BMW 530d xDrive Touring: Lamač předsudků

Představte si ten bezmocný pocit, když máte v kalendáři zabookované testovací auto, těšíte se na svezení v něčem novém a na to, jak zaplujete do neprosezených sedaček a nasajete vůni zbrusu nového Citroenu, jenže během chvíle je všechno jinak. Z Citroenu C3 se stalo BMW 530d Touring. Sním, či bdím? Protože na ten Citroen, na ten jsem se fakt těšil…

Naposledy jsem měl tu čest usednout do nového BMW na okruhu ve Vysokém Mýtě. Potrhlé BMW 340i, kterému bylo úplně jedno, na kterou stranu točíte volantem, stejně se tam dralo dveřmi napřed. Z auta jsem vystupoval naprosto uchvácen. Bylo to enormně funkční, čitelné a zábavné. Když jsem se dozvěděl, že na cestu z Prahy do Zlína osedlám BMW namísto Citroenu, začal jsem se na tu dálnici dokonce těšit! Vždyť pro tohle bylo BMW páté řady vymyšleno. Naložit děti, manželku, lyže, psa, obývák, kytky, sporák a hurá na hory do Himalájí. Věřte, že vám bude jedno, jakou vzdálenost v tomhle autě ujedete. Každá cesta bude slastnou odměnou za vaše peníze.

Cestou po dálnici jsem začal uvažovat o tom, jak auto, ve kterém cestujete, působí na vás, vaše vystupování a psychiku. Jakmile jsem navštívil první ‚mekdrajf‘ na dálnici, nechal jsem slečně v okýnku tučné spropitné. Sedím přece v drahém autě. Byl jsem ten mladý kluk, který si od otce půjčí ‚Bávo‘, machruje před holkou a dokonce mávne rukou nad vráceným přebytkem z platby stravenkami. Ve finále možná tou otázkou není, jak drahé auto působí na vás, ale spíš jak působí na vaše okolí. Jeden den se vytočíte na benzínce v Roveru, který sám sebe vidí spíš na magnetu než na cestě, a druhý den se na stejném místě zjevíte v autě, které má stejnou hodnotu jako Baťův půldomek ve Zlíně. Jo, a ještě si z toho jako latentní frajírek vylezete v papučích a teplácích, abyste si koupili Colu. No netrefil by vás za tou kasou šlak?

Pravdou však je, že jsem si za volantem tohoto ‚autoborce‘ připadal naprosto skvostně. A jak by taky ne? Po nasednutí vás auto překvapí vším, co měl Michael Knight k dispozici ve svém KITTovi. Možná i něčím víc. Rozhodně tam totiž neměl bezdrátovou nabíječku na smartphone. Při psaní článku zpětně přemýšlím nad tím, co všechno mělo auto za vymoženosti a jestli jsem se je vůbec snažil dostatečně využít.

Díky naprosto intuitivnímu infotainmentu není problém po chvíli cviku přepnout za jízdy barvu ambientního osvětlení nebo si zvolit jinou vůni v interiéru. Nevím, jestli je důležité v tomto testu popisovat, že adaptivní tempomat funguje všude – ve městě, na semaforu, na parkovišti obchodního centra, v lese, no zkrátka všude tam, kde si vzpomenete.

Ale co je naopak potřeba vyzdvihnout až do nebes? Sedačky a polohu sezení v autě. Pokud pominu fakt, že je možné si nastavit na sedadle úplně všechno, že je vyhřívané a větrané, tak se tváří prakticky jako každé lepší sedadlo. Ale nechat si masírovat po celou dobu cesty záda? V těch chvílích jsem byl pevně přesvědčen o tom, že za tohle auto obětuju ledvinu. Možná všechny tři.

Na druhou stranu stále pociťuji, že pár systémů v autě nebylo dotažených tak, jak bych si představoval. Ve chvíli, kdy jsem se pokusil na dálnici přejet z jednoho pruhu do druhého a opomněl jsem užít signalizace o změně směru jízdy, autu se to hodně nelíbilo. Dokonce natolik, že značně zpomalilo, a aby mě v tom vymáchalo úplně, ještě cuklo volantem nazpět. Smysl je jasný, člověk usne, tak mu zachráním život, jenomže po cestě zpět do Prahy začalo hustě sněžit a dálnice byla zatraceně namrzlá. Věřte mi nebo ne, ale díky téhle ‚fíčuře‘ nebylo daleko od spoluúčasti v hodnotě nové Fabie. Hnědý interiér byl pak dobrou volbou. Druhou z rozporuplných vychytávek je ovládání rádia gesty. Na první pohled super vychytávka, a dokonce i funkční. Jenže po pár pokusech zjistíte, že to jde rychleji ztlumit na volantu nebo knoflíkem. Škoda…

Oproti předchozí generaci páté řady se změnilo mnohé. Zejména vzhled, který se konečně navrátil tam, kam patří. Pokud bych měl charakter nové pětky k někomu připodobnit – to, jak vypadá, jak se tváří a jak jezdí –, musel by to být jednoznačně letec. Přesně střižený elegán v kožené bundě, který na oko působí jako gentleman, ale uvnitř je to vycepovaný voják. V Mnichově se oproti generaci F11 pustili do radikální odtučňovací kůry, a proto dostala generace G31 hliníkovou kapotu, střechu, víko kufru a dveře. V kombinaci s třílitrovým přeplňovaným šestiválcem se dostanete na 100 km/h během 5,4 s.

Moment… Asi jste mi právě nerozuměli dostatečně dobře. Bezmála pět metrů délky, více než tisíc šest set kilogramů a z 0 na 100 se to dostane pod 5,5 sekundy? Poprvé se mi z návalu kroutícího momentu skoro odlepily rohovky od oční bulvy a musím přiznat, že je to snad první auto, které dokáže z místa závodit s trolejbusem. Abyste nebyli ochuzeni a dokázali si to představit naprosto živě, pokud je mírně vlhká vozovka, tak se od semaforu dá bez větších potíží odjet bez adheze. Ovšem bez adheze na všech čtyřech kolech a skoro až k dalšímu semaforu. Úsměv na tváři vám ale ztuhne hned ve chvíli, kdy se podíváte na ukazatel spotřeby. Víc než devět litrů na sto kilometrů tam totiž prostě nebude a na dálnici to dokonce nebude ani více než sedm. Abych byl přesný, samozřejmě že se lze k vyšším cifrám dostat, ale to se ručička tachometru musí dostat velmi daleko za 200 km/h.

Jenže co se stane, když se vydáme z dálničních a městských cest do méně hostinného prostředí? Co když se najednou ocitnete v temné deštivé noci na úzké okresce, která je přes den sužována těžbou dřeva? Přijde další překvapení. Díky dvojitým lichoběžníkům na přední nápravě a vzduchovému odpružení vzadu jsem vůbec nedovedl vstřebat, co se dělo, protože v kombinaci s velkými brzdami a nesmyslným krouťákem se z ‚autoborce‘ vmžiku stala okresková bestie. Byla přesná jako břitva, jak na brzdách, tak při zatáčení a v případě potřeby ze zatáčky upalovala tak rychle, že by mi sotva stačil Mitsubishi Lancer Evo starší generace (zrychlení 0-100 km/h za 5,3 s a váha 1490 kg). Je však nutné dodat, že váha a velikost je neoblomná a kvůli tomu má i BMW páté řady své hranice.

Verdikt

Věřím, že si po přečtení předchozích odstavců někteří z vás klepou na čelo. A musím s vámi jen souhlasit, protože existuje mnoho aut se stejnou váhou a rozměry, které dokážou prakticky totéž, a ještě s větší parádou. Abych se přiznal, nikdy jsem nechoval velkou lásku k luxusním vozům. Jak už jistě všichni víte, pocházím z podhůří valašských kotárů a byl jsem odkojen pohledem na závodní auta. Jak to nedělá hluk a u řízení se nezpotíte, tak to není pro mě. Netoužím ani po autě, které se nepokazí, protože dlouhé vzdálenosti raději jezdím vlakem. Konec konců mi k ukojení vášně na obslužné zemědělské komunikaci stačí i auto za pár tisíc korun. Nicméně, všechno má svůj vývoj a definitivním milníkem ve smýšlení o luxusu se stalo právě BMW 530xd. Ne snad, že bych nikdy neseděl v drahém voze, ale BMW dokázalo všechny vjemy prezentovat tak přátelským a známým stylem, že jsem byl nucen mu propadnout. A propadl jsem mu velmi rád. Kdy můžu znova?

Technické údaje 

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2 993 cm3
Výkon: 265 koní (195 kW) v 4 000 ot./min
Točivý moment: 620 Nm ve 1 750 – 2 500 ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická
Pohotovostní hmotnost: 1 735 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
0-100 km/h: 5,4 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,7 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (dosažená) 6,8 l/100 km 
Cena (s danou motorizací a xDrive): 1 671 800 Kč