BMW E91 330i: Doporučil bych ho po ročním soužití?

Jak dopadl, mnou několikrát vzpomínaný, “přechod k jiné značce”, už víte. Nijak. Lákadla v podobě zadního náhonu jsem se prostě zdráhal vzdát. A nejsem v tom sám. Ostatní uvažované varianty (Mercedes, Lexus) jsem si nakonec rozmyslel nebo prostě nedopadly. Jak jsem spokojen po roce provozu? Zvolil bych stejně nebo snad i hůř, doporučil ostatním? Spousta informací a detailů bude také unikátní pro můj konkrétní kus, nikoliv pro řadu E9x jako takovou. Vaše zkušenost se může lišit. Za rok provozu za sebou máme zhruba deset tisíc kilometrů, včetně jednoho delšího (1600km) výletu do Tater. Pro mě takový dlouhodobý průměr, v létě připadne většina ježdění na motorku.

Ná úvod by se asi slušelo shrnout, o čem je vlastně řeč. Jedná se o BMW E91 330i. “Poslední pořádné BMW” – oblíbené klišé, které postupem času zahrnuje stále více modelů. Nemůžu se dočkat, až tak budeme my nebo naše děti titulovat XM . S rokem výroby 2006 jde o předfacelift a vlastně jednu z úvodních “devadesátek” z počátku výroby. Díky tomu se na palubě nachází ještě pár starších, údajně méně problematických, technologických řešení. Šestiválec s označením N52 disponuje výkonem 190kw a ještě postrádá přímý vstřik. Předním kolům určuje směr hydraulický posilovač řízení namísto elektronického (přišel v roce 2007), takže tuhost i zpětná vazba je taková přímější a (pro mě) příjemnější. Také by v případě jeho selhání měla být případná oprava levnější Snad. Ale to jistě nebude potřeba řešit. Na opačném konci se nachází diferenciál se šroubovaným hlavním převodem. Později (také okolo 2007) se přešlo ke svařované konstrukci, jež činí některé opravy a úpravy složitější a nákladnější. Neplést se “zavařeným difem”, teď mluvíme pouze o tom, jak je ozubené kolo hlavního převodu přichycené ke kleci se satelity. Pokusím se rozseknout pro a proti do dvou částí, ale nic není černobílé a některé věci se tak mohou objevit v obou částech při rozdílném úhlu pohledu. 

Co mě baví

Nejvíc mě asi baví projev motoru. Šestiválec hezky tahá, ale hlavně mu chutnají otáčky, okolo čtyř a půl zábava začíná  a ochotně se nechá vytočit až k omezovači v sedmi tisících. S tím ještě souvisí dvě úpravy oproti sérii. Zvukový projev je podpořený nerezovými svody, jež je v otáčkách prostě radost poslouchat. Dále má auto údajně i čip, díky kterému “jede citelně lépe než ostatní třílitry”. Zatím nevím jistě, budu si ho muset s někým nejprve poměřit. Rozhodně má však řádně přiostřené reakce elektronického plynového pedálu. Což je zábavné při sportovní jízdě, ale trochu výzva při snaze o civilní jízdu na sněhu. Jenže v Brně zase tak často sníh není, zhruba jednou až dvakrát do roka, takže to není na překážku. Stejně tak mě baví i jízdní vlastnosti, i když už zdaleka nejsou tak kompaktní, jak jsem byl zvyklý. Poněkud vyšší generační přírůstek váhy, na 1580kg, působí dnešní optikou dvoutunových cvalíků vlastně až vyloženě sportovně. Není problém se lehce sklouznout a dokonce k tomu není potřeba ani (ne)přízeň počasí. Výkonu je prostě dostatek. Vlastně až příliš, měli by ty bavoráky zakázat!

Další porci jistoty dodávají také větší přední brzdy z modelu 335i. K nim jsem dostal v krabici ještě navíc i ostré destičky Hawk HP+, ale zatím jsem nenašel potřebu je osadit. Ostřejší okreskové tempo je bez problémů. Na okruh jsem se zatím nepodíval. Když v uplynulém roce došlo na lámání chleba, raději jsem bral motorku nebo můj záložní “speciál”.

Co mě štve

Vlastně nic zásadního, spíše drobnosti, které půjdou časem vychytat k naprosté dokonalosti. Zvuky v otáčkách jsou skvělé, ale při normální jízdě se okolo dvou tisíc objeví přiměřeně obtěžující rezonance. Řešení je snadné, stačí přišlápnout plyn, ale do budoucna by jistě šel osadit dodatečně nějaký rezonátor. Auto má momentálně snížené pružiny Eibach Sportline a pro každodenní bezstarostný provoz mi přijde o chlup nižší než by bylo optimální. Občas škrtnu nárazníkem při parkování k vyššímu obrubníku. Pravděpodobně vyměním za originální M-paketové, či Pro kit od Eibachu. Pohodlí mi, na skromnějších sedmnáctipalcových kolech, ani nechybí. Vzadu mám zatmavená okna, údajně nejtemnější a stále legální varianta. Parkování v noci je sice novou výzvou (senzory mám), ale je mi trochu líto je jen tak strhnout.

Doporučení…?

Za uplynulý rok provozu vlastně téměř žádný servis nebyl potřeba. Olej a filtry jsou samozřejmost. Těsně před odjezdem na dovolenou začala rachtat větší DISA klapka. Druhovýroba, která byla v autodílech skladem, vyšla zhruba na tři tisíce, výměna vlastní silou. Nachází se hned nahoře na sání, takže zhruba za půl hodinky hotovo a dokonce bez sprostých slov. Nyní se s vypnutým rádiem začíná ozývat jedno ze zadních ložisek, s čímž čekám na servis a pravděpodobně se přidají ještě některé z výše popsaných úprav. A možná mám v rukávu ještě jedno překvapení.

Pokud máte E90/91 v hledáčku, určitě není třeba se nějak přehnaně obávat. Vzhledem k široké škále motorizací i karoserií si každý může vybrat svého favorita. Ceny se pohybují již od 30tis. za starší dojeté kusy, až zhruba ke 400tis. za upravená kupé s turby, stagemi a nanovosky. Dostupnost dílů, ať už originálních, druhovýroby nebo na vrakovištích, je bezproblémová. Ceny se mi zdají celkem rozumné, dokud není řeč o originálu, ale takové obecné pravidlo asi platí pro všechny auta. Zase je fajn dostupnost, některé díly (hlavně čidla/snímače) se občas doporučuje měnit za originály, protože správná funkčnost náhrad je občas pochybná.

Šestiválcový benzín lze po jízdní stránce tradičně jen doporučit. Moje průměrná spotřeba se pohybuje okolo 11 litrů na sto. Dálku rozumným tempem umí i za devět, ale komu by záleželo na spotřebě, určitě by měl sáhnout raději po naftě, klidně také šestiválcové. Benzínovým čtyřválcům bych se raději vyhnul, sdílejí většinu techniky (=problémů) s šestiválci, ale nenabídnou jejich výkon. Za zajímavou cenovku možná. Vyšší verze 35i/d sice vypadají výkonově lákavě, ale jsou o jedno až dvě turba složitější (při jejichž výměně musí nápravnice dolů), a tak je třeba se připravit na nákladnější údržbu (u benzínu také spotřebu). Kusů je na trhu hodně a spousta problémů už je důkladně zmapována a vyřešena.

Verdikt

Jízdně mě auto baví, vizuálně je to trochu nuda. Byl jsem rozhodnutý s ním minimálně rok pojezdit, tak jak je a případně se rozhodnout pro úpravy. Občas si říkám, že bych ho prodal. Jenže pak se sám sebe zeptám, čím bych ho nahradil? A pak zírám do stropu, zírám na bazoš, zírám na mobile.de a vlastně nevím. Asi si ho budu muset nechat, dokud tenhle oříšek nerozlousknu. Ale rok už uplynul, tak je na čase pustit se s velkou vervou do těch úprav …

… hupsík dupsík. No krása. Pamatujete, jak jsem při vzpomínání na kompakt zmiňoval, že mě za celých sedm let provozu s ním nepotkala žádná nehoda?