Jarní automobilová deprese

Jarní deprese – Jde o přirozený jev, který souvisí se změnou počasí a oslabenou imunitou. Tělu chybí hormon štěstí serotonin, který způsobuje dobrou náladu a tělesnou pohodu. Náhlé zlepšení počasí paradoxně zvyšuje pocit únavy, malátnost, neopatrnost a často i depresi. Projevy jarní deprese trvají 4 až 6 týdnů.

Ne, nebojte, netrpím jarní depresí v tom obecném slova smyslu. Mám sice hodně práce, ta mne však baví. Jsem vytížen i mimo zaměstnání, nicméně i to je vcelku příjemný druh vytížení. Doma je to také super, navzdory tomu, že už třetí týden bojují dítka s neštovicemi. Jen to počasí už by mohlo být vážně o něco lepší. Ptáte se, proč tedy ten lehce melancholický úvod? Má jarní deprese se totiž pojí výhradě se světem automobilů. A hned vám zkusím vysvětlit proč.

Když jsem loni na podzim měnil po dlouhých letech své zaměstnání, těšil jsem se na tu změnu hned z několika důvodů. Za prvé, přestal jsem trávit velkou většinu času na silnicích. Ano, stále řídím rád, pozitivní vztah k autům a IAD jako takové jsem nikdy neztratil. Přesto jsem se dostal do bodu, kdy se pro mě čas na silnicích stal rutinou a v podstatě takovým nutným zlem. Nepřinášelo mi to pražádnou radost a unavovalo mě to.  Nová výzva v zaměstnání mi přinesla do jisté míry vysvobození a obnovila mou radost z řízení. Ve chvíli, kdy auto není mým pracovním nástrojem a nutností, nýbrž volbou, jsem opět našel zalíbení v pohybu na silnicích, což si teď užívám plnými doušky. Z čeho tedy pramení ten pocit deprese (dobrá, to je možná příliš silný výraz, možná by stačila jen jistá nespokojenost)? To se totiž váže k bodu číslo dva.

Víte, co se týče aut, pohybuji se celý svůj dospělý život ve velmi racionálních hranicích možného. Z velké míry to bylo způsobené právě tím, že jsem k životu potřeboval vždy především spolehlivý automobil, který mě nenechá ve štychu. Na emoce a zábavu nebyl prostor. Proto jsem si říkal, že tohle vysvobození z okovů nutnosti a racionality může mít blahodárný vliv na můj vozový park. A že ve chvíli, kdy ujedu 13 km ráno přes Prahu do práce a večer 13 km přes Prahu domů, vlastně už tak nějak nepotřebuji velmi rozumný naftový rodinný kombík s nízkou spotřebou. Ten bych mohl prodat a místo toho si přece mohu pořídit nějakou úplnou hovadinu s velkým motorem, která mi bude dělat radost při každém nastartování, ne? A když to z nějakého důvodu nebude třeba někdy fungovat, jak se občas u starých (v konkrétním případě i chronicky nespolehlivých) modelů občas stává, prostě využiji tu super MHD, kterou se hlavní město stále chlubí, že? Žádný problém, chtělo by se říct. Proto jsem strávil velkou část zimy prolézáním inzerce a hledáním spektakulární hovadiny, která nedává vůbec žádný smysl.

Touto dobou zde měl viset článek, ve kterém vás čtenáře žádám o radu, jestli si mám pořídit vysněný osmiválcový Range Rover. Či zda by náhodou nebyl lepší dvanáctiválcový Touareg? A co ta první generace Cayenne, pro kterou jsem měl vždycky slabost, nebylo by tohle správné řešení? Ano, chápu, že spousta lidí nebude mít pro takový výběr pochopení. Sorry, primární auto potřebuju velký tak, abych do něj naskládal kola, lyže, případně propriety na čtrnáctidenní dovolenou ve čtyřech, přes to nejede vlak. A osmiválcových SUV je na výběr víc, než osmiválcových kombíků. Nicméně, jak jste již mohli pochopit z předchozích řádků, nic takového bohužel se nekoná a v dohledné době ani konat nebude.

Ani nevím, co přesně je tím důvodem, spíš to bude takový mix věcí. Určitě za tím bude má neochota řešit údržbu. Ne, že bych nedodržoval předepsaný běžný plán servisu, to ne. Spíš mě otravují ty věci okolo, jako hledání šikovných automechaniků, kteří si poradí s nastalými problémy a podobně. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem před třemi týdny vyzvedával svůj rodinný kombík ze servisu, a došlo mi, že stále rok a půl po konci záruky jezdím do autorizáku, jen proto, že jsem líný hledat nějaký jiný servis. A to v podstatě řeším jen běžný servis. V létě mě čekají brzdy a pravděpodobně výměna ložiska, které se začíná ozývat. Už teď mě otravuje byť jen myšlenka, že to budu muset řešit. Když si představím, jak funguje starý Range Rover, dost pochybuju, že by se mi chtělo řešit tisíc a jeden problém, které to zaručeně bude mít. Druhým zásadním důvodem je fakt, že jsem zjistil pravdu o MHD. Vážně to není tak super, jak se často tvrdí. Naopak je to vcelku dost nekomfortní a časově nevýhodné. Dokonce natolik, že spíš než o výměně primárního vozu přemýšlím o nákupu menšího poskakovadla do města, které mi uleví od každodenní tlačenice v autobuse, metru i v tramvaji.

Nebojte, tohle duševní rozpoložení je jistě jen dočasné. Pevně věřím, že za pár týdnů budu hledat v inzerci znovu nějaké ty kolosální kraviny a třeba se odhodlám i k nějakému tomu nákupu. Jen asi musím počkat, až na to hezčí počasí, třeba mi to zvedne náladu. A jaký máte vstup do jara vy? Máte aut plné zuby, nebo se nemůžete dočkat, až se počasí umoudří a vy tak budete moci zahájit plnohodnotnou sezónu?