BMW i8: Supersport budoucnosti, nebo samoúčelná hračka?

Supersporty už nejsou o rychlosti. Bývaly doby, kdy přirozeným rejdištěm těch křiklavě barevných, nízkých, řvoucích strojů byly alpské průsmyky a dálnice napříč Evropou. Za jejich volanty usedávali opálení playboyové v drahých slunečních brýlích, řítící se na Francouzskou riviéru nebo se naopak vracející zpět do světa každodenního byznysu.

Dnes jsou však jejich přirozeným domovem centra velkých měst. Plíží se po nóbl ulicích, parkují před luxusními obchody, kde se předvádějí extravagantní otvírání svých dveří. Jejich ušlechtilé dvanáctiválce trpí v minimálních otáčkách (a hlavně v těch maximálních na volnoběh – pozn. Vavris).

Chytří lidé v Mnichově to vědí, a proto se rozhodli postavit supersport pro moderní, sofistikované časy. Stejně jako jeho prapředek, legendární M1, ztělesňovala všechny hodnoty, které byly pro tehdejší BMW důležité – rychlost, ovladatelnost a radost z jízdy – i8 reprezentuje nové hodnoty. Je vlajkovou lodí „nového BMW“.

Má vlastně všechno, co zákazníci od supersportu očekávají. Je nízké, můžete si ho objednat v křiklavých barvách a dokonce umí i vydávat zajímavý zvuk, byť k tomu potřebuje pomoc počítače a trochu falešného hluku. Dokonce má i nezbytné extravagantní dveře. Ale zároveň je to hybrid s 1,5litrovým tříválcem za zadními sedadly (ano, jako bonus má čtyři místa!), elektromotorem u předních kol a chytrým počítačem, který to všechno řídí. V laboratorních testech dosahuje pohádkové spotřeby kolem 3 l/100 km a údajně dokáže ujet až 25 kilometrů čistě na elektřinu. A protože benzínový tříválec má 230 koní a elektromotor dalších 131 k, je také rychlá.

Je snad něco víc, co byste měli od supersportu chtít? Asi ne. A já jsem strávil tři dny snahou zjistit, jaké je BMW i8 doopravdy. Je to doopravdy budoucnost supersportu, zabiják Lamborghini a splněný sen stárnoucího IT manažera v krizi středního věku? Nebo to má nějaký háček?

První dojem je opravdu působivý. Auto vypadá skvěle, jako by se do ulic vydal žhavý koncept z některého velkého autosalonu. Odklápěcí dveře dodávají dramatický efekt a v nízkém kokpitu se cítíte doopravdy cool. Pravda, nastupování není zrovna nejelegantnější a sedadla testovaného exempláře s nějakými 65 000 km najetých kilometrů už byla po stranách odřená. Ale u auta, na kterém se neustále střídají řidiči, se něco takového dá očekávat. A hlavní je, že i uvnitř se cítíte jako v pravém supersportu. Chybí sice řady budíků nebo odvážně cejchovaný rychloměr, zato však dostanete kosmický displej, který zobrazuje spoustu věcí, jimž zpočátku ani nerozumíte. Vlastně nakonec ani nevadí, že celý středový panel je vypůjčený z trojkového bavoráku.

Ve městě je to snad ještě lepší. Pravda, podvozek je poněkud tvrdý a režim Sport je nejspíše výsledkem lobbingu nezaměstnaných chiropraktiků, ale pohonné ústrojí je vážně chytré. Můžete si vybrat plně elektrický režim, který se hodí, pokud potřebujete jen krátké pojížďky po městě. Nebo můžete navolit standardní mód, ve kterém i8 působí jako zplozenec z perverzního vztahu mezi Priusem a Ferrari. Díky okamžitému přísunu točivého momentu v jakýchkoliv otáčkách je návykově rychlá a pružná. A malý turbomotor zase dokáže nabídnout příjemný zátah ve vyšších otáčkách. Dokonce i zní zajímavě, jakkoliv je to spíše výsledkem počítačových čar a kouzel.

Ještě lepší je to mimo město. Problémem může opět být tvrdý podvozek, zvláště jestli žijete v oblasti s rozbitými silnicemi. Pro dálniční cestování lze i8 dokonce považovat za slušné gétéčko. Ale teprve když se pustíte do zatáček, začne to být doopravdy zajímavé. Díky elektrickému pohonu předních kol může počítač rozdělovat točivý moment způsobem, jaký by byl u tradiční čtyřkolky nemožný. Auto tak kombinuje skvělou stabilitu s neobyčejnou stáčivostí.

Přeloženo do normální řeči to znamená, že i8 má skoro až nadpřirozenou schopnost měnit směr a zároveň působí velmi sebejistě a bezpečně. Podobně jako Nissan GT-R dokáže i v rychlostech, které by vás měly děsit, působit spíše jako počítačová hra. A ještě méně než slavná Godzilla vás láká k tomu, abyste zkoumali limity jeho schopností – spíše si budete chtít užívat toho, že můžete jet opravdu rychle, aniž byste se jim přiblížili. Není to ani tak řidičské auto jako spíše auto pro milovníky počítačových her. Tedy alespoň do chvíle, kdy mu dojdou baterky.

V ostrém tempu se totiž začínají naplno projevovat nedostatky komplikovaného pohonného ústrojí i8. Jeho tři režimy, z nichž každý nabízí zcela odlišný jízdní charakter, jsou pochoutkou pro milovníky moderních technologií. Naučit se naplno využívat všechny jejich výhody a nevýhody může být úžasná zábava, zvlášť pro někoho, kdo považuje programování či astrofyziku za vzrušující hobby.

Jenomže pokud chcete tuhle věc zkrátka jen používat jako auto, narazíte na problémy. Režim Eco Pro dává maximální prioritu dojezdu a spotřebě paliva, zatímco Comfort je o něco méně extrémní, ale stále preferuje spotřebu. Oba módy se snaží využívat baterii (a tím ji vybíjet) aby ušetřily benzín. A potom je tu třetí režim, pojmenovaný Sport, který dělá celou řadu zajímavých věcí. Přitvrdí již tak tvrdý podvozek, změní rozložení přístrojového panelu, zostří odezvu na plyn a přidává více falešného hluku. Především ale klade důraz na dynamiku jízdy, což znamená, že při ostré jízdy se baterie vybíjí ještě rychleji. Pokud ale jedete klidným tempem, Sport se snaží baterii naopak co možná nejvíce dobíjet a zajistit vám tak dostatek šťávy pro příští akceleraci.

Jedním z pozoruhodných následků je to, že pokud si chcete užít ostrou projížďku po okreskách, ale musíte se na ně nejdřív dostat, potřebujete po celou dobu zůstat v režimu Sport. Jinak budete i při poklidné jízdě devadesátkou vybíjet baterii. Asi není třeba dodávat, že umělý řev motoru a supertvrdý podvozek nejsou věci, které byste v tu chvíli příliš ocenili. A co je možná ještě horší, i8 dokáže v opravdu ostrém tempu spotřebovat celou baterii za nějakých 30 kilometrů. Tím nemyslím 30 kilometrů jízdy čistě na elektřinu – myslím 30 kilometrů, za které si tříválcový motůrek dokáže pochutnat na nějakých 8 nebo 10 litrech benzínu.

Takže máte nějakých 30 kilometrů, na kterých můžete vyzývat na souboj 911 Turbo a vysmívat se hot hatchům či levným sportovním kupé. A po jejich ujetí máte tříválcový karbonový sporťák o výkonu 230 koní, který váží skoro stejně jako pětkové BMW a není o moc rychlejší než Golf GTI. Jesti vůbec. A to jste museli mít plně nabitou baterii a vydržet hlučný a tvrdý sportovní režim při přejezdech po větších silnicích.

Když se z takové projížďky vrátíte, začnete brzy zpochybňovat i některé další volby vývojářů tohoto stroje. Jako třeba dveře. Zatímco u ostatních aut s „nestandardním“ otevíráním dveří se dveře otevírají nikoliv do stran, ale spíše nahoru, aby se ušetřil prostor kolem auta. Dveře i8 však nezasahují do střechy. Otevírají se tak přímo do stran. Skoro jako by někdo nejdřív navrhnul a postavil auto, a až poté usoudil, že by ho chtěl mít futurističtější a víc cool, takže objednal kit na „Lambo doors“, jaký používají tuneři. Proč to byl špatný nápad, to zjistíte ve chvíli, kde zaparkujete ve standardním parkovacím místě mezi dvěma auty. Může se vám totiž stát, že prostě nevylezete a budete muset potupně odjet.

A potom tu je spotřeba paliva, která se udávaným 2,1 l/100 km ani nepřiblíží. Pohybuje se spíše kolem 8 – 9 l/100 km. To znamená, že v reálném světě je i8 jak spotřebou, tak i jízdními výkony srovnatelná dejme tomu s Focusem RS. Tedy, než BMW dojde baterka. A vzhledem k tomu, že navíc stojí čtyřikrát tolik, nezdá se být úplně racionální volbou.

Ale počkat. Je to vlastně důležité? Je to supersport. Ten má být nesmyslný a k ničemu. A tenhle je pořád o dost méně nesmyslný a o dost použitelnější než většina ostatních supersportů, k čemuž přidává rozumné provozní náklady a dostatečné tempo k tomu, aby si typický řidič mohl užít pocitu nadřazenosti.

Koupil bych si ho raději než Porsche 911 nebo Shelby GT350? Ani náhodou. Ale bude to pro správného kupce skvělé auto? To si pište. A je možné, že i8 skutečně předznamenává to, jak budou supersporty vypadat v budoucnu.

Za zapůjčení testovaného vozu děkujeme firmě LTW Battery, která je specialistou na nejmodernější bateriové technologie. O tom, co všechno v LTW dokáží, se můžete přesvědčit na jejich webu.

Fotky i8 i tentokrát dodala naše dvorní fotografka Anastázie Taskina. Chtěli byste také takové, třeba ze svatby nebo firemní akce? Kontakt najdete na www.Taskina.cz…