BMW 218d xDrive: Jízdenka do Mnichova

Jak už to u motoristického novináře bývá, vyrazil jsem pro testovací vůz prostředky hromadné dopravy. No dobrá, vlastně jsem svým autem dojel na nádraží v Pardubicích a pak se nechal rozvážet po Praze testovacím exemplářem plug-in hybridu, řízeného Křečkem. (nejde o nový počin na poli autonomních vozidel, nýbrž o redakčního kolegu Honzu Křečka).  Pointou je, že jsem měl dostatek času o autě přemýšlet, než jsem jej vůbec spatřil. Naftová předokolka s připojitelnou zadní nápravou z dílen BMW, navíc úzce spřízněná s vozy Mini, má kolem sebe jistou auru ‚nepravého‘ BMW. Bavorák má být přeci kompaktní sedan schopný rychlých přesunů po dálnici a sportovně přetáčivých radovánek na okreskách. BMW má mít benzínový řadový šestiválec. BMW má… Ale tyhle řeči určitě znáte. Stačí zajít do první hospody Na růžku a poslechnout si verbální onanii na téma ‚staré-dobré BMW‘ od kdejakého majitele čtyřkového Golfu TDi.

Faktem je, že dnes jsou rychlé benzínové sedany spíš okrajovou záležitostí a z výrobních linek bavorské značky vyjíždí většinou naftová SUV. Vedení se na přelomu milénia rozhodlo vyplnit každou myslitelnou část trhu a tak je kompaktní prémiové MPV logickým krokem. Obzvlášť, když Mercedes hraje na tomhle hřišti již od roku 2005. Nakonec bude zajímavé zjistit, jak se náročným zápasem poprali Mnichovští, obzvlášť když do hry nastoupili až v poločase. Když jsme se blížili k parkovišti, zahlédl jsem na hladině střech zaparkovaných automobilů malou modrou žraločí ploutvičku. Nebyla to ploutev alfa predátora žraloka bílého, spíš varovný signál žraloka modrého; menšího ale stejně zarputilého lovce. Ihned mou mysl zaplavily dokola omílané otázky, na které se na následujících řádcích pokusím odpovědět.

Vypadá jako BMW?

Ačkoliv je Active Tourer oficiálně rodinné MPV, jeho mimikry zdařile navozují dojem kompaktního hatchbacku. Spíše než Golf Sportsvan, kterému je rozměry nejblíže, pak dojmem připomíná klasický Golf. Testovaný vůz měl ke všemu zdařilou kombinaci výrazné metalízy a optického M-paketu, která vozu dodávala rošťácký vzhled. Příplatkové doplňky vylepšovaly dojem i v interiéru. Perfektní zpracování, bytelně působící materiály i povedené látkovo-alcantrové sedačky budily dojem konzervativního hothatche, přesně jak jsem od BMW očekával. Pokud bych měl první dojem shrnout do jediného slova, byl bych nucen vypůjčit si marketingové klišé ‚prémiový‘.

Ovládá se jako BMW?

 Ještě než se dostanu k samotným zážitkům z jízdy a každodenního soužití stručně nastíním, co všechny ty precizně vyrobené a chytře tvarované čudlíky dělají. Současná BMW již mají na palubě moderní iDrive, který moji drazí kolegové v čele s Matějem a Vojtou považují za nejlepší infotainment, který zatím vyzkoušeli. Moje dojmy z iDrive připomínají spíše žabomyší spor uživatelů Androidu a Apple iOS. Rovnou se přiznám, že se zdráhám testovaný systém označit za nejlepší, na kterém spočinula má mysl. Ovládání kolečkem vedle řadicí páky je sice příjemně po ruce, ale mimo zrakové pole řidiče. Na méně používané knoflíky tak musíte ostřit za volič převodovky. Systém samotný poskytuje spoustu šikovných zkratek, které snad majiteli přejdou do krve, ale já se osobně kolikrát ocitl v nějakém pod-menu, které jsem již napodruhé nenašel.

Například budíkové ukazatele aktuálního krouticího momentu jsem jednou viděl náhodou a do konce testu už ne (pokud si dobře vzpomínám, dají se u jiných BMW aktivovat po přepnutí do sportovního režimu nebo vypnutí stabilizace, na jinou cestu se mi přijít nepodařilo… -VojtaD-). Ani navigaci bych za lepší než průměrnou neoznačil. Chybí jí ukazování vzdáleností do další změny směru jízdy, neukazuje směr další odbočky, a nápověda pro správně zvolené jízdní pruhy byla často a jmenovitě při sjezdu do Blanky, vedle jak ta jedle. Na druhou stranu subjektivně se mi nejvíc líbila navigace systému R-link, takže uznávám, že chyba může být ve spletitých cestách mé vlastní mysli (a se systémem ConnectedDrive je navigace od BMW dosti šikovná v reakcích na aktuální podmínky provozu, což je velké plus. -VojtaD). Ještě jednu drobnou ergonomickou výtku si dovolím adresovat panelu klimatizace. Ten je položen úplně na spodním zlomu středového panelu, kousek před řadicí pákou. Přímo uprostřed panelu je pak poměrně hluboká odkládací schránka. Vzhledem k přítomnosti bluetooth handsfree by mi přišlo logické obrácené umístění, tedy schránka hluboko dole a klimatizace po ruce uprostřed. Pokud trpíte lehkým OCD jako já, pak si jistě všimnete otáčejícího se symbolu vypínání na kolečku hlasitosti a barvy podsvětlení displeje klimatizace, která ne vždy koresponduje s ambientním podsvícením.

Je praktické jako BMW?

Na pořádný test rodinného vozu potřebujete především rodinu, a jelikož já potomstvem prozatím nedisponuji, musel jsem si nějaké obstarat. Nakonec jsem zvolil časově úspornější variantu ve formě zápůjčky synovce i s jeho rodiči. Po troše snahy spolknul interiér moji maličkost za volantem, přítelkyni na sedadle spolujezdce, dvouměsíční batole v autosedačce i oba jeho rodiče na zadní lavici. Praktický test okamžitě odhalil zranitelnost tenkých krytek úchytů ISOFIX a nezbytnost velmi štíhlých žen. Nemít maminka batolete něco kolem padesáti kil, museli bychom ji přivázat na střechu pomocí elegantně štíhlých střešních ližin. Ačkoliv si kolega Dan stěžoval na malý kufr, nám se do něj podařilo bez obtíží zaparkovat složený kočárek. Zásluhu pak na tom měla především nastavitelná a posuvná zadní lavice. Kromě kočárku se pak do kufru vešla jen malá taška s batolecími nezbytnostmi. Osobně bych pak krátkou verzi Active Tourer (existuje i prodloužený Gran Tourer) doporučil spíše rodinám s dětmi čerstvě odrostlými kočárku. Pro přepravu dvou dětí a dvou dospělých je pak interiér dimenzovaný dokonale.

Jezdí jako BMW?

Z naladění podvozku je zřejmé, že jeho revírem je dálnice. I přes vyšší stavbu a krátký rozvor působí dvojka vyrovnaně a sebejistě. Nebýt očividně krátké kapoty, přísahal bych, že řídím sedmičkovou limuzínu. Směrová stabilita je příkladná a náchylnost na boční vítr minimální až žádná. Spokojen s projevem na autostrádě vyrážím po půlhodince jízdy v přímce za zakroucenými a rozbitými okreskami. Nastavuji odezvu řízení do režimu sport, vychyluji páku osmistupňového hydroměniče doleva do sportovního módu a mé tempo začíná být vražedné. S prvním nájezdem na rozbitý asfalt mám pocit, že z převodu řízení něco upadlo. Může za to příplatkové sportovní variabilní řízení, které ono slovo ‚sportovní‘ dostalo nejspíše až v marketingovém oddělení. Popravdě mám pocit, že sériový převod by byl lepší a předvídatelnější. Tím ovšem námitky končí a já se mou pustit za odkazem legendárních M-vozů. Dvě klepnutí do pádla pod volantem probouzí všech 150 ropných ořů a mé pozadí je hned v první zatáčce srozuměno s přítomností čtyřkolky s funkcí přibržďování vnitřních kol. Způsob, jakým se v zatáčkách malý vůz stáčí na brzdách a odvíjí pod plynem, je v dané kategorii bezkonkurenční. Všichni ti elektroničtí trpaslíčci vůbec nepůsobí dojmem růžovolících skotačících šmoulů. Kdepak. Vzadu sedí Gimli, připravený udeřit válečným kladivem do zadního vnějšího kola. Jako správný trpaslík je houževnatý a svoji sílu při nejmenších pochybnostech projeví znovu a znovu kdykoliv si o ni řeknete.

Převodovka pak působí natolik mechanickým a bezprostředním dojmem, že jsem si musel ověřit, jestli náhodou nejde o dvou-spojkovou skříň. Sportovnímu tempu zdatně sekunduje standartní podvozek. Je sice citelně tuhý, ale zdůrazňuji tuhý, nikoliv tvrdý. Současné německé podvozky mají nectnost v podobě ‚klesání‘ na nerovnostech. Najedete na rozbitou silnici a podvozek roztančí celý vůz, až máte pocit, že po chvíli auto jede na dorazech. BMW sice poskytuje dokonalou představu o struktuře vozovky, ale přesto tak činí ohleduplně. Uslyšíte rázy, ucítíte rázy, ale neucítíte náraz. Navíc se sice vlivy řízení přes skvělé sportovní sedačky dostávají řidiči přímo do ledvin, avšak neproniknou na zadní sedadla. Nejspíše je někde v šasi zazděná černá kočka, jinak si nemůžu vysvětlit nečekanou apatii spolucestujících vůči agresivnímu stylu řízení. Podvozek přitom rychlost neodfiltruje tolik, jako v moderních kompaktech. I v relativně dostupné rychlosti se můžete bavit, aniž byste představovali hrozbu okolnímu provozu. Jestliže jsem u pohonné jednotky suše uvedl její papírový výkon, věřte, že jsem kroužil kolem horké kaše. Vážení čtenáři, je mi líto ale agregát 218d je svými schopnostmi daleko za talentem podvozku. Tak daleko, že najednou začnete toužit po výkonnější verzi. K agresivnímu bodykitu a telepatickému rozhraní převodovky by krásně seděl benzínový turbo-benzín s jemným turbolagem. Zkrátka Gimlimu v rozvodovce chybí k souboji nepřátelská přesila s početným stádem válečných ořů.

Stojí tolik co BMW?

Active Tourer trýzněný mým řidičským neumem stál těsně pod 1,2 milionu korun. Volitelná výbava zahrnující sportovní volant, automat s pádly, vyhřívaná sedadla a vybavenější verzi palubních systémů s připojením k internetu, navigací a parkovací kamerou z ceny ukrojí přibližně 300 000 Kč. Pravda, nemalý díl padne na všechny efektní M-doplňky. Pokud mám být upřímný, jen těžko bych si představil, že daná konfigurace by měla něco z toho oželet. Naopak bych si u vznětových motorů raději ještě připlatil za výhřev volantu, který v kontextu ostatních katalogových položek poskytuje nejlepší poměr pohodlí a nákladů. Pokud bych měl zasednout ke konfigurátoru a nastavit vlastního polykače okresek, nejspíš bych oželel agresivní bodykit i efektní metalízu a s přeplňovaným zážehovým dvoulitrem 220i a všemi nezbytnostmi bych vykouzlil cenu kolem rovného milionu korun. Nezanedbatelnou součástí ceny vozidla jsou náklady na pohonné hmoty. Spotřeba v režimu ECO PRO, který příjemně otupí reakce převodovky a plynu činila, 5,2l/100km. Rovnou se přiznám, že jsem řidič vyloženě pohodový a moje hodnoty se blíží nesmyslům uváděným evropskými měřícími cykly. Kombinovaný provoz Praha-dálnice-okreskové peklo Sečring pak znamenal dlouhodobý průměr 6l/100km, což osobně považuji za vynikající výsledek.

Vedikt: Je to BMW?

S Vojtou jsme přemítali nad majiteli, u kterých Active Tourer nejspíše zaparkuje. Uznávám, že jeho odhad tradičních klientů značky, kteří chtějí ‚něco pro manželku‘ je trefou do černého. Mě to však přijde škoda a naprosté nevyužití potenciálu rodinné dvojky. Báječný standartní podvozek, precizní xDrive a telepatická převodovka přímo vybízí k roli kapesní rakety. Otec dvou mladých dětí s perspektivní kariérou, který už chce BMW, ale zároveň potřebuje všestranný vůz, by byl naprosto ideálním majitelem. Čtyřkolka s koncepcí ‚težká na předek‘ funguje jako slušná náplast na absenci zadokolky. Active Tourer je tak v mých očích skvělým vstupem do světa prémiových mnichovských vozů. A až děti trochu odrostou a přijde očekávané povýšení, nahradí dvojku sedan 320i a kdo ví, třeba před důchodem zastaví před rodinným domkem i naftová pětka. Jasné je nakonec jedno: Active Tourer je BMW se vším všudy. S perfektním podvozkem, skvělou převodovkou i charakteristickým iDrive.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný naftový čtyřválec 1995 cm³
Výkon: 150 koní (110 kW) v 4 000  ot./min
Točivý moment: 330 Nm v 1 750 – 2 500  ot./min
Převodovka: osmistupňový automat Aisin
Maximální rychlost: 205 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,7 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 6 l/100 km 
Cena: s danou motorizací, převodovkou, pohonem 4x4 a modelovou řadou M Sport od 1 076 166 Kč