Ford Kuga 1.5 EcoBoost ST-line X: Jediné auto, které kdy budete potřebovat?

V první řadě se musím omluvit za mizerné fotky – vám i červenému Fordu, který by si rozhodně zasloužil lepší. Jenže někdy se prostě nedaří. Třeba od rána do večera střídavě mrholí, prší a sněží. V takové marastu ujedete od myčky půl kilometru a auto je s prominutím zas*ané jak jetel. Nabízelo by se vyfotit ho přímo v mycím boxu, jenže světe div se, i teď za mnou stojí fronta šílenců, kteří chtějí mít za deset minut čisté auto. Nezbývá než najít prvních pár metrů čtverečních nezamořených auty, popelnicemi, domy ani odpadky, a pak už se zbývá jen vypořádat se světlem připomínajícím den během polární noci (nebo noc během polárního dne, vyberte si). 

Dopadlo to, jak to dopadlo, tudíž asi bude znít trochu divně, když řeknu, že je Kuga opravdu hezké auto s povedenými proporcemi. Za dlouhý přední převis jinde schytává dost kritiky, mně však nevadí a příznivý nájezdový úhel taky nepotřebuju. Příplatkový červený lak navíc přináší ještě ždibec šmrncu navíc. Škoda že to nemůžete vidět…

Kuga patří do segmentu C-SUV neboli kompaktních SUV, kde dnes vládne snad nejdrsnější boj o zákazníka. Konkurence je tedy obrovská – Kodiaq, RAV4, X-Trail, Tiguan, Forester, CX-5, Grandland, Sportage, Tucson… Auta jsou to dosti rozmanitá, přesto se víceméně všechna mydlí o pozici toho nejlepšího rodinného vozu s atraktivní karoserií SUV. Nemůžu se ubránit dojmu, že kdybychom všechna ta auta naházeli do procesoru, nechali je důkladně promixovat a pak z nich vytvořili jediný model jakožto průsečík, vypadal by jako Ford Kuga. Je tak akorát velká, že se v ní rodina nebude mačkat. Má tak akorát velký kufr. Je tak akorát kompaktní, aby se s ní dobře manévrovalo ve městě. A nabízí tak akorát nekonfliktní design, který možná ne každého nadchne, ale rozhodně nikoho neurazí. Co se v dávných dobách říkalo o Volkswagenu Golf, by se dnes – v éře SUV – dalo říci o Fordu Kuga. Nic jiného nepotřebujete. Tím spíš, že pod kapotou tohoto auta je klasický benzínový motor, jedenapůllitrový tříválec Ecoboost, který už má u Fordu poměrně dlouhou tradici. Najednou se Kuga jeví skoro staromilsky, že? 

Nejenom jeví, ona celkem staromilská skutečně je, uštěpačný pozorovatel by možná řekl až zastaralá. To já neudělám, proč hned být na fordíka zlá? Přestože třeba takový infotainment na první pohled trochu jako z časů krále klacka vypadá, funguje dobře a zorientuju se v něm taky cobydup, mohl by být snad jen o něco rychlejší. Jsou tu krásně humpolácká tlačítka na všechno možné od odmlžování oken až po vyhřívání volantu (i na něm jsou krásně humpolácká tlačítka). Někde uvnitř je schovaný soundsystem Bang & Olufsen, který patří k mým nejoblíbenějším, a i když jsem mockrát slyšela, že na hudbu to nejezdí, tak vím svoje. Jezdí. Sedačky jsou vystlané kombinací veluru a vinylu, vypadají stylově a zadek i záda vypodloží s pevnou jistotou, přestože o něco výraznější artikulace bočnic by asi nebyla na škodu. A uprostřed všeho trčí krásná hliníková šaltpáka, která mi nedá nevzpomenout na letní spáleniny a zimní omrzliny ze staré dobré Pumy. 

Kuga patří k autům, jež vypadají zvenčí menší než zevnitř. Taková je alespoň moje zkušenost po pár dnech cestování, které zahrnovaly i rodinné přesuny po republice za účelem svátečních návštěv. Ve čtyřech nám v ní bylo dobře a nikdo nemusel mít batůžek na klíně. Vždycky s potěšením sleduju, jak se děti při dlouhé cestě zabydlí na zadních sedačkách (tentokrát se velmi radovaly, že je mají dokonce vyhřívané) a využívají všechny ty přihrádky a kapsy, které jsou k dispozici. Samozřejmě jen do té doby, než se celý ten cirkus musí vypakovat ven, potom už to moc velké potěšení není. A ze všeho nejmenší potěšení přichází, když musím auto vykydat před vrácením. Ale to už odbočuju od podotknutí, že v kabině při cestování vládne domácká atmosféra. 

Tři půllitry pod kapotou se chovají velmi příkladně, skoro byste nepoznali, že jsou jenom tři. Osobně si na ostré tříválcové vrčení moc nepotrpím a dost často mi dokáže zkazit dojem i z jinak povedeného auta. Fordí motor nevrčí, snad jen při hodně prudké akceleraci, a slyšíte to jakoby z dálky. Vůbec je nezvykle tichý. Párkrát se mi stalo, že jsem před vyjetím zmáčkla startovací tlačítko a auto si vypnula, neboť již nastartované bylo. A kolikrát mě až pohled na otáčkoměr upozornil, než bych měla odřadit. Slyšet nebylo nic. Sto padesát koní je sice na SUV téhle velikosti téměř na hraně, ale rozhodně ne za ní. V nejhorším si holt trochu víc zakvedláte – a řazení bude vysloveně milá činnost, neboť dráhy jsou přesné a kvalty se dají sázet jako ve sporťáku. Mimochodem, během testování mě napadlo, jestli jsem někdy předtím řídila auto s manuální převodovkou a adaptivním tempomatem. Na mou duši netuším, ale při zapnutém tempomatu člověk snadno zapomene, že by měl řadit. Je to dost zvláštní. A když jsem u tempomatu, nevím, jestli je šťastné řešení dávat řidiči na výběr, zda chce používat ten hloupý, nebo adaptivní. Ono když si zvyknete chvilku jezdit s adaptivním a pak vám tam jiný řidič zapomene ten hloupý… nemusí to skončit dobře. 

Univerzálnost Kugy se projevuje i ve skutečnosti, že její řízení dokáže být vysloveně zábavné. Skvěle zpracovanou řadičku s přesnou kulisou jsem již zmínila, motor jde ochotně do otáček a celkový dojem doplňuje podvozek, který je ve verzi ST-Line snížený a trochu tužší. Taková charakteristika by mi měla v rodinném SUV lézt na nervy, ale nelezla. Je totiž rozdíl mezi tuhostí a tvrdostí. Ne že byste pluli na obláčku, spíš bych řekla, že máte tak akorát (už zase) přehled o tom, co se děje pod koly. V zatáčkách je vyšší karoserie cítit, nepředpokládám však, že by to řidiče nějak omezovalo. Dnešní SUV urazila od dob svých předků před nějakými deseti patnácti lety velký kus cesty, zejména pokud jde o jízdní vlastnosti. Nakonec i jejich tvary se opět protahují a snižuj, takže už málokdy připomínají vejce na kolech. Po okresce se tedy dá uhánět hezky svižně, pokud tedy nemáte vzadu jedince slabé na žaludek. 

Verdikt

Jako rodinné auto si Kuga zaslouží označení dokonalý univerzál. Škoda jen, že benzín nenakonfigurujete se čtyřkolkou. Ta se páruje pouze s hybridem a ten se zase páruje pouze s eCVT převodovkou, takže nastává nemilé dilema. Pokud ale nejste horal tělem i duší, čtyřkolku ani nebudete potřebovat. S autem jsem najezdila hodně kilometrů po klouzavé břečce i sněhu a nenastal sebemenší problém, stačilo kvalitní obutí. 

Auto bych nedoporučila snad jen tech-geekům, kteří si v kabině na své nepřijdou, a úzkostlivým šetřílkům. I když vlastně nevím, jestli je mých osm litrů na sto u auta tohoto typu příliš, nebo spíš normální hodnota. Sečteno a podtrženo, Fordu patří pochvala za velmi povedené auto, které je na první pohled nenápadné, ale hromadu konkurentů ve svém přeplněném rybníčku strčí do kapsy. 
 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1496 ccm
Výkon: 110 kW (150 koní) v 6000 ot/min  
Točivý moment: 240 Nm v 1600 až 4000 ot/min
Převodovka: manuální šestistupňová
Pohotovostní hmotnost: 1564 kg 
Maximální rychlost: 195 km/h
0-100 km/h: 9,7 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná: 6,3 litru/ 00 km 
Kombinovaná spotřeba v testu: 8,2 litru/100 km 
Základní cena s výbavou Titanium: 922 900 Kč (v aktuální akci s financováním a bonusem 752 900 Kč)
Cena s výbavou ST-Line X: 1 018 900 Kč (v aktuální akci s financováním a bonusem 798 900 Kč)