Automobily francouzských prezidentů: Přehlídka techniky, krásy i čiré nesmyslnosti

Nápad na sepsání tohoto článku vznikl v našem redakčním chatu v rámci diskuze věnované nejnovějšímu přírůstku do vozové flotily současného prezidenta Francie Emmanuela Macrona. Dostal k užívání Renault Rafale, velké SUV kupé, jež právě v těchto dnech vstupuje na evropské trhy. 

Na tomto faktu jsme nespatřovali nic zvláštního, Rafale hraje roli vlajkové lodi celé automobilky, takže je v pořádku, že jedním z kousků jezdí i prezident země, ze které auto pochází. Dokonce jsme se ani nepodivovali nad tím, že auto má jen tři válce, což sice nezní úplně prezidentsky, ale tak nějak to odpovídá dnešní době. 

Kolega Lukáš se místo toho pozastavil nad skutečností, že inkriminované vozidlo spadá pod Renault. Ne že by snad něco proti této značce měl, ale žil v domnění, že francouzská prezidentská limuzína rovná se Citroën (později DS), tak jaký pak Renault? Právě tato myšlenka rozproudila diskuzi, jelikož můj drahý jihočeský kolega se výjimečně mýlil. Francouzská prezidentská limuzína NErovná se Citroën. 

Každá významná francouzská značka dodávala a stále dodává hlavě státu svá vozidla. Prakticky výlučně se jedná o nejvyšší řady, které jsou často ještě upravené pro potřeby hlavního představitele země sýrů a vína, ale opravdu nesou všechna loga. V rámci diskuze jsme se shodli, že by si to možná až zasloužilo článek. No a protože frankofil jsem tady já, tak bylo okamžitě jasné, kdo téma zpracuje. 

Protože by ale úplný seznam vydal pomalu na knížku, tak jsem se rozhodl, že vyberu jen ta nejzajímavější auta, která vozila francouzské prezidenty. Také je rozdělím do tří kategorií podle za mě klíčových vlastností popisovaných vozidel. Tyto kategorie jsou: technika, krása a čirá nesmyslnost. Samozřejmě se budou překrývat, Citroën DS je významný svými technickými finesami, ale je i krásný a pohledný Renault 25 má také zajímavá konstrukční řešení. 

Takže ano, možná to bude i trochu chaos, ale to přece k Francii patří. Nicméně platí, že ta vlastnost, pod kterou auto dle mého spadá, je ta klíčová, ta nejnosnější. A zároveň platí, že se rozhodně nehodlám omezovat jen na mé oblíbené citroëny (i když to tak bude zprvu vypadat). Však přece musím Lukášovi ukázat, co všechno vozilo ctěná prezidentská pozadí. Tak se do toho dejme.

Technika

Citroën DS 

Ačkoliv jednou z hlavních point článku je řešit i jiné značky, začít musím chtě nechtě přece jen Citroënem. A to samozřejmě tím nejvíc Citroënem všech dob, modelem DS. Vynechat jej by bylo stejné jako popisovat českou kuchyni a nezmínit svíčkovou. Je přímo symbolem francouzské prezidentské limuzíny. Když se zeptáte široké veřejnosti, tak si pod uvedeným slovním spojením představí právě Citroën DS.

Věřím, že zařazení do rubriky technika je v jeho případě jasné (i když, jak už jsem řekl, smysl by dávalo i v kráse). Je plný inovativních konstrukčních řešení a ve své době byl bez přehánění revoluční. Validní je i tvrzení, že je jedním z mála aut, jež se svým jízdním projevem způsobeným významným předběhnutím vlastní doby mohou směle poměřovat i se současnými automobily, jak jsem vám napsal zde.

Ostatně jeho pokrokový systém plynokapalinového odpružení zachránil život prezidentu Charlesi de Gaullovi, když při střelném atentátu na jeho osobu umožnil stabilní držení stopy a rychlý únik, prostřelené a zcela zničené pneumatice navzdory. Nene, Citroën DS jednoduše na mém seznamu nesmí chybět. 

Citroën C6 

I druhý vůz v oddílu věnovanému technice má na kapotě dvojitý šíp. Jenže mám-li vybrat alespoň jedno další prezidentské auto, které se minimálně blíží úrovní své technické vyspělosti DS, nemůžu zamířit jinam než k jednomu z jeho nejzajímavějších nástupců, Citroënu C6. Představovala-li dé-eska výkladní skříň francouzského inženýrství pro dvacáté století, tak  cé-šestka jí byla pro století jednadvacáté. 

Představený v roce 2005 při příležitosti padesátého výročí odhalení DS, Citroën C6 se stal pravým pokračovatelem rodu velkých cestovních modelů značky, přinesl do té doby ve francouzském voze neviděné technologie a ikonické hydropneumatické odpružení dovedl svým adaptivním systémem Hydractive III+ kombinovaným se speciálními dožehlovacími tlumiči AMVAR k dokonalosti. O tom jsem vám ostatně psal v tomto článku.  

A přestože svou vyspělost na rozdíl od předchůdce nikdy nemusel prezidentovi demonstrovat jinak než nekonečně konejšivou jízdou, platí, že zůstává jedním z nejoblíbenějších vozů hlav státu galského kohouta. Jeho služeb totiž využíval Jacques Chirac, Nicolas Sarkozy, François Hollande a jednoho si prý ve svém vozovém parku stále drží i již zmíněný současný prezident Emmanuel Macron. To už něco znamená.  

Krása

Renault 25 

S podobnou rubrikou jsou vždy trochu problémy. Co jeden považuje za krásné, je pro jiného bez vkusu a naopak. I na adresu C6, kterou já řadím mezi vzhledově nejpodařenější francouzské automobily, jsem už slyšel zkazky typu: „Je to hnusný jak *PÍP*.“ Proto jsem se rozhodl, že design sám úplně probírat nebudu a spíše vyzdvihnu vzhledovou zajímavost. Jedním z výborných příkladů je Renault 25. 

Myslím si, že už výchozí řada 25 je povedená, v případě kusu pro prezidenta mi však jde o jinou věc. Podívejte se na fotku výše. Vidíte nějaké nepatřičnosti? Ani ne, že? No a to je přitom tato dvacetpětka o 22,7 cm delší než běžný model. Člověk by si ani nevšiml, tak krásně a citlivě je auto prodlouženo. Vůbec nepůsobí jako jezevčík a ani samotné zadní dveře se nezdají přehnaně mohutné, na což trpí mnohá jiná podobně zvětšená auta. Karosárna Heuliez odvedla perfektní práci. 

Prezidentský Renault 25 by snesl i zařazení do techniky, jelikož se chlubil na svou dobu nebývale nízkou hodnotou odporu vzduchu Cx 0,28 a nabízel futuristickou palubní desku jak z mezihvězdné lodi Enterprise, avšak pro jeho velmi pěkné a distingované prodloužení jsem učinil rozhodnutí, že si zaslouží zmínit právě v části věnované estetice. Věřím, že François Mitterrand, jenž auto užíval, by se mnou souhlasil. 

Peugeot 607 Paladine

Druhým pohledově interesantním automobilem ve službách francouzského státu je prodloužená varianta Peugeotu 607 zvaná Paladine. V kontrastu s předchozím autem už na ní její prodloužení znát docela je (ono schovat nárůst v hodnotě padesáti centimetrů asi úplně nejde), ale zase je na ní krásně zapracována jiná věc.

Podívejte se na tvar její střechy a zadního víka. Víceméně stejné jako klasická 607, že? Akorát že tady se ukrývá mechanismus na sklopení zadního dílu plechové střechy po vozu 206 CC. Nádherná práce, nemyslíte? Je to auto dvou tváří, jež v zavřeném stavu na sobě nedá vůbec nic znát, ale po zmáčknutí čudlíku se stane asi nejprezidenštějším ze všech.  

I přesto ho Nicolas Sarkozy použil jen jedinkrát při své inaugurační jízdě v roce 2007. Důvody jsou k tomu dva. Za prvé se vlastně jednalo o z peugeotí garáže vytažený koncept, a tedy ne auto vyvíjené přímo pro hlavu státu, za druhé si instalace mechanismu střechy vynutila redukci velikosti nádrže na pouhých šest litrů. To pro vrcholného státníka cestujícího po celé vlasti příliš praktické není.  

Čirá nesmyslnost

Citroën DS5 Hybrid4

Šestilitrová nádrž 607 Paladine mi slouží jako oslí můstek k poslednímu oddělení: čiré nesmyslnosti. Jak byly v historii francouzských prezidentských limuzín automobily technologicky na výši i vozy vzhledově atraktivní, tak v ní byla také auta, jež do této služby nikdy přijít neměla, protože spíš než úctu vyvolávala posměch. 

Příkladem budiž Citroën DS5 Hybrid4 určený k první jízdě čerstvě zvoleného prezidenta Françoise Hollanda v roce 2012. Představte si, že jste nová hlava státu, jedete se poprvé ukázat lidem a místo pokrokové limuzíny vašeho předchůdce vám dají divnobublinu s podvozkem z kompaktu a příšerným pohonem, která neustále cuká, tříská a prakticky se v ní nedá vzadu sedět. 

Co tím chtěl básník říct mi zůstává skryto. Být panem Hollandem a vidět, jakým směrem se ubírá vývoj domácího automobilového průmyslu, na němž je celá země do značné míry závislá (protože ano, DS5 Hybrid4 představovalo hierarchicky to nejlepší, co Francie ve druhém desetiletí dvacátého prvního století uměla nabídnout, říká se, že DS5 si Hollande i vybral, jenže co měl jiného na výběr…), moc dobře bych nespal. 

Renault Espace V 

Podobné potíže trápily i následníka, pana Macrona, jelikož i on měl problém se svým oficiálním vozidlem. V prvních letech své služby dostal k používání Renault Espace páté generace. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, jednalo se tenkrát o vlajkovou loď značky, stejně jako je jí dnes ono Rafale. 

Komplikace však způsobilo obrnění tohoto automobilu. Je pancéřový, ostatně jako asi všechna prezidentská vozidla. Jen tento Espace je obrněný natolik, že ho pro jeho přidanou váhu nedokáže dieselová šestnáctistovka s dvěma turby (vrchol tehdejší nabídky) rozjet na více než 80 km/h. Na dálnici proto musí jezdit na valníku.

A to má zase říci co? Že je bezpečnostní situace ve Francii natolik špatná, že je pro prezidenta, čili nejvyšší reprezentativní osobu celé země, nejlepší jezdit mezi městy potupně na podvozku a tažený jiným autem, aby byl dostatečně ochráněn? To by mi tedy také nepřidalo ke klidným nocím. Holt je občas prostě potřeba trochu přemýšlet, než se postaví něco, co má u veřejnosti potenciál vyvolat pocity přesně opačné než ty žádoucí.   

Takový je můj seznam vozidel prezidentů Francie. Samozřejmě není úplný. Vynechal jsem třeba nádhernou Simcu Presidentielle, zajímavý Citroën SM přestavěný na čtyřdvéřový kabriolet, důstojný Peugeot 604 nebo třeba atraktivní Renault 30. A už vůbec jsem nezpracoval fakt, že i náš český prezident jednou jezdil ve francouzské limuzíně, jelikož pan Václav Havel si oblíbil Renault 21.

Tak jsem vám aspoň dal jejich fotky do galerie. Vy už hlavně nyní víte, že auta sloužící hlavám státu známého pro své víno a plísňové sýry umí být technicky vyspělá, vzhledově podmanivá, ale i zcela nelogická. A Ty Lukáši vidíš, že to zdaleka nejsou jen citroëny. :-)