Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.
Ford Ka: Jedno z nejlepších miniaut, které právem milovala celá Británie
Dnes polozapomenutý Ford se kdysi v Británii stal legendou. Nabídl osobitý design, překvapivou praktičnost a jízdní vlastnosti, které baví i po třiceti letech.
Už několik týdnů se spolu zabýváme průzkumem britských miniaut v průběhu dvacátého století. Začali jsme samozřejmě tím nejdůležitějším – původním Mini z pera Aleca Issigonise, jehož příběh jsme si probrali jak v teoretické, tak i v praktické rovině. Poté jsme zabředli do úvah o tom, jak vlastně takové legendární Mini nahradit.
Samotný výrobce se o to částečně pokoušel autem jménem Austin Metro, které také bylo malé a dostupné široké veřejnosti. Ale jak jsme si řekli minulý týden, mířilo hodně jiným směrem. Mini se svým charakteristickým designem a zábavnými jízdními vlastnostmi tak nenahradilo.
Dnes se ale podíváme na vozidlo, které to do jisté míry dokázalo. Přineslo design, jenž si nešel s žádným jiným splést, i chování na silnici, které i dnes potěší každého řidiče-nadšence. A v ostrovním království se také stalo legendou.
Jen už nespadá pod British Leyland, potažmo pozdější Rover Group, nýbrž pod evropskou odnož americké automobilky Ford. Ta je ale ve Velké Británii historicky považována za takřka domácího výrobce, takže to vlastně nevadí.
Oním vozidlem je první generace Fordu Ka – bez přehánění jedno z nejlepších miniaut, které právem milovalo celé Spojené království. Tím pádem si rozhodně zaslouží připomenutí, vždyť dnes už z cest skoro vymizelo. Když se mi tedy naskytla příležitost si jeden kousek na pár dní půjčit, neváhal jsem. A vy se díky tomu můžete začíst do následujících řádků.
Měl to být nástupce Mini, nebo ne?
Úvod mého textu by ve vás mohl vyvolat dojem, že Ka bylo od začátku vyvíjeno jako nástupce Mini. Ale to by byla chyba. Ford neměl v úmyslu nikomu ukázat, jak ho nahradit správně. Jen při vývoji vlastního modelu, možná snad i šťastnou náhodou, nakonec došel k podobnému, akorát modernějšímu výsledku.
Jak se to stalo? To je jednoduché. Ford v devadesátých letech v Evropě nabízel taková unylá a nezáživná auta. Neměla nijak zajímavé jízdní vlastnosti, nebyla příliš kvalitní, a ještě ke všemu vypadala velmi obyčejně a často jakoby… ocumlaně. Vlastně se docela těžko hledaly důvody, proč si nějaký evropský Ford vůbec koupit. To se muselo změnit.
Vývojáři v čele s designérem Chrisem Svenssonem proto dostali zajímavý úkol. Měli vzít už existující Fiestu třetí generace, odstrojit ji a na její základ dosadit auto ještě o něco menší, ale mnohem… mnohem zajímavější. Designovou inspiraci si měli vzít z konceptu Ford Ghia Saetta, jenž byl plný dynamických, ostře řezaných tvarů.
Nezklamali. Konečné auto, představené v roce 1996, čili přesně před třiceti lety, skutečně technicky nepřinášelo nic nového. Jeho podvozek přišel z Fiesty prakticky beze změny a jeho motor v zásadě pamatoval ještě Ford Anglia. Vizuálně ovšem došlo na revoluci.
Karoserie se blýskla přesně těmi stejnými dynamickými tvary, kombinujícími obliny s ostře řezanými zakončeními, jako u zmíněného konceptu. Proto také tento design dostal název New Edge, v překladu Nová hrana (byla to slovní hříčka, heslo mělo naznačovat i novou dobu, anglicky „new age“).
K ničemu podobnému se Ford do té chvíle neodhodlal. Nové auto kvůli tomu dostalo i nové jméno. Volba padla na Ka, odkazující na staroegyptský výraz pro duši. A tou malé Káčko, jak jsme mu říkali u nás, opravdu oplývalo.
Unikátní vzhled ale nebyl jediným důležitým aspektem vývoje. Ford Ka měl i hezky jezdit – hlavně ve městě, leč svého řidiče měl být schopen pobavit i na okresce. O přesně takovou charakteristiku se postaral Richard Parry-Jones, vrchní inženýr pro oblast podvozku a řízení.
Takový popis vám zní povědomě, ne? Maličké vozítko s nezaměnitelným vzhledem a zábavnými jízdními vlastnostmi. Kde jen jsme toto už viděli? Ach ano, u Mini! A ani zde na sebe úspěch nenechal dlouho čekat, ačkoliv je pravda, že svými prodejními čísly se auto blíží mnohem víc Metru než Miníkovi.
I když ne úplně britského, pořád velmi britského Ka se do ukončení produkce v roce 2008 vyrobilo 1,46 milionu kusů. A jen na britských ostrovech se ho v roce 2006 prodalo na 17 000, přičemž ve své třídě zde bylo nejprodávanějším modelem po dobu několika let. Na vozidlo velikostně spadající ještě pod Fiestu (a víceméně i Metro) je to pěkný výsledek.
Ze svého kouzla neztratilo nic ani dnes
A já se těm prodejům vůbec nedivím. Ford Ka první generace totiž umí být zajímavý i dnes. Jistě, design New Edge se už okoukal. Ale pořád má svou vlastní myšlenku, svůj vlastní nápad. Ty nikam neodešly. Ano, asi bych ho neoznačil úplně za krásný, ani tenkrát, ani nyní. Ale nezaměnitelný? To rozhodně.
To stejné platí o interiéru. Budiž, tvary už nejsou nejnovější. Leč stále se neslévají s konkurencí. Pořád jasně patří jen Fordu Ka. Do kabiny se navíc pohodlně vejde dvojice, a celkem použitelně i čtveřice cestujících. Soudobé Twingo to není, avšak důvodů ke stížnostem je tu i tak docela málo.
Nemůžu si pomoci, já v tom vidím paralelu k Mini. To se přece chlubilo úplně stejnými vlastnostmi. Ka jen díky mnohem pozdějšímu datu vzniku návdavkem poskytne přirozenější pozici při řízení (byť volant se stále nedá nijak nastavovat) a o něco lepší výhled přes větší okna. Jinak však působí… v zásadě shodně.
Motor, co pamatuje i to Mini
Ještě silnější „jako bych byl v Mini“ dojem vyvolává motor. Třináctistovka v testovaném kousku, předcházejícímu velkému faceliftu, a tedy instalaci nové jednotky Duratec, ve své podstatě opravdu pamatuje rok, kdy přišlo na trh Issigonisovo dítě. Jedná se o motor OHV Endura-E s řetězem poháněnými rozvody a výkonem 44 kW, jenž začal svůj život v padesátých letech pod označením Kent.
A samozřejmě, jak je starý, tak funguje. Svůj věk dá najevo chrastivým, hlučným a hrubým chodem, ne nepodobným škodovácké jedna-trojce ve Felicii. Konstrukční léta prozradí i průběh zrychlení. Díky krátkému zpřevodování ve městě auto docela sviští, ale nad 60 km/h už je každá desítka navrch pracná, otáčky neotáčky. Mimo bulváry je proto potřeba zůstávat v pravém pruhu.
Hehe… to zase nějak dobře znáte, ne? Jen snad s tím rozdílem, že v Mini, které pamatuje Castrovu kubánskou revoluci, to tak nevadí. V Káčku, které nezažilo ani naši Sametovou revoluci, už popisované vlastnosti překáží kapku víc. I když… mohlo by to také být součástí kouzla, záleží na názoru.
Když hledáte každou záminku jet městem nebo okreskou
Tím nejsilnějším prvkem, kde vidím spojitost s Mini, a pro který rozumím, proč Ka v Británii tak milovali a, na rozdíl od Metra, tam o něm dodnes mluví, jsou však jízdní vlastnosti. Pan Parry-Jones zjevně vážně věděl, co dělá, jelikož Káčko zajistí radost i současnému, zpovykanému řidiči.
Přirozeně, nejlépe funguje ve městě, jak bylo při vývoji zamýšleno. Zde je Ka nádherně lehkonohé a přímé. Jakákoliv křižovatka, autobus, cyklista nebo jiné vozidlo mu nepřekáží. Vždy hned zastaví, snadno se vyhne a briskně zmizí, přesně tak, jak je potřeba.
Zároveň odpružení zvládá solidně tlumit městské nerovnosti. Ano, víte o nich, slyšíte je, ale neruší vás. Ka je prostě přejede, dum dum dum, a pokračuje, jakoby se nechumelilo. Mini nic podobného neumí, to jen poskakuje. Uznávám, něco z tohoto charakteru už může být dáno i staršími tlumiči. Ale je cítit dobrý základ.
Káčko se však neztratí ani na okreskách. Pravda, shodně jako u Mini je nejprve potřeba motoru dát čas, aby nabral rychlost (o řidičák nepřijdete, tak vysoko se už třináctka před první zákrutou nedohrabe). Jenže pak už ji není nutné v obloucích moc snižovat.
Auto se sice drobet nakloní – právě aby mohlo i tlumit díry – ale hladce a samozřejmě zatočí. A klidně i do celkem ostrého úhlu. Netrpí na přenos váhy, není těžkopádné ani příliš nedotáčivé. Také nepotřebuje, abyste si zatáčku „rovnali“. Prostě ji vykrouží, aniž by se jakkoliv zapotilo.
Ve výsledku jsem se tak za volantem této Fordky bavil pomalu stejně jako v Mini. Je mu charakterově velmi blízká – stejně veselá a skotačivá. Vážně se vůbec nedivím, že měla tolik fandů, zvlášť mezi ostrovany, kteří jsou známí svou náklonností k malým a řidičským vozům. Já si ji taky pochvaloval.
V jedné věci inspirace nutná nebyla
Bohužel však platí, že tak jako u dobrých vlastností skončili vývojáři Káčka blízko Mini i v případě jedné špatné. Odhalí vám ji i projížděný exemplář z roku 2000, který sice na tehdy pro Fordy typickém pětimístném počítadle ukazuje pouze 28 000 km, ale který ve skutečnosti ujel už přes 228 000 km (a u kterého měl některý z předchozích majitelů „báječný nápad“ ozdobit ho modrými nárazníky).
Vidíte ty prahy? Ty už nějak… kvetou, že? No a to je ono. Tak jako staré Mini, i Ford Ka první generace opravdu hodně trpí na rez. I toto Káčko už je na hraně životnosti. Až mě překvapilo, že i jeho velmi… zrzavý podvozek pořád natolik pěkně funguje, poněvadž většina jeho souputníků již dávno umřela.
To je hrozná škoda, protože dnes už dá velkou práci najít kousek, který by šlo rozumně zachránit. A jelikož Ka sice funguje téměř jako Mini, ale není to Mini, nastalý trend bude pravděpodobně pokračovat, nakonec asi skoro stejně jako u Austinu Metro. Tím pádem se možná brzy dostaneme do situace, že tento Ford jednoduše úplně zmizí.
Pokud ale budete mít štěstí a najdete Káčko v pěkném stavu, určitě do něj běžte. Stojí pár drobných – unavené kousky jsou i za deset tisíc, rozumné okolo třiceti až čtyřiceti, a i ve výstavním stavu by neměl být problém zůstat bezpečně na pěti cifrách, ale koukal jsem na německý trh, v Česku je docela pusto, prázdno – avšak radosti rozdává vrchovatě.
Verdikt
Aniž by to bylo přímo v plánu, ve Fordu v devadesátkách vytvořili báječného „spirituálního následovníka“ britského Mini. Tak jako ono, i první generace Fordu Ka nabídne charakteristický design zvenku i uvnitř, relativně prostornou kabinu a výborné jízdní vlastnosti.
Stačí si zvyknout na stařičký motor se všemi přidruženými projevy a ideálně najít kus bez přehnaného množství rzi. Pak vám dokáže, že je jedním z nejlepších miniaut, a že ho celá Británie milovala právem. A nejen ona.
Moc děkuji majiteli za půjčení, užívej si Káčko, dokud se celé nerozpustí!
Za krásné fotky děkuji Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)
Technické údaje
Ford Ka 1.3i (2000)
Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1299 cm3
Nejvyšší výkon: 44 kW (60k) při 5000 ot/min
Nejvyšší točivý moment: 105 Nm při 2500 ot/min
Převodovka: manuální pětistupňová
Provozní hmotnost: 846 kg
Maximální rychlost: 155 km/h
0-100 km/h: 15,4 s
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 6,7 l/100 km
Spotřeba v testu: Okolo 7 l/100 km



Prohlédnout 48 fotek
Ford Sierra Turnier 1.8 TD: Dokonalé zrcadlo dobyFord Sierra kdysi býval snem, dnes je zapomenutým svědkem doby. Ukazuje, jak se naše očekávání od aut za 30 let proměnila.Číst dálMohlo by Vás také zajímat



Historie, Recenze & testyFord Model T: Němý úžas z osobního setkání s pradědečkem moderního motorismu21. 8. 2026
Historie, Recenze & testyFord Escort 1.3l: Osmdesátková klasika s příjemným bonusem pro řidiče7. 8. 2026
Recenze & testyFord Mustang Mach-E: Kontroverzní jméno už dnes řeší málokdo. Důležité je, že opravdu dobře funguje13. 5. 2026
































































Skipper
Nevím, čím to je, ale jak stárnu, tak se mi tyhle pidiauta líbí čím dál víc. Nebo jsem jen na dolni části sinusoidy a za pár let si pořídím RAM. Bůh suď. Ale v současné životní fázi b,ch nejraději kromě pětistovek sesbíral i tohle - možná i variantu StreetKa, Twingo a Pandu Ony ty malé a trochu i podmotorované auta jsou totiž neskutečně zábavné a docela mě baví, co všechno do nich dokážu narvat.
Tomáš Fiala
Mám. 1,3 ROCAM 70hp. To není auto. To je karosovaná motokára, se kterou mě baví zajezdit si na vlásenkách v Krušných horách a Českém středohoří. Ani po 40 letech mě nepřestalo řízení bavit a s tímhle je to fakt zábava. Zatáčky jede jak po kolejích. A nebál bych se s ním jet na dálnici. Díky silnějšímu motoru bych nebyl pomalý = nebyl bych překážkou v provozu a tím pádem sám sobě nebezpečný.
Ale v těch vlásenkách a turistické oblasti těch kopců je nutno počítat raději s tím, že do zatáčky, do které nevidím, jedu tak, že tam může být cyklista nebo skupinka turistů a ještě v protisměru autobus.
Jaromír Soukup
@Skipper: Ano, já je mám také moc rád. Auta, co jsou malá, ale chytrá, a ještě zábavná, to je jedna z nejlepších kombinací!
tomaass2
Cením, že držíš “neletím, kam nevidím” :)
Nevim, kolik vám je, ale můj obrat od sportovních aut k malým srandavozům nastal někde kolem 30.
Ne, že bych 911 nechtěl, ale Pandu se skládací střechou bych měl možná radši. :D
rock
Nejsem si úplně jistý tím, jestli s autorem souhlasím. Mini bylo auto, který křičelo "jsem malej, ale praktickej". A k tomu se časem ukázalo, že je i do jisté míry stylové. Ka bylo auto, který křičelo "jsem malej, ale stylovej". A k tomu i do jisté míry praktické.
Někdo tu minule zmínil Twingo jako ideového nástupce. To je podle mne dobrá volba.
Já mám svoji, kterou bych preferoval: Fiat Panda.
Jaromír Soukup
Plně souhlasím, že v obecném kontextu pointu Mini lépe odrážejí jak Panda, tak Twingo. Jenže ani jedno z těchto aut nesouvisí s Británií. Panda je italská, Twingo francouzské. Ka naproti tomu do jisté míry, dle samotných obyvatel ostrovního království, s VB souvisí. Fordy tam berou prakticky za domácí zboží. Jak je na začátku textu naznačeno, článek měl odrážet schopnost auta napodobit veselost a funkčnost Mini v rámci "kulturně britských" aut. A to se, alespoň v mých očích, opravdu nejvíc tou dobou dařilo Káčku.
ransom
V žádném případě nebudu rozporovat vkus ostatních. Musím se ale přiznat: V té době jsem měl slabost pro malá auta (sám jsem jjezdil Cinquecentem Sporting), ale Ka-čko se mi nelíbilo vůbec. Dodnes mi přijde takové... holčičí. Něco jako ten růžový Nissan Micra, co se za něj styděl Hammond v Top Gearu.
rock
Mám Ka zařazeno úplně stejně. Akorát jsem měl tenhle blok rozšířený i na minikupé, hlavně Ford Puma (nejezdila s tím kdysi tady místní paní řídící?) nebo Opel Tigra.
tomaass2
Ja doufám, že testy budou pokračovat Pumou, Tigrou, Puntem … mam je zařazený úplně stejně a ani bych je neměl kam dát, tak si o nich aspoň rád počtu :)
martin_100
Taky se .i nikdy kdovijal nelibilo..... alepárlrát jsem se s tim projel a moooc mě to bavilo. A kdyz se z toho vytrhaly kraviny, nacoaka se dopredu 1,8 pod to se spupnul podvozek a kola...... no to byl peklostroj. To bylo o textil.
Takže na káčla rád vzpomínam.
martinz6492
Před měsícem to bylo 20 let, co jsem si koupil to svoje. Ročník 2002, stejný motor, na počítadle ujetých km má necelých 80 tisíc, ale taky tam chybí ještě ta dvojka. Musím s dávkou pýchy konstatovat, že soudě podle fotek je to moje v podstatně lepším stavu. Ta pýcha ovšem jen zakrývá rozpaky nad obnosem, vynaloženým každý rok za údržbu, která probíhá v posledních letech už většinou v karosárně a lakovně...
Postřehy autora článku musím v zásadě potvrdit. Dovolil bych si pouze částečně nesouhlasit s tou šedesátkou; nevím, nač je autor zvyklý, ale 44 kW neznamená, že nelze s Káčkem jezdit relativně rychle. Jde to. Je ovšem skutečně potřeba se smířit s výraznějším hlukem, na dálnici ve stoupání v levém pruhu to vyžaduje občas podržet čtyřku do omezovače (ano, je tam!), a také s reakcemi ostatních řidičů. Je to s podivem, ale najde se dost takových, kteří nesnesou být předjeti něčím jako je Ka, jejich do té doby poklidná jízda se změní ve zběsilou a začnou vás školit. To je úsměvné, protože na dálnici lehce nad limitem už to opravdu není na velké závodění. Neujedete. Necháte se oslnit dálkovými, uhnete doprava, hysterik se okolo vás mihne, aby se po pár stech metrech opět propadl do instagramové letargie, a celý příběh se klidně i několikrát opakuje. Dokáže to ovšem být únavné.
Mimo problémy s korozí bych zmínil ještě horší dostupnost náhradních dílů. V originále už je toho k dostání minimum, druhovýroba jakž takž funguje, ale kvalita velmi kolísá a je třeba se obrnit trpělivostí. Karosářské díly obecně jsou velmi špatné. Na vrakovištích oproti situaci ještě před dvěma či třemi lety už toho dnes moc neseženete, jak Káček ubylo, ubyla i poptávka a všechno šlo do šrotu. Ale to nepíšu nic nového, kdo má podobně staré auto, asi to zná.
S.h.I.t.
Matne vzpominam, kdy jsem mel Kacko pujcene, kdyz mi moje auto odeslo.. Umelo to pelasit slusnea v zatackach to dokazalo drzet krok s vyrazne vykonejsimi auty. Jen tomu bylo potreba trochu slapat na krk a ten plyn jen nelechtat....
Habakukk
Tenkrát ani dnes mi tento Fordí kulatý styl nic neříká. Možná Focus 1, ale to asi jenom díky účasti v rally. Jinak prostě holčičí auto.
tomaass2
No jo, první Focus je vlastně podobný styl! Ta palubka a světla to úplně křičí. A takový modrý RS je za mne vyloženě pěkný auto :)
Mírus
Jeden ze základních postulátů původního Mini byl "Kola v rozích karoserie". FordKa má zas v genech "Platformu Fiesty s o číslo menší kastlí" - tady tu jejich příbuznost vidím.
Další je ten minimalismus a čistý styl.
VD
... zdá se, že jde o opečovávané KA, jen je škoda těch amatérsky připevněných plastových lemů blatníků (byť správněji je krajních dílů nárazníků). Ty šrouby tam opravdu nepatří.
A co jste možná o původním KA nevěděli (tak "jen ve zkratce"):
- Poprvé Ford představil koncepci svého nového malého automobilu na Ženevském autosalonu už v roce 1994 ale s úmyslně pozměněnou přední i zadní partií nazvaný "ka:".
- Proč "KA"? Slovo Ka pochází ze staroegyptského náboženství a označovalo jednu z pěti částí,
ze kterých se dle představ Egypťanů skládala lidská bytost (Ka, Ba, Ach, Ren a Šut) a Ka mělo znamenat životní sílu, která odlišovala živého od mrtvého, a rodilo se spolu s člověkem.
- A konkurence? Ford KA žádnou neměl. Od začátku se předpokládal jako 2. vůz v rodině a na rozdíl od ostatních malých vozů měl nabízet svému řidiči jedinečné vlastnosti s nimiž ostatní vozy této kategorie nemohly soupeřit. Bohužel, jeho výjimečnost se odrážela i v poměrně vysoké prodejní ceně, která převyšovala přeci jen praktičtější Fiestu, byť v základu.
- Konstrukce: Už od začátku vývoje byla ve velmi velké míře poprvé využita počítačová technologie a to včetně výpočtu deformačních zón a simulace deformace karoserie při nárazu (EuroNCAP byla založena až v r. 1998). Také poprvé byla použita technologie lepení u neexponovaných karosářských dílů. Modifikovaná podlahová plošina pochází z Fiesty Mk III (´89-´96) a díly podvozku z Mk III a Mk IV (´96-´02).Přední náprava se obešla bez běžné nápravnice a zadní je z Fiesty Mk IV ale pomocí distančních podložek za brzdovými štíty rozšířená o 38 m.
- Motor: "KENT" 1,0L a 1,2L, z něhož vychází modifikovaná verze "Endura-E" 1,0L (pro jihoamerický trh) a 1,3L byl poprvé použit v r. 1959 ve voze "Ford Anglia 105E". Poprvé u tak malého vozu bylo použito sekvenční vstřikování paliva (SEFI) řízené přeprogramovatelnou jednotkou EEC V.
Motor "Endura-E" byl ve dvou (df. třech) výkonových verzích: 44 kW (60 k) a pouze pro Německo a Rakousko 37 kW (50 k) v průběhu výroby kvůli emisím snížený na 36 kW (49 k). Snížení výkonu bylo dosaženo jiným tělesem škrtící klapky s jejím max. otevřením omezeným na cca 80% a k tomu přizpůsobenou kalibrací PCM. Tato výkonová verze nemohla mít posilovač řízení ani klimatizaci.
V r. 2003 se motor "Endura-E" odebral na zasloužený odpočinek a byl nahrazen zcela novým motorem "Duratec-8V SFI"
(Zetec Rocam) 1,3L o dvou výkonech (44 kW a 51 kW).
- Kola: Ocel 13"; AL 13" a 14".
- Jak šel čas: 1996 počátek výroby, 2000 1. facelift, 2003 2. facelift, 2008 ukončení výroby a nahrazení novým modelem na základě Fiatu 500.
StreetKA a SportKA
Roadster StretKA: 1. koncept vystaven v r. 2000 a výroba začala až v r. 2003 ve firmě Pininfarina S.p.A. Proukční typ už byl v ineriéru již více umírněnější a vedle standardní skládací plátěné střechy byla na přání i možnost instalace hardtopu. Sériová výroba probíhala poněkud nestandardním způsobem - do Itálie dorazily komplení vozy, kde byly odstrojeny, podlaha vyztužena a karoserie přišla o střechu. Nstávající karoserii byly "navěšeny" nové plastové díly (částečně překrývaly standardní světlomety a původní karoserii). Zásadne a zcela přepracovaná byla zadní část vozu.
Zadní náprava byla použita z modelu , ale s rozchodem kol upraveným pro použití 16“ AL disků obutých do pneumatik 195/45 R 16. Ve dvoumístném interiéru byly použity hliníkové doplňky a sportovní sedadla. Za pohonnou jednotku byl zvolen motor DURATEC 8V 1599 ccm o výkonu70 kW (95 PS). Vyztužením karoserie se dokonce dosáhlo o zvýšení její tuhosti oproti té původní o celých 25% a to s navýšením hmotnosti pouze o 69 kg.
Výroba probíhala od 01.2003 do 07.2005, kdy se musely uvolnit výrobní linky pro výrobu kabrioletu, jehož základ tvořil Ford Focus Mk II (2004–2011).
SportKA nahradil Streetka a využíval jak techniku, tak i designové prvky Streetka, jen ve standardní uzavřené dvoudveřové karoserii.
A co KA "za velkou louží"?
Ford KA vyráběný v Brazílii byl přizpůsobený požadavkům a specifikám Jihoamerického trhu a až do roku 2001 byl z velké části shodný s modelem vyráběným v Evropě. Exteriér i interiér byl s evropskou verzí prakticky identický.
Největší rozdíl se nacházel pod kapotou. Základním motorem pro latinskoamerický trh byl motor o obsahu 1.0 L (999ccm, 52 k). Ten byl určen pro základní verzi BASIC. Lépe vybavená verze CLX měla motor 1.3L / 60 k. Jednalo se o osvědčené celolitinové motory Endura-E. Další rozdíl se skrýval uvnitř převodovky. Brazilské KA mělo krátké převody, aby se
lépe využil nepříliš velký potenciál motorů ve prospěch přenášené síly na kola osazené pneumatikami s vyšším bočním profilem (145/80 R13 a 165/70 R13). Světlá výška byla zvětšena o 24mm. Tyto úpravy si vyžádala místní skladba cest s
velmi různorodým a v hojné míře nezpevněným povrchem. Jiné je i levé zadní sdružené světlo. To má místo zadního mlhového světla druhý zpětný světlomet.
Model si v Jižní Americe získal početnou řadu příznivců a těšil se všeobecné oblibě.V modelovém roce 2000 dostalo
brazilské KA zcela nový motor Zetec Rocam 1.0 L / 64 k s rozvodem SOHC, který nahradil motory Endura-E.
V roce 2001 došlo i k výrazné modernizaci karoserie. Pod kapotou se pak ukrývaly motory Zetec Rocam s rozvodem SOHC o obsahu 1.0L / 64 HP (48 kW) a 1.6L / 95 HP (70 kW). Posledně jmenovaný byl určen pro jejich sportovní verzi XR.