Lexus ES300h: Nyní již vím, na co šetřím

Testování nových aut je úžasná práce. V nejrůznějších modelech jezdím svobodně celý týden, díky čemuž získávám výborný přehled o současné nabídce na trhu. Vždy na konci zkoušení ale přijde den zpětného předání vozu automobilce. Občas je dnem až veselým (to když mi nějaké auto vážně nesedne), někdy trochu smutným (když mi zase sedne), avšak většinou je dnem relativně normálním, prostě předám klíčky a mám hotovo.  

Je tomu tak proto, že na prakticky každém zatím testovaném autě jsem si dokázal najít důvody, proč ho vlastně nepotřebuji. Do testů jsem vám je nepsal, protože v nich se snažím být objektivní, zatímco příčiny, kvůli kterým jeho absenci v mé garáži přežiju, jsou čistě osobního charakteru. To ale na věci nic nemění, doposud jsem byl vždy schopný si najít subjektivní záminku pro ochotu auto vrátit. Doposud.

Jenže teď jsem dostal na test Lexus ES300h. Už když mi ho Marek přivážel do Brna, věděl jsem, že mě čeká krásný týden se smutným koncem. Ptáte se proč? To je jednoduché, je to pětimetrový japonský cestovní sedan s podle mě nejlepším hybridem na trhu — všechno aspekty, které mám rád. Jenže ani mé prvotní vzrušení se nedokázalo vyrovnat tomu, jak hluboko se mi za asi 1200 ujetých kilometrů auto vrylo pod kůži. Je perfektní a chci ho. Teď vám řeknu čím to.

U současných aut, ať už prémiových nebo mainstreamových značek, často bojuji už se vzhledem. Různá SUV umí být i hezká (třeba nedávno testované GLC), ale často jsou v mých očích vizuálně těžkopádná. Ještě těžší to mám s uchopením crossoverů, zvlášť když kombinují hned několik nesourodých karoserií (Citroën C4X). V těchto dnech ale běžně bojuji i s auty normálních tříd, jelikož mi mnohdy přijdou zbytečně agresivní nebo nabubřelá (BMW i7).  

V případě zkoušeného Lexusu jsem ale žádnou bitvu nevedl. Není u něj nutné se vzhledu přizpůsobovat a nacházet si na něm něco hezkého. Ano, design je záležitostí vkusu, myslím si však, že vůbec neudělám chybu, když prohlásím, že ES je prostě krásné. Má nádhernou siluetu, vyvážené proporce a detaily (světla, maska, zadní křídlo), které jsou tak akorát komplikované, aby celek oživovaly, ale ne přehnaně, aby rušily. Když se k tomu ještě přidá atraktivní a neobvyklá zelená barva, je to pastva pro oči.

Úplně stejně nadšený jsem z jeho interiéru. Je zpracováním i materiály dostatečně na výši, aby si mohl říkat prémiový a zároveň není nijak přeplácaný. Podívejte se třeba na jemné žíhání okolo čudlíků(!) klimatizace a rádia, vkusné hodiny vedle displeje multimediálního systému nebo hebkou texturu (umělé) kůže na palubní desce i sedadlech. Navíc pozor přátelé, vnitřek Lexusu ES nemá ambientní osvětlení, takže nevyvolává dojem kolotočů. Prostě nádhera!

K tomu je v něm tolik místa, že jsem si vůbec nevzpomněl na ještě o něco větší řadu LS. I když jsem sedačku spolujezdce posunul zcela vzad a opěradlo sklopil do polohy skoro ležmo, dozadu jsem si bez problému sedl. Kabina je i vzdušná, kterýžto dojem ještě podporují velká okna a světlé karamelové čalounění. V neposlední řadě je téměř dokonale tichá. Aerodynamika ani motor slyšet nejsou a kola hučí na většině povrchů jen vzdáleně. Úplně si dovedu představit v tomto autě jezdit denně klidně třeba do Prahy. 

Dalším důvodem mé lásky k autu je jeho pohonný systém. Legendární toyotí hybrid je v ES k dostání ve třetí ze čtyř provedení (nejmenší má malý Yaris, o něco větší pohání Corollu a plnotučný seženete v LS) s benzínovým čtyřválcem o objemu 2,5 litru a jedním elektromotorem, kteří přes planetovou převodovku (neplést s variátorem) roztáčí přední kola. Celkový výkon soustavy činí 160 kW.

Ano, to v dnešní době na cestovní sedan není nijak moc. Ale to vůbec nevadí. ES není pomalé, jen je jeho dynamika decentní, což plně koresponduje s charakterem auta. Nejsilnější je však v disciplíně s názvem provozní efektivita. Planetový automat využívá své schopnosti plynule měnit převodový poměr a nastaví vždy jen ty nejnižší otáčky spalovacího motoru, které jsou k požadované míře akcelerace či udržení rychlosti potřeba. Dovolí-li to reliéf vozovky a stav nabití baterky, zůstanou klidně i na dálnici nulové.   

Výsledkem je úžasné a na rozdíl od plug-in hybridů do zásuvky zcela konstantní číslo spotřeby. Já i s přeletem Praha-Brno-Ostrava-Brno-Praha a ježděním po městě i okreskách dokázal udržet 5.7 litru na sto kilometrů. To je u tak velkého benzínového auta fascinující! Je pravda, že jsem jezdil o něco pomaleji než normálně, ale Lexus ke klidnému cestování svým naladěním přímo vybízí. 

I podvozek mi dělal jen radost. Je pravda, že není úplně francouzsky měkký, spíš mi připomínal tuhého Němce. Tuhý ale rozhodně neznamená nekomfortní. Naopak, na pohodlí jsem si vůbec nemohl stěžovat, auto se po silnici stále pěkně nese a i když o dírách posádka ví, zážitku nepřekáží. Zároveň zvládá i s obyčejnými pasivními tlumiči solidně držet jízdní stopu.   

Jardo, zapomínáš zmínit i nevýhody, určitě Tě zaplatili! Už vás slyším. No jo, jenže já nezapomněl a ani peníze jsem nedostal. Jen jsem ty mínusy nějak nebyl schopen najít. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo dobržďování k semaforům. V rychlosti mezi 5-10 km/h se odpojí rekuperace a je potřeba pedál brzdy přišlápnout místo postupného uvolňování, což komplikuje snahu o jemné zastavení. 

Také jsem si všiml drobného nešvaru v tom, že klimatizace chrlí studený vzduch přímo na posádku místo aby kabinu ochlazovala bezprůvanově. Jenže to je vlastní snad všem japonským vozům. Jinak jsem nenašel nic, slovy nic. Veškeré další vlastnosti auta byly očividně při vývoji mnohokrát promyšlené a v továrně perfektně dotažené. 

A víte co mě ještě baví? Že celou tuto nádheru nakonec ani nekazí cena. Výrobce využívá společného základu s Toyotou Camry (což u staršího GS nešlo) a dokáže Lexus ES nabídnout od 1 366 000 Kč. Testovaná krásná verze Business Edition pak včetně příplatku za metalízu stojí 1 533 000 Korun českých. I úplně nejdražší model F Sport se vejde s rezervou do dvou. A ještě momentálně probíhá akce na skladové vozy, která třeba cenu právě verze Business Edition posílá pod 1,2 milionu korun. Jen abyste měli obrázek, připomínám, že již zmíněný mnou nedávno testovaný a menší Mercedes-Benz GLC se základním dieselem stál 2,1 milionu… 

Verdikt 

Z předchozích řádků je nejspíš zřejmé, že mi Lexus ES přímo učaroval. Je opravdu úžasný. Je důstojný aniž by byl opulentní, nabízí prostorný interiér bez cinkrlátek, vpřed ho žene vysoce efektivní pohon a má rozumně nastavený podvozek zajišťující příjemný komfort i oporu na silnici. Prakticky mu není co vytknout. Takže ano, stal se prvním novým autem, které jsem opravdu nechtěl vrátit. Až mi slza ukápla. Ale to nevadí! Já si Tě Lexusi jednou pořídím! Už jsem si nachystal prasátko.

Technická data

Lexus ES 300h Business Edition

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 2487 cm3 + jeden elektromotor
Celkový výkon soustavy: 160 kW (218 k), 131 kW spalovacího motoru + 88 kW elektromotoru, nelze sčítat
Točivý moment soustavy: neuvedeno, 221 Nm spalovacího motoru a 202 Nm elektromotoru, nelze sčítat
Převodovka: planetová, automatická
Provozní hmotnost: 1680 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 8,9 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 5,7 l/100 km
Cena základní verze: 1 366 000 Kč (Lexus ES300h Elegance)
Cena testovaného vozu: 1 533 000 Kč (Lexus ES300h Business Edition + příplatek za metalízu 30 000 Kč)
Akční cena skladového vozu: 1 199 000 Kč (Lexus ES300h Business Edition, v případě volby operativního leasingu metalíza v ceně)