty tvary. Působí jednoduše, ale když se podíváte na její jednotlivé segmenty, tak si uvědomíte, že do toho někdo vložil zatraceně velké množství času.

Ten stejný pocit, že tady si někdo setsakramentsky vyhrál pokračuje i v interiéru. Všechna tlačítka a jejich odezva je věc, nad kterou museli inženýři strávit spoustu večerů a to, že někdo myslel i na to, aby se při točení kolečkem nastavení teploty stejně točila i čísla na displeji. To je vážně moc pěkné a je to ten smysl pro detail, ve kterém LS oproti svým konkurentům vyniká. Červený “pornoteriér” vypadá na první pohled trochu extravagantně, ale ve výsledku je na něm extravagantní pouze jediný příplatek testovaného auta, ozdobné prvky ‘Kiriko glass’ a výplně dveří ze skládaného hedvábí. Kiriko je japonský způsob ručnního opracovávání skla, kdy vznikají zajímavé lomy světla a obrazce. Můj vkus říká, že by se bez toho obešel. Ale je fakt, že je to trochu něco jiného. 

Raději se posaďme a podívejme se na to, kde si vás LS bude hýčkat. Od toho je tu přesně jedna sedačka a tou je pravá zadní. Spolujezdcovu sedačku vepředu je možné složit tak, že by jste ve vzniklém prostoru mohli pomalu tančit valčík. Displeje zakomponované v opěrkách předních sedaček se natáčí podle sklonu sedačky a když budete mít po ruce DVD nebo HDMI kabel, tak si na nich můžete v klidu pustit svůj oblíbený film a čekat než dojedete kam potřebujete. V mírném pololehu s puštěnou masáží by mi nedělalo problém celý týden trávit jen v téhle sedačce. Ale kdo by mi to auto řídil, že. 

I v pozici za volantem se ale člověk nemá vůbec špatně. Řidičova sedačka nabízí téměř stejně velké možnosti nastavení jako vpravo vzadu, akorát si u toho nemůžete poležet. Nezbývá tedy než řídit. Nad přístrojovým štítem najdeme dva otočné vypínače nastavující jízdní mód a kontrolu trakce, které působí trochu podivně a spoustě lidí budou připadat ošklivé, protože díky nim nemá kaplička s přístroji hladké a zakulacené linie, ale abych vám pravdu řekl, mně zrovna tohle nepřišlo ani nijak zvlášť hezké, ani ošklivé. Prostě to tak je a nevadí mi to. Displej se všemi ukazateli a kontrolkami jsem ale za celý týden skoro neviděl, koukal jsem totiž do HUD displeje na čelním skle, který je nejspíš tím nejlepším, jaký jsem kdy používal. Ukazuje takovou dávku údajů, kterou člověk vstřebá a dokáže upozornit i na neopatrné chodce či jiná nebezpečí na silnici.

Co se zábavně-navigačního systému týká, jsem na vážkách. V tomto ohledu nejsem úplně náročný a stačí mi, když se to umí propojit s telefonem a lze z toho telefonovat a přehrávat hudbu. Na tom, jestli si budu moct nastavit padesát nebo deset barviček podsvícení, mi moc nesejde, ale modrá a hnědá je přecijen trochu málo. Navíc ovládání navigace mi přišlo takové nešikovné a paradoxně to nebylo nutností použít touchpad, na který jsem si docela rychle zvykl a jeho haptická odezva mi nakonec přišla fajn. Je tu ale i více nedodělků, tedy spíš různých nedokonalých či špatných překladů. Takové nastavení “řidičova f. sedadla” je jedno z nich. Je to trochu škoda.

Pojďme se podívat pod kapotu. Kromě velkého krytu motoru je tu i řádka kabelů. Pod krytem se ukrývá 3,5 litrový šestiválec o výkonu 220 kW a v hybridním ústrojí nalezneme také dva elektromotory s výkonem 132 kW. Kombinovaný výkon je pak 264 kW. LS má oproti jiným hybridům z dílny Toyoty upravený pohon tak, že i při rychlosti 140 kilometrů za hodinu je schopné vypnout spalovací motor a jen tak si plachtit na elektřinu. Vypadá to promyšleně, ve městě to funguje na výbornou, problém ale nastává hlavně na dálnici. Při touze předjet se motor vytočí až do nesmyslných otáček a až pak nastává ona akcelerace. Působí to dojmem, jako by si převodovka nevěděla rady. Toto chování lze trochu omezit velice jemným ovládáním plynu, i tak ale nezmizí úplně. Až na tuto nedokonalost ale jezdí LS moc hezky. Nejlépe na mě zapůsobilo na zakroucených cestách, kde plynule polykalo každou zatáčku a působilo až překvapivě obratně. Na různých úsecích, kde se pohybuji běžně, jsem jezdil podstatně rychleji, aniž bych si to uvědomoval. Napomáhá tomu i vzduchový podvozek, který je na můj vkus naladěný příkladně, i když není až tak pohodlný jak by mohl být. Dělá ale z LS auto, které je svým způsobem i radost řídit.

Verdikt

Tak potřebuje ještě Yakuza Mercedes? Pokud bychom srovnali třídu S a LS, pak by záleželo nejspíš už jen čiště na preferencích. Lexus v mnoha ohledech (zpracování interiéru, smysl pro detail, jízdní vlastnosti, pohodlí) Mercedes předčí, ale zároveň v některých ohledech ztrácí. Tím ohledem je zejména chování hybridního ústrojí na dálnici a pak také trochu naladění podvozku, které mění komfort za ovladatelnost. Mínusem je také infotainment, který by zasloužil alespoň stejné množství péče jako všechno ostatní. V mých očích i přes svoje neduhy vítězí Lexus. Jeho design a zpracování je totiž něco, co jinde nedostanete. Takže podle mě je verdikt jasný. Bossové by si měli vzpomenout a naobjednávat si LS. I u hybridu se mrtvola do kufru v pohodě vleze…

Technické údaje

Motor: zážehový vidlicový šestiválec 3 456 cm³
Výkon: 264 kW
Točivý moment: 350 Nm 
Převodovka: Multi Stage Hybrid (CVT, 10 stupňů)
Maximální rychlost (udaná): 250 km/h
Maximální rychlost (v testu): 250 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 5,5 s 
Průměrná spotřeba: 7,1/10,6 (udávaná/v testu) [l/100km]
Základní cena testovaného vozu (LS500h AWD Elegance): od 2 900 000 Kč
Cena testovaného vozu (LS500h Superior): 4 175 000 Kč