Lexus RC 300h: Vůz perspektivního bezdětného muže

Jeník o motoru, podvozku a jízdních dojmech

Když mi Kuba předával hybridní malé barevné kupátko, rovnou zmiňoval, že se mi to nebude líbit. Mno… Nemýlil se, pokud bychom se bavili jen o projevu hybridního ústrojí. Když jsem téměř identický systém řídil v Ravce, nebo v Camry, neměl jsem příliš mnoho výtek. Výkonu je tak akorát, spotřeba malá, projev akusticky příjemný a nějaká odezva na plyn se v SUV nebo starosvětském sedanu příliš řešit nemusí. Ale RC je placaté kupé.

A s placatýma autama já prosím chci jezdit ostře. A ono by to šlo! Podvozek je mile vyladěný, volant je sice nekomunikativní, ale přesný, a protiprokluz jde zcela vypnout i se všemi přidruženými stabilizačními onými. Jenže ten hybrid. Čekal jsem, že mi bude elektrický motor pomáhat v malých rychlostech a celkový výkon zhruba 200 koní mne učiní nejrychlejším ve spavém pražském předvánočníám provozu. Ale nebylo tomu tak. Ani přepnutí do nejsportovnějšího módu prostě nezajistilo, abych dokázal předvídat, co všechny ty motory a baterie budou dělat. Někdy jsem stál na plynu a auto pomalu a nejistě zrychlovalo s motorem (spalovacím) vytočeným jen na tři tisíce otáček. Jindy jsem při mírném sešlápnutí plynu dostal herdu do zad a autíčko zahrabalo. Možná je to má nezkušenost, možná jsou to přehnaná očekávání, ale když on je ten zbytek auta tak fajn.

O barvách se jistě rozepíše Kuba, ale všimli jste si toho interieru? Asi ne, na fotkách nevypadá nijak extra, ale je to přesně ten typ interieru, který na Lexusech miluju. Je prost designových hračiček a vymyšleností, ale působí dojmem, jako by každé to “tlačítko bez designu” vždy vzal někdo ještě jednou do rukou a vyladil. Design nedodal, jen zajistil, aby to bylo tak nějak nenápadně dokonalé a čisté. A pak podvozek. Neváhám ho srovnat s GT86. Čenichá k apexům, není přehnaně tvrdý a rychlé řízení vás nikdy nenechá na holičkách. Když jsem to rozdráždil na mokrých kostkách propletených kolejemi, auto mi zdrhlo víc, než jsem čekal. Ale vše se dalo krásně chytit a ve výsledku byla krize vyvolána spíš mým kravením, než tím, že by auto bylo záludné. Není.

Jak to shrnout… Kamarádka, kterou jsem vezl přes Prahu poslouchala mé hudrování a pak prohlásila: “Je to prostě ženská!”. Lexus RC je asi fakt žena, která má mnoho šarmu, jedinečnost v podobě motorizovaného kusu přístrojovky, kterým jsem šoupal tam a zpět pokaždé, když jsem se nudil, ale má také… Má také jednu velkou vadu. Je nerozhodná.

Kubajs o tom, v čem je to celé zabalené a jak to působí

Jeníkovy nářky na nevyzpytatelnost pohonného ústrojí samozřejmě chápu, nicméně je nutné si uvědomit, že v případě, že toužíte po sportovním vyžití plném kouře ze zadních pneumatik, je pro vás určeno jiné auto z portfolia Lexusu. RC300h je v zásadě normální pohodlný osobák s karoserií kupé, který díky hybridnímu ústrojí moc nežere (teda alespoň ve městě, na dálnici je naopak velmi žíznivý) a hezky vypadá. Vlastně jde o jakousi alternativu k reprezentativním sedanům (a v dnešní době teda i SUV) střední třídy pro ty, kteří nepotřebují převážet více než dvě osoby a příruční zavazadlo. A sluší se říci, že tuhle roli zvládá RC300h opravdu na jedničku. 

V červené metalíze, která chtě nechtě asociuje mazdí Soul Red jde opravdu o nepřehlédnutelné auto, které budí pozornost a křičí do světa něco ve smyslu “podívejte se, jak je super, když nemusíte vozit kočárek”. Z učebnice designu tu v Lexusu poctivě opsali všechny osvědčené principy. Nechybí tedy velká lakovaná kola, výrazná přední maska, zajímavá grafika světel, dlouhá kapota, svalnaté blatníky, ani typická svažitá linka zádě (která spolehlivě zajišťuje, že na zadních sedadlech najde pohodlné posezení jen osoba menší sto šedesáti centimetrů).

Teoreticky by tedy měl být Lexus designový skvost, je tu ale jeden háček. Těch různých prolisů, nástavců, nasávačů a křivek už je na tak malém autě přeci jen z některých pohledů trochu moc. Vůz tak sice získává na extravaganci (a přiznám se, že mě osobně se to moc líbí), na nenucenou eleganci některých konkurentů z řad stylových cestovních kupé je ale už trochu přeplácaný. Pro excentriky ideální, distingovaní gentlemani si ale vyberou jinde.

V kontrastu s křiklavým exteriérem překvapí vnitřek Lexusu. Ten se totiž nese neopak v poměrně konzervativním duchu. Jistě, najde se tu pár vychytávek, tou nejzajímavější je asi posuvný segment otáčkoměru na přístrojové desce, jinak je ale až s podivem, jak se zde designéři drželi zkrátka. Ovládání audia a topení na středové konzoli připomíná hifi věž z osmdesátých let, nechybí klasické analogové hodiny, řadící páka má velmi konvenční tvar, ovládací prvky jsou přesně tam, kde by je člověk čekal. Jako v ostatních Lexusech se ani zde nenachází dotyková obrazovka, ale kombinace touchpadu s haptickou odezvou a displeje utopeného vpředu v palubní desce. Toto řešení mi osobně vyhovuje, i když je pravda, že logika členění menu a ovládání je poněkud…inu japonská.

Jinak je ale za volantem vše v nejlepším pořádku. Sedačky jsou pohodlné, velmi při zemi a příjemně nastavitelné, všechny nahmatatelné materiály dýchají prémiovostí. Co vypadá jako kůže je kůže, co vypadá jako hliník je hliník…zkrátka vše v nejlepším pořadku. Zamrzí snad jen celkem skromná nabídka odkládacích prostor, ale nic naplat, tohle není rodinné MPV, ale placaté kupé.

Domnívám se, že i přes to, že je RC300h velmi podařené auto, si moc zákazníků nakonec nenajde. A nemyslím si, že je to špatně. Jde totiž o vůz pro ty, kteří touží po pohodlném, snadno řiditelném voze, který ale nabídne auru výjimečnosti. A o tu by v případě, že by se prodával jako teplé housky (nebo jako Mazda MX-5) rychle přišel. 

Verdikt

Hledáte-li sporťák a nástroj na drcení okresek, hledejte dál. RC300h se na drsné zacházení s plynem na podlaze nelíbí a pokusy o takový styl jízdy budou nepříjemné vám, i autu. Pokud ale chcete vůz, který vypadá dobře, je pohodlný a nechybí mu cool faktor, bude pro vás tenhle Lexus dost možná ideální. Ono to není tak, že by se s ním vůbec nedaly dělat blbinky – lehké sklouznutí na výjezdu ze zatáčky nakonec zvládne i se zaplou stabilizací a v relativně nízkých rychlostech, na ohromování spolujezdkyň to bohatě stačí. Jen je zkrátka nutné myslet na to, že tohle není závoďák, ale spíše frajeřinka. Moc podařená frajeřinka.

Technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec 2494 ccm, elektromotor
Výkon: 133 kW spalovací motor, 107 kW elektromotor, dohromady 164 kW (223 koní)
Točivý moment: 221 Nm spalovací motor, 300 Nm elektromotor
Převodovka: bezstupňová eCVT
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,6 s 
Provozní hmotnost: 1735 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,0 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 9,1 l/100 km kombinovaná
Cena testované verze: 1 430 000,- Kč